Březen 2020

Noragami - recenze

31. března 2020 v 17:14 Anime recenze
Když se Hiyori Iki jednoho dne vrhla do silnice přímo pod kola náklaďáku, aby zachránila týpka v teplákovce pronásledujícího kočku, asi netušila, jaké to pro ni bude mít následky. Onen týpek v teplákovce totiž záchranů vůbec nepotřeboval, naopak byl velice překvapený, že si ho někdo vůbec všimnul - jmenuje se Yato, bůh, kterého nikdo nezná, ale který je přesto přesvědčený o tom, že jednoho dne bude mít miliony vyznavačů. A Hiyori sice nehodu přežila, ale tak trochu se jí uvolnila duše a ta teď má tendenci opouštět její tělo, Hiyori se tedy nachází tak nějak mezi dvěma břehy. Yato, který nemá ani jeden jediný chrám, neúnavně sprejuje po všech možných i nemožných místech své číslo a za pět jenů pro vás udělá prakticky cokoliv. Jen ho jaksi po tom, co už s ním nemohla dál vydržet, opustila jeho Shinki, zbraň, pomocí které dokáže likvidovat Ayakashi, bytosti, které dokážou negativním způsobem ovlivňovat lidi. Hiyori, která požaduje, aby ji vrátil zpátky do normálu (koneckonců, má na tom svůj nepopiratelný podíl), tedy nepříliš ochotně souhlasí s tím, že mu novou Shinki pomůže sehnat. Třeba se s její pomocí a přítomností zase začnou věci obracet k lepšímu.

Já prostě nemůžu jinak, než charakterizovat Noragami jako Hiroshi Kamiya at his finest. To je totiž zásadní věc, která ho dělá tak skvělým, ta jeho one-man-show. :D Je to prostě zase jednou takový fajn pohled na božstva a věci s nimi spojenými, takové urban fantasy, které dokáže být vtipné i vážné zároveň. Nebudu popírat, že úplně nechápu, proč je Bishamon většinu času (ne)oblečená jako slutty policewoman, protože prostě anime, že (a bez toho by to asi nešlo :'D), nebo to, že Yukine by si podle mého názoru dobrou polovinu času zasloužil pořádně proplesknout. Bavilo mě to a vzhledem k tomu, že jsem se na něj chystala už nějaké tři roky, jsem ráda, že na to konečně došlo. :)


Jibaku Shounen Hanako-kun - recenze

27. března 2020 v 7:36 Anime recenze
Hanako-san, Hanako-san ... are you there?

Jako každá pořádná japonská škola má i akademie Kamome svých takzvaných Sedmi divů, o kterých se šíří pověry. Jedním z nich je Hanako-san obývající třetí kabinku na dívčích záchodech na třetím patře staré opuštěné školní budovy, která vám, pokud ji vyvoláte, splní jakékoliv přání. Prvačka Nene Yashiro, která má okultismus v oblibě, a kromě toho by chtěla zažít pořádnou středoškolskou romanci, se rozhodne vyzkoušet, co je na té konkrétní pověře pravdy. Jaké je její překvapení, když zjistí, že Hanako-san skutečně existuje, ovšem s jedním nepatrným malým rozdílem - je to chlapec. A Nene se shodou náhod uvrtá do funkce jeho asistentky. Postupně se setkává s dalšími ze Sedmi divů (neboť jednou z povinností, které Hanako má, je udržování křehké rovnováhy mezi smrtelníky a přízraky), ale také se Kou Minamotem, spolužákem patřícím do klanu věhlasných exorcistů (který díky Hanakovi zjišťuje, že ne všechny přízraky musí být nutně zlé a zaslouží si exorcismus) a dalšími jedinci, kteří mají s okultní stránkou školy společného víc, než by se na první pohled zdálo. A také pomalu začíná odhalovat střípky z Hanakovy minulosti, kým ve skutečnosti byl, když byl ještě naživu, a jak se dostal tam, kde je teď. Nene si uvědomuje, že i když jí ten poťouchlík často pije krev, nikdy ji nenechal ve štychu, ať už se dostala do sebevětšího průšvihu. A že by mu vlastně hrozně ráda pomohla na oplátku, i když neví jak. Je totiž snadné zapomenout, že je ten chlapec je už dávno mrtvý.

Pokud vám připadá, že se to tak trochu podobá Tasogare Otome x Amnesia, vlastně máte pravdu. Ovšem narozdíl od něj se Jibaku Shounen Hanako-kun spíš než na okultismus s romantickými prvky soustředí na okultismus s komediálními prvky. A kromě toho, je asi tak o 100% zábavnější a celkově božovější. A to neříkám jenom kvůli Megumi Ogatě, na kterou mám tak trochu slabost, a to obzvlášť, když hlarcuje chlapce (ačkoliv přiznávám, že to byl jeden z prvních impulzů, a tady provedla skutečně brilantní práci, shoťata s jejím hlasem ftw ♥). I když vám to občas tak trochu vyrve srdce z těla. :'D Má to trochu zvláštní, ale neuvěřitelně krásnou kresbu, plnou silných kontur a náherně sytých barev, a celkově je to prostě velmi aesthetically pleasing a lahodící oku. Ale hlavně je to plné naprosto kouzelných postaviček (třeba Mitsuba aka růžová osina v zadku se svým "Just like in porn!" je prostě legendární). Pro mě osobně je to zatím jedno z nejmilejších překvapení tohoto roku, a vy to taky potřebujete vidět. Je to totiž boží. :'3


Housekishou Richard-shi no Nazo Kantei - recenze

26. března 2020 v 19:25 Anime recenze
Vysokoškolák Seigi Nakata měl odjakživa velice silný smysl pro spravedlnost (ostatně, odpovídá tomu i jeho jméno). A právě tenhle smysl pro spravedlnost ho jednoho dne přivede do cesty cizinci s okouzlující tváří jménem Richard Ranashinha de Vulpian, klenotníkovi, který do Japonska přiletěl, protože si v Ginze chce otevřít klenotnictví. Když ho Seigi požádá o odhad prstenu po své babičce, Richardovy znalosti a schopnosti týkající se drahých kamenů, na které se specializuje, Seigimu doslova vyrazí dech. Když mu tedy Richard v Étranger, jak se jeho klenotnictví jmenuje, nabídne brigádu, Seigi neváhá (i kdyby to mělo obnášet převážně poklízení a přípravu sladkostí a japonského mléčného čaje, pro které má Richard tak trochu slabost). Drahé kameny jsou totiž jako lidé, každý v sobě schovává nějaký ten svůj příběh. Přátelský a za každou cenu upřímný Seigi ovšem začíná zjišťovat, že o příběhu, který v sobě schovává Richard, toho za tu krátkou dobu, co se znají a co ho považuje za přítele, vlastně neví skoro nic. A to především ve chvíli, kdy prakticky bez vysvětlení zmizí.

Vypadá to jako BL, zní to jako BL, ale není to BL. A ono je to vlastně dobře (navíc, pokud má člověk dostatečně bujnou fantazii, všechno jde, když se chce, že). Někdo by mohl říct, že se tam vlastně nic moc akčního neděje a že odhalování příběhů stojících za kameny a osobami s nimi nějakým způsobem spojenými je nuda. Je to vlastně takový ne úplně typický slice of life, takže ne, akcí v typickém slova smyslu to skutečně nepřetéká, ale přesto je zajímavý a člověk se na poli drahých kamenů (a mezilidských vztahů) i leccos dozví a přiučí ... a taky je plný spooooousty sparkly šutříčků. *-* Pokud tedy hledáte něco klidného, netypického a neokoukaného, zkuste ho. Třeba vám zrovna padne do noty. :3


Gakuen Heaven - recenze

25. března 2020 v 15:18 Anime recenze
Perfektně průměrný a ničím nevynikající Keita Itou jednoho dne ke svému obrovskému překvapení dostane pozvánku ke studiu na prestižní chlapecké škole Bell Liberty Academy (velmi příhodně přezdívané jednoduše BL). Keita se rozhodne příležitost využít, i když si není jistý, jestli se nejedná o omyl a jestli bude v jeho silách mezi svými novými elitními spolužáky zapadnout. Svou bezprostředností a dobromyslností si ovšem zanedlouho získává většinu školy, především pak Kazukiho Endou, který si ho už od prvního dne prakticky vzal pod svá křídla a ze všech sil mu pomáhá, aby se se školou dobře sžil. Keitu ovšem stále nahlodává otázka, proč zrovna on dostal pozvánku do tohoto privilegovaného světa, když sám nemá žádný talent ... a bohužel nenahlodává jen jeho samotného, takže se sám Keita bude muset rozhodnout, co vlastně chce. A kromě toho, proč má, kdykoliv se nachází v Kazukiho přítomnosti, takový uklidňující nostalgický pocit, který nedokáže zařadit?

Tak už konečně vím, co že si to vlastně Gakuen Handsome bere na paškál! :D Ale víte co, karanténa je karanténa a člověk se nějak zabavit musí. Ono je to vlastně takové jedno velké BL klišé, s archetypy postav, kde snad vůbec nic nechybí (včetně rádoby evil dvojčat) a kde se prakticky nevyskytuje nikdo ženského pohlaví (na kom by nějak zásadně záleželo). Je to ale taková v podstatě milá a často i dost zábavná oddechovka, kde se většinu času řeší totální pitominy. :D Toho (až uměle) přihazovaného dramatu bylo především v závěru na můj vkus už moc, ale chápu, čím víc proužek, tím víc Adidas. A taky nesmíme zapomínat, že se jedná o čtrnáct let starou záležitost, takže v kontextu anime po roce 2000 se to vlastně docela schová. Zkrátka, pokud hledáte něco fakt nenáročného (a předvídatelného, co si budeme povídat, ale nemyslím to jako urážku, nýbrž jako pouhoupouhé konstatování faktu) a plného bišíků, ze kterých si vybere snad každý, je to vlastně celkem fajn věc na odreagování. :)


Eeey karantena

21. března 2020 v 14:06 Herald z roku 2020
Můžu říct, že co se týče zásadních světových událostí odehrávajících se za mého života, s něčím takovým bych nepočítala ani ve snu. :'D A jsem velmi, VELMI ráda, že mám hotové všechny školy a možnost pracovat z domova. Ale i kdybych neměla, tak co se dá dělat?


Shinsekai Yori - recenze

17. března 2020 v 15:33 Anime recenze
The power of imagination is what changes everything

Poté, co se u části lidské populace náhle probudila psychokineze, svět se nenávratně změnil. Náhlá, téměř božská síla, totiž často přišla ruku v ruce s nárůstem agresivity, a započala dlouhé období vzestupů a pádů opresivních režimů. Křehký mír se povedlo nastolit až tehdy, když si lidé nadaní psychokinezí vybudovali vlastní uzavřenou společnost řízenou složitými pravidly. O tisíce let později se u dvanáctileté Saki Watanabe žijící ve městě Kamisu 66 konečně projevily její síly a může se tedy konečně připojit ke svým přátelům, Marii, Satoruovi, Shunovi a Mamoruovi na speciální škole, kde se děti učí ovládat svůj Cantus, jak jsou jejich síly nazývány. Saki, u které se její Cantus projevil skutečně na poslední chvíli, ovšem začíná přemýšlet nad tím, co se vlastně stane s dětmi, u kterých se neprojeví vůbec. Na současné škole, ale i na škole, kterou navštěvovala předtím, se totiž sem tam někdo ze dne na den ztratí a časem na něj ostatní zapomenou. Jen tak, jako by vlastně ani nikdy neexistoval. Můžou za to skutečně stvoření podobná kočkám, o kterých se šíří pověry, které ovšem všichni dospělí popírají? Skupina 1, kterou Saki a její kamarádi tvoří, postupně začíná odhalovat temné a často až šokující pravdy nutné pro ustanovení a fungování dokonalé společnosti, ve které žijí a ve které se snaží najít své místo. A pokud je všechno tohle pravda, může to být ještě horší?

Tohle zkrátka není vaše typické YA postapo, ale jeden obrovský mindfuck, který vám zasadí ránu i tehdy, kdy už si myslíte, že vás nemůže nic překvapit. A to vše s vrchovatou porcí Dvořákovy symfonie Z nového světa. Nedokážu přesně vystihnout to něco, co ze Shinsekai Yori dělá to, čím je, osobně jsem si u prvních dílů nebyla úplně jistá, jestli to bude můj šálek nebo ne (ono i to samotné prostředí je dost zvláštní a netypické). Možná je to i skutečnost, že se celé odehrává v rozmezí desítek let. A nebo proto, že je vlastně dark af a neustále vás bude vlivem morálních dilemat a nově odhalených skutečností nutit měnit názor na obě zúčastněné strany (nechci spoilerovat). Ale je to docela maso, to vám povím. Sice ne až takové jako u Yakusoku no Neverland, ale obdobné.


Tento způsob roku zdá se mi poněkud nešťastným

8. března 2020 v 17:12 Herald z roku 2020
My totiž jako lidstvo nepotřebujeme mimozemšťany a podobně, my se dokonale zvládneme vyhladit sami. Aneb moje víra v lidstvo byla opět ztracena. A obávám se, že teď už fakt nevratně.


Na jedné straně panika jak při morové ráně a vykoupené všechno, na druhé totální bagatelizace a straně strkání hlavy do písku s tím, že "jE tO pŘeCe jEnOm cHřIpEčKa, tAk cO", nic mezi tím (ale naší generaci nekřivdila, se španělskou chřipkou to bylo úplně stejné ... jen by člověk myslel, že se za sto let dokážeme posunout třeba někam dál).

Lady Gaga - Stupid Love

2. března 2020 v 14:03 Gramofon Underlandu
Má to takový velmi osmdesátkový vibe a me like :3 💜