Červenec 2018

Bananya - recenze

31. července 2018 v 10:13 Anime recenze
Mysleli jste si, že banány, to sladké, krémové a výživné ovoce, které má většina z nás tak ráda, jsou jenom obyčejné plody? Tak to jste na omylu. Když totiž není poblíž žádný člověk, z banánové slupky se vyloupne roztomilé koťátko jménem Bananya, jehož největším snem je stát se úžasným banánem v čokoládě, které dnem i nocí se svými kamarády zažívá dobrodružství, o kterých my lidé nemáme ani ponětí!

Když se řekne hybrid mezi banánem a kočkou, zní to poměrně dost creepy, že? V téhle formě je to ovšem něco tak strašně cute, že pokud nebude přemýšlet nad tím, jakou tohle stvoření má asi anatomii a jak že sakra funguje, garantuji, že spolu s banánovými kočičkami budete taky dělat "Nya" (není nad to, když se dialog mezi dvěma dospělými mužskými hlarci odehrává jen v této formě, opravdu, velmi zajímavá zkušenost :D). ^^ Jedná se vlastně o něco mezi Nyanpire a Gudetamou, o délce tří minut na epizodku, a osobně si troufám říct, že těch celkových 39 minut nenáročné roztomilosti je jednou za čas skutečně třeba. :3


Tokyo Magnitude 8.0 - recenze

27. července 2018 v 14:15 Anime recenze
Mirai Onozawa se zrovna nachází v tom pubertálním období, kdy ji nic nebaví, všechno je jí jedno, ale na druhé straně ji všechno a všichni ji štvou, rodiči počínaje a mladším bratrem Yuukim konče. Zrovna začínají letní prázdniny, na které zatím Mirai nemá žádné plány, a to ji samozřejmě štve taky. Když ještě musí vzít Yuukiho, protože jejich matka nemá kvůli práci moc času, na výstavu robotů do Odaiby, její frustrace se během jejich výletu čím dál víc stupňuje, až si totálně zpruzená Mirai v jednu chvíli nepřeje nic jiného, než aby všechno prostě skončilo. A víte, jak se to říká o karmě? V tu chvíli se totiž začne otřásat zem a na Tokyo udeří nejničivější zemětřesení v historii, o síle 8,0 stupňů. Nic nefunguje, veškerá infrastruktura je v háji, umírají lidé a další desítky lidí jsou zranění. Před Mirai a Yuukim teď stojí téměř nadlidský úkol - pokusit se přes trosky, které kdysi bývaly velkoměstem, dostat se domů. Naštěstí se jim podaří narazit na doručovatelku Mari, která se také potřebuje dostat domů ke své matce a malé dceři, a tak se na cestu vydávají všichni tři společně. Nebude to však jednoduché, už jen kvůli dalším náhodným doprovodným otřesům a nebezpečí, které nestabilní ruiny představují. A také to nebude bez obětí ...

Musím říct, že neznám žádné jiné anime, které by bylo jako Tokyo Magnitude 8.0. Námět je to zajímavý už jenom proto, že pravděpodobnost, že Tokyo někdy v budoucnu podobné zemětřesení může postihnout, je, pokud vím, už nějaký ten rok vypočítaná a není zrovna malá. Tokyo Magnitude 8.0 se tedy pokouší ukázat či zrekonstruovat, jak by to mohlo vypadat (důležité je zde ono slovíčko MOHLO, sami tvůrci na začátku každého dílu píšou, že všechno nemusí odpovídat skutečnosti, koneckonců, pořád se jedná "jenom" o anime, že ... toliko k těm pár prskáním nad jeho autentičností, na které jsem taky narazila). Moc fajn je ovšem sledovat vývoj postav. Opruz Mirai totiž na svou přesdržkovitost dostala ty nejdrsnější možné kapky - sprateček, který je jenom věčně nakrknutý a na všechno si stěžuje, najednou vidí, že to všechno vůbec není tak samozřejmé, jak si myslel, a začíná si trochu rovnat priority ... i když je na to třeba už moc pozdě. Ostatně, je to drama, takže od toho nečekejte nic moc sluníčkového a hepy. Rozhodně je to ale kousek, který by si každý, kdo se alespoň trochu považuje za anime fajnšmekra, neměl nechat ujít, a já tímto děkuji Kadet, že jsem na něj přišla v rámci jí doporučovaných top 5 anime.


Výprava do Placaté země aneb forevr háj v rytmu Despacita

25. července 2018 v 13:26 Historie conů, slezin a jiných akcí
Když se z Prahy vydáte tím správným směrem, uvidíte, jak se země začne pomalu snižovat, až po nějaké době (v mém případě hodině a půl) dorazíte do Placaté země, kde kromě velmi svérázných obyvatel působících střídavě dojmem sekty a toho, jako kdyby je někdo napsal, žijí například jednorožci dělající huró huró, a čas tam plyne tak nějak pomaleji, a přesto strašně rychle. No a právě v této bájné zemi jsem měla možnost strávit několik posledních dní.


Osoba šunkově výdělečně činná

20. července 2018 v 17:40 Herald z roku 2018
Jelikož už je to týden a kus, co jsem doma, došla jsem k závěru, že by možná bylo fajn zase jednou utrousit pár slov mimo recenze, NatsuCon a tak. Tak uvidíme, jak mi to nakonec půjde.

Dovolená byla, i přes pár nastalých kixů, moc fajn. Ještě nikdy jsem se tolik dní v kuse nenacházela v nadmořské výšce větší než kilometr, všechny místní hory, které v létě nemají zasněžené vrcholky, mi přijdou tak nějak trapné (ale díkybohu za ně), nadýchala jsem se úžasného čistého vzduchu, obdivovala prakticky každou kytku, kterou jsem potkala, ochutnala zase nějaká nová jídla (obrovská rozpůlená pečená brambora zasypaná horou ze žampionů, plátků alpského špeku, karamelizované cibulky a nějaké zeleně s dipem z kysané smetany a bylinek still feels like a dream *-*) a dalo by se říct, že jsem si i celkem pěkně vyčistila hlavu, i když ne na dlouho.


Ghost in the Shell - Utai IV Reawakening

17. července 2018 v 21:01 Gramofon Underlandu
Prskejte si ohledně loňského filmu jak chcete, ovšem tahle kombinace openingů GITS a GITS: Innocence, která posloužila jako ending, je něco naprosto úchvatného. *-*


Gekkan Shoujo Nozaki-kun - recenze

17. července 2018 v 14:33 Anime recenze
Chiyo Sakura se konečně rozhodla vyznat se ze svých citů svému spolužákovi, do kterého je už dlouho zamilovaná, Nozakimu Umetarou. Své vyznání však formuluje trošičku jinak, než zamýšlela, a jaké je její překvapení, když jí její idol obratem předá úplně cizí autogram. Ovšem nejedná se o jen tak jaký autogram, nýbrž o autogram Sakiko Yumeno, uznávané a oceňované autorky shoujo mang. A tak chudák Chiyo zjišťuje, že onou mangakou, která dokáže čtenářům "poskytnout věrný náhled do dívčího srdce", není ve skutečnosti nikdo jiný, než právě dvoumetrový Nozaki. Sám Nozaki se s touto skutečností vysloveně nechlubí, ale ani netají, ovšem, stejně by mu to prakticky nikdo nevěřil. A tak se Chiyo, která je členkou výtvarného klubu, čili kreslení jí není cizí, shodou náhod a nedorozumnění ocitne u Nozakiho doma a tak nějak se stane jednou z jeho asistentů. A tak se Chiyo, která sice nezískala úplně to, co vlastně chtěla, snaží ze všech sil Nozakiho podporovat a pomáhat mu s jeho mangou, během čehož se skamarádí se spoustou dalších spolužáků nějakým způsobem spojeným s Nozakim, ať už s na první pohled playboyem Mikotem Mikoshibou alias Mikorinem, prezidentem dramatického klubu Masayukim Hori nebo třeba Yuu Kashimou, která, ač sama dívka, je nefalšovaným školním princem, po kterém letí snad všechny spolužačky. A nezbývá jí než doufat, že si v tomhle směru trochu natvrdlý Nozaki třeba časem všimne, co k němu cítí.

Nozaki mi byl doporučen v souvislosti s Wotaku ni Koi wa Muzukashii, a po shlédnutí anime i speciálů za něj můžu jedině poděkovat, protože ačkoliv je Nozaki přeci jenom trošku jiný (už jenom tím, že se odehrává na střední škole), v určitém směru si takhle dvě anime podobná jsou a bavil mě vážně moc a moc. ^^ Takovýhle romantických komedií, které nejsou fakt pitomé, ale člověk se u nich i dobře zasměje, by mělo být víc. A Mikorin, panebože ... Mikorin je pure love a jedna z absolutně nejlepších věcí, co mi tohle anime dalo, toho chlapce, který vypustí z tlamky něco strašně cool a o chvíli později se z toho propadá studem do země a se slzami se hroutí, prostě nelze nemilovat. :D Je to prostě miloučké, vtipné, moc pěkně nakreslené, s božími postavami, prostě je to další oddychovka, která ale rozhodně není ztrátou času, spíš právě naopak. :3

Conění a koniny aneb NatsuCon 2018

15. července 2018 v 19:41 Historie conů, slezin a jiných akcí
Úvodem jen taková malá vsuvka pro případné rýpaly - tentokrát se skutečně nejedná o report jako takový, nýbrž o takový vzpomínkovo-památečně-postřehový článek. Tak k tomu tak prosím přistupujte, dík fík.

Každopádně, po roční pauze, kdy jsem měla trošičku jiné starosti (respektive získání magisterského titulešku) jsem se rozhodla alespoň na jeden den (přespávání na zemi a kór v tomhle vedru už fakt není nic pro mě) podívat na NatsuCon, tentokrát přesunutý už na takhle brzy, protože Ghibli tématika je prostě něco, co jsem si nechtěla nechat ujít. No a když jsem nakonec ještě zjistila, že přeci jenom nepojedu sama, byla to vůbec výhra. ^^


Osttirol - Hohe Tauern

13. července 2018 v 8:43 Vše kolem Tweedledee
A tady je taková ta povětšinou přírodní všehochuť, na kterou jsou stejně všechna slova krátká

Schleierfall


Aguntum

12. července 2018 v 9:04 Vše kolem Tweedledee
Aneb jediné římské město v celém Tyrolsku, o kterém jsem až do letoška neměla ani tucha *-*


Alpská luka

11. července 2018 v 7:56 Vše kolem Tweedledee
Tu vůni a zvuky (i když je to bez toho takové neúplné) se mi bohužel zachytit nepovedlo, tak alespoň takhle. :3


Sailor Neptune na cestách

10. července 2018 v 18:01 Královniny panenky
Tak jsem zpátky. A vzhledem k tomu, že jsem se letos rozhodla vynechat každodenní dovolenkové pindy (tedy, kromě Cvrlikovníku, protože tam je alespoň nějaká zpětná vazba), čeká na vás několik tematických fotočlánků.

První je věnovaný mé letošní cestovní parťačce, překrásné tyrkysové Michiru


Dokud žiju, je tvoje bitva mou

10. července 2018 v 14:09 Královniny panenky
Přečetla jsem i vyfotila těsně před odjezdem, jen jsem to sem jaksi zapomněla dát. ^^"

Válkonoška mě vzhledem k tomu, že jsem vůči ní neměla ale vůbec žádná očekávání, nakonec velmi mile překvapila ... a upřímně, kdo je v mé rodince větším symbolem té pravé nefalšované girl power a duše bojovnice než právě Sailor Uranus?


Viele Grüße

3. července 2018 v 20:10 Herald z roku 2018
Nebojte, neumřela jsem. Jen se nakonec skutečně aktuálně nacházím mezi vysokými alpskými kopečky.