Září 2018

Sbohem, září

29. září 2018 v 16:12 Herald z roku 2018
A stotisíceré díky, že tvůj závěr je slunečný, ale už rozhodně ne tak horký, a celkově takový příjemný, aby v něm vynikly podzimní barvy (no jo, já to vím taky, že ty kaštany, co je máme v ulici, nejsou zrzavé od podzimu, nýbrž od klíněnky, ale nekažte mi poetický začátek, k?)


Nezbytnosti potřebné k úspěšnému lovu mimozemšťanů

26. září 2018 v 9:48 Téma týdne
Jelikož velmi ráda vytvářím seznamy (a ještě raději z nich odškrtávám, ale to teď není důležité), rozhodla jsem se přispět širší veřejnosti s několika body, které ze své osobní zkušenosti považuji za nezbytné při číhání na mimozemšťany.


Kyoto Teramachi Sanjou no Holmes - recenze

25. září 2018 v 10:27 Anime recenze
V Kyotské obchodní čtvrti Teramachi Sanjou se nachází starožitnictví Kura, do kterého jednoho dne zabloudí středoškolačka Aoi Mashiro, která se před nějakou dobou přistěhovala, takže je na Kyotu pořád nová. A právě v tomto starožitnictví Aoi narazí na okouzlujícího Kyotaku Yagashira, vnuka majitele obchodu, který, ač sám ještě student, je již vynikajícím starožitníkem s ostřížím okem, kterému neunikne jediný padělek, ať už je sebelepší - ne nadarmo se mu přezdívá Holmes. A tak okouzlená Aoi, která původně do obchodu přišla za zcela jiným účelem, začne ve starožitnictví pracovat jako brigádnice a díky Kyotakovi se začíná hlouběji nořit do světa vzácných starobylých uměleckých děl. A také, díky Kyotakovým vyhlášeným pozorovacím schopnostem, dvojice často řeší zvláštní případy týkající se umění, se kterými za nimi přijdou zákazníci, kteří tápají a sami si neví rady. Jak ovšem ukáže čas, za všemi těmi prakticky dokonalými padělky stojí někdo, kdo si Kyotaku vybral za svou nemesis a rozhodně mu bude víc než rovnocenným soupeřem.

Když jsem poprvé narazila na zmínku o tomhle anime, první věc, která mě napadla, byla, jak moc mi to podle popisku připomíná Gallery Fake, a že to tím pádem prostě potřebuji vidět - mysteriózní anime točící se kolem umění se prostě tak často nevidí. A ačkoliv to nadšení už nebylo až tak obrovské (ale upřímně řečeno, je dost možné, že kdybych Gallery Fake viděla teď znovu, třeba už bych taky neprožívala takový hype, přeci jenom, už je to pěkná řádka let a člověk se mění pomalu každou minutu), nebyla jsem zklamaná. Je to opravdu moc pěkně nakreslené, lehce romantické (ale v takové míře, jaká se mi líbí) a člověk si rozšíří povědomí (protože co si budeme povídat, tahle oblast není úplně něco, k čemu bych směřovala svůj volný čas, zájem a tak) nejen o starých uměleckých dílech a technikách, ale také o místních kyotských záležitostech, reáliích a podobně (a tohle local colour je taky moc fajn). A kromě toho, strašně moc mě zaujal jak opening, tak ending - a to ani tak vizuálně, jako spíš hudebně. Už na první poslech mi hrozně moc připomněly takové ty klasické openingy a endingy anime z přelomu tisíciletí, na kterých jsem prakticky začínala a se kterými se teď člověk už moc nesetká. A tenhle "výlet do minulosti" pro mě osobně byl strašně milá věc. :3


Hilda

24. září 2018 v 17:08
Když řeknu, že Hilda je nové Gravity Falls, rozhodně nebudu lhát, protože to tak prostě cítím ... jen tedy tak trochu skandinávská verze (a tedy logicky s potvůrkami spadajícími do severského folklóru a mytologie), která se víc než k létu vážně hodí k podzimu. Hilda je totiž přesně tak moc boží animák, v jaký jsem doufala, milý, hezky barevný, krásně nakreslený a zanimovaný, prostě boží. ♥ A jestli jste ještě s touhle malou modrovlasou dobrodružnou objevitelkou nepřišli do kontaktu, a to ať už ve formě knižní (jako předloha totiž posloužil komix, jehož tři díly už knižně vyšly i u nás, zrovna je tu ještě mám půjčené od Míši) nebo právě seriálové, všemi dvaceti (ano, i na nohou) doporučuji, aby to co nejdřív napravil. Už jenom kvůli zubatému bouřlivákovi, Poleňákovi a především Větvíkovi, kterého bych nutně potřebovala doma. :3



Příručka čerstvě zesnulých

23. září 2018 v 12:07 Herald z roku 2018
Usoudila jsem, že by bylo taky zase jednou fajn naředit ty seriály a anime jiným psaným slovem ... a proč zrovna Příručka čerstvě zesnulých? Protože přesně tak jsem se valnou většinu týdne cítila. ^^"


Westworld

21. září 2018 v 19:21
Tohle byl zase jednou seriál, který mě donutil zamyslet se nad tím, proč lidé robotům, když s nimi chtějí zacházet jako s kusem hovna (nebo ještě hůř), dávají lidské tváře ... a hned v závěsu nad tím, jestli jsme jakožto druh skutečně taková perverzní prasata, kterým ve výsledku stačí jenom kus flákoty, který můžou buď zabít nebo znásilnit. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na to zasazení do prostředí Divokého Západu, jednak proto, že westerny nejsou zrovna úplně něco, co bych vyhledávala, a jednak proto, že mi to k tomu celkově futuristickému námětu točícího se kolem androidů, kteří nevědí, že jsou androidi v uměle stvořeném světě, a toho, jestli i robot může získat vědomí a skutečně žít, úplně nesedělo, ovšem po shlédnutí první řady jsem skutečně vděčná Atheiře, že mě k němu přivedla, a doufám, že mi na halloweenském dýchánku poskytne i řadu druhou, protože jsem na ni skutečně hodně zvědavá.



Disenchantment

19. září 2018 v 12:21
Nebudu zastírat, že na takové Simpsonovy nebo Futuramu jsem si nikdy nějak zvlášť nepotrpěla ani je cíleně nesledovala. Ovšem animák o princezně Bean, která pije jak duha a celkově se moc jako princezna nechová, elfovi jménem Elfo, který utekl ze své cheerful and happy domoviny, aby poznal skutečný svět, a démonovi Lucim, který většinu času hulí a všichni ho mají za divnou mluvící sarkastickou kočku, který mi tím, jak si bere na paškál pohádkový středověk, tak moc připomíná Galavanta, jen je tedy animovaný a o něco méně se v něm zpívá? Oh, gimme! :D Ať si říká kdo chce co chce, mě tahle Dreamlandská banda se vším tím sarkastickým humorem bavila velmi (ačkoliv se mi tedy, obzvlášť po tom božím dílu s Jeníčkem a Mařenkou, tak úplně nepozdává ten rating PG-13 ... ale ok, není to na mě ^^") a rozhodně jsem zvědavá na další řadu.

Jashin-chan Dropkick - recenze

17. září 2018 v 21:23 Anime recenze
Je všeobecně známé, že pokud se při tom správném rituálu povede člověku vyvolat démona, tento mu musí sloužit, a to s platností až do smrti onoho člověka. Přesně tímto způsobem se gothic lolitě Yurine povedlo vyvolat hadí démonku jménem Jashin, která s ní teď musí žít, dokud Yurine nepřijde na to, jak ji poslat zpět ... nebo dokud nezemře. A Jashin, která se za každou cenu chce vrátit zpátky do Pekla, se kloní spíš k té druhé možnosti a nevynechá jedinou příležitost, jak se Yurine pokusit zabít. Všechny její pokusy ovšem zatím vyzněly naprázdno, a je to spíš právě nesmrtelná Jashin se schopností velmi rychlé regenerace, na které se Yurine následně jako odvetu vyřádí za vydatné pomoci nějakého toho nástroje, který si zrovna zakoupila. A tak tahle nesourodá dvojice žije vlastně docela obyčejný život, který jim zpříjemňují Jashininy kamarádky Medusa a Minos nebo třeba věčně hladový anděl Pekola, který ztratil svatozář a dokud ji nenajde, nemůže se vrátit do Nebe a musí trčet na Zemi stejně jako poťouchlá Jashin.

Jakkoliv divně to celé podle popisu zní, tak se z toho nakonec ve výsledku vyklubala dost vtipná záležitost ve stylu takového komba Kobayashi-san Chi no Maid Dragon a Bokusatsu Tenshi Dokuro-chan se spoustou ňuňavých různorodých postaviček, ať už pekelných, nebeských nebo pozemských, které se často (s výjimkou Jashin, ta se jako správný vyčůraný démon chová většinu času) chovají úplně jinak, než jak by se podle jejich druhové příslušnosti očekávalo. Hodně se tu bourá čtvrtá zeď a velmi často tu stříká krev, ovšem v takové groteskové podobě, že se skutečně jedná o (občas černější, to připouštím) komedii a ne nějaký krvák. A hlavně je to prostě vtipné - Nemyslete si, ono přežít v moderním Japonsku není žádný med ani pro nelidské bytosti, které zažívají stejné slasti i strasti jako obyčejní lidé. Ale, to už je ostatně zřejmé i z toho chytlavého tematického openingu, který Jashin-chan Dropkick má. :)


Jak jsme hledali bránu aneb terezínská únikovka

16. září 2018 v 9:47 Historie conů, slezin a jiných akcí
Tak jsem včera večer úspěšně zdolala další životní poprvé. Poprvé jsem se účastnila únikové hry, a to ještě takové boží, jaká je ta terezínská. :3


Davová hysterie

11. září 2018 v 9:23 Různé texty
Já vám nevím, ale to, co se tu v posledních týdnech dělo, mě tak nějak zarazilo. A ne, nemyslím tím to, že nějakou dobu tu moc věcí nefungovalo, ovšem tu vlnu reakcí, nad kterými jsem i já musela občas nevěřícně kroutit hlavou.


Sami jste si odhlasovali a vyjmenovali šet půlek (nebudu sprostá) věcí, které tady chcete změnit a zmodernizovat, a když se tedy na něčem z toho začne pracovat a nejde to třeba hned úplně hladce, můžete se z toho zbláznit. Chcete mít všechno hned teď, ale ono to tak občas holt nejde ... a pak je zle. Ano, bylo to nepříjemné, neříkám, že ne, ale svět se z toho nezbořil a nezboří. Co třeba trochu trpělivosti? Víte, že když na chvíli odlepíte oči od monitoru, tak zjistíte, že existuje i jiný svět?

Proboha, lidi ... vždyť je to jenom blog! Co třeba si v tom mezičase místo chování se jako banda malých děcek, kterým někdo sebral nebo rozbil hračku, zajít ven, přečíst si knížku nebo se prostě zabavit i jiným způsobem? Proč si kvůli tomu kazit dny, které jste mohli strávit mnohem příjemnějším a třeba i produktivnějším způsobem? Tím, co jste tady za ty poslední dny předvedli, se naprostá většina z vás katapultovala na stejnou úroveň jako důchodci v obchodech, kteří si svou zlost a frustraci vylévají tím, že seřvou pokladní nebo kohokoliv jiného, kdo se jim zrovna připlete do rány, jak malého fracka. Ty lidi, kteří se k této problematice dokázali vyjádřit slušně a s chladnou hlavou, bych spočítala na prstech na jedné ruky, kdybych si dala tu práci.

Když vás to tu tak štve, tak jděte na blogspot nebo třeba do Pelhřimova, nebo si nechte od někoho udělat webové stránky a plaťte si je, však vám v tom nikdo nebrání a nikdo vás tu nedrží. Jen si prosím ohledně toho odpusťte ty teatrální výhružky. Nejste takové celebrity, aby z toho vaši čtenáři chytali hysteráky a páchali sebevraždy. Kdybyste to vážně chtěli udělat, tak se to obejde bez všech těch keců kolem. Můžu říct, že tyhle reakce v tom nejrozpálenějším afektu mě skutečně až šokovaly. To už jsme totiž jenom krůček od úrovně internetových diskuzí a na tom je něco ale sakra špatně.


To je slavnost piva, děti moje ... aneb Teplický pivní rynek 2018

8. září 2018 v 21:07 Historie conů, slezin a jiných akcí
Jednou z mnoha krásných věcí na (skoro)podzimu jsou i nejrůznější dočesné, vinobraní a podobně. U nás sice nemáme ani jedno, ani druhé, ale zato už potřetí na začátku září máme takzvaný pivní rynek neboli sraz malých a rodinných pivovarů, a tam si člověk propláchne ledviny jedna radost. (¬‿¬)


Back Street Girls: Gokudolls - recenze

6. září 2018 v 8:53 Anime recenze
Skupina tří mladých členů Yakuzy podělala důležitou akci a tím samozřejmě zklamala svého šéfa. Ten jim dá dvě možnosti - buď můžou v rámci své cti spáchat sebevraždu nebo odletí do Thajska, kde podstoupí změnu pohlaví a stane se z nich dívčí hudební skupina, jejíž tržby půjdou samozřejmě na konto Yakuzy a tím budou své rodině ještě prospěšní. No a jelikož po roce brutálního tréningu pod taktovkou neméně brutálního šéfa Inuganeho aka jejich manažera úspěšně debutuje nové dívčí trio Gokudolls, je asi jasné, pro jakou možnost se pánové nakonec rozhodli. Airi, Mari a Chika, jak se teď jmenují, jsou na pohled i poslech každým coulem roztomilé mladé dívky, uvnitř ale stále zůstávají Yakuzáky (nikdo o tom ovšem nesmí vědět), kterým jejich ztracené mužství zatraceně chybí a když zrovna nejsou nuceny stát na pódiu, snaží se všemi možnými prostředky vyrovnat s tím, co se s jejich životy stalo, a také s myšlenkou, jestli by přeci jenom nebylo lepší, kdyby si tehdy vybraly tu druhou možnost. Gokudolls jsou ovšem k jejich hrůze ohromně populární a počty jejich fanoušků vystřelují doslova raketovou rychlostí ... a to je právě ta chvíle, kdy začíná skutečná tragédie. Aniž by to ony samy tušily, Gokudolls se podařilo udělat si několik nepřátel, kteří se je snaží za každou cenu potopit, aniž by sami tušili, že ten, kdo je tu oběť, vůbec nejsou jen oni sami.

Říkáte si, jestli jste četli správně? Jesti jsem náhodou nespadla z višně? Že je to šílené, absurdní a nekorektní? Ano, je - ale taky je to prostě fakt vtipné, i když vlastně smutné. :'D Spíš než čistokrevná komedie je to taková tragikomedie, ovšem ten kontrast mezi stále mužským uvažováním a sladkým dívčím zevnějškem obzvlášť v určitých situacích prostě nemá chybu. :'3 Takže, ano, je to šílené, absurdní, často nekorektní a vlastně i trochu nereálné (ale v anime je holt možné všechno, co si budeme povídat), animace možná není tak špičková a propracovaná jako u jiných anime, ale pokud vám to sedne, garantuji, že se u těch kratších epizodek, ze kterých se každý díl skládá, budete královsky bavit.


Vítání září aneb podzimní výprava na Konec světa

3. září 2018 v 12:36 Historie conů, slezin a jiných akcí
Nebojte se, to, že ještě pár týdnů oficiálně léto je, dobře vím. Ovšem když míříte na Konec světa s čtyřnásobně silnou myšlenkou, že v první zářijový víkend jedete vítat podzim, tak si ho prostě přivoláte. (¬‿¬)