Plastic Memories - recenze

15. června 2017 v 13:40 |  Anime recenze
Rozbíjíme vzpomínky, to je to, co děláme.
Tahle práce není vděčná.

Nacházíme se v ne příliš vzdálené budoucnosti, kdy společnost SAI nabízí zcela dokonalý typ androidů - Giftie. Prakticky se neliší od lidí, a mohou být vašimi rodiči, dětmi nebo i partnery, záleží jen na vás, jaký konkrétní model si vyberete. Jediná věc, v které se od lidí skutečně liší, je ta, že mají pevně danou životní lhůtu od svého spuštění, která je 81 920 hodin, tedy nějakých devět let a kousek. Po uplynutí této doby musí být každá Giftia bez výjimky odstavena, protože po jejím překročení začíná ztrácet jak své vzpomínky, tak svou osobnost, a stává se nebezpečnou nejen pro svého majitele, ale pro všechny. Za tímto účelem je součástí společnosti SAI oddělení Terminal Service, které zajišťuje odstavení Giftií, když přijde jejich čas. A právě do jedné z jeho poboček se (lehce protekčně) dostává mladý Tsukasa Mizugaki. Není to ovšem práce jednoduchá, především psychicky, protože ačkoliv jsou někteří majitelé s odstavením své Giftie smíření, najdou se tací, kteří se s ní nechtějí za žádnou cenu rozloučit (a proto se, jako jediná, Tsukasova pobočka, snaží brát v potaz jak pocity majitelů, tak pocity Giftií, protože i takhle psychicky náročnou věc lze provést s pochopením a lidským přístupem). Existuje totiž možnost recyklace těla, ale vždy s novým operačním systémem, takže Giftia už nikdy nebude tou samou bytostí, kterou byla předtím - veškeré vzpomínky zmizí a osobnost je nahrazena zcela novou. Zaměstnanci Terminal Service v terénu pracují vždy ve dvojici člověk-Giftia, a proto je k Tsukasovi přiřazena drobounká Isla, která je však i přes svůj křehký vzhled v tomto poli veteránkou, a do které se Tsukasa bezhlavě zamiloval už ve chvíli, kdy ji poprvé spatřil ve výtahu a netušil, kdo to vůbec je. Je tu ovšem jeden malý problém - Isle zbývá pouhých 2000 hodin do jejího vlastního odstavení ...

Na tohle anime jsem prakticky dostala tip skrze spolužačku od jejího bráchy, když se zmínila, že je zažraný do anime, a já vyzvídala, jaká má nejradši ... a tohle mě z popisu dost zaujalo. A musím říct, že i když je to v podstatě hrozně smutné (protože už od začátku víte, jak to zákonitě musí dopadnout), tak je to takové miloučké oddychové romantické sci-fi, s moc krásnou animací i grafikou, které mě osobně v určitých směrech (a tématech) hodně připomínalo Hybrid Child. Také si u něj dost možná zapřemýšlíte o pomíjivosti věcí a o tom, že i když strašně moc chcete a udělali byste pro to cokoliv, nic netrvá věčně.

 


Komentáře

1 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 18. června 2017 v 11:58 | Reagovat

To som kúsok videla a potom som to pozastavila ani neviem prečo. Ale prišlo mi zaujímavé už vtedy, takže som si rada o nom opäť prečítala. ked budem mať čas, rozhodneho dopozerám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama