Nejděsivější krátký horor - #MeToo

20. října 2017 v 19:55 |  Různé texty
Pokud se pohybujete na jakékoliv sociální síti, zřejmě jste v několika posledních dnech postřehli příspěvky pod hashtagem #MeToo - jedná se o příspěvky či rovnou zpovědi žen, které byly během svého života nějakým způsobem sexuálně obtěžovány nebo rovnou napadeny. A třeba doteď neměly odvahu o tom mluvit.

A víte, co je děsivé? Především jejich množství. Ta skutečnost, že se to týká prakticky každé ženy (přiznejme si, na kterou z nás kdy třeba jen na ulici někdo nepokřikoval, nepískal nebo neměl nějaké poznámky). Když to vezmu jen podle svého twitterového účtu, dobrých 75% (a možná i víc) procent žen a dívek, které mám ve sledování, se s touto zkušeností setkalo, ať už "jenom" se slovním obtěžováním nebo rovnou i s něčím ještě horším. Je to děsivé, alespoň pro mě. A krásně to zrcadlí současnou společnost. Společnost, kdy spousta lidí považuje oběť znásilnění za tu, co si to zavinila sama. Kdy žena, pokud není oblečená doslova od hlavy k patě, provokuje k tomu, aby si chlap "jenom sáhnul." Kdy se stále obhajuje tím, že "kluci jsou kluci a chlapi jsou chlapi," místo toho, aby se odmalička vedlo k tomu, že NE znamená NE a že jsou hranice, za které se zkrátka nejde. Nikdy.

Aby nedošlo k nějakému omylu, nejsem a nikdy jsem nebyla militantní feministka, která by příslušníka opačného pohlaví seřvala jen proto, že by si dovolil jí třeba přidržet dveře (naopak, to považuji za galantnost, která se už dneska téměř nevidí), stejně tak nechci házet všechny příslušníky opačného pohlaví do jednoho pytle, protože to je taky kravina. Štve mě akorát ten přístup, který jsem popsala výše ... a skutečnost, že obrovské množství obětí stále nemá odvahu se k takovému útoku přiznat, ať už proto, že by jim okolí nevěřilo, nebo proto, aby poslouchalo, že si to zavinily samy. Nebo prostě jenom proto, že si kvůli tomu připadají nějakým způsobem vadné, a stydí se za to. A to se nacházíme v 21. století, vážení.

Asi mám štěstí, že nejsem dostatečně atraktivním cílem, protože jedinými věcmi, se kterými jsem se kdy setkala (nebo si na ně alespoň vzpomínám), bylo permanentní zírání češtináře na gymplu při zkoušení všem holkám na prsa, i třeba v roláku (což bylo poměrně nepříjemné, ale ne na doživotní trauma) a rádoby vtipné narážky jednoho profesora z politologie neadresované nikomu konkrétnímu (který je ovšem touto svojí slizkostí celkem proslulý a člověk nad tím akorát znechuceně pokrčil obočí ... ačkoliv na zkoušku bych k němu nešla ani omylem, to bych asi měla docela strach). I tak mě při každém novém příspěvku na timeline, který tenhle hashtag obsahoval, dost zamrazilo. A vlastně stále mrazí. A takové ty řeči typu, že "otroctví se taky nezrušilo proto, že se fňukalo na sociálních sítích" ... to, že dotyčná zjistí, že v tom není sama, může s lidskou psychikou udělat zázraky. Protože vidí, že někdo další našel odvahu o tom mluvit. A upřímně řečeno, navštěvovat kurzy sebeobrany a předpokládat, že každý muž, co kolem mě projde, je skrytý násilník a předem počítat s tím, že mě zatáhne do nejbližšího křoví a tam mi dá nůž na krk, by také nemělo být hlavním řešením celého problému. Ačkoliv se přiznám, že když někam jdu sama, tak přesně takové pocity mám. Je otázka, jestli je to dobře nebo špatně.


Budu velmi ráda za vaše případné názory či připomínky, protože v téhle tematice mě obzvlášť zajímají.
 


Anketa


Komentáře

1 kadetjaina kadetjaina | 20. října 2017 v 21:33 | Reagovat

Já se k podobným věcem většinou nevyjadřuju. Internet je sice silné médium, ale pořvává na něm tolik lidí, že mám absolutně nulovou potřebu se přidávat taky. A to už jakkoliv - exhibouš jsem solidní, ale mám hranici a podle toho, co vidíš ostatní postovat, tak si říkám, že je hoooodně vysoko.
Ale dobře, přidám se. Sexistický kecy učitelů - check. Pořvávání na ulici - check. Ožralí týpci na fesťácích, co si myslí, že se o tebe můžou jen tak otírat - check. Starej úchylnej dědek ošmatlávající mě ve vlaku - check.
Nevím ale, jestli to brát jako velkého sociálního strašáka. Hnusný a špatný věci se dějou všude a pořád. Je dobré na ně upozornit, ale ve finále je to vždycky o jedinci, kde má svoje hranice a co si dovolí. A faktem zůstává, že z některých to ani výchova nedostane. Společnost plná slušných a rozumných lidí je utopie.

2 Tonda Tonda | E-mail | Web | 21. října 2017 v 8:52 | Reagovat

Mnozí lidé v téhle době jsou arogantní, chtiví a jednoduše řečeno zlí. Podle toho taky společnost vypadá. Například naše známá zažívá denně šikanu od svého souseda, který se chová jako naprostý psychopat, ale to je tak komplikovaná záležitost, že bych o tom mohl napsat celý dlouhý článek rozdělený na kapitoly.
Dneska se děje tolik špatných věcí a tyhle případy zneužívání jsou jen jednou z nich. Nechci znít tak, že mi je to lhostejné, ale bohužel si myslím, že to není něco, co by se dalo úplně vymýtit. Představa společnosti plné šťastných lidí bez všech problémů se zdá tak nerealistická...

3 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 21. října 2017 v 9:43 | Reagovat

Tyhle příspěvky mě úplně minuly, ale klidně bych se k nim přidala. Chlapi jsou hovada, proto jsem přestala nosit minisukně a i tak se necítím bezpečně, když jdu k večeru někam v lolitě, sama. Už se mi totiž stalo, že mě někdo pod sukní osahával, snažil se mě k sobě za sukni přitáhnout, pronásledoval mě nebo ke mně prostě přišel s tím, že potřebuje, abych si sundala kalhoty. Třešničkou na dortu byl opilý policajt, co mi ukazoval průkazku a říkal, že se ho nemusím bát, když mě ošahával. Takže automaticky, když mě na ulici nějaký chlap osloví, už ze strachu ho ignoruju.

4 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 21. října 2017 v 15:51 | Reagovat

[1]:[2]: Vím, že taková utopie je nerealizovatelná. Stejně tak mi ale přijde příšerné, že spousta projevů obtěžování se bere jako něco normálního, co se prostě děje. A především jako něco, za co vlastně může oběť, ne agresor.

[3]: Upřímně, necítím se bezpečně ani v létě, nebo když mám třeba jenom trochu výstřih. O chození venku večer radši ani nemluvě, asi jsem už fakt paranoidní, ale vhledem k tomu, co se tady v okolí pohybuje za individua, mám fakt strach.

5 kadetjaina kadetjaina | 21. října 2017 v 23:25 | Reagovat

[4]: Vidíš, já zase nepatřím k té sortě, co jen proto, že o tom ví, bude sama sebe omezovat a bát se každého šustnutí. Takže můžeš říct, že to beru jako něco normálního, ale co s tím mám dělat? Stejně tak za normální považuju to, že se lidi navzájem zabíjej, že jsou války a že ne každý má to štěstí být sociálně silnější. To je ale tak "normální" že se o tom nehuláká, zatímco dotkni se ženy...
A co se obětí a toho "že si za to můžou", to je podle mě nafouklá bublina, která vychází z toho, že tu máme presumpci neviny.

6 Blackie✰ Blackie✰ | E-mail | Web | 24. října 2017 v 22:50 | Reagovat

Ano právě díky twitteru a instagramu jsem se s tímto setkala. A aby jsem se přiznala, přijde mi to jako úžasný nápaqd, protože když někdo začne ostatní najdou odvahu a také se svěří a to je podle mě velký krook k tomu aby si člověk nenesl trauma po celý zbytek života, když uvidím že není jediný.
Opravdu i když jsem si to všechno pročítala, cítila jsem se sice tak bezmocná ale přitom jsem vůči slečnám, ženám cítila velký obdiv, že s tím šly ven ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama