Do nekonečna a ještě dál

5. července 2017 v 18:09 |  Herald z roku 2017
Saku se totiž zase jednou překonala a přežila další cestu lanovkou. I když nebyla nejpomalejší a ani na naši kabinku neútočili obří pavouci ... takže vlastně bonus.



Den začal klasicky - vstávání za zvuků pasoucích se krav a snídaně, ovšem tentokrát s echt bio mlékem ze statku (vajíčka stihli všechny vyžrat místní, tak snad budou dneska), které doslova dělalo na skleničce kroužky a lepší jsem nepila. *-* Po snídani už v notném vedru dojet do St. Johanna a nasednout do kabinkové lanovky, která byla, až na pár více drncajících sloupů a poslední úsek, který byl prakticky kolmo, zatím asi ta neméně traumatizující, jakou jsem kdy jela, vlastně jsem si tu cestu i užívala. Nevystoupili jsme v polovině, jako většina lidí před námi, ale dojeli jsme hezky až do konečné stanice na Harschbichl ve výšce 1700 metrů, který se nachází hned pod Kitzbüheler Horn, na který je vskutku monumentální výhled.

Když máte Eleven, nepotřebujete nějaký vysílač ;)


Nahoře jsme strávili notnou chvíli, ať už brouzdáním se po loukách a focením snad každého zvonku, který jsem potkala, kocháním se pohledem do širého okolí, vyhříváním se na dřevěných houpacích lehátkách, nebo konzumováním piva ve stínu pod slunečníkem v místní almě. Bylo tam prostě krásně, i když solidní vedro, ovšem foukal příjemně chladivý větřík, takže se to dalo snést. A taky tam kromě jakýchsi slepic, jednoho divnokuřete, co vypadalo, jak když má uši, a králíků běhali dva kříženci kachny s T-Rexem neboli běžci indičtí, kteří lovili všechen hmyz v okolí. :3

Alpských luk se člověk nikdy nemůže překoukat nebo převonět. Nikdy.


No, a po nějakých třech hodinách nahoře už jenom hurá dolů (kdy jsem dokonce úmyslně seděla tak, abych viděla dolů) do ještě většího vedra, koupit chleba a hurá domů, hezky na balkon, kam to nepraží.

Zítra by se snad mělo konečně vyrazit na močál (a na Sachr), tak doufám, že by tam při té blízkosti vody a vlhka mohlo být žitelně. :)

P.S. Včera k večeři jsme snědli Grosser Stinkera a můžu s klidným svědomím říct, že lepší Camembert jsem v životě nejedla. Dnes jsme pořídili kus jednoho takového jakoby kropenatého, který se nám s mamkou líbil už na obrázku, a vzhledem k minimálnímu množství tuku bude zřejmě velmi podobný našim syrečkům. Koneckonců, i čichový vjem vydává obdobný. :D Smrduté sýry jsou lajf.

P.P.S. Máme vajíčka, hurá! A špek v lednici! Dokonalá kombinace.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama