Leden 2019

Jak dělá alarm

29. ledna 2019 v 16:52 Paranormální (z)jevy
Občas se člověk při práci docela zasměje ... aneb na tohle mám dva tituly z anglistiky. (*≧艸≦)


Myšlenky instagramové

28. ledna 2019 v 12:25 Různé texty
Vlastně ani nevím, jestli bych si ho bývala zakládala, kdyby se nenaplnily podmínky, které jsem jednou jen tak plácla (to je tak, když kamarádce bookstagramerce slíbíte, že si ho založíte, až bude mít 1000 odběratelů, ehm) ... ale mám pocit, že by na to asi taky jednou došlo, protože mě dlouhou dobu štvalo, že se z něj stává místo, kde se primárně srocují všichni mí známí (... kromě mě, samozřejmě), kteří mi láli, že mě nemohou označovat na fotkách, když tam nejsem.

Je to pět měsíců, co ho mám. Zamčený, s kvalitním obsahem, který v kostce lze vidět níže ... a nemůžu si pomoct, mě ta síť prostě k srdci nepřirostla. :(


Polívka je grunt ... a poctivá cibulačka obzvlášť!

23. ledna 2019 v 16:33 Z liščího talíře
Nejsem a nikdy jsem nebyla horlivým zastáncem toho, že hlavnímu jídlu musí předcházet polévka, spíš naopak. Ovšem takové mrazivé počasí, které aktuálně venku panuje, je pro nějakou tu vytuněnou polívčičku (tím mám na mysli nezahrnující jenom vývar, ve kterém plave pár kousků zeleniny, a podobně), která zahřeje, úplně ideální. A taková cibulačka se modrým plesnivým sýrem, to je teprve žrádlo!


Jak to fičí v pohraničí

20. ledna 2019 v 19:28 Herald z roku 2019
A že tu u nás v pohraničí zase fičelo skutečně mocně ... vůbec nechápu, kde se tyhle vichry v takové intenzitě a takové četnosti berou ... a vůbec se mi to nelíbí. Je to tu zkrátka takové jako na horské dráze - sněží, prší, fouká, sněží, prší, mrzne. V jednu chvíli člověk ve vzduchu a ve zpěvu ptáků zcela jasně a zřetelně cítí záchvěv jara, aby si o pár hodin později připadal jak zapadlý vlastenec ... a tak je to vlastně pořád.


Výhody a nevýhody šunkoválečství neboli home office

19. ledna 2019 v 10:26 Různé texty
Už to bude přes rok, co funguji jako osoba šunkově výdělečně činná, a tak jsem se rozhodla sepsat pár stručných bodů týkajících se věcí, které jsou na takovém šunkoválečství fajn a které zase naopak až tak fajn nejsou.

Berte je prosím lehce s náhledem, přeci jenom se jedná především o můj náhled vycházející z mých zkušeností.


Watashi ga Motete Dousunda - recenze

15. ledna 2019 v 20:50 Anime recenze
Kae Serinuma má neuvěřitelně milou a ochotnou povahu, ale přesto není zrovna ten typ, na který by se lepili kluci jako vosy na med - zaprvé, je poněkud buclatější a za druhé, je tak trochu posedlá otome hrami a BL, prostě zapálená nerdy fujoshi jak vyšitá, která navíc tajně shipuje své dva spolužáky. Když jí ale jednoho dne v anime, na kterém zrovna ujíždí, zemře její oblíbená postava, Kae stráví týden zavřená ve svém pokoji, kde drží smutek a nejí. Tato skutečnost má ovšem za následek rapidní úbytek váhy, ale nejen to. Když se Kae vrací do školy, najednou na ní můžou všichni oči nechat - z ošklivého kačátka se totiž stala oslnivá labuť, o kterou najednou jeví zájem spoustu lidí - spolužáci ze třídy Yuusuke Igarashi a Nozomu Nanashima (aneb ti dva, co je tajně shipuje), o rok mladší Hayato Shinomiya, o rok starší Asuma Mutsumi a oslnivá Shima Nishina (která s Kae sdílí velkou spoustu zájmů a také zálibu v BL). Ovšem i přes svůj nový atraktivní zevnějšek zůstává Kae uvnitř pořád tou starou fujoshi, která by byla nejradši, kdyby se chlapci nezajímali ani tak o ni samotnou, jako spíš o sebe mezi sebou, což si samozřejmě velice často představuje a v tomhle směru si víc než notují se Shimou ... takže nikdo z těch, co se s ní bude snažit navázat jakýkoliv romantický vztah, to nebude mít zrovna jednoduché. Koneckonců, většina z nich neměla až do jejího přerodu v bišinku ani ponětí, že existuje ... jde tady tedy skutečně jenom o vzhled, nebo o něco víc?

Watashi ha Motete Dousunda bych zařadila do stejné přihrádky s Wotaku ni Koi wa Muzukashii nebo Gekkan Shoujo Nozaki-kun, protože ten celkový feel z nich vyzařující je dosti podobný. Narazila jsem také na označení "yaoistka s vlastním reverse harémem", které je víc než výstižné ... víte, že sice razím heslo, že jedinou horší věcí než harem je reverse harem, ale tohle je taková maličkatá výjimka. Protože ačkoliv mi dost často fakt pilo krev, jak se o Kae všichni perou jak o kus masa (a to ještě ze začátku prakticky jenom proto, že je najednou fakt velmi pohledný kus masa), taky jsem se u toho víc než často nahlas smála, protože spoustu jejích reakcí (především těch shipovacích, samozřejmě) dokážu velmi dobře pochopit, neb jsem je sama minimálně jednou někdy zažila. 8D Kromě toho je to fakt moc pěkné i vizuálně, takže když člověk odhlédne od nějakých těch lehce popudlivých aspektů a taky od toho, že instantní přerod z kapustňáka v bišinu s očima přes půl hlavy a krásnou, bezchybnou a především vypnutou pletí asi nebude tak úplně reálný, vlastně je to moc fajnová oddychová věc (kterou myslím ocení každá fujoshi), a já tímto děkuji Aiko, že mi připomněla její existenci. :3


Dakaretai Otoko 1-i ni Odosarete Imasu. - recenze

13. ledna 2019 v 9:37 Anime recenze
Ve svých 28 letech má za sebou Takato Saijou už dvacet let úspěšné herecké kariéry. Co víc, pětkrát za sebou se stal v anketě jistého časopisu nejvíc sexy mužem roku ... až do doby, kdy mu první místo ukradl prakticky úplný zelenáč, Junta Azumaya se sluníčkovým úsměvem, se kterým má teď ještě navíc natáčet film! Takato, který se teď celkem oprávněně cítí ohrožen, se své nepřátelství ani moc nesnaží skrývat, obzvlášť, když se přistihne, že i jemu se ten zářící anděl začíná dostávat pod kůži. Dojde to dokonce tak daleko, že se jindy obezřetný Takato doslova zlije do němoty a plácne spoustu věcí, které by jinak neřekl ... obzvlášť ne před Juntou, který mu tak pije krev. Když Takato po tomto incidentu, který by mohl mít vliv na jeho kariéru, nadhodí, ať si za své mlčení Junta vyžádá cokoliv, asi tak úplně nečeká, že ho Junta požádá, aby se s ním alespoň jednou mohl vyspat - Takato je totiž už od jejich první spolupráce Juntovým idolem, do kterého se Junta tak trochu zamiloval a tak trochu s ním chce dělat všechno, co k tomu patří. A tak Takato, který se nakonec do takového vztahu-nevztahu nechá přemluvit, doslova z první ruky zjišťuje, že pod onou andělskou tváří se skrývá hladový démon, který nemá nikdy dost a který ho snad nikdy nenechá vydechnout. Ale také si uvědomuje, že po těch letech soustředění se výhradně na herectví je to vlastně docela fajn, mít někoho, kdo vás miluje víc než cokoliv a kohokoliv jiného ... a že on sám má pro toho usměvavého neúnavného mlaďocha slabost. Jaký dopad by ale na jejich kariéry mělo, kdyby se jejich vztah dostal na veřejnost?

To je tak, když si člověk fňuká, že už dlouho nevyšlo žádné BL, aby o chvíli později zjistil, že mu jedno fungl nové doslova proklouzlo mezi rukama. ^^" A Šunta is the new Šunka! (pochopí asi jen zasvěcené fujoshi ... minimálně tedy Rien, pokud si to přečte). Nechme ležet stranou, jestli to vždycky (a všechno) v japonském zábavním průmyslu takhle chodí (protože asi úplně ne), stejně tak, jestli je to někdy nereálné nebo klišovité, nebo že některé díly jsou slouží jenom jako eye candy, aniž by se zápletka někam posunula ... o stejných věcech by se dalo polemizovat i u Love Stage!!. Je to prostě BL a všechny zmíněné věci k tomuto žánru prostě tak nějak patří a člověk to tak musí (nebo by měl) brát. Osobně jsem si ho po tom předlouhém absťáku (protože poslední BL, které jsem viděla, bylo Hitorijime My Hero v roce 2017, a to už je sakra dávno) velice užívala. A co si budeme namlouvat, užívala jsem si i to, že uke nemusí být zcela nutně ten mladší z páru ... žížalák Takato, když se červená, je totiž velice cute. :3


Be a Barb

11. ledna 2019 v 21:00 Omítky Underlandu
Ne že by se mi Luna už nelíbila, to ani v nejmenším, jen je na můj vkus toho Pottera v poslední době všude nějak moc ... a měla jsem prostě zase jednou chuť na změnu (i když ne na tak úplně velkou, na barvičky si potrpím pořád, co si budeme povídat). A tak je tu zase jednou má milá Barb. Tahle fotka totiž pořád patří k mým neoblíbenějším. ♥ Snad se bude líbit alespoň tak, jak se líbí mě. :3

Královniny čuchny

10. ledna 2019 v 17:22
Jelikož vy, lid blogový, jste tímto novotvarem ještě neposkvrnění, hned ho vysvětlím.

Jsou svíčky, které se pálí. A pak jsou čuchny (ve většině případů hlavně knižní), které byste si s sebou nejradši odnesli netknuté do hrobu a s často až nábožnou úctou a něhou k nim jenom čichali a kochali se tím, jak nádherně vypadají.

No a právě té druhé kategorii, u které se mi tu už pár zástupců sešlo (a to nejen díky tomu, že touhle vlastností spíš než lišku připomínám draka), bude věnovaný tenhle přehled. :3


Happy Sugar Life - recenze

9. ledna 2019 v 9:45 Anime recenze
Be careful. Women have a strong desire to keep people to themselves.

Satou Matsuzaka po svém bezútěšném dětství bez rodičů, pouze se svou dost zvláštní tetou, konečně našla lásku svého života. Takovou, která ji naplňuje radostí a která jí její lásku bezpodmínečně oplácí. Jenže, má to několik háčků. Onou životní láskou je malá holčička jménem Shio, kterou Satou jednoho dne našla samotnou venku v dešti. Jeden nepoužívaný zamčený pokoj v bytě, ze kterého se Satou rozhodla udělat pro sebe a Shio svůj společný bezpečný hrad, a především to, co se v něm ve zbytcích stále ještě nachází, napovídají, že jeho původním majitelem zřejmě byl někdo úplně jiný. A všude po městě visí letáky týkající se hledání pohřešované osoby s obličejem Shio, které neúnavně vylepuje její starší bratr. A Satou, která by udělala cokoliv, aby svůj konečně nalezený a získaný happy sugar life ochránila, neváhá jít přes mrtvoly ... doslova.

Tak tohle byla skutečně snad nejvíc cringy věc, se kterou jsem zatím měla čest (aneb logicky, když se něco jmenuje Happy Sugar Life, tak to ve výsledku rozhodně nebude happy, natož sugar). :'D Jestli si totiž pamatujete na loňské Mahou Shoujo Site, tak tohle je, co se celkové fucked up úrovně týče, ještě o pár levelů výš ... a to už je co říct. Tady totiž není normální skutečně nikdo, a to bez výjimky. A jak tak ty mešuge, co tak strašně nenávidí dospělé, pozorujete, nezbývá vám nic jiného, než nevěřícně kroutit hlavou a každou chvíli se sám sebe ptát - Proč, proboha? Věřím, že kdybych byla zpátky v dobách, kdy jsem tak žrala Higurashi no Naku Koro ni a podobně, asi bych z toho byla nadšená. Jen už prostě nejsem edgy teen. Ale na druhou stranu, když už jsme u těch růžovovlasých yandere, alespoň jsem to narozdíl od Mirai Nikki dokoukala a nezahodila po jedné epizodě.


Prasečí rok

6. ledna 2019 v 16:19 Herald z roku 2019
Máme tu Tři krále, tak jsem došla k závěru, že bych se tady zase jednou mohla v tom novém roce ozvat ... když už jsem konečně zjistila, že podle čínského horoskopu je skutečně prasátkový.


Knižní výzva 2019

1. ledna 2019 v 10:15 Challenges accepted
Rok se sešel s rokem, a i letos jsem se rozhodla zúčastnit Knižní výzvy, už po čtvrté. A jelikož se mi v loňském roce povedlo pokořit hranici devadesáti knížek, rozhodla jsem se nebýt troškař a začít s třiceti knížkami, které bych myslím mohla s přehledem zvládnout. Koneckonců, přidávat se dá vždycky. ;)