Jen si tu tak archeoložím

3. června 2020 v 14:33 |  Herald z roku 2020
Zjistila jsem, že ten výpadek blogu a na čas mizející obrázky přeci jenom k něčemu byly. Konečně mě totiž dokopaly k tomu, abych (ve světlých chvilkách, kdy zrovna administrace šla) konečně pořádně pročistila některé deset let staré "články", které tvořily prakticky jenom anime obrázky, fanarty a tak podobně, ve většině případů ještě bez žádného dalšího textu (byly doby, kdy jsem podobně hodnotných článků byla schopná za den nasekat i víc než pět ... takže si asi dokážete představit, kolik toho bylo :'D). Nevymazala jsem všechny, ale čistila jsem důkladně (protože co se anime týče, mnohem přínosnější mi přijde smolení recenzí než hamonění obrázků z netu) a při té příležitosti jsem si uvědomila, že před deseti lety jsem byla fakt strašně edgy za každou cenu pinda. :'D Trošičku děsivé je jen to, že jsem tehdy akorát maturovala a ... ne, fakt jsem byla ještě hodně velký puberťák. :D Ten posun je (díkybohu) značný a jsem za to dost ráda, ehm. ^^"



Tohle jaro a jeho přelom s létem je vlastně nejkytkovatější za dlouhou dobu, co si pamatuji. Nevím, jestli na tom nenese podíl i ta koronakrize a skutečnost, že své spřízněné duše tak nějak fyzicky uvidím až po nějakém čtvrt roce. Nasadila jsem do truhlíku trošku obstarožní semínka lichořeřišnice, u kterých jsem měla strach, jestli z nich vůbec něco bude. Nakonec jich vzešlo devět a doslova rostou před očima. I kdyby třeba nekvetly, už takhle jsou krásné. Na balkoně mi kvete karafiát dvěma různými barvami, jeden růžovo-bílý, druhý fialovo-růžový. Směnila jsem s Radkou kousek rýmovníku za různobarevné máky, které se snad uchytí. Kopřiva, ze které se stalo takové vyčouhlé cosi, prošla radikálním zmlazením, a mám tu její druhou generaci, která se konečně po zasazení uchytila (prostě jindy než na jaře je to holt na prd) a vypadá zase krásně. A v mém oblíbeném květinovém záhonu, kolem kterého chodím na němčinu, zrovna kvetou vlčí máky. Všechna ta kvítka mi dělají radost. :3

Vůbec mám pocit, že se ten život celkově začíná vracet do kolejí, kdy má smysl. Měla jsem první točenou zmrzlinu, dokonce hned vynikající smetanovo-nugátovou. Po X měsících se příští týden chystám do Ústí, dát si s Míšou něco dobrého v cosťácké předzahrádce, směnit čtivo, záložky a tak, a taky konečně na kafe s Kyoko, abych jí mohla dát narozeninový dárek. Věci, které jsem až donedávna brala za něco ne až tak výjimečného, a za které jsem teď ještě vděčnější. A samozřejmě taky pelešínský Midsommar s wičkami, i když o týden později, protože bez komplikací ze strany Českých drah by to taky jednou nešlo.

Je čas zase začít trochu žít.

 


Komentáře

1 tyrkysovaholka / Míša tyrkysovaholka / Míša | 6. června 2020 v 19:01 | Reagovat

" něco ne až tak výjimečného" jen počkej 😂😂😂 já ti dám 😂😅😈

2 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 6. června 2020 v 19:17 | Reagovat

[1]: Nepřekrucuj mi slova! :D Bylo to myšleno tak, že před koronou jsem se mohla sebrat a přijet prakticky kdykoliv, pak to nešlo a pořád je to komplikovanější než předtím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama