Červen 2018

Dušletničkově

28. června 2018 v 9:26 Herald z roku 2018
Jinak se totiž ten stav počasí, který paradoxně začal spolu s astronomickým létem, jinak nazvat ani nedal. Aneb jeden den je vám na omdlení, aby vám ani ne za čtyřiadvacet hodin mrznul zadek. Neberte to, že. Až se do mě fakt začínala dávat podzimní nálada a včera jsem, kdybych neměla tolik práce, regulérně uvažovala nad prvním letošním kolečkem Over the Garden Wall. Díkybohu tedy za to množství práce, protože na takové myšlenky je skutečně ještě hodně brzo, obvlášť, když se za pár dní chystám na dovolenou ... u které nakonec ani není jisté, jestli na ní vůbec odjedeme. Lol, life is great.


~ Atheira zřejmě použila nějakou turbosovu, a tady je krásně vidět, jak moc se na nás podepisuje sledování Rukodělnice neboli druhé řady The Handmaid's Tale

Uchuu Senkan Tiramisù - recenze

25. června 2018 v 19:25 Anime recenze
Nacházíme se v budoucnosti, ve Vesmírné éře 0156, kdy zuří válka mezi veškerými lidskými koloniemi ve vesmíru. Země má však svou tajnou zbraň, vesmírnou loď Tiramisu, a především pak poslední hořící maják naděje lidstva, hvězdného pilota Subaru Ichinose pilotujícího svého mecha jménem Durandal. Být poslední nadějí lidstva však není jednoduché - i když vyhrává jeden boj za druhým, Subaru se na palubě Tiramisu necítí úplně svůj a nejraději je ve své svatyni, v Durandalově kokpitu. Jak by taky ne, když mu kapitán nechce povolit ani vesmírnou čivavu a technička Shigeruko s ním neustále zachází jako matka.

I tady je zřejmě jasné, že se nebude jednat o až tak úplně vážnou záležitost ... vlastně se jedná o záležitost, která není vážná ani v nejmenším, protože se jedná o parodii, která si pro změnu bere na paškál klišé z odvětví sci-fi a mecha. Jedná se o krátké několikaminutové epizody, které jsou doslova plné gagů a u kterých jsem často až hýkala smíchy (prostě mecha zvenčí doslova ověšená vánočními světýlky? :D). Když jsem ze zvědavosti zkoušela první díl, vlastně jsem od toho vůbec nic nečekala, a o to víc jsem byla mile překvapena. Pokud hledáte krátkou oddychovku, u které směle můžete odložit mozek do šuplíku a prostě se jenom nezávazně smát, tady máte dalšího adepta. :)


Mahou Shoujo Site - recenze

22. června 2018 v 20:32 Anime recenze
"Oh, you poor, unfortunate soul.
For you, we would like to offer special magical powers."

Neuplyne den, kdy by Aya Asagiri nepřemýšlela nad tím, jestli by jí nebylo lépe, kdyby byla prostě mrtvá. Toho, že tichou neprůbojnou dívku ve škole dennodenně celkem brutálně šikanuje skupina spolužaček, si nikdo nevšímá, a stejně tak si ani doma rodiče, pro které je Aya vedle svého inteligentního staršího bratra, do kterého vkládají veškeré naděje vzduch, nevšímají toho, že na první pohled naprosto dokonalý Kaname je ve skutečnosti sadistický šmejd, který svou sestru využívá jen jako boxovací pytel, aby upustil páru a stres z nároků, které na něj klade především jeho otec. Není tedy divu, že Aya byla už tolikrát odhodlaná svůj život ukončit, ale nikdy k tomu nenašla dost odvahy. Ve chvíli, kdy si myslí, že už skutečně nemůže být hůř, že už dosáhla úplného dna, se však uprostřed noci na obrazovce jejího počítače z ničeho nic objeví podivná stránka s názvem Mahou Shoujo Site s ještě podivnější a znepokojivější postavou, která však nad Ayou projeví lítost a sdělí jí, že byla vybrána, aby získala magickou moc, kterou bude moci používat prostřednictvím magické hůlky, která jí bude doručena. Když druhého dne Aya ve skříňce objeví zvláštně vypadající zbraň spolu s dopisem, uvědomí si, že události včerejší noci se asi přeci jenom doopravdy staly ... a když další, zatím nejbrutálnější šikana zcela nečekaně skončí běžným způsobem nevysvětlitelnou smrtí dvou agresorů, vyděšená Aya za pomoci spolužačky Tsuyuno Yatsumury, zkušenější magické dívky, začíná zjišťovat, co všechno vlastně postavení magické dívky obnáší. A že to, už jenom mimo například výrazně kratší délce života v závislosti na používání magie, nebude žádný med, je jasné, když se objevuje lovec, který z nějakého důvodu ostatní magické dívky likviduje a přivlastňuje si jejich hůlky, které jednak mohou být ve formě různých předmětů a jednak jsou pevně svázané s určitým typem magie svých majitelek. Jak Aya a Tsuyuno postupně poznávají další magické dívky, je jasné, že tady nakonec půjde o něco mnohem většího. Proč si někdo myslí, že je důležité vlastnit co nejvíce hůlek? Proč se magické dívky stávají výhradně z dívek, jejichž život nebyl nic než zoufalství? Co má ta děsivá administrátorka Mahou Shoujo Site skutečně za lubem a proč to vypadá, že jí tak nějak jde o to, aby se magické dívky postupně mezi sebou zlikvidovaly samy? A co je to Tempest, která se údajně blíží, a hlavně ... co bude po ní?

... a to jsem si myslela, že nejtemnější mahou shoujo je Puella Magi Madoka Magica ... trošku jsem se spletla. ^^" Madoka totiž alespoň ze začátku klame vzhledem, ovšem u Mahou Shoujo Site je už od samého začátku jasné, že být magickou dívkou má setsakramentské množství nevýhod a minimum výhod, které to však nevytrhnou. A taky tu není snad jediná postava, která by nebyla alespoň trochu, když už ne totálně fucked up, a to ať už jenom ve vztahu k sobě nebo především ve vztahu k okolí (panebože, dlouho jsem nikomu nepřála tak ošklivou pomalou smrt jako tomu brýlatému zmrdovi), agresoři jsou najednou strašně ublížení, hrají si na oběť a všechno je to podle nich v pořádku (ano, Sarino, dívám se na tebe), a tak. Stručně řečeno, nikdo, ale fakt nikdo tam není normální, ale vzhledem k tomu, co ve většině případů (na brýlatého zmrda se nevztahuje nic) mají ty postavy za sebou, se tomu ani úplně nedá divit (ale bez těch někdy fakt extrémních obličejových deformací bych se ve většině případů skutečně obešla). Mám-li být upřímná, magická hůlka v podobě kalhotek mě bude asi ještě nějakou dobu pronásledovat v nočních můrách, ale co se mi naopak fakt hrozně líbilo, byly změny vlasů a očí ve chvíli, kdy děvčata použila magii. *-* Je to zkrátka taková dost temnější a mnohem víc edgy Madoka, kde si (často dosti psycho) magická děvčata v některých případech doslova jdou po krku a v jiných se naopak snaží o to, aby si po krku jít nemusela a aby si to odskákal ten, kdo s nimi takhle nepěkně vyjebal, navrch s hodně chytlavým openingem a endingem (nebuďte překvapeni, když si uvědomíte, že vám tam všude proplouvají spermie, ono se to časem vysvětlí ... možná), kterou mě fakt bavilo sledovat. Navíc, málokdy se mi dostalo tak uspokojivého zúčtování s tou největší sviní, jako právě tady. 8D


Wotaku ni Koi wa Muzukashii - recenze

21. června 2018 v 20:18 Anime recenze
Narumi Momose a Hirotaka Nifuji byli už od dětství nejen spolužáci, ale také kamarádi. Nakonec se jejich cesty rozdělily, aby se ale náhodou spolu sešli ve stejné firmě, kam Narumi akorát nastoupila. Je však nutno podotknout, že ani Narumi, ani Hirotaka nejsou tak úplně běžnými seriózními pracujícími dospěláky - Narumi je totiž vášnivá fujoshi a Hirotaka pro změnu herní otaku. Na jedné z popracovních chlastaček se Narumi Hirotakovi svěří, že se s ní poslední přítel po téměř roce rozešel jen proto, že zjistil, že je otaku (a to byl také důvod, proč odešla ze své předchozí práce), a jak moc fajn je mít kamaráda, se kterým se může bavit o všech těch "divných" zájmech bez toho, aby musela mít strach, že na ni bude blbě koukat nebo ji soudit. Když pak Hirotaka z ničeho nic přijde s návrhem, jestli by tedy nechtěla chodit s ním, což doloží množstvím benefitů týkajících se jejich zájmů, Narumi souhlasí a tak nějak se z nich stane pár. A aby toho nebylo málo, sblíží se s dalším párem na jejich pracovišti, Hanako Koyanagi, která kromě toho, že s Narumi sdílí vášeň pro BL, ve volném čase cosplayuje (a především velmi úspěšně crossplayuje) a Taro Kabakurou, který si pro změnu libuje v shoujo mangách. Je ale možné, aby vztah bezprostřední sluníčkové Narumi a nemluvného Hirotaky schovaného za brýlemi vydržel, když, ačkoliv jsou oba otaku, jsou oba vlastně úplně jiní? Nebo to bude právě ten důvod, proč se tak skvěle doplňují?

Pokud jste alespoň trochu obeznámeni s mými žánrovými preferencemi, tak asi víte, že romantické komedie nepatří k něčemu, na co bych si potrpěla. Tuhle romantickou komedii ovšem s naprosto čistým srdcem a svědomím klidně doporučím všem, kdo budou ochotni mě poslouchat, protože je to něco strašně moc božího. ♥ Je to vtipné, je to miloučké, je to krásně nakreslené, zamilujete si postavy a pokud máte (stejně jako já) nějaký ten divný zájem a ještě (stejně jako já) spadáte do stejné věkové skupiny jako hlavní postavy, dost možná narazíte na okamžiky, které vám budou důvěrně známé, protože jste je sami zažili. Kromě toho to má boží opening a ending a prostě to vážně zcela nutně potřebujete vidět, protože vás to zahřeje u srdce. :333


Vymazlené překlady a jiné nešvary

21. června 2018 v 11:18 Různé texty
Nejpíš víte, že už nějakou dobu funguji jako překladatelka specializující se zatím především na AJ↔ČJ, protože v němčině si natolik jistá ještě nejsem. Koneckonců, pár článků týkajících se tohoto tématu už se tu za ta léta objevilo a kdo bude chvilku hlodat, ten taky najde. Na konci měsíce, který už klepe na dveře, to bude akorát půl roku, co v téhle profesi jedu skutečně na vlastní triko, přesněji řečeno na vlastní živnosťák, a vzhledem k tomu, že jsem se během těch šesti měsíců už setkala s lecčím, rozhodla jsem se své zatím nejlepší zkušenosti shrnout.


Tachibanakan Triangle - recenze

19. června 2018 v 19:15 Anime recenze
Hanabi Natsuno se po letech vrátila do svého rodného města, aby začala novou éru úžasného středoškolského života. Uvšem ubytovna Tachibanakan, která se má stát jejím novým domovem, už na první pohled nevypadá úplně tak, jak si Hanabi představovala ... a když se později za různých okolností seznámí s ostatními svéráznými obyvatelkami (z nichž některé jsou už staré známé tváře), zjišťuje, že tohle spolubydlení zjevně taky bude úplně jiný, než jaký si ho představovala. A rozhodně bude mít grády.

Pokud se budete ptát, proč že jsem dobrovolně mrhala čas sledováním ecchi obsahujícím snad všechna existující shoujo ai klišé, které je navíc opravdu strašně pitomé, upřímně vám odpovím, že vlastně ani nevím. Možná proto, že každá epizoda má (díkybohu) jenom tři minuty, a možná taky proto, že jsem byla zvědavá, jestli to může být ještě pitomější. A přesvědčila jsem se, že nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být hůř. Pro mě osobně to tedy skutečně byla (i když alespoň ne moc velká) ztráta času, ale kdo ví, třeba se najde někdo, komu se to bude líbit.


Mahou Shoujo Ore - recenze

18. června 2018 v 16:10 Anime recenze
Patnáctiletá Saki Uno je už od dětství zamilovaná do bratra své nejlepší kamarádky Sakuyo, Mohira, ze kterého se stal populární idol. A to je také tím hlavním důvodem, proč se Saki právě se Sakuyo, i když narozdíl od ní pěveckým talentem zrovna nepřetéká, pokouší stát také populárními idoly ... což se jim zatím moc nedaří. Jednoho dne pak Saki narazí na dost děsivého yakuzáckého týpka a zároveň ke svému zděšení zjišťuje, že její matka zamlada bývala kouzelnou dívkou, jejímž maskotem nebyl nikdo jiný než onen děsivý týpek jménem Kokoro. A aby toho nebylo na jeden den málo, zjišťuje, že jejího milovaného Mohira unesli démoni vypadající jako namakané roztomilé veverky. Saki, která by pro záchranu své lásky udělala cokoliv, s Kokorem uzavře smlouvu, a silou své lásky se promění ... v pohledného nabušeného chlapce v roztomilém dívčím oblečku, což tak trochu nečekala, ale co jiného se k magické dívce hodí víc, než pořádné svaly? Aneb ona pořádná nakládačka taky udělá svoje. A tak pro Saki začíná její cesta nové magické dívky, která jí přinese nejedno překvapení ... jako například to, že její kamarádka ji ve skutečnosti miluje a svou lásku k ní využije taktéž k proměně v nabušeného magického chlapce, aby ji mohla ochraňovat. A nebo fakt, že jejich manažer je ve skutečnosti doslova posedlý magickými dívkami a rozhodne se z děvčat/chlapců udělat megaúspěšné pěvecké duo. Začíná se objevovat množství otázek - Jakto, že cílem útoků démonů je v naprosté většině případů pořád Mohiro? Proč je Mohirův pěvecký partner Hyoue tak podezřelý a vždycky se náhodou vypaří a znovu objeví, když už je po všem? A proč to sakra vypadá, že je Sakina chlapecká verze Mohirovi až moc sympatická?

Pokud jste si po přečtení prvního odstavce řekli jenom "Wtf???", nebudu vám to mít za zlé - sama jsem si, ještě předtím, než se začalo vysílat, řekla totéž. Nakonec ale zvědavost zvítězila, a můžu říct, že jsem se od samého začátku první epizody královsky bavila a vydrželo mi to až do konce. :D Mahou Shoujo Ore si logicky dělá prču z klišé (nejen, ale hlavně) mahou shoujo žánru, vlastně si většinou dělá prču tak nějak ze všeho, boří čtvrté stěny, a funguje to, je to vážně klenot, který (obzvlášť tehdy, pokud máte pro mahou shoujo parodie tak trochu slabost jako já) prostě potřebujete vidět. Je to šílené a upřímně jsem velmi často žasla, kam tvůrci na ty nápady chodí, ale garantuji, že pokud je to váš jam, tak se u toho budete královsky bavit. :D A Konamin bude navždy bae ♥ (I'm not crying, you are).


Geekovsko-knihomolský piknik

17. června 2018 v 20:50 Vše kolem Tweedledee
Strávila jsem krásné odpoledne v parku ve společnosti Míši a části naší školky, výborného jídla a pití, finální rituální vraždy jednorožce, deskovky a blízké hudební produkce, a navrch si odnesla další tři knížky na čtení, takže se s vámi nutně potřebuji podělit alespoň o fotodokumentaci. :3


Chlupatý kaktus

16. června 2018 v 19:18 Herald z roku 2018
Nevím, jak vám, ale mě osobně ta písnička vždycky přišla tak trochu úchylná ... možná jsem jenom úchylná já, ale prostě je to tak. Ale vzhledem k tomu, že ke mě díky mocnému Kiku doputovala tahle boží letní kaktusová sklenička, nějak mě jiný název článku prostě nenapadl.


~ Ano, liščí famílie jsou právě ti blázni, kteří si odnesou a do kuchyně pověsí pivní světýlka, protože je shání už léta. Deal with it.

The stuff nightmares are made of

14. června 2018 v 19:55 Ostatní anime
Naprostá většina těhle posttitulkových artů v Mahou Shoujo Ore je víc než znepokojivá, ovšem tenhle konkrétní mi tak moc připomíná ranou éru tady Underlandu, že ho tady prostě nemůžu nemít.


Mezi obilím a vlčími máky

11. června 2018 v 10:48 Herald z roku 2018
Tak jo ... zjevně jsem se po všech těch letech blogování dostala do stavu, kdy je na mě víc než jeden článek za týden moc. Nebo se prostě jenom nic neděje? Jo, i to je možnost, a koneckonců, konec jarní anime sezóny se teprve blíží. A taky je na nějaké přemýšlení, které by mozek zavařilo ještě víc, než už je, prostě moc vedro ... a já se pořád nějak nedokážu srovnat s tím, že léto začalo už v květnu. Ano, červen je sice Pride Month, ale myslím, že dostatečně teplý by byl i bez toho, aby mi venku hrozila smrt okamžitou dehydratací a následným samovznícením. :'D No nic, však já si to ještě přiteplím, když už mi do konce měsíce volně zpřístupnili na čtení Autoboyography. (¬‿¬)


In a gradually heating bathtub you'd be boiled to death before you even know it

4. června 2018 v 8:29 Herald z roku 2018
Minulý týden byl taková jedna velká horská dráha.

Vedro začalo nabývat na dost nechutné intenzitě (jeden den mi z obličeje dokonce stekla i ta slupovací maska, která nějak nestačila zaschnout, chutnat ji nedoporučuji, opravdu to není žádný labužnický zážitek) a díkybohu za to, že jsem konečně po pár měsících zase trochu shodila srst, protože vlasy přilepené na krku taky nejsou fajn, ani v nejmenším. Dočetla jsem Renegáty, rozečetla Call Me By Your Name a přečetla Nikdyuš (strašně perfektní knížka s ještě perfektnějším překladem ♥). A taky jsem se na to vedro a nadcházející léto dostatečně zásobila v drogerkách (na fotce chybí jenom osvěžující kokosová voda ve spreji, která je mou záchranou, když se cítím takhle).


Small Lady

2. června 2018 v 19:10 Královniny panenky
Ještě na Animefestu mě tak nějak spontálně napadlo plácnout Chibiusu ke Kyoko na její lolití kabelku, a ona z toho nakonec vyšla moc pěkná a především moc hezky sladěná fotka. :3