Tři Vyznavačky v Brně aneb Animefest 2018

20. května 2018 v 19:34 |  Historie conů, slezin a jiných akcí
Ano, přátelé, je tomu tak. Po celých třech letech mě konečně neomezovalo zkouškové, státnice ani nic podobného (díkybohu), a tak jsem se konečně mohla jako správný holub vrátit na brněnský Animefest. A že to i tentokrát doopravdy stálo za to. ^^



Tentokrát se i se mnou jelo autem, takže celá výprava klasicky začala v pátek - někdy po desáté mě vyzvedla Saya, ještě jsme se stavily pro Kyoko, a už jsme frčely směr Praha a směr Brno. Cesta se nakonec poněkud protáhla, jednak kvůli vymotávání se kolem Prahy a jednak kvůli koloně kdesi před Jihlavou, kde jsme si udělaly takový soukromý pětačtyřicetiminutový disko-auto-piknik (spojený s nápady přenést auto přes svodidla do vedlejšího pruhu, který jel, nebo jak moc cool by to bylo, kdyby se dokázalo transformovat a my dorazily na výstaviště v Arbalestovi, a podobně), ale do Brna jsme nakonec dorazily v celku někdy kolem čtvrté.


Tenhle gif mám hrozně ráda, protože většinou dost věrně zpodobňuje naše conové pojezdy :D

Ubytovaly jsme se (v tu chvíli ještě bez problémů), byla jsem nadšená z výhledu (v tu chvíli ještě ano), poskládaly jsme se a někdy před pátou jsme dorazily na výstaviště.


Ten domeček byl strašně boží

Holky, jelikož měly druhý den modelínovat, se dovnitř dostaly jiným spešl vstupem, takže jsem si tu nechutně dlouhou frontu, která se táhla až dolů pod schody, musela vystát sama. Jediným bonusem té půlhodiny byla skutečnost, že přede mnou celou dobu stál Viktor Nikiforov na kolečkových bruslích, tak jsem se alespoň měla čím kochat. Nakonec to postupovalo celkem rychle, uvnitř jsem vyfasovala všechny klasické propriety včetně klíčenky (ta růžová se slečnou, ta byla nejvíc kjůt ♥) a náramku (už podle samotného názvu článku si můžete odvodit, do které frakce jsem patřila), znovu se slezla s holkama a vydaly jsme se do víru dění. Tedy, abych byla úplně přesná, spíš tak trochu vykoupit Japamanii. Se svou trojitou zelenou sílou jsem byla ještě žabař. :D


Došla jsem k závěru, že si holky dělají zásoby na Apokalypsu


Obrovské, ale opravdu obrovské plus za tu boží obálku FestZINu laděnou do Mahoutsukai no Yome

Nakýblily jsme se k volnému stolečku, kde jsme poslouchaly stream Slavnostního zahájení a Festovního koncertu, Saya si ještě donesla japonské kari, o které se se mnou ochotně podělila a které bylo vážně dobré, na chvíli se k nám připojila i mě do té doby neznámá slečna se svými společníky, a když už nás nebavilo sedět, vydaly jsme se obhlédnout stánky. No a když už nás v důsledku únavy nebavilo ani to, někdy po osmé jsme se vydaly zpátky na hotel ... kde jsme zjistily, že máme tak trochu hentai sprchu, která doslova stříká všude jinde, než kam potřebujete, a to byl jenom první kix z mnoha.

Nad kari:
"On je to vlastně takovej rýžovej buřtguláš."

×××

Směle můžu říct, že v noci na sobotu jsem se víc nevyspala než vyspala. Když pominu, že se v místnosti vedle co chvíli hodně hlasitě spouštěl kotel, což bylo slyšet i přes zavřené dveře, tak venku až bůhví do kdy kdosi hulákal s kytarou, což klidnému spánku po pěti hodinách jízdy skutečně přispělo. Ráno jsem si tedy připadala víc jako mrtvola než člověk. Holky, jelikož měly od sedmi zkoušku, se vydaly na otočku na výstaviště, zatímco já jsem nevěřícně pozorovala několik osob, které už někdy pomalu od sedmi začaly na trávě před našimi balkony stavět oddávací koutek. Když si DJ umístil fidlátka a repráky prakticky už na mém balkoně (díkybohu alespoň za to zábradlí), byla jsem upřímně ráda, že budeme většinu dne pryč a vrátíme se až večer. Když se holky vrátily, vydaly jsme se na snídani ... kde v půl deváté, tedy celých třicet minut od jejího začátku, nebylo prakticky jídlo, natož nádobí. Alespoň toho nádobí jsme se nakonec dočkaly, nějak se najedly z těch zbytků, jak to jen šlo, a tímto už u mě hotel začal skutečně nenávratně klesat. Po snídani se holky vyfintily, Kyoko nahodila lolitu a někdy po desáté se vyráželo na výstaviště.


Milujeme lajfstajlové lolity

Na výstavišti jsem se rovnou zařadila do prodlužující se fronty, abych se na tu Lolita Fashion Show s podtitulem Night Game of Madness do Rotundy vůbec nacpala. To se mi nakonec díkybohu povedlo a i když bylo v Rotundě trošičku nedýchatelno (což je ale asi klasika), musím říct, že přehlídka byla vážně zážitek. Hrozně se mi líbilo, že to nebylo jen nějaká suchopárná předváděčka, ale celý ten pohádkově laděný příběh, dokonale pasující hudba (která sice občas trošičku přehlušovala mluvené slovo, ale většinou se to podařilo zkorigovat) a samozřejmě nádherné oblečení, všechno to tvořilo fakt úžasný celek, na který byla radost se dívat. *-*




Potom, co jsem se marně snažila najít někoho známého a notnou chvíli si připadala jak páté kolo u vozu (a zřejmě to na mě bylo vidět, ale nešlo si pomoct) a holky měly už konečně volno, jsme si chvíli poseděly venku, než nás vyhnala přeprška. Na druhou stranu, alespoň jsme si uvědomily, že máme přeci jenom trošku hlad, a vydaly jsme se pro něco malého k zakousnutí.



Parťáci (moje Chibiusa jako jediná do Brna už přicestovala)



Magické dívky a jejich breberky aneb fotka zčořená Saye


Takový normální nutričně vyvážený oběd - conová verze


Jelikož jsme akorát měly čekačku před přednáškou, rozhodly jsme se, že navštívíme i tu před ní, abychom si měly kam sednout, totiž Jak ze sebe neudělat idiota v internetových diskuzích (nejen) o anime. I když jsem u ní vlivem nevyspalosti párkrát zavřela oči (a dost se za to stydím, ale fakt jsem v tu chvíli už nějak mlela z posledního), nemůžu říct, že by nebyla zajímavá (a už vůbec jsem netušila, že ji hned další den budeme moct alespoň z části aplikovat v úplně jiné sféře).

A tehdy nastal zázrak toho dne - i když už jsem v těch davech pátrání po konkrétních lidech vzdala, můj drahý cvrlikovníkový kamarád alias Náhodný šedý kocour v mezipauze mezi přednáškami našel mě (a myslím, že ta upřímná radost na mě byla fakt vidět :D) a alespoň chviličku jsem si mohla pokecat a obejmout se s někým, s kým jsem se v reálu ještě neměla možnost potkat, oproti mému běžnému rozpoložení mi to nedělalo vůbec žádný problém a pořád jsem z toho strašně nadšená, yay! :'3

Tím bodem, na který jsme čekaly, byla přednáška Jak a čím se opít v Japonsku. A ačkoliv mě v tomhle směru už poměrně dostatečně vzdělalo Takunomi., bylo víc než fajn nahlédnout pod pokličku toho, co a jak se v Japonsku chlastá, kde se může chlastat a další velmi přínosné informace. :) Po přednášce jsme si sbalily fidlátka a vydaly jsme nacpat si břicha na running sushi, což se tedy, minimálně v mém případě, skutečně povedlo, protože jsem se nacpala tak, až jsem myslela, že prasknu ... ale nejezte to, když je to tak dobré a když to vedle vás pořád jezdí. ლ(ಥ Д ಥ )ლ Navíc mi i prostředí a celkový dojem (a i ten panáček švestkového vína při odchodu, co si budeme namlouvat) připadal takový příjemnější než na Chodově, kde jsme byly na podzim na Aki. Chvíli jsme si courly po Vaňkovce, tedy spíš jsme se ploužily, abychom se ještě ten den naposledy vrátily na výstaviště na Alchymie na pozadí Fullmetal Alchemist. I když nás přivítala fronta delší, než by mi bylo milé, do sálu jsme se díkybohu dostaly, a musím říct, že přednáška byla fakt zajímavá a o některých symbolech a odkazech na reálné skutečnosti (a události) jsem upřímně řečeno neměla ani tucha ... a o to zajímavější to pro mě bylo.

Někdy po deváté jsme se tedy vydaly zpátky na hotel, a tehdy začalo to pravé drama. Už někdy odpoledne nám totiž volali s tím, jestli by nám nevadilo se ze čtyřlůžáku (jo, měly jsme původně být čtyři) přestěhovat na trojlůžák (Ok, dalo by se o tom, až se večer vrátíme, jednat), že by nám to klidně přestěhovali sami (Jako wtf, vážně? Fakt ta osoba navrhla, že se bude hrabat ve věcech tří lidí, kteří je samozřejmě mají víceméně vybalené, a přesouvat je někam jinam? Kde to jsme?), plus navrch ještě to, že stejně máme zaplacenou jednom jednu noc. Před půl rokem, kdy se to ubytování zamlouvalo, totiž někdo tu objednávku zkurvil (co na tom, že to evidentně nikdo nekontroluje, když se to zjistilo až teď). Takže jsme jak ty pindy, protože jsme to chtěly mít zaplacené hned první den, ať už na to nemusíme dál myslet, na konci doplácely ten další, a vlastně si za to prakticky můžeme samy (wow, sure). A na omluvu nám jakože navíc po jedné noci vyměnili jednou použité ručníky, prakticky načaté mýdlo a - wait for it - dokonce nám ustlali postele. Nejen, že se o to absolutně nikdo neprosil, ale hlavně to alespoň mě přijde jako úplně zbytečné plýtvání. Nicméně, tuhle noc jsem už byla tak mrtvá, že jsem padla za vlast fakt jak dřevo a ani svatební afterparty to vysloveně nenarušovala.

×××

Drobným krokem vpřed bylo alespoň to, že v neděli ráno na snídani bylo jak nádobí, tak příbory (zkuste si dolovat máslo z vaničky steakovým nožem a schválně, kdo to vydrží déle, jestli nůž, vanička s máslem nebo vy) a po čase dokonce i to jídlo (alespoň nějaké). Co vím, tak pro holky to byl třetí rok ubytování, pro mě první. První dva roky prý byly absolutně bez problémů, takže nechápu. Moje první zkušenost s Hotelem Fontána v Kníničkách je tedy dost otřesná, ať už co se týče všech kixů uvedených výše nebo celkového přístupu, u kterého bych tedy od tříhvězdičkového hotelu, který není zase úplně nejlevnější, očekávala něco elementárně odlišného, a pokud jste už vyrostli z přespávání v tělocvičnách a budete v nadcházejících letech shánět v Brně ubytování, třeba právě na Animefest, skutečně ho nedoporučuji. I s holkama jsme se shodly, že po letošní zkušenosti si příště najdeme ubytování jinde.


Nicméně, sbalily jsme si svá fidlátka, nadobro jsme daly sbohem ubytku a naposledy jsme vyrazily na výstaviště, kde si Kyoko nakoupila poslední zásoby moc dobrých krekrů s pikantní tuňákovou náplní, všechny tři jsme si nakoupily různá omamori, kterých jsem si upřímně v předchozích dnech vůbec nevšimla (a musím říct, že slečna byla hrozně milá a ochotná), zahraniční slečna u stánku se strašně cute věcmi především z Fima mi pochválila vějíř (awww), u stánku maďarské slečny působící pod jménem poliip jsem si pořídila cute GF záložku, chvíli jsem si zaslintala nad velikánskou figurkou chibi Víťana, no a někdy kolem půl dvanácté už jsme frčely z Brna domů, do Prahy, do lékárny ... a dál, tentokrát díkybohu bez žádných dopravních kixů, takže za téměř rekordně krátkou dobu.

Kdyby nebylo té nepříjemné zkušenosti s ubytováním, která sice nemá s Animefestem jako takovým nic společného, ale přeci jenom ten celkový dojem dokáže narušit, nemám absolutně žádnou výtku. Na všechny přednášky a program celkově, na který jsem se chtěla dostat a který byl v nějakou lidskou dobu, jsem se dostala, dovezla jsem si tunu věcí, které si normálně jen tak neseženu, vždycky jsem si měla kde sednout, ať už venku nebo vevnitř, dobře jsem se najedla, pohledem oslintala obrovské množství cosplayů (ten Elias ... všechny ty vymakané Kagune ... a ta bitchin' Eleven *-*), pobavila se a odvezla si spoustu fajn zážitků a vzpomínek, takže za mě jeden velký palec nahoru, alespoň pro mě se ten patnáctý animefestí ročník skutečně povedl a jsem ráda, že jsem na něj měla možnost zavítat. :3


A na závěr, můj nový nejlepší kamarád 🌸
 


Komentáře

1 Kyoko Kyoko | 20. května 2018 v 21:15 | Reagovat

Dovolím si postnout odkaz na přehlídku, začíná cca 3:42:30
https://www.youtube.com/watch?v=sz_Mm-VkxJ8

Jinak jsem dospěla k názoru, že ty pindy z hotelu, mi něco tak úžasného jako letošní AF kazit nebudu a kašlu na ně! :)

2 Kadet Kadet | 20. května 2018 v 22:49 | Reagovat

Letos jsem chtěla jet, bohužel se to clashlo s oslavou tatových narozenin. Inu... teď už to asi jen tak nedopadne, achich mňouvej. Fakt by mě zajímalo, jak to vypadá po těch letech :D.

3 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 21. května 2018 v 8:03 | Reagovat

[1]: Samozřejmě, ale musela jsem to ze sebe někde dostat. >:3

[2]: Je tam pořád víc a víc lidí. :D Ale letos to fakt bylo super. :3

4 stuprum stuprum | Web | 21. května 2018 v 21:08 | Reagovat

Miluju přespávání v tělocvičnách. Mé tělo se vždy po ránu procvičí na hrazdě a vstřelí několik trojek do koše!

5 Lucille Lucille | Web | 22. května 2018 v 5:46 | Reagovat

Důležitý je, že jste si to užily i přes ty neduhy ohledně ubytování. Já vždycky byla otrávená z toho přespávání na místě a další den jsem byla jak bagrem přejetá. Přiznám se, že jsem už na Světě knihy v Praze kvůli té trošce cosplayerů, kteří se tam pohybovali, dostala chuť jet zase na nějaký anime con. Zavzpomínat si a tak. V sobotu mám sraz se starou partou, která mě vlastně do téhle komunity tak trochu zatáhla, k tomu jsem si teď nechávala dělat ty fotky a spousta jich je právě z Akiconů nebo Advíků... Nemluvě o tom, že jsem tak dlouho přemýšlela, co si pustit za hudbu, až to vyhrál soundtrack z Clannad. No, myslím, že přišel ten správný čas zase to jet někam omrknout. :-D A jet na con autem musí být hrozně super, takový trochu jiný level, než se trmácet vlakem, obzvlášť když by měl na sobě člověk cosplay.

6 Kyoko Kyoko | 22. května 2018 v 19:46 | Reagovat

[3]: Jo to chápu :) už jsem to napsala orgům ;)

7 Lila Lila | Web | 24. května 2018 v 15:32 | Reagovat

Fakt mě štve že jsme to letos nevychytala a neviděly jsem se :(
S tím ubytováním fakt čumím, zrovna v Kniníčkách bych řekla jak nebudou dobrý.

8 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 24. května 2018 v 18:00 | Reagovat

[7]: Tak se uvidíme příští rok. C:

9 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 24. května 2018 v 18:06 | Reagovat

[5]: Upřímně můžu říct, že jsem za to, když s sebou pořád nemusím vláčet kufr a všechny věci sem a tam jako kočka mladé, čím dál radši … a i za to, že s tím nemusím přestupovat mezi x vlaky. :'3
Však Hana říkala, že se možná uvidíme v červenci v sobotu na Nacáku (interně NatsuCon), byla bych za to moc ráda. ^^

10 Nauesin Nauesin | Web | 26. května 2018 v 10:11 | Reagovat

Příští rok mě už nic nezastaví! Nemůže! :D Leda že bych byla v Německu pořád! damnit.

11 Aya Aya | Web | 26. května 2018 v 10:32 | Reagovat

Už se těším na další rok! :D Z tvého článku mě dost zaujala přednáška o tom FMA a alchymii, kterou si zkusím najít, během AF mě to nějak nebralo a asi bych se tam ani nedostala. Jsem na to dost zvědavá. :D Jinak jsem čekala, jestli zveřejníš jméno hotelu či ne, protože ty zkušenosti mě teda dostaly. Koukala jsem se, že to tam není úplně levné, a sice bych byla zpočátku ráda, že mám kde spát a není to v tělocvičně, nicméně co se vám přihodilo bylo pěkný turnoff. XDDD Nicméně na to, že spím doma, tak jsem z pátka na sobotu spala asi 3 hodiny, to si nevybereš. :DD A hezké fotky~

12 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 26. května 2018 v 10:55 | Reagovat

[11]: Seděly jsme prakticky hned za běžící kamerou, takže záznam z ní by určitě být měl … a je to fakt zajímavý, jak moc je to propojený s reálnou alchymií, kabalismem a těmihle odvětvími. :>

Jasně, že zveřejnila, protože když už nic jiného, ulevilo se mi a třeba někomu dalšímu tuto nezáviděníhodnou zkušenost ušetřím. A přitom, co holky říkaly, tak dva předchozí roky to bylo bez sebemenšího problému, tak fakt nevím, co ten letošní error způsobilo.

A děkuji. ^^

[10]: Ich hoffe!

13 erin-dixx erin-dixx | Web | 27. května 2018 v 17:13 | Reagovat

Tam jsem letos nebyla

14 megumi-sakamaki megumi-sakamaki | E-mail | Web | 27. května 2018 v 17:15 | Reagovat

Tam jsem byla jen v roce 2013

15 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 27. května 2018 v 17:19 | Reagovat

[13]:[14]: A chceš k tomu hranolky? Protože zlato, IP adresu jen tak neschováš, takže vidím, že jsi to pořád jenom ty a tvoje nekonečný kvanta spamujících blogů.

16 Ella Queen Ella Queen | Web | 29. května 2018 v 21:37 | Reagovat

Páni, úplně ti (navzdory všem nezdarům) závidím, musel to být opravdu zážitek a to se vším všudy! Já sice znám jen několik málo anime, ale vždy se mi líbilo a myslím, že bych nad cosplayi (jak to sakra vyskloňovat? xD) slintala úplně stejně :D

vážně me rozesmála hentai sprcha a výmluvný manévr na přecpání se kvůli jezdícímu jídlu, to mě opravdu rozesmálo :D

I když možná, že dobře, že jsem tam nejela, celá moje mini první výplata z brigády by taky nejspíš padla za vlast, pokud vezmeme v potaz, že ta vlas sem já.. okej, začínám tady plácat :D

Super článek, krásně se četl! :)

17 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 30. května 2018 v 9:44 | Reagovat

[16]: U cosplayerů máš dva extrémy - buď nadšeně slintáš nad tím, jak jsou perfektní, nebo máš ty Karly (tohle se totiž u nás ujalo jakožto označení fakt hodně nepovedených cosplayů, long story) chuť na místě zakousnout. ¯\_(ツ)_/¯

Ono to takhle zní vtipně, ale osprchovat se a umýt si vlasy bez toho, abys kompletně vyplavila koupelnu, byl prakticky nadlidský úkol. :'D A na jezdící jídlo vzpomínám velice ráda, koneckonců, když už si to člověk zaplatí a celý den spíš jen tak uzobává, aby se tam mohl pořádně nacpat, tak prostě musí. :D

18 Ella Queen Ella Queen | Web | 30. května 2018 v 19:24 | Reagovat

[17]: Já na živo viděla vlastně jen pár cosplayů na Utuberingu (proboha, kdo mě na tu hrůzu dostal? ..nikdy víc díky!) a vypadalo to celkem fajnově... i když sem pořádně nevěděla kdo to má být. :D Ale viděla sem jednu zhruba třiceti letou ženštinu s tričkem mlp, to vždycky potěší. :D

Jezdící jídlo FTW! xD

19 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 30. května 2018 v 19:32 | Reagovat

[18]: No, do téhle skupiny už pomalu zapadám i já, takže jsem ráda, že to potěší. :D

20 Aiko ^_^ Aiko ^_^ | 21. června 2018 v 19:33 | Reagovat

Zbožňuju tvůj styl psaní! :D Jsem si úplně představila jak se to auto mění v Arbalesta a vy s ním letíte do Brna. :D Jo, otaku přemyšlení je super. :D

21 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 21. června 2018 v 20:10 | Reagovat

[20]: To jsou zkrátka takový ty věci, který jinak člověka běžně nenapadnou. :D

Děkuju! ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama