Únor 2019

Papa datte, Shitai - recenze

25. února 2019 v 9:45 Anime recenze
Vysokoškolák Asumi začal vedle studia pracovat jako pomocná síla v domácnosti rodiny Naruse, sestávající se pouze ze svobodného otce Keiichiho a malého syna Ichiky. A ačkoliv se Asumi nepovažuje za gaye, musí uznat, že Keiichi, obzvlášť na to, že je otec, vypadá skutečně velmi dobře a zatraceně atraktivně. No a když pak jeden večer Asumi Keiichiho téměř načape při sledování videa pro dospělé a uvědomí si, že i taťkové mají své potřeby, věci dostávají rychlý spád ... Asumi se totiž neudrží a rozhodne se vzít věci do vlastních rukou ... doslova.

Jistě, že jsem si mohla dát tu práci a najít cudnější vyobrazení názvu, ale to bych vás zase ochudila o tu krásnou přerostlou yaoi hand v popředí. :DDD A taky si myslím, že už při pouhém pohledu na něj bude jasné, jakou tohle anime bude mít hloubku. (¬‿¬) Kdysi jsme si trhaly vlasy nad fenoménem známým pod označením invisible dick. Teď už jsme pokročili k tomu, že celou choulostivou scénu pro změnu vystřihneme úplně. Tak dík, no, v tom případě už mi označení yaoi přijde poněkud zbytečné ... pokud se tedy nezačnete pídit po nevystříhané verzi a vypídíte, i když samozřejmě cenzurovanou (takže už nikoliv invisible dick, ale pixelated rod, což je ovšem při vší té cenzuře velký krok kupředu). Pak zjistíte, že označení yaoi opravdu zbytečné není, ono je to totiž klasické PWP, jaké už se dneska skoro nevidí, a to vše v rozsahu pár minutek na epizodu. Děj se tedy nepokoušejte hledat, on tam stejně prakticky žádný není a když už, tak o něj stejně ani v nejmenším nejde. :D Na druhou stranu, po těch všech párminutových prasečinkách, které už vyšly (a že se s nimi v posledních letech fakt roztrhl pytel), je krátkometrážní yaoi poměrně příjemnou změnou. ;)


Jak pan Umbridge ke chřipce přišel

23. února 2019 v 13:44 Herald z roku 2019
Nebojte, ještě jsem neumřela (tedy, alespoň ne úplně). Jen mě skolil takový moribundus, jaký už dlouho ne, pokud vůbec.


Nejaktuálnější shelfie

19. února 2019 v 14:39 Královniny panenky
Sice jsem už od vyfocení na konci minulého roku zase trochu reorganizovala, ale kompletní osazenstvo se (zatím) nezměnilo



Sex Education

13. února 2019 v 17:48
Zase jednou záležitost ze středoškolského prostředí, která je ovšem neuvěřitelně moc boží a doporučovala bych ji snad každému ... tedy, pokud zkousne, kolem čeho se to už podle názvu celé točí. Ale logicky, pokud jste teenager, vaše máma dělá sexuální terapeutku a má tendenci vás analyzovat, je asi jasné, že to povede k velmi zajímavým situacím. Boží (tak trochu retro) prostředí, zcela perfektně zvolený hudební doprovod, skvělé postavy a herecké výkony (Gillian Anderson se pro role terapeutek snad narodila, jak je famózní, a Asa Butterfield se svýma nejmodřejšíma očima je jako nezkušený ťunťa dealující sexuální rady prostě k uňufání. ♥ A jako rodina jsou dohromady snad úplně nejlepší :D ... ale oni jsou tam skvělí snad úplně všichni), a celkem zásadní témata ne vždycky řešená úplně odlehčenou úsměvnou formou. To všechno Sex Education má a nabízí to ve velmi příjemném zpracování. A fakt to potřebujete vidět, věřte mi. :3



Předvalentýnské zamyšlení

12. února 2019 v 10:49 Herald z roku 2019
Nejen leden, ale hlavně únor je takovým očistným obdobím (a ne, teď nemám na mysli suchý únor), kdy už je v zimě sem tam cítit záchvěv jara a kdy staré věci umírají, aby uvolnily místo novým, které přijdou. I proto si říkám, že si babička pro svůj odchod nemohla vybrat příhodnější čas.

Možná si řeknete, že jsem cynik, necitlivý cynik. Ale když poslední tři měsíce a týden tu chvíli čekáte každý den, časem otupíte, protože jinak byste se z toho úplně zbláznili, takhle se fungovat nedá. A svým způsobem je to vysvobození, nejen pro všechny strany, ale hlavně pro ni, protože i ty tři měsíce v takovém stavu, v jakém byla, nebyly život (obzvlášť pro někoho tak činorodého), jenom přežívání. A tu absolutní bezmoc, kdy jste zcela odkázaní na někoho jiného, tu bych nepřála ani největšímu nepříteli. Ovšem až na to poslední období jsem si jistá, že ten dlouhý život měla hezký. Ostatně, komu z nás se podaří dožít 92 let? A zrovna moje babička si těch zázraků během svého života vybrala dost. Teď už bude mít klid.

Proto bych tenhle článek chtěla ukončit jednou myšlenou, kterou jsem tady psala už v listopadu, kdy to všechno začalo. Važme si každého dne, kdy jsme zdraví a schopní samostatně fungovat, i když v tu chvíli máme třeba pocit, že nestál za nic. K tomu, aby se to všechno kompletně otočilo, stačí pár minut.


Sexy katsudon

11. února 2019 v 8:39 Královniny panenky
Jeden opomenutý Jurášek z loňského jara (protože už se na ty první kvítky fakt těším) 🌷


Poslední přírůstky ve Stranger Things rodince

10. února 2019 v 9:38 Královniny panenky
Uvědomila jsem si, že o svých posledních narozeninově-vánočních darovaných přírůstcích do rodinky Popek (které shodou náhod všechny patří do Stranger Things) jsem se tu vlastně zmínila jen okrajově ... a tak tady jsou, v celé své kráse. :3

Mike od Hany (který jen tak mimochodem přicestoval v ponožce :D)


Kluběnčí chůva

4. února 2019 v 10:13 Vše kolem Tweedledee
Fotky svého zjevu už moc často nezveřejňuji (nějak mě to už přestalo bavit), ovšem tahle je tak kute, že zkrátka nemůžu jinak. :3



Jiskřička v mrtvém zimním období aneb PragoFFest 2019 ... nebo spíš Kluběnkofest?

3. února 2019 v 13:46 Historie conů, slezin a jiných akcí
Ono to nebylo tak, že bych o PragoFFestu nevěděla ... jen se vždycky konal v době zimního zkouškového, kdy jsem měla trochu jiné starosti a priority. :'D Ale tak, povedlo se mi dostat alespoň na poslední ročník, a to se taky počítá! A koneckonců, je to vlastně můj první con, který není zaměřený výhradně na anime, spíš naopak. :)


Hjůga, hydž a tak podobně

1. února 2019 v 17:32 Herald z roku 2019
Hygge je totiž už pasé. Místo něj přišla Hjůga (pokud vám to taky připomíná plesnivou čarodějnici, tak nebudete moc daleko od pravdy). Debatováním na internetu se totiž dá dojít k velice překvapivým závěrům. :D