Prosinec 2019

Loading 2020

31. prosince 2019 v 9:30 Herald z roku 2019
Letošní rok nezačal nejlépe (ale tomu se po událostech poslední části toho loňského ani moc divit nejde) ... vlastně by se dalo říct, že začal dost hodně na Pikachu. Nicméně, i přes všechny ty ne zrovna hezké věci byl ten odcházející rok nakonec vlastně docela fajn, o čemž ostatně svědčí i má letošní instagramová devítka, krásně barevná. :3


Sakura fuurin

29. prosince 2019 v 9:09 Vše kolem Tweedledee
To je tak, když po něčem už fakt dost dlouho toužíte, jednou se o tom okrajově zmíníte ... a pak to najdete pod stromečkem a málem si u toho zaslzíte. :'3

Ten zvuk je prostě absolutně kouzelný! 🎐🌸


Enen no Shouboutai - recenze

27. prosince 2019 v 19:25 Anime recenze
Flame is the breath of the soul.
Black smoke is the liberation of the soul.
Ashes thou wert and art.
May thy soul return to the great flame of fire.
Látom.

Nejděsivějším a nejobávanějším způsobem smrti, kterému lidstvo už dlouhá léta musí čelit, se stalo samovznícení - fenomén, o kterém se toho stále moc neví. Ví se však to, že se během něj bezúhonní občané mění v planoucí násilné bytosti nazývané Infernalové, bez rozdílu věku, pohlaví nebo společenského postavení. Obětí samovznícení se může stát prakticky kdokoliv a kdykoliv. Ti však tvoří pouze takzvanou první generaci. Druhou a třetí generaci tvoří lidé nadaní pyrokinezí, kteří nejen že se nezmění, ale dokážou plameny a ohněm manipulovat a ovládat je. Proto, aby mohly duše lidí proměněných v Infernaly v klidu spočinout, ale také pro nalezení důvodu, proč k samovznícení dochází, vytvořily během Sluneční éry v Tokyu tři hlavní institice reprezentující obrannou složku, požární obranu a církev, zcela novou složku - takzvaný speciální hasičský sbor, složený převážně z jedinců s pyrokinetickými schopnostmi. Jedním z nich je i Shinra Kusakabe, dychtivý pyrokinetik třetí generace se schopností podpálit si vlastní nohy, který nastupuje do oddělení s číslem 8 (které se od ostatních v mnoha aspektech liší) - jednak proto, že se chce stát hrdinou zachraňujícím nevinné lidi před plameny, ale také kvůli události staré dvanáct let, při které za zvláštních a neméně podezřelých okolností spojených s výskytem atypického Infernala přišel o celou svou rodinu. Ovšem cesta za hrdistvím není úplně taková, jakou si představoval, a brzy poznává, že realita je někde trochu jinde. Speciální hasičský sbor je rozdrobený na jednotlivé více či méně znepřátelené frakce, které si mírně řečeno neberou servítky házet si navzájem klacky pod nohy, a po celém Tokyu přibývá výskytů abnormálních Infernalů, navíc podle všeho uměle vytvořených. Člověkem. A jakýsi Evangelista prý má odpověď na všechny otázky. Co doopravdy stojí za fenoménem samovznícení? Co se vlastně stalo před dvanácti lety? Je vůbec možné, aby byl Shinrův mladší bratr Sho naživu? A pokud ano, tak co sakra dělá na druhé straně barikády?

S Enen no Shouboutai to není jednoduché. Premisa příběhu je skvělá (hasiči tak trochu spojení s exorcisty, to prostě chceš), ten svět je skvělý a už první díl mě doslova posadil na zadek, protože je to celé tak moc (vizuálně, tematicky i celkově) podobné Soul Eater, že nad tím nejedno srdéčko zaplesá. Na druhé misce vah je pak ale velká, opravdu hodně velká dávka naprosto zbytečného a nehodícího se fanservisu (která se v 99,9% případů jmenuje Tamaki a opravdu tam neslouží k něčemu jinému, než aby ze sebe v rámci zakopnutí servala všechno své už tak dost chatrné oblečení, a podobně ... pardon, ale tohle je fakt hodně laciné -_-), která zcela zbytečně ubírá čas na rozvíjení příběhu, toho skvělého světa a všech těch svéhlavých, občas až trochu bizarních postaviček. Nemám nic proti odlehčujícím srandičkám nebo sem tam nějakému filleru, ale tohle? Tohle je za mě nové dno a chápu, že to lidi znechutí natolik, že buď začnou strhávat hodnocení nebo přestanou sledovat úplně. Přitom je to obrovská škoda, protože ve všem jiném mi skutečně dává to, co jsem od něj očekávala. Baví to, a baví to hodně, jen ten fanservis celkový dojem sráží, ať se snažím sebevíc. :( Pořád pro mě zůstává anime, které jsem si užívala a které bych určitě doporučila všem, kteří nedají dopustit na již zmiňovaný Soul Eater, ale jak říkám, ta nechutná porce zbytečného fanservisu je něco, na co je lepší se předem připravit a snažit se to překousnout. Buď to dáte, a nebo ne.

Beastars - recenze

26. prosince 2019 v 10:27 Anime recenze
Ve světe, ve kterém v civilizované společnosti žijí humanoidní zvířata, neustále vládne nepříjemné napětí mezi masožravci a býložravci. Na akademii Cherryton dojde k vyostření této vzájemné nedůvěry po incidentu, během kterého neznámým pachatelem přímo na půdě školy zavražděn student, člen dramatického kroužku, alpaka jménem Tem. Jedním z jeho přátel je Legoshi, šedý vlk, který je i přes svou mírnou a nekonfliktní povahu celý život považován za krvelačnou bestii, a proto se, obzvlášť po této hrůzné události, snaží ještě více nevyčnívat a krotit svou přirozenost. Tím ale popuzuje nejen ostatní masožravce, ale také jelena Louise, zbožňovanou hvězdu dramatického kroužku a žhavého kandidáta na titul největšího zvířete (pun inteded) na škole, Beastar. Jednoho večera ovšem zakročí náhoda a dojde k pro Legoshiho osudovému setkání s drobnou a na první pohled křehkou Haru, bílým zakrslým králíkem, která je na škole proslavená svým tak trochu promiskuitním chováním. Nejen býložravci mají své strachy, obavy a nejistoty, to samé platí i pro masožravce. Legoshi, ve kterém se rostoucí city k Haru perou s jeho instinkty predátora, je donucen konfrontovat svou pravou podstatu, a to i vlivem násilí, kterého v dosud relativně poklidném světě kolem něj začíná přibývat. Nesmí se také zapomínat na to, že akademie Cherryton je takovým uzavřeným světem sama pro sebe, světem, ve kterém pořád platí pravidla, která mají za úkol zachovat status quo, jako například celoplošný zákaz konzumace masa. Ale co skutečný svět? Jak to funguje v něm?

Můžu říct, že Beastars je skutečně pecka. Člověk si může říct Meh, japonská Zootopie. Ovšem i kdyby to byla japonská Zootopie, tak je to MNOHEM vážnější a MNOHEM temnější Zootopie. Původně jsem se do toho ani pouštět nechtěla, protože furry není úplně něco, co bych s nadšením vyhledávala (když pominu Centaur no Nayami, a u toho šlo taky především o zvědavost), ale nakonec jsem s vyvěšením první epizody neodolala zvědavosti (mimo jiné i z toho důvodu, že za tím stojí stejné studio jako u (nejen) vizuálně úchvatného Houseki no Kuni), a dobře jsem udělala. Ta témata, ta psychologie, ty postavy (Legoshi je bae ♥) ... je to skvělé, vážně skvělé. Občas fakt temné a poměrně dost zneklidňující (což už jde ostatně poznat i z neméně skvělého openingu), ale skvělé ... a fakt to potřebujete vidět, zcela bez debaty.


Štědrovečerní střípky 2019

25. prosince 2019 v 20:56 Vše kolem Tweedledee
Vánoce ještě ani v nejmenším nekončí, ale chtěla bych si takhle prostřednictvím fotek uchovat alespoň kousek té nezaměnitelné štedrovečerní atmosféry.


Podstromečkové poklady ze závěru dekády

25. prosince 2019 v 11:42 Herald z roku 2019
Neberte to prosím jako nějaké chlubení, ale spíš jako zachycení té obrovské radosti (nejen) ze včerejška. :3 A to především radosti z toho, jaké skvělé lidi kolem sebe mám. ♥

Ještě jednou tisíckrát díky, všem. ♥


Merry Crisis and happy new Fear

24. prosince 2019 v 8:30 Herald z roku 2019
To nic, jen včera dvouhodinovým finále, které přineslo zcela nový rozměr pojmu mindfuck, skončil Mr. Robot, a já se z toho pořád ještě úplně neoklepala. :'D

Ale teď už k tomu hlavnímu. Rok se sešel s rokem a opět tu máme ten nejkrásnější čas z celého roku (ať si říká kdo chce co chce). A já bych vám v tento sváteční den chtěla říct jediné - oslavte Vánoce tak, jak jen chcete a jak vám to dělá radost. Jezte co chcete, pijte co chcete, dělejte co chcete. Žádný způsob totiž není ten jediný správný a jediný přípustný, a pokud se vám to někdo snaží mermomocí namluvit, klidně ho pošlete tam, kam slunce nesvítí. Vánoce jsou totiž o něčem úplně jiném.

Pokud sem tedy během toho kouzelného období náhodou zavítáte, doufám, že si ho užijete především v klidu a ve zdraví. K tomu je pak to dobré jídlo, pití a dárky vlastně takový bonus. :3

Tak šťastné a veselé!


His Dark Materials

23. prosince 2019 v 10:45
Knižní trilogie His Dark Materials (nebo Jeho temné esence, chcete-li to v překladu) patřila v mé pubertální éře (už jsem byla na gymplu, tak se úplně nechci nazývat dítětem) ke čtení, které na mě udělalo hodně velký dojem. Však taky má dodnes čestné místo v mé knihovně. Po zkušenostech s filmovým Zlatým kompasem, který (pokud jste četli předlohu) sice nebyl úplně špatným filmem, ale i tak byl dost velkým zklamáním, jsem i k téhle sérii ze začátku přistupovala s obavami. Ty mě ale opustily už u prvního dílu. Přesně takhle totiž má vypadat povedená adaptace neméně povedené knižní předlohy, i se všemi těmi ne úplně sluníčkovými aspekty, které ve filmové verzi tak ohleduplně vynechali (ironie, samozřejmě). I obsazení se povedlo víc než skvěle, protože co vám budu povídat, třeba jenom James McAvoy nebo Lin-Manuel Miranda se na lorda Asriela a Lee Scoresbyho hodí doslova jak ona pověstná prdel na hrnec, o famózní děsivé paní Coulterové ani nemluvě. *-* A pokud jste to ještě neviděli, tak věřte, že potřebujete. ♥



Kavárensko-povalečský vánoční sraz

20. prosince 2019 v 14:53 Historie conů, slezin a jiných akcí
Letos výjimečně o něco později, než předchozí roky, a ještě o tom píšu až den poté, protože včera večer už jsem byla tak trochu mrtvá ... ale i takhle chlup před Vánoci to stálo za to. :3 Jen to počasí ...


Třetí adventní aneb upršené stříbrno-nedělní vánoční trhy

15. prosince 2019 v 17:08 Historie conů, slezin a jiných akcí
Vánoční trhy na třetí adventní víkend jsou už léta rodinná tradice, kterou jsem zatím porušila jen jednou (a to tehdy, kdy se předvánoční slet konal v Liberci a navíc byl přes noc) a pokud to jen trochu jde, alespoň na to jedno odpoledne se na ně chci podívat.


Vánoční společenstvo fazole aneb další prahavický slet

14. prosince 2019 v 21:14 Historie conů, slezin a jiných akcí
I letos jsme se hrdinně vydaly na epickou výpravu vstříc Mordoru jménem předvánoční Praha. A co víc, ve zdraví jsme přežily!


Jako zaseknutá deska

8. prosince 2019 v 18:04 Herald z roku 2019
Zase mě teď chytla nějaká blogovací nálada. Tak doufejme, že vydrží. Bylo by to super.

Konec listopadu byl takový ... zvláštní. Ono když nějakou dobu máte volno a můžete číst nebo koukat na co chcete, je to fajn. Ale když to období, kdy nepřichází žádná práce nebo je jí fakt hodně málo, trvá už docela dlouho, chtě nechtě začnete být jako na trní, každým dnem nervóznější. Je to jenom tím, že se blíží konec roku? Je to zase jenom jedno z těch útlumových období, které zase přejde ... nebo ne? Co budu dělat, když se to takhle potáhne dál? Nakonec práce přišla a krize byla tak nějak dočasně zažehnána začátkem adventu (a tedy i jinými věcmi na přemýšlení). I tak se ale obávám, že to semínko tam někde hluboko pořád zůstalo zakořeněné a v první vhodné chvíli se začne ozývat. Proto za zaseknutá deska. Nějak se mi z toho většinu listopadu nedařilo vyhrabat. Ten pocit bych přirovnala k poslední řadě Mr. Robot - v podstatě je to vánoční, ale takovým způsobem, ze kterého vám je akorát úzko. :'D Merry Crisis and happy new Fear, I guess.

Ale teď je to zase o něco lepší.


Svíčková anabáze aneb dávejte si pozor, u koho nakupujete

5. prosince 2019 v 14:31 Různé texty
Tak dlouho člověk přemýšlí, o čem by mohl napsat ... až mu konečně docvakne, že by se tu mohl vypsat (a vyvztekat) ohledně jedné věci, u které už ani neví, jestli je vlastně k smíchu nebo k pláči.

Možná víte, že jsem tak trochu paličova dcera. Respektive, docela si potrpím na voňavé svíčky, které velmi ráda pálím nebo k nim alespoň čuchám (tuto druhou kategorii nazývám jako čuchny). V loňském roce se mi tu od narozenin přes Vánoce sešlo poměrně dost knižních a jinak fandomových čuchen, přededším od Abyss Candle, ale taky jedna velká of Quacker Candle. U poslední zmiňované to bylo akorát kolem Mikuláše a jelikož měl obchod zrovna docela velké slevy a navíc se chystala kompletní změna etiket, dohodla jsem se s kamarádkou Míšou (Tyrkysové knihy, kdyby to někomu něco říkalo), která si taky vybrala a má účet na Etsy, že objednávku uděláme dohromady a rozdělíme si poštovné. Už předtím několikrát objednávala, navíc byla v kontaktu s dámou, která ony svíčky vyrábí, a já se tedy v prosinci loňského (prosím důraz na slovíčko loňského) roku začala těšit na své tři čerstvě objednané čuchny, ke Cruel Prince, Strange the Dreamer a Captive Prince.