Je těžké se zbavovat věcí, se kterými máte spojené vzpomínky

21. listopadu 2017 v 10:18 |  Různé texty
Není to tak, že bych byla nějaký chronický hromadič a ještě z čistě materialistických důvodů. Skutečně je to v mnoha případech tak, že zbavování se věcí je pro mě stejné, jako kdybych se zbavovala vzpomínek. A to není zrovna dvakrát příjemné.


Někdy v minulém týdnu přišla mamka s tím, že u ní v práci se bude dělat sbírka oblečení na charitativní účely, přesněji řečeno přímo pro postižené lidi (takže žádné kontejnery Koutecký, které ty věci akorát rozprodají do sekáčů), a že bych tedy mohla probrat skříně. K tomuto aktu už jsem se koneckonců sama nějakou dobu chystala, protože hrozilo, že se na mě po otevření vyvalí rovnou i ten zasněžený les s celou Narnií, ale nějak jsem se k tomu nemohla dokopat, takže teď jsem měla konečně alespoň pořádný důvod.

Na dva dny jsem se tedy proměnila ve skříňového archeologa. A když to říkám, tak to skutečně myslím. V hlubinách skříní, poliček a šuplíků jsem totiž našla neskutečné množství věcí, které jsem nosila ještě někdy na základce nebo na začátku gymplu, a které už skutečně nikdy nosit nebudu, z různých důvodů. Každou věc z té obrovské hromady, každé jednotlivé tílko, tričko nebo džíny, jsem naposledy vzala do ruky, abych se s ním rozloučila, rozložila, a okamžitě mi v hlavě vyjela ta správná vzpomínka - tohle jsem měla na sobě, když jsme byli v amfiteátru v Pule a bylo tam tak příšerné vedro, tohle jsem měla na sobě, když jsem to léto měla poslední jízdy v autoškole, a tohle jsem si onehdy před Vánoci kupovala v Olympii, odkud jsem se vracela tím šíleně nacpaným autobusem, abych měla stejnou věc jako Kagome ... fakt jsem si připadala jako ti týpci v seriálech, kteří po pouhém doteku dokážou z materiálů nebo věci určit celou její historii (pokoušela jsem se to najít, protože to slovo mám na jazyku a zaboha si nemůžu vzpomenout, ale nepodařilo se, musíte se spokojit s mým neodborným popisem).


Něco jsem si ale uvědomila. Ty vzpomínky nejsou v oné věci, jsou pořád v mé hlavě a tím, že udělám pořádek ve svých věcech (a ve svém životě), o ně nepřijdu. A pokud ty věci, ze kterých už jsem dávno vyrostla a které skladuji ze sentimentality, poslouží ještě někomu potřebnějšímu a třeba mu udělají i radost, budu mít lepší pocit, než aby se mi tu na ně jenom prášilo a a zabíraly místo (jen tak na odbočku, je to skutečně krásný pocit, když jde šuplík zavřít i bez toho, aniž byste na jeho obsahu museli téměř stát, aby se zmáčknul). Třeba mi to karma někdy oplatí.
 


Komentáře

1 Atheira Atheira | Web | 22. listopadu 2017 v 19:36 | Reagovat

Taky jsem se postupně naučila přestat skladovat všechny možný pindoviny jen za tím účelem, že mi mají něco připomínat. Je to nesmysl, materialistický cosi, čemu lidi hodně často propadají a pak mají doma řadu harampádí. A většinou to opravdu nemá žádný smysl, když pro ty konkrétní věci už nemáš žádné využití.

2 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 22. listopadu 2017 v 22:55 | Reagovat

Já mám taky problém se zbavováním věcí. Nedejbože - oblečení! To fakt neumím. Tak dva kousky za pár let... :-D Ono... co když se mi to někdy ještě může hodit..? :D

3 Lucirä Lucirä | Web | 23. listopadu 2017 v 9:34 | Reagovat

Moje vyřazování hadrů vždycky dopadlo tak, že mi všeho bylo líto.
Až pak jsem si řekla, že to prostě nejde, protože některé ty věci jsem si na sebe nevzala i několik měsíců. A tak jsem všechny vyřadila. Teď už jich mám po málu - a zrovna včera jsem shodou náhod otevřela úložňák a zbavila se dalších pár kousků, co mi přišly pod ruku. Člověku je nejdřív trošku smutno, když si vzpomene, že v těhlech šatech maturoval, v tomhle tričku šel na první rande, tahle mikina mu připomíná nějaký hezký den (...a bla bla bla), ale nakonec se mu docela uleví. Alespoň já to tak měla. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama