Helouvínění v Placaté zemi aneb čarodějnický dýchánek

29. října 2018 v 9:55 |  Historie conů, slezin a jiných akcí
Poprvé jsem se v tuhle roční dobu nevydávala do Prahy na AkiCon, nýbrž na společné placatozemské helouvínění ... a oproti očekávání mě to vlastně nemrzelo vůbec, protože to byl jeden z nejlepších a nejbožovějších víkendů, jaké jsem si mohla přát. 🎃


Musím konstatovat, že České dráhy se v ten sváteční víkend zase jednou vytáhly (a ne, není to myšleno v pozitivním slova smyslu). Už první vlak, který mě měl dovézt do Prahy za Gabčou, měl zpoždění, že jsem přestup stíhala jen tak tak. A i ta poslední čugála, která nás měla dovézt přímo do Sekty, odjela o dvacet minut později ... a to už jsem, vzhledem k tomu, že jsem fakt začínala mít hlad, byla trošičku nevrlejší. >:D Nicméně, dorazily jsme, přivítaly se s Hanou, Luckou a samozřejmě i Krombí, jen jsme si u Hany v doupěti odložily věci a vydaly jsme se do Lucčiny vyhelouvíněné kobky na oběd (výborné něco jako chilli s těstovinami, doteď se stydím, že jsem do sebe tu megální porci naházela jak dřevorubec :'D) a chvíli temného čilování. Bellička se mnou podle očekávání zase nechtěla mluvit, ale Poltřík se tentokrát ani nenechal moc pobízet. ^^

Odpoledne se ještě šlo na kratší procházku s Krombí ve vlhkém voňavém spadaném listí, při které jsme nepotkaly ani nohu, a potom už jsme se pomalu začaly připravovat na hlavní event večera - pardubický Mask Walk a před ním ještě chvíle posezení v CrossCafé. Už nějakou dobu jsme byly domluvené, v čem se do helouvínského průvodu vypravíme, a musím říct, že nakonec to dopadlo přesně tak epicky, jak jsem očekávala. :D


Spoopy prom photo © Lucirä

Kolem půl páté jsme tedy vyrazily směr Pardubice (kde jsem zatím nikdy nebyla, jenom jsem tudy projížděla cestou do Brna, takže ey!), povedlo se nám najít i jedno volné (a dokonce neplacené) parkovací místečko, v CrossCafé si většina z nás dala podzimní javorové latté (které bylo jen tak mimo záznam fakt hodně dobré), no a před šestou už jsme se vydaly na místo začátku průvodu. Musím říct, že ze začátku jsem měla trochu strach, aby se nejednalo o vysloveně dětskou akci nebo abychom tam nebyly jako jediní čtyři exoti v maskách, ale účast a přehlídka kostýmů mě fakt mile překvapila, na to, že se jedná o takovou soukromější akcičku (a co víc, když v čele průvodu vykračoval Dolan Trump i s kšiltovčičkou a mával na všechny kolemjdoucí :D). :) A taky musím narcisticky říct, že mě potěšilo i to, kolik pozornosti získával můj jednorožec nejen u dětí a kolik lidí se se mnou přišlo vyfotit. ^^ Ono totiž kromě toho, že je v něm po chvíli nošení fakt dost mokro ze všeho toho zkondenzovaného vzduchu, tak v něm především je vidět fakt velké kulové, takže poté, co jsem to málem napálila do nějakého zábradlí, jsem ho v pravidelných intervalech musela sundavat a nandavat, a to už pak spíš jenom na focení. Obdivuji tedy všechny lidi, kteří jsou schopni v tom na conu vydržet celý den a nezabít se. ^^"


Moje sestra vlkodlak


Om nom nom javorové latté


#friendshipgoals


Lidožravý Hurón


Jsem si zajela na Velkou Pardubickou, víte?

Domů jsme dorazily někdy kolem osmé a zatímco jsme dávaly kolečko v koupelně, hostitelka Hana na stole vytvořila čarodějnické pohoštění v podobě helouvínských čipsů a mnou přivezených pompýrů (voněli jako Pombär, tak dostali tohle krásné jméno), dinosaurů, plesnivých dortíčků, paprikových Jack-o-Lantern plněných paprikovými čipsy a podobně ... no prostě všeho, co můžete vidět dole na fotce.


Dlabaly jsme, čajovaly, k tomu nám vyly velryby (inner joke :D) a jiné helouvínské zvuky, klasicky jsme probíraly všechny možné ptákoviny, až jsme v půl desáté zjistily, že na plánovaný horor jsme nějak moc utahané, takže jsme stvořily spací hnízdo a někdy kolem desáté už jsme měly půlnoc (stárneme, fakt že jo).

×××

Ani nevím, v kolik jsme se v neděli vzbudily, mám pocit, že už někdy před sedmou (ale s tou hodinou navíc v důsledku změny času to bylo víc než dostatečné, alespoň pro mě). Vím ale, že se v noci Krombí snažila nohou, kterou mi dávala z postele na bok, nenápadně zjišťovat, jestli už nejsem vzhůru, když jsem se vydala na záchod, málem jsem ji zašlápla, když mi hned vlezla na místo, a ráno, když se šťouchání nohou konečně povedlo, měla fakt strašnou radost. :D A taky vím, že v průběhu noci začalo doslova chcát, a už nepřestalo. Na snídani v podobě krvavých řezů a jägerčína se k nám připojila Lucka (kterou v noci skolila migréna :<) a po snídani jsme se přesunuly k Lucce a konečně se mrkly na ten horor. Před obědem jsme ještě vyrazily do toho hnusu fialového ven, na krátké vyvenčení, naobědvaly jsme se, sbalily ranečky a v půl druhé nás s Gabčou holky vyprovodily na vlak. V Přelouči jsme ovšem zjistily, že náš další spoj má zpoždění 25 minut, takže opět dost reálně hrozilo, že ty naše poslední vlaky z Prahy nestihneme. Nakonec se to povedlo srazit na 15 minut a i když jsme v Praze doslova přebíhaly z jednoho nástupiště na druhé, vlaky jsme stihly. Ten můj byl sice přecpaný jak v indické špičce a ještě se mě průvodčí pokoušela vystrnadit z místa kvůli nějakému malému smradovi bez jakéhokoliv zavazadla (jasně, logicky bych s tím kufrem, batohem a taškou v uličce asi překážela míň, samozřejmě), ale nepovedlo se jí to.

Domů jsem tedy dorazila už za tmy, promočená, polomrtvá, ale v podstatě šťastná. Šťastná jednak proto, že se ten víkend tak povedl a působil mnohem delší než jenom jedno přespání, jednak proto, že se Lucce líbil narozeninový dárek, a jednak proto, že jsem si troje narozeninové dárky sama přivezla, a jsem na ně fakt hrozně zvědavá. ^^

Ještě jednou hrozně moc díky. Za všechno. 🖤

 


Komentáře

1 RoseBonniee ~ RoseBonniee ~ | Web | 29. října 2018 v 20:12 | Reagovat

Určite ste sa poriadne zabavili ♥ A to občerstvenie, no och ♥ :D

2 Sova přepálená Sova přepálená | 30. října 2018 v 19:00 | Reagovat

Ta fotka Hany v tom autě je nejlepší!!! :D :D :D :D: :D

Bylo to hrozně hrozně fajn, takové milé, moc se těším, až se zase sejdeme. :3

3 Lucille Lucille | Web | 30. října 2018 v 19:51 | Reagovat

Bylo to nejbožejší, jsem strašně ráda, že jsi se k nám letos připojila! ♥ Ještě teď se mi po tom stýská, mám najednou pocit, že se to událo už strašně dávno. Ale bylo to prostě strašně super. :3

4 Aiko ^_^ Aiko ^_^ | 20. listopadu 2018 v 19:23 | Reagovat

Ty masky jste měly parádní. :D A těm lidem kapku závidím ... jak často se někdo může dneska vyfotit s jednorožcem? XD
Jinak teda tě plně chápu, jeden si užije akci, ale cesta tam a zpět je někdy fakt za trest. >.< To chce vynalézt nějaký ten přístroj pro okamžitou teleportaci a je po problému! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama