Duben 2018

Spring and chill

29. dubna 2018 v 21:20 Herald z roku 2018
Věřím, že rozhodně nejsem jediná, kdo má zážitky, měsíce, období a podobně asociované a spojené s různými vůněmi. A jelikož končí vlastně první úplně celý jarní měsíc, proč si ten jeho závěr nezhodnotit třeba zrovna tímhle způsobem?

Jak tedy voní konec letošního dubna?


Přesně takový pocit nejen vnitřního, ale celkového klidu, jaký z toho obrázku cítím, dokonale charakterizuje tenhle týden

Kulturní výletění po matičce Praze

26. dubna 2018 v 9:07 Historie conů, slezin a jiných akcí
Možná si pamatujete, jak jsem se onehdy zmiňovala, že si začínám věci plánovat sama bez ohledu na ostatní, protože s tím přístupem už mi utekla taková spousta věcí ... tak proč si na jeden den neudělat výlet do Prahy a nenaplánovat si na něj hned dvě výstavy? (¬‿¬)


Kinovýlet do OASIS

22. dubna 2018 v 15:20 Historie conů, slezin a jiných akcí
Aneb jak už vyplývá z názvu, Saku po dlouhé předlouhé době zase jednou zavítala do kinosálu a hned si z toho udělala takový menší výlet.

#DoYouWannaDateMyAvatar


Kam se hrabou telenovely

17. dubna 2018 v 7:50 Bílé plátno Underlandu
Řekněte mi, proč nemůžeme mít taky takhle boží reklamy? :D


P.S. Tu písničku už možná nedostanete z hlavy ... tak abyste netvrdili, že jsem vás nevarovala. 8)

Čas pádí jako jelen byvší do zadele střelen

15. dubna 2018 v 16:10 Herald z roku 2018
Když končil minulý týden, který byl skutečně konečně jarní a energií nabíjející, z toho, který končí teď, jsem měla takový nepříjemný pocit v žaludku, jaký ostatně vždycky mívám, když mám před sebou nějaké vyřizování (které upřímně řečeno fakt nesnáším). A vida, nakonec se ukázalo, že návštěva v bance a všechny další pochůzky, které se přímo mě netýkaly, totiž pár návštěv u doktorů a pár obědů mimo, byly lehká brnkačka oproti tomu, s čím jsem se začala s odpuštěním srát už minulou neděli - třináctistránkový překlad obchodních podmínek neboli odborných právnických pindů, u kterých člověk musel nejdřív půl dne luštit jen to, co tou větou na pět řádků chtěl básník vůbec říct v originále. Skutečně, ať už jsem předtím psala cokoliv, tak takhle odpornou, pomalu postupující a totálně deptající práci jsem ještě v životě nedělala ... a vím jistě, že už něco takového v životě dělat nechci. Ještě by mi měli připlatit za celkovou újmu, kterou mi ten hnus způsobil, fakt že jo. Ale na druhou stranu, jestliže mě to nezabilo (což bych si asi všimla, i když, s ohledem na AHS, jeden nikdy neví), tak mě to zřejmě posílilo (protože na to, že se mě to pokusí zabít znovu, nechci ani pomyslet :'D). A taky jsem měla letos první točený falický symbol (ehehe, ne, nedám si s psychoanalýzou pokoj, prostě ne 8D), vanilkovo-jahodový a moc dobrý, yay! A taky jsem viděla první rozkvetlou sakuru, takový ten nejranější druh s jednoduchými květy, ne ten, co vypadá jak růžový chmel. :3


Ano, tak nějak si teď připadám ... jak kdybych celý týden nedělala nic jiného. No rest for the wicked, was it?

Když už je všechno rozprodané, tak to začneme utajovat

9. dubna 2018 v 13:38 Různé texty
Možná už jste o tom slyšeli ... tedy, pokud se vás to taky týká. Jinak se kolem toho, ačkoliv by to za poměrně krátkou dobu mělo začít platit, pořád chodí jako kolem horké kaše, protože nikdo neví, jak s tím má vlastně naložit.

O čem že je řeč?

No přece o novém utajování osobních údajů, se kterým EU opět přišla s křížkem po funuse. Co ještě chcete utajovat, když rodné číslo, vzhledem k tomu, čeho všeho je součástí, zná skoro každý (třeba pokud máte DIČ) a ani se nemusí moc snažit? A pokud nic není rozprodaného, tak jak je tedy možné třeba to, že mi každou chvíli volají prudiči z Vodafone nebo T-Mobile nebo jim podobní, hm? Odkudpak to číslo asi dostali? Zase se zkrátka budeme snažit být papežštější než papež.


Týden jarní povelikonoční

8. dubna 2018 v 10:22 Herald z roku 2018
A že byl vážně doslova jak malovaný. ♡ I když si na šeříky a sakury budu muset ještě nějakou dobu počkat, vzduch už začíná vonět přesně takovým tím správným způsobem. Navíc mi v současné době noru krásně provoňují hyacinty v barevné škále od bílé až po světle fialovou, a i když zbytek rodiny nadává, že je to cítit u dveří do bytu, já si chrochním blahem. Taky dneska konečně zasadím tu zelenou chobotnici, která před nějakou dobou bývala tímhle krasavcem, aby mě svou krásou mohla oblažit i příští rok. :3


Violet Evergarden - recenze

5. dubna 2018 v 9:18 Anime recenze
Ve světě nepříliš odlišném od toho našeho, snad jen o nějaké to století zpátky, po dlouhé čtyři roky zuřila velká válka. Ta ale nyní k úlevě a radosti všech skončila a svět se pomalu navrací do starých kolejí ... i když ne tak úplně pro všechny. Války se totiž v prvních liniích účastnila také jistá osiřelá mladá dívka, přes svůj křehký vzhled známá mezi ostatními vojáky jako "zbraň", pouhý stroj na zabíjení, ovšem svým majorem, který se jí na válečném poli ujal, pojmenovaná Violet, podle křehkého fialového kvítku, který v ní vidí. Violet, která kromě toho, jak být vojákem, nezná z běžného života prakticky nic a nedokáže se v něm zorientovat, se po zotavení v nemocnici (v poslední bitvě přišla o obě ruce, tak si musí zvykat na náhradní) právě na přání svého majora dostává pod křídla bývalého vojenského velitele Hodginse, který si po válce založil poštovní společnost. Ne každý totiž umí číst nebo psát, ale přesto může chtít sdělit své pocity dopisem, který pro něj sepíše takzvaná Auto Memoir Doll - a právě tyto služby jeho společnost mimo jiné poskytuje. Violet je schopností transformovat pocity, myšlenky a city do slov unešená, a i přes to, že se pořád ještě nedokáže do nového světa úplně začlenit, se rozhodne, že stát se Auto Memoir Doll by jí mohlo pomoci pochopit poslední slova, která jí major na bojišti řekl, než se s ním znovu setká. Neví ale, že nikdo zatím nemá to srdce jí říct, že k tomu setkání už nikdy v životě nebude moci dojít. Je možné zapomenout a odpustit minulost a mohou vůbec ruce potřísněné takovým množstvím krve přenášet na papír city?

Ještě předtím, než se vůbec začalo vysílat, mělo tohle anime nehorázně vysoká hodnocení (a to prakticky všude), takže jsem skutečně očekávala mistrovské dílo, které doslova změní chod dějin ... a ono je to prostě hezky udělané. Ano, prostředí je krásné, postavy jsou krásné, všechno je krásné (a pozor, to říká člověk, který si na styl KyoAni pořád nějak výrazně nepotrpí), ale ve výsledku v tom nic až tak závratného nevidím. Violet Evergarden se tím, že se celé točí kolem dívky disponující empatií balvanu, která se snaží naučit se být tím, co co z nás dělá lidi, hrozně moc snaží hrát na city a snaží se být strašně moc poetické, a to bohužel často na úkor děje. Ne že by bylo špatné, to rozhodně není. Ba naopak, některé epizody se mnou skutečně dost hnuly a donutily mě se zamyslet. I tak mi ale přijde, že to, co se skrývá pod tou vizuálně překrásnou skořápkou, je často takové trochu nemastné neslané, něco, co neurazí, ale zase taky nijak výrazně nenadchne. Nevím. I když se skutečně občas našly okamžiky, kdy mi spadlo do oka nějaké smítko a zřejmě chtělo ven, asi jsem od něj po tom strašném hypu kolem čekala něco víc. Nebo něco trochu jiného. Často mi připadalo, že tvůrci se sami nemůžou rozhodnout, kterým směrem nechat anime uhýbat, a tak se tam pokoušeli namontovat všechny. A když se podíváme do těch alternativních světových válek, musím říct, že loňské Youjo Senki mě prostě bavilo víc.


Happy Easter ... and a fair Ostara

2. dubna 2018 v 18:50 Herald z roku 2018
Tož tedy veselé svátky pana Greye, když už jste tady!


Letošní Velikonoce byly zvláštní už jenom tím, že mi vůbec nějak nepřišlo, že by byly ... ale řekla bych, že je to jenom tím, že letos byly fakt hodně brzy a počasí se na to jaro teprve začíná pomalu ladit, i když už začal duben. Na Škaredou středu ještě dopoledne dokonce posněhávalo, takže byla skutečně hnusná jak nevím co. Na Zelený čtvrtek (který jsem zahájila tím, že jsem k obědu sežrala prakticky celý pytel špenátu a celý Velký pátek toho celkem dost litovala ^^") hrozilo, že ani to zelené nebude, neb v našem lokále, kam na něj už několik let chodíme, doslova a do písmene nebyla volná nebo nezarezervovaná židle, a než abych šla naproti k Pepínovi, to bych si snad radši ukousala ruku. Nakonec jsme zkusili druhý nejbližší pajzl a tam se pro nás místečko díkybohu našlo, mohla jsem tedy vesele propláchnout ledviny (a vzhledem k tomu špenátu a bylinkám v pivě to nakonec nebyly jenom ledviny, ale slušný celkový detox, ehm).


Beránek z tvarohového těsta

2. dubna 2018 v 13:49 Z liščího talíře
Již druhé Velikonoce jsme s mamkou pekly naše mněhně ze strašně dobrého vláčného těsta, na které dostala recept od kolegyně, a jelikož se i letos povedl, kdy jindy se o něj podělit. ;)


Budete potřebovat 1 vaničku tučného tvarohu, 1 Heru, 250 g cukru (dáváme pytlíček vanilkového a 5 g normálního), 250 g polohrubé mouky, 3 vejce a pytlíček prášku do pečiva.

Utřete Heru se žloutky a cukrem, přidejte mouku, prášek do pečiva a nakonec opatrně vmíchejte ušlehaný sníh ze 3 zbylých bílků. Formu na beránka vymazejte a vysypejte, nalejte těsto a pečte ve vyhřáté troubě na 180 stupňů (horký vzduch) přibližně 45 minut (budete muset do těsta párkrát píchnout špejlí, jestli se už nelepí). Než beránka z formy vyklopíte, nechte ho chvíli vychladnout, aby vám držel hezky pohromadě.


Do toho základního těsta si můžete přidat co jen hrdlo ráčí, rozinky, mandle, nasekanou čokoládu nebo ořechy. My do něj přidáváme namleté vlašské ořechy a můžu říct, že s nimi je ještě o chlup lepší. A věřím, že by z něj byla i vynikající bábovka, protože upřímně řečeno, ono je nakonec jedno, do jaké formy to dáte. ;)

Seriálová deformace

1. dubna 2018 v 21:15 Epické výroky
*projíždíme kolem domku, který má snad všechny stromy na pozemku doslova ověšené různými zvířecími lebkami*

"No jo, to je jak ten, demon z Tiesnavy."
"... demon ze Žíželic."


Aneb jak to dopadá, když den předtím finišuje seriál, na který kouká celá rodina.