Vítání září aneb podzimní výprava na Konec světa

3. září 2018 v 12:36 |  Historie conů, slezin a jiných akcí
Nebojte se, to, že ještě pár týdnů oficiálně léto je, dobře vím. Ovšem když míříte na Konec světa s čtyřnásobně silnou myšlenkou, že v první zářijový víkend jedete vítat podzim, tak si ho prostě přivoláte. (¬‿¬)



Vzhledem k tomu, že na Konec světa neboli do Pelešína (toho už se asi nezbavíme, co :D) je cesta dlouhá, musela jsem v sobotu vstávat v opravdu nechutně brzkou ranní hodinu. Nicméně, přežila jsem a před sedmou už jsem seděla v prvním vlaku, který mě o hodinu a půl později vyplivl na pražském hlaváku, kde jsem se úspěšně srazila s Hanou, Luckou a Larou a už společně nám ta hodina čekání na další spoj uběhla poměrně rychle. Hodně rychle vlastně utekl i ten delší úsek z cesty za Prahou, kde už příroda vlivem letního sucha začíná vypadat jako v říjnu a kde se země začíná zvedat. V Domažlicích už na nás čekala hostitelka Gabča, která nás všechny naskládala do bouráku Květy a za doprovodu Bayern 1, který se nám postaral o první podzimní song, nás převezla do mlžné říjnově-listopadové dimenze, ve které se Pelešín aktuálně nachází.


Ani vytrvalý déšť nás však neodradil, neb nejsme z cukru (i když Larva se tak občas dokáže tvářit), v Gabčině útulném sovím hnízdě jsme si prakticky jen odložily přebytečné věci a se sváčou v baťůžcích jsme vyrazily do lesa. Soudruh vítr v kombinaci s deštěm se sice postaral o to, že jsme v průběhu byly zmoklé jak myši i pod deštníky a plánovaný výlet se tedy trochu zkrátil (ale, i tak, jenom tam, kam jsme došly, to podle rozcestníku bylo nějakých 6,5 km), ale mlha v lese je prostě mlha v lese, co si budeme povídat. ♥


Doma na nás ovšem po úspěšném dočvachtání a usušení čekala motivace v podobě kafíčka a úžasně voňavého levandulového čaje, probírání se v knížkách (dvě mi byly půjčeny, a ještě takové ideální do podzimního počasí, yay!) a vlastně probírání všeho možného za doprovodu různých retro fláků a písniček ze Stranger Things. Zkrátka takový ten úžasný chill, když přijdete z venkovního upršeného nečasu do sucha a teploučka, protože tehdy ho oceníte úplně nejvíc. :3

Král Pekla si zase jednou udělal výlet


Je ráda, že už na ni neskáče voda



Navečer jsme už šly akorát zavřít koňomuty, poprvé u jednoho stolu jsme povečeřely, během střídacího koupelnového kolečka jsem si asi půl hodiny chovala spokojenou vrnící kočičku Alenku, která je prostě takový boží demogorgonek, a když jsme si na zemi rozložily takové to klasické karimatko-polštářovo-peřinové hnízdo, kde jsme pily čaj, zobaly chipsy a k tomu nám svítila akorát svíčka a různé svítící řetězy, bylo to tak strašně moc útulné, že jsem si připadala fakt jak v americkém filmu, úplně neskutečně. *-* Ani nevím, v kolik jsme nakonec zalehly, jen to, že se nám začínaly klížit oči u kraťasů Gravity Falls.


Pelešínské Prostřeno! © Lucirä

×××

Můžu říct, že jsem se vyspala fakt dobře. Jen jsem si tedy často připadala jak Lexa v tom díle Comebacku s trpaslíkem ve sklepě - pořád mě někdo mlátil nebo do mě píchal klacek v podobě Larviny tvrdé srnčí nohy. :'D Ještě před snídaní jsme vyběhly do mlhy, která vlivem celonočního deště ještě zhoustla, vypustit koňomuty a vyvenčit Larvu, potom na nás ovšem čekala ta nejpodzimnější snídaně v podobě naprosto vynikajícího dýňového koláče, který stále cítím na jazyku a už se nemůžu dočkat, až sezónu dýňových koláčů zahájím i já (jen mít tu dýni, že jo).


Po snídani jsme se trochu zlidštily a vyrazily na ještě jednu procházku do lesů v mlze husté tak, že jsem si občas nebyla jistá, jestli mám jenom tak zamlžené brýle, nebo jestli opravdu není vidět. Bylo tepleji než v sobotu, všude bylo ticho, naše různobarevná grupa byla jedinými barevnějšími body široko daleko a z živých bytostí jsme všehovšudy potkaly jen veverku a hodně přítulné kotě. Ale ta atmosféra, tajemná, občas i trochu strašidelná, byla prostě milionkrát lepší, než kdyby byl zase nějaký nechutný pařák. *-*


Hřib satan odrážející se v louži a v dáli jedna bedla © Lucirä

Nějakým zádadným způsobem, který nedokážu vysvětlit, protože jsem měla pocit, že jdeme pořád úplně opačným směrem, jsme se nakonec vrátily kusem stejné cesty jako v sobotu (prostě mlžná dimenze, asi bych tu fakt byla schopná zabloudit a nedělalo by mi to asi moc velké potíže), a jelikož nastala taková ta nanicovatá poslední přeodjezdová chvíle, kdy už se nedá nic moc dělat a prakticky se jenom čeká, pobalil se zbytek věcí, hrál k tomu soundtrack z Twilightu (prý, na mě nekoukejte, já se v tom nevyznám). A najednou bylo po obědě a byl čas naskládat se do Květy, rozloučit se a vyrazit zpět k domovům (a že ta zpáteční cesta byla fakt nějak víc vysilující a ospalá, ale tak už to prostě chodí).

Nevím, jestli to tak mám jenom já, ale celkově mám pocit, jak kdybych ten víkend strávila někde na chatě, případně u Weasleyů. Nevím, jestli to má příčinu v těch klasicky půdových dřevěných schodech do horního patra, v tom, že cestou na záchod si podrbete tři až čtyři kočky a občas i přítulného Knedlíka, nebo v celkovém pocitu, přístupu, zúčastněných lidech a tak. Ono na tom ve výsledku ale stejně až tak moc nezáleží. Záleží jenom na tom, jak úžasný ten víkend byl, a jak moc mě naladil na podzim. :3

 


Komentáře

1 Lucille Lucille | Web | 3. září 2018 v 14:37 | Reagovat

Přišla jsem si úplně stejně, ten "chatový" útulný pocit! A hrozně ráda jsem vás viděla a hrozně moc se těším na další setkání. Teď si užijeme krásnej podzim (hororskop nehoroskop!) a pak se s ním zase společně rozloučíme. Nemohlo to vyjít lépe. :3

2 Aiko ^_^ Aiko ^_^ | 3. září 2018 v 15:03 | Reagovat

Ten les vážně vypadá skvěle. ^^ A s pocity se ztotožňuji, někdy před měsícem a kousek jsem zažila něco podobného, tak vím o čem mluvíš (po venkovním sychravu teploučko a čaj v dřevěné chatě a široko daleko nikdo a klid, jen kozy, ovce a pejsek). ^^

3 Sova přepálená Sova přepálená | Web | 3. září 2018 v 20:21 | Reagovat

Jooo, ten sobotní večer byl jak ve filmu! Takový ten sleepover, kde ty holky tak různě drbou a případně zkouší vyvolávat duchy a tak, mělo to takovou atmosféru, jak to z těch filmů působí. :D

Já jsem strašně ráda, že to i přes to pokažené počasí (ale ono to vlastně díky počasí bylo nakonec ještě lepší) bylo tak strašně fajn a že se vám tady líbilo a ničím jste nestrádaly. Musím přiznat, že v roli hostitelky nejsem příliš zkušená a docela mě to znervózňovalo. :'D A ještě jeden interní špílec: už když jsem si sem kupovala nábytek a zařizovala jsem si to tady, myslela jsem na to, abychom se sem vešly a abychom mohly jíst u stolu, až sem přijedete. A ono se mi to splnilo, možná ještě líp, než jsem si představovala! :D Už se těším někdy na příště. :3

4 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 4. září 2018 v 9:54 | Reagovat

[3]: Ještě mě napadla polštářová bitka, ale o tu se nám vlastně postarala Krombí se želvou. :D

Wow, to jsem netušila, žes byla až takhle prozřetelná! :D Cítila jsem se u vás fakt hrozně příjemně. :3 A třeba to příště bude bez deště a mlhy. :D

[2]: A jak se v něm hezky dýchalo. :3
To je totiž jedna z nejlepších věcí na podzimu. :>

[1]: Už jen pro to přivítání a rozloučení bude tenhle podzim prostě boží, a ne že ne! :3

5 Nauesin Nauesin | 4. září 2018 v 15:14 | Reagovat

democat! Já bych byla po takovém výletu pořádně vyčerpaná teda :D

6 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 4. září 2018 v 21:22 | Reagovat

Vítání podzimu tímhle způsobem je úplně ideální. Je dobře, že sis to užila.
Náhodou také jsem vítala podzim v deštivém lese. Dokonce jsem pak z dálky viděla takové ty "výpary" když jdou z lesa, když zaprší.
A máš pravdu, lepší, že bylo takhle než aby byla ta hrozná vedra. Fujky. :)

7 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 10. září 2018 v 12:44 | Reagovat

[5]: Mě to docela nabilo energií. :) Spíš mě vysálo to cestování, hlavně zpáteční.

[6]: Na tuhle podobu podzimu už se fakt hrozně těším. :>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama