A i močál sa ti pomočál!

6. července 2017 v 18:31 |  Herald z roku 2017
Sice až předposlední den, ale konečně jsem se dočkala, výletu mezi mokřinky, za kuňkání žabomutů (a skutečně jsme jich pár potkali).



Tentokrát mě ráno kromě pasoucích se krav vzbudila vůně z kuchyně, kde se dělala volská oka k snídani od místních slepicomutů, a můžu říct, že byla vážně perfektní. Dojeli jsme tedy k Römerhofu, nechali auto na parkovišti a vydali se už v solidně začínajícím hicu do Moor & More (jakože víc, ne cigánské more, chápeme se) cestičkou v kapradinách, přesličkách a podobně, do solidního krpálu, odkud se díkybohu šlo hodný kus cesty po vrstevnici a kde všude bylo doslova modro borůvkami, takže jsme se stačili dostatečně napást.



Po nějaké době se příjemná cesta po vrstevnici ovšem změnila na krpál, kde se lezlo fakt dost prudce nahoru, po různých dřevěných lávkách a schůdcích, a když jsme se doplazili na místo s moc pěknou vyhlídkou na Wilder Kaisera ve výšce 977 m n. m., měli jsme toho všichni akorát tak plné zuby (sice jsme ušli nějaké tři kilometry, ale s převýšením, které tam i zpátky dělalo nějakých dvě stě metrů, takže celkem nářez). Ačkoliv ta cesta lesem, kdy nikde ani živáčka, utíkají před vámi ještěrky, ve vodě plavou malí žabomuti, dotírá na vás všechen hmyz z okolí a kdesi nad hlavou vám kvílí káně, to se prostě nedá popsat, jak moc kouzelné to je. :3 Jen ta kouzelná kšiltovka bude potřebovat vyprat, jak moc propocená začíná být. ^^"

Nicméně, po lávkách a schůdcích jsme slezli dolů, po naší oblíbené cestičce jsme došli na rozcestí, kde jsme se vydali dolů trochu jinou cestou, trošku prudší, ale podél potoka a v krásné přírodě. Notně mrtví a hladoví jsme tedy zakempili v Römerhofu, kde jsme kromě piva poobědvali käsespätzle neboli špecle na cibulce s horou místního vynikajícího horského sýru, osmaženou cibulkou ještě navrchu a k tomu zeleninový salát (těšte se na letošní jídelně-nápojový fotospeciál, protože to skutečně bude stát za to *-*). Jen ten Sacher bohužel ještě nebyl hotový, takže prý zítra, snad. Bez Sacheru prostě neodjedu.

Když jsme dorazili na barák, uvnitř bylo (a stále je) krásně chladně, zatímco na balkoně bylo výživných 33 ve stínu (skutečně soda pravá kalifornská), a skutečně jsem byla zralá jen na to vypít si studené kafe a na hodinku si dát šlofíka hezky v chládku, který skutečně bodnul. Potom dokonce i asi pět minut lehce pršelo, z černého mraku nad námi, ale skutečně jenom lehce, takže teplo je pořád. No a jelikož je dneska zase ta výroční kostnická grilovačka, tak i my zůstaneme věrni tradici a na počest Mistra Jana si k večeři ogrilujeme klobásky. 8D

No a zítra, poslední den, máme v plánu někde se vykoupat, asi na rašelinovém Schwartzsee asi dvacet minut odtud, možná se mrknout i do toho Kitzbühelu, podle toho, jak bude a jak se nám bude chtít.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama