Prosinec 2017

Ohlédnutí za odcházejícím rokem

31. prosince 2017 v 10:20 Herald z roku 2017
Nastal čas na oficiálně poslední článek roku 2017. A Kdybych měla tenhle rok charakterizovat jedním jediným slovem, na mysli mi vyvstává jediné - výživný.


On byl totiž skutečně náročný, především psychicky, a i když se v něm událo spoustu ne zrovna pěkných věcí a duševních rozpoložení, našly by se i světlejší momenty. A koneckonců, byl to přece rok jednorožce, a ten už z podstaty nemůže být úplně špatný!

Pokud jsem se zrovna nehroutila nad učením se na poslední zkoušky, později všechny státnice, psaním diplomky a nedostatkem lidského kontaktu, většinou jsem se snažila povzbudit alespoň dostupnými prostředky. Knižní výzvu jsem opět splnila na osmdesát knížek, taky jsem sesmolila 31 anime "recenzí." Po dvou letech jsem se konečně zase dostala na dovolenou, a to hned dvakrát - v létě do Tyrolska a na podzim do Českého ráje. Úspěšně jsem rozšířila knihovničku snad o všechny dostupné Disney knížky týkající se Gravity Falls a Star. V panenkovské rodině mi přibyl už jen chlapák Billy a hydří dvojčátka, ovšem co se týče rodiny popek, ta se rozšířila poměrně dost, za všechny především o vytoužené Mystery Twins, Barb, jednorožčí Mabel a Víťana. Úspěšně jsem přežila zjevně úplně poslední tábor. Co se týče conů, letos jsem se s bídou dostala jen na ten AkiCon ... ale i tak jsem se konečně dostala na Majáles, užila si jak rozlučku s angličtináři, tak Lázeňskou, taky jsem se vydala na konec světa, navštívila německé vánoční trhy a všechny ty vánoční srazy, ať už s Míšou, Simčou, Sayou a Kyoko nebo ten epický liberecký čarodějnický slet byly prostě strašně fajn, ostatně jako letošní Vánoce vůbec. Oslavila jsem sedmadvacetiny. Začala jsem se doslova a do písmene od píky učit německy a stále mě to baví. Ale především, po tom dvouletém martyriu se mi povedlo obhájit diplomku, udělat první, druhou i třetí státnici, a tak se ze mě stala paní magistra. A že to byla fuška.

Dalo by se tedy říci, že větší část tohoto roku byla plně podřízena honbě za magisterským tituleškem, a podle toho taky vypadalo jak mé duševní rozpoložení, tak nějaký lidský kontakt, ale dobrá věc se podařila, hrubá síla zvítězila a už je od toho pokoj. Rok 2018 se tedy skutečně ponese ve stylu new year, new me. Tak uvidíme, jak budu ten plný přechod do dospělákování zvládat.


Chtěla bych tedy poděkovat všem dobrým duším, díky kterým byl ten rok zase o něco snesitelnějším. Nehodlám psát nějaký jmenný seznam, ale myslím, že dotyční si to na sebe přeci jenom vztáhnout dokážou. A stejně tak bych chtěla poděkovat všem dobrým duším, které sem tam zabloudí i sem a dokonce mi tu po sobě i něco zanechají (a tím něčím mám na mysli zpětnou vazbu, ne tu věc začínající na h, kterou tu stejně většina z vás nechává :D). Ano, bloguji především pro sebe, ale když vidím, že to přeci jenom někoho zaujme, mám z toho radost a takový lepší pocit.

Oslavte tedy úmrtí roku předchozího a narození roku nového tak, jak vám to vyhovuje, a pokud chcete, zachovejte mi i nadále přízeň. Ať vám rok 2018 přinese co nejvíc pěkných věcí, zážitků a vzpomínek.


Poslední lehce povánoční sraz

29. prosince 2017 v 20:52 Historie conů, slezin a jiných akcí
Že Vánoce končí šestadvacátého? Ale kdeže. A jelikož se letos nekoná náš tradiční Silvestr, rozhodly jsme se si je s holkama udělat o pár dní dřív. >:3


Roleplay není všechno

29. prosince 2017 v 16:20 Kreativně-grafický koutek
Aneb další z mých letošních vánočních počinů - kalendář z našich nejepičtějších (čtěte nejdebilnějších a nejméně roleplayových, tedy těch nejvtipnějších) cosplay fotek. :)


Pro všechny knihomoly

29. prosince 2017 v 16:10 Kreativně-grafický koutek
Jelikož už se ke všem obdarovávaným dostaly, konečně můžu zveřejnit to, s čím jsem se na přelomu října a listopadu piplala a s čím mě inspirovala (a také navedla na polotovary) Míša - záložky.

Ty dostaneš záložku! Ty taky dostaneš záložku! Všichni dostanete záložku!


Osake wa Fuufu ni Natte kara - recenze

26. prosince 2017 v 21:39 Anime recenze
"Shifuku~!"

Chisato Misuzawa je na první pohled upjatá, ale velmi schopná zástupkyně ředitele ve firmě, kde pracuje. Tohle je však jen jedna z jejích tváří a po příchodu domů se kariéristka mění v úplně jinou osobu. Chisato se totiž velmi ráda napije některého z koktejlů, kterými ji hýčká její manžel Sora, který s nimi jakožto bývalý barman má spoustu zkušeností ... a když se napije, povolí bariéry, Chisato odkládá brýle, rozpouští vlasy a stává se velmi roztomilou. Ovšem, o této její stránce ví jenom Sora a možná i proto jsou si tak neuvěřitelně blízcí.

Volejme sláva a tři dny se radujme, první anime v délce tří minut na epizodu, které není hentai, woohoo! Navíc je takové fakt miloučké, odpočinkové a v každé epizodě vám dá recept na nějaký jiný (občas i nealko, ale většinou alko) koktejl, který si hned můžete vyzkoušet - a to je něco pro mě! *-* Když jsem se rozhodovala, jestli mu dát šanci, neměla jsem prakticky žádná očekávání, a o to mileji jsem nakonec byla překvapená. Samozřejmě, je to fakt oddechovka, žádné intelektuální drama, která zabere jen chvilku času, ale ... KOKTEJLY! ♥


Vánoce 2017 ve fotkách

26. prosince 2017 v 11:40 Vše kolem Tweedledee
I letos jsem se v pár fotkách snažila zachytit tu štědrovečerní atmosféru. :3


Říkejte mi jednorožčí královna

25. prosince 2017 v 18:02 Vše kolem Tweedledee
Aneb kdo najde všechny jednorožce, dostane malé bezvýznamné plus.


Krásné ještěří

25. prosince 2017 v 7:39 Herald z roku 2017
Rok co rok jsem tenhle článek zveřejňovala ještě čtyřiadvacátého večer ... ovšem letos jsem si řekla, proč si radši pořádně neužít atmosféru a nenechat to na Boží hod jako většina soudných lidí, bez honění se? A tak jsem tedy učinila.

Čili, pokud očekáváte chlubící se článek, jste tu správně. Aneb co nám letos (zatím) všichni ti varani v pruhovaných šálách přinesli. :3


Merry Christmas, ya filthy animal!

24. prosince 2017 v 9:05 Herald z roku 2017
Rok se sešel s rokem a opět je tu vrchol toho nejkrásnějšího období v celém roce, Štědrý den.

Proto mi i letos dovolte popřát vám všem, co sem letos náhodou nebo úmyslně zabloudíte, ať si to kouzelné období užijete především v klidu a pohodě, a ať se vám splní všechno, co si přejete. ≖‿≖

Víc slov myslím netřeba. Ostatně je to už po osmé a stejně bych se jenom opakovala.


Už to máme za pár

23. prosince 2017 v 18:33 Herald z roku 2017
Už je to tady, už je to tady, do Vánoc už zbývají jenom hodiny! :3


Škoda jen, že jsem aktuálně tak utahaná, že bych si nejradši šla rovnou lehnout. :'D Ona ta vosí hnízda, bramborový salát, vyluxovat celý byt a především dodělávka úklidu kuchyně člověku dají zabrat, a ne že ne. Ono se toho vůbec tenhle týden stihlo dost, dodělat tři nepečené druhy cukroví, tradiční kolečko po hřbitovech zakončené návštěvou u tety a včera ještě návštěva další tety (která mi nadělila boží tmavě modrý baťůžek do města, na jaký jsem měla už nějakou dobu zálusk, takže radost veliká ^^)

Ale určitě ještě spát nejdu. Abych se před Štědrým dnem nepodívala na Anděla Páně, to by prostě nešlo. A když potom běží ještě Adéla nevečeřela, tak tuplem. Tak varanům zdar!


Houseki no Kuni - recenze

23. prosince 2017 v 13:45 Anime recenze
Ve vzdálené budoucnosti na Zemi vzniká zcela nová androgynní forma života, která je prakticky nesmrtelná. Na první pohled vypadá jako lidé, ale to jenom díky své povrchové úpravě. Pod vrstvou toho, co na první pohled vypadá jako kůže, se ukrývají krystaly nejrůznějších barev, krystalických mřížek a složení. Tato forma života se totiž nazývá Drahokamy a už z toho lze dost dobře odvodit jejich pravou podstatu. Drahokamy se liší nejen barvou, stářím nebo původem, ale především také svou tvrdostí, od které se odvíjí přidělená funkce toho kterého Drahokamu, ať už třeba lékaře (některé Drahokamy od své podstaty vyžadují více povrchových úprav než druhé, ale především, jejich nesmrtelnost se odvíjí od toho, že i pokud se roztříští na sebemenší kousky, pokud se je povede získat, je možné je poskládat a slepit zase dohromady do původního stavu) nebo bojovníka. Mladší Drahokamy pod vedením nejstaršího, mistra Kongou, se musí bránit neustávajícím útokům obyvatel Měsíce, jejichž cílem je získat a odnést alespoň části Drahokamů, když už ne rovnou celé, a použít je pro své účely. Nejmladším z Drahokamů, kterému je pouhých 300 let, je Phosphophyllite, který zatím žádný úkol přidělený nemá - jednak kvůli své povaze a jednak kvůli své křehkosti a tím pádem nevhodnosti pro boj. Jednoho dne ale Phos svůj úkol konečně získá - je pověřen sestavením encyklopedie přírody. I když ze začátku Phos, který by ze všeho nejvíc chtěl bojovat, i když nemá sebemenší představu, co všechno to obnáší, z něčeho takového nijak závratně nadšený není, je to právě tenhle úkol a na něj navazující setkání (především se samotářem Cinnabar, který se, kvůli tomu, že jeho tělo produkuje jed nebezpečný pro všechno živé, ostatních straní) a události, se kterými se řada věcí začne měnit. A nejen věcí, začíná se měnit i Phos, a to nejen uvnitř, ale především zvenčí. Pokud ale vyměníte většinu původních částí, budete mít před sebou pořád tu samou bytost? A co se vůbec stalo s lidmi?

Nějak nechápu, jak mi tenhle klenot (pun not intended, ale tady se to prostě nedá říct jinak) mohl uniknout a objevila jsem ho až dva díly před koncem. Už jenom první záběry na trávu vlnící se ve větru vás totiž přesvědčí o tom, že tohle bude minimálně z grafické stránky mňamka. A ona skutečně je. Obzvlášť pro člověka, co si na tyhle drahé kamínky tak trochu potrpí a tak trochu jich doma má jednu plnou šperkovnici. Ty vlasy jednotlivých Drahokamů, které mají působit dojmem klenotu, třpytit se a skutečně tak působí, mě prostě nepřestávají fascinovat (a to především u takového Diamantu, protože animovat tuhle nádheru musel asi fakt ukázkový opruz, ale výsledek je dechberoucí). A vůbec ty krystaly, když někde něco praskne nebo se odlomí ... nádhera, prostě nádhera. ♥ Občas u toho člověk sice skoro nevidí přes slzy (Antarcticite, why ... ;-;), ale i tak je to nádhera. :'3 A Měsíčňané, kteří jsou přesně takovou tou verzí průvodu buddhistických nebeských bytostí sestupujícího hezky na obláčku z Měsíce na Zem, jak je to v příběhu o princezně Kaguye, jejichž invaze je vždycky ještě doprovázená takovým tím klasickým cinkavě-bubínkovým hudebním doprovodem, jsou taky něco tak úžasně surrealistického, že už po prvním zkušebním shlédnutém díle jsem věděla, že tohle je něco, co se mi přesně strefilo do vkusu. I opening a ending se velmi povedly. A co se příběhu a celkové atmosféry týče, nenechte se uchlácholit prvními díly, které i přes ty invaze působí celkem mile a neškodně ... ona se nám ta idylka totiž poměrně dost zatemní. :'D Jo, a kdyby někoho napadlo něco o kopírování Steven Universe, tak manga prý vyšla o celý rok dřív.


Inuyashiki - recenze

21. prosince 2017 v 20:26 Anime recenze
Ichirou Inuyashiki je takový prototyp patetického životního lúzra - ve svých 58 letech vypadá jako stařec nad hrobem, ať udělá cokoliv a snaží se sebevíc, nikdo k němu nemá respekt (snad jedině kromě opuštěného psa, kterého vezme k sobě) a okázale ho ignoruje i jeho vlastní rodina. A aby toho nebylo málo, jednoho krásného dne mu lékař sdělí, že má rakovinu v terminálním stádiu a zbývá mu jen málo času. Když si zoufalý Ichirou myslí, že už nemůže být hůř a doslova rezignuje na všechny a na všechno, v parku, kde zrovna venčí svou jedinou zpřízněnou duši na tomto světě, přesně do místa, kde stojí, udeří oslepující blesk. Když se však Ichirou po chvíli probere, zjistí, že nejen že na sobě nemá ani škrábnutí, něco se na něm změnilo. Ukáže se, že nejen, že jeho rakovina je pryč, ono je pryč vlastně úplně všechno. Ichirou už totiž tak trochu není člověk, ale stroj, s neuvěřitelnými schopnostmi. Po prvnotním šoku si však uvědomuje, že to, co se mu stalo, je asi tou nejlepší věcí v životě - teď totiž poprvé v životě může být potřebný, prospěšný a pomáhat lidem, konečně získat respekt ostatních, jako hrdina. Ovšem, je tu jeden malý háček. V okamžik, kdy onen blesk udeřil do země, nebyl Ichirou jediný, kdo se na tom místě nacházel a jediný, kdo prošel proměnou. Středoškolák Hiro Shishigami si ovšem vybral trochu jiný způsob, jak se přesvědčit, že je uvnitř stále ještě člověk ...

Na rovinu říkám, tohle je fakt bomba. Bomba, bomba a ještě jednou bomba. Roboděda mě prostě zaujal od prvního dílu, už jenom proto, že málokteré anime má jako hlavního protagonistu právě dědu (i když děda není, prostě tak jenom vypadá). Jednak je to pěkně nakreslené a ještě úžasněji zanimované (tak, robotické vychytávky a třeba jenom schopnost létat si o to vysloveně říkají, však), jednak to opět přináší myšlenku, co že to vlastně z člověka dělá člověka, a jednak ten character development. U prvních dílů jsem se jen ptala sama sebe, co že je s tím chlapcem tak strašně moc špatně (osobně mi přijde, že se ohledně chápání významu a obsahu dobra a zla zasekl na úrovni dítěte), ale postupem času jsem s Hirem dokázala čím dál víc cítit, a upřímně, i když udělal, co udělal, pořád je to svým způsobem fakt chudák a nakonec mi ho bylo fakt líto. :'( Prostě ... pořád je s tím chlapcem něco strašně moc špatně, ale alespoň k něčemu měl důvod. Trochu. BANG. A taky opening, opening je lahůdka jak po stránce vizuální, tak hudební, poslouchám ho i jen tak mimo a i když pořád přemýšlím, jakou skupinu mi tak hrozně připomíná, nemůžu se ho nabažit.


Ousama Game the Animation - recenze

21. prosince 2017 v 18:55 Anime recenze
1. Všichni spolužáci v dané třídě se musí účastnit.
2. Králův příkaz zaslaný mailem musí být splněn do 24 hodin.
3. Ti, kdo rozkaz nesplní, dostanou trest.
4. Ukončení Královy hry v polovině je zakázáno.

Nobuaki Kanazawa přestoupil na jinou střední školu a zcela nepokrytě se straní svých nových spolužáků, k čemuž má své důvody spojené s jeho přechozí školou. Někteří spoužáci se však nehodlají nechat tak jednoduše odstrčit a snaží se Nobuakiho zapojit do kolektivu, což se nakonec docela povede. Díky školnímu sportovnímu festivalu a štafetě, kterou jejich třída vyhraje, se Nobuaki začíná ostatním pomalu otevírat a vypadá to, že nakonec budou všichni šťastní. Tahle idylka však nemá dlouhého trvání, když k Nobuakiho hrůze celé třídě přijde mail od Krále, který je vítá ve své hře. Spolužáci celou věc berou jen za něčí pitomý vtip a nehodlají brát vážně ani pravidla hry, ani Nobuakiho. Tedy, až do chvíle, kdy je první člověk za nesplnění úkolu potrestán ... a umírá dost brutální smrtí. Nobuaki si už jednou Královou hrou prošel, na své bývalé škole. Jako vítěz, který jediný zůstal naživu. A také jako jediný, kdo ví, kam tahle hra povede, jak se zpočátku nevinné úkoly budou stupňovat a jaké to je, přijít o všechny a všechno, co je vám blízké. A proto se za každou cenu chce o Králově hře dozvědět co nejvíc a najít způsob, jak ji ukončit, než bude příliš pozdě. Jenže strach o vlastní život probouzí v lidech jejich skutečné povahy a přesvědčit dav, aby jednal racionálně, když si nemůžete být jisti ani tím, kdo se vám zrovna pokusí vrazit kudlu do zad, rozhodně nebude snadné. Odkud se vlastně Králova hra vzala a jak je vůbec možné, že se něco takového děje? A kdo nebo co je ten, co manipuluje a tahá za nitky, sám Král?

Ono by se dalo říct, že Ousama Game the Animation je vlastně taková Modrá velryba po japonsku, jen trochu méně dobrovolná. A troufnu si říct, že tohle anime mělo obrovský potenciál, jak tématem, tak tou černočernou temnotou (yep, ono je to skutečně dark af a pořád se to stupňuje, fakt z toho nemůžete mít dobrý pocit). Jenže to by se většina postava nesměla chovat a jednat jako banda trotlů (ano, strach sice mění charaktery, ale co je moc, to je příliš) a především by se z toho nesmělo stát něco, co někdo velmi výstižně označil jako "Flashback the Animation" - aneb něco, co vám vznikne, když chcete do jednoho anime narvat dvě. Když vám totiž flashbacky toho, co se stalo před touto řadou, tedy při Králově hře na Nobuakiho minulé škole, zabere víc než polovinu jedné epizody a téměř polovinu celého anime, řeknete si jenom Wtf ... ? Chápu, že i když by se jako ideální řešení jevily dvě řady, z nichž první by připravila půdu pro tu druhou, nikdo si nemůže být jistý tím, že by sledovanost stačila na to, aby na tu druhou řadu vůbec došlo, ale dalo by se to vyšešit třeba i prostřednictvím jednoho nebo dvou OVAček, které by vlastnímu ději Ousama Game the Animation předcházely. Takhle z toho ve výsledku vzniknul ne zrovna dobře poslepovaný paskvil, který není pořádně ani jedno. A za mě je to dost škoda, protože zrovna tenhle typ anime mám dost v oblibě.


Konohana Kitan - recenze

20. prosince 2017 v 15:36 Anime recenze
Mladá liška Yuzu, která celý svůj dosavadní život strávila ve chrámu v horách mimo civilizaci, přichází do města a začíná pracovat jako obsluha v luxusním klasickém onsenu Konohanatei, který se nad městem tyčí a který vede pevnou rukou šéfka Tsubaki. I když Yuzu s podobnou prací, natož s životem v civilizaci, nemá absolutně žádné zkušenosti, vrchní ze všech obsluhujících Kiri ji nenechá vydechnout a hned ji zapojí do práce, protože jak jinak pochytit základy než přímou zkušeností. Yuzu je dychtivá se všechno nové naučit, jenže je také tak trochu nešikovná a ve spoustě věcí prosťoučká, a tak je její horlivost často spíš na obtíž. Pod vedením celého liščího osazenstva onsenu, nejen spolehlivé Kiri, ale také na první pohled upjaté Satsuki, trošičku kritičtější Ren, bezstarostné Natsume a tiché drobné Sakury, ale Yuzu rychle zapadá do každodenní pracovní rutiny, svou vlídností a dobrosrdečností si získává srdce nejen svých nových přátel, ale také hostů, a objevuje všechny krásy magického světa kolem sebe, o kterých dosud neměla ani tušení.

Konohana Kitan bylo zase jednou anime, které mě týden co týden hřálo na duši podobně jako Dračenky slečny Kobayashi ... a neříkám to jenom proto, že se během prvních pár dílů všechno hezky spáruje, takže bezpečně víte, kdo ke komu patří (ale ony ty postupně se budující nebo již existující vztahy a pouta mezi jednotlivými liščími slečnami jsou taky vysoce ňuňavá záležitost). Konohana Kitan je prostě takový ten typ anime, který vás s každým dílem překvapí ještě mileji, i když byste to už vůbec nečekali. Pokud očekáváte klasické moe, nedočkáte se ho. Dočkáte se slice of life ze světa, který už sám o sobě působí neuvěřitelně kouzelně (a všechny ty scenerie jsou neuvěřitelně krásně nakreslené), a jednotlivé příběhy, ze kterých se celý děj skládá, jsou neméně kouzelné, často až dojemné. A po celou dobu sledování budete mít pocit, jako by se vám v útrobách rozlévalo vlažné máslo. Pro mě je to tedy jedna z nejmilejších záležitostí, která mi zpříjemňovala podzim. ♥ A navíc, vrchní lišku Tsubaki hlarcuje Megumi Ogata, tedy hlas mého prvního obrovského anime crushe Kuramy, takže takový trošičku větší fangirling, no. ^^


Band Aid - Do They Know It's Christmas

20. prosince 2017 v 9:38 Gramofon Underlandu
Oficiální (nutno podotknout, že poněkud nedobrovolně), na severu velmi oblíbená hymna letošních Vánoc :D


Ale nakonec, proč ne ... ona je totiž fakt pěkná, když ji člověk neslyší desetkrát za sebou. :>

Severské varanění aneb liberecký vánoční slet

17. prosince 2017 v 19:28 Historie conů, slezin a jiných akcí
Když Verča neboli Verity navrhla, že bychom mohly letos už čtvrtý předvánoční sraz uspořádat u ní v Liberci přes noc, a nikoliv v Praze, ani jsem si nedokázala představit, jak moc výborná nakonec tahle změna bude. :)


Enmusubi no Youko-chan - recenze

16. prosince 2017 v 15:35 Anime recenze
Ve světě, kde vedle sebe žijí lidé a youkai, se dost dobře může stát, že se do sebe člověk a youkai zamilují. Jenže je tu jeden malý problém - lidský život je oproti životu youkai nesrovnatelně kratší, a tak je každý takový vztah neodvratně odsouzen k tomu, aby jedna strana viděla svou milovanou polovičku stárnout a zemřít ... a po další dlouhou dobu oplakávat jeho ztrátu a žít ve smutku, jelikož i když se jejich milovaný znovu narodí, přijde o všechny své předchozí vzpomínky z toho minulého života. Ovšem, lišky z území Tosan přišly na způsob, jak tenhle problém vyřešit - pokud za určitou cenu uzavřete určitou smlouvu, takzvané liščí dohazovačky dokážou ve vaší znovuzrozené lásce ztracené vzpomínky znovu probudit a vaše love story tak může znovu pokračovat. Jednou z takových liščích dohazovaček je malá Suusu, která je tak trochu nešikovná, ale ze všech sil se snaží být užitečná a šířit lásku ... i když neví, že je předurčená stát se součástí něčeho obrovského a na první pohled náhodné setkání s poněkud hrabivým mladým taoistickým mnichem jménem Haku Gessho (prý ve školní uniformě, osobně tomu říkám modrá teplákovka) se slabostí pro jídlo, především to sladké, je pouhý začátek ... nebo snad pokračování?

Víte, jak to je ... Saku vidí liščí anime, Saku MUSÍ vidět liščí anime. A tohle je navíc víc než fajn fantasy, které je vlastně japonskou verzí původní čínské (která má už ani-nevím-kolik-řad-a-dílů) a na které jsem, dalo by se říct, narazila úplnou náhodou - jeho plakát mi prakticky celé léto rval MAL jako reklamu, proto jsem měla za to, že se jedná o další z těch pitomých anime online her, a i když jsem registrovala liščí uši, dál jsem se o něj nezajímala ... a pak jsem si ho na jedné ze svých sledovacích stránek na podzim náhodou všimla v náhledech nově vyšlých epizod, a bylo vymalováno. Suusu byla většinu času na můj vkus až moc velká trubička, ovšem Koko je jediná skutečně právoplatná Kitsune-dono™ a Roro je prostě liška podšitá, jak se sluší a patří. ^^ Chvílemi je to komedie, chvílemi romantika, chvílemi drama a chvílemi akce ... ale především je to skutečně pořádná porce různých lišek, co má moc pěkný opening (hlavně ten druhý) a ending, jak japonský, tak i ten čínský, o který jsme také nebyli ochuzeni, a celkově je to prostě pěkné. :>


Born to ship Viktuuri

13. prosince 2017 v 10:03 Vše kolem Tweedledee
Víte, jak to je ... stará láska prostě nerezaví. A i když si nálepky a tak podobně většinou křečkuji, protože je mi líto je použít, uvědomila jsem si, že zkrátka potřebuji, aby mi Víťan s Juráškem zdobili noťas. Obzvlášť, když teď ještě tak krásně ladí s vánoční tapetou. ♥


Have a Stranger Christmas

12. prosince 2017 v 9:08 Královniny panenky
Došla jsem k závěru, že jako dočasné řešení bude pidi Barb tou nejhezčí ozdobou mého pidi stromku. ^^


Ústecké dárečkování No. 2, druhé adventní

10. prosince 2017 v 19:32 Historie conů, slezin a jiných akcí
Tak mám za sebou další vánoční sraz, ale to už jste nejspíš poznali z názvu. Ono je tohle vánocování v průběhu celého prosince, které tím Štědrým dnem vlastně vyvrcholí, totiž hrozně fajn. :3