Květen 2019

What We Do in the Shadows

30. května 2019 v 21:19
Jak vypadá takový běžný život upírů v 21. století? Přesně o tom dokumentární formou pojednává tenhle perfektní seriál, jehož jméno vám může být povědomé - přecházel mu totiž neméně perfektní stejnojmenný film z roku 2014 se stejnou tematikou. A stejně jako u filmu, jedná se o strašně povedenou a hrozně vtipnou záležitost, kterou doporučuji všemi deseti. Upírská klišé, střety starého s novým (aneb stovky let staré nesmrtelné bytosti řešící běžné životní problémy), silné evropské přízvuky (Nadja je v tomhle prostě rozkošná :D), nečekané druhy upírů (protože energetický upír je taky upír) a občas tak trochu trapný humor, který je ovšem v tomto případě zcela účelový a o to vtipnější. Je to zkrátka něco, co si nemůžete nechat ujít, pokud máte rádi upířiny a inteligentně parodické počiny ... a pokud jste už viděli film a váháte, tak tuplem! Stojí to za to.



Tři županistky

29. května 2019 v 16:19 Vše kolem Tweedledee
Kdo by podle názvu tipoval Akatsuki pláště, tak ne, ty jsme na sebe opravdu nenavlékly. 👘🎀

Sice jsem tu chvíli byla solidně přejetá, vítr mi vytvořil slušivé vrabčí hnízdo a celkově tomu interně přezdívám hroch v dárkovém balení, ale byla to fajn zkušenost a jsem ráda, že jsem se nakonec nechala ukecat. :3


Až moc adrenalinový Animefest 2019

27. května 2019 v 13:58 Historie conů, slezin a jiných akcí
Neříkám, že život bez nějakého toho dobrodrůža by byl nemastný neslaný ... ovšem takové dobrodrůžo, s jakým se začal letošní Animefest, už asi v životě opravdu zažít nechci. ^^" Samozřejmě, on za to con samotný jako takový nemůže, ale má to na něj docela zásadní vliv. Ale hezky popořadě o tom, jaký ten poslední víkend v moravské metropoli vlastně byl.


Vážně je to tak těžké?

22. května 2019 v 12:15 Téma týdne
Tuhle konkrétní otázku si v poslední době pokládám čím dál častěji:

Vážně je tak težké neházet všechno bez rozmyslu do
jednoho koše a místo toho odpad třídit?

Obzvlášť, když nádoby na tříděný odpad (na tu základní klasiku - papír, sklo a plasty) máte pár metrů od domu na obě dvě strany? Vždyť nikdo neříká, že tam musíte běhat s každou jednotlivou lahví, ale opravdu je takový problém vyčlenit si dvě tři tašky nebo cokoliv, do čeho jednotlivé věci vytřídíte, a vyhodit je jednou za týden? V naší domácnosti se to má tak, že v kuchyni je malý kyblíček na bioodpad (vlastní biopopelnici máme pro celý dům za brankou), v předsíni spodek od starého odpadkového koše na papír a ve spíži jednu tašku na plasty a jednu na sklo ... případně ještě jednu, pokud máme doma plechovky koupené v Německu, které jsou právě v Německu zálohované (stejně jako část plastových lahví ... proč to nejde i u nás?). Stačí jenom trochu používat mozek a trocha vůle něco dělat, nic jiného. Není to činnost, která by vám nějak zásadně ukousla z vašeho vzácného volného času.

Teď nechci znít jako nějaká militantní ekopinda nebo plastová čarodějnice (aneb vyházejme všechno plastové, co doma máme, a nakupme místo toho ekovarianty, tím ke snížení plastového odpadu opravdu přispějeme), ale tohle jsou podle mého názoru to úplné minimum, kterým každý jednotlivý člověk může přispět k tomu, abychom ještě nějakou dobu měli kde žít ... ale běžnou věcí to pro spoustu lidí bohužel pořád není. A když pak z biopopelnice, kterou je logicky v den vyvážení nutné na nějakou dobu vyndat ven před jinak zamčenou a cizím lidem nepřístupnou branku, lovíte v igeliťáku zabalenou polystyrenovou krabici od jídla, kterou tam už nějaký inteligent jdoucí kolem stačil hodit, vidíte to zcela jasně a zřetelně. Stejně jako tehdy, když jsou popelnice plné lahví a krabic, které ti, kteří je vyhodili, ani nejsou schopní sešlápnout ...


Labužnice

20. května 2019 v 12:43 Různé texty
O čem že bude řeč dnes? O něčem, co někteří považují za zbytečnou věc, která jen zabírá čas ... ale já k nim rozhodně nepatřím.

O jídle.


Cleaning out my closet

19. května 2019 v 18:10 Herald z roku 2019
Mám pocit, jako bych procházela nějakým vnitřním jarním úklidem, vnitřní defragmentací, která mě nutí nad spoustou věcí přemýšlet. Přemýšlet o tom, proč to vlastně dělám. Z jakého důvodu? S jakým cílem? A dělá mi to vlastně ještě vůbec radost? (no jo, velmi optimistická vlna, já vím)


Pivo a makronky, italské broskve a podobně aneb Svět knihy 2019

12. května 2019 v 10:01 Historie conů, slezin a jiných akcí
Včera večer už mi nezbývala energie prakticky na nic, a tak tedy už klasicky až den poté. Asi vážně stárnu, ale ty davy lidí a tlačenky vždy a všude ze mě začínají čím dál víc vysávat energii. ^^" Ale takový důchodce, abych to jeden den nevydržela, ještě nejsem, takže here we go!


Lidumil

7. května 2019 v 19:28 Epické výroky
"Radši budu zachraňovat jednu jedinou včelu než stovku nepřizpůsobivých."


Sice jsem si vysloužila označení "zvířecí Matka Tereza", ovšem vytuhlý užitečný tvoreček byl zahřán, nakrmen a nakonec úspěšně odletěl za svým, a to je to hlavní.

Temná mafie ... nebo magie

7. května 2019 v 17:35 Herald z roku 2019
Jak bych to jenom začala ... tak nějak jsem měla původně v plánu ozvat se už před týdnem, to byly akorát Čarodějnice, konec dubna a já se vydala na návštěvu do Ústí, chvíli po mě poštou dorazil Cardan, kterému jsme (snad úspěšně) spravovaly nalomený ocas, a kromě obligátních vypůjčených knížek jsem si plánovaně přivezla tyhle boží objednané záložky a neplánovaně strašně boží citronkovou plátěnku ... ale pak jsem si zase uvědomila, že to je prakticky jediné, o čem bych tu plkala, a nějak z toho sešlo. ^^" Tak až teď, o týden později.