Čarodějnický slet na konci světa

18. června 2017 v 20:20 |  Historie conů, slezin a jiných akcí
Sice jsme se nakonec bohužel nesešly v plném počtu, ale i tak to byl po dlouhé době vážně kouzelný víkend ... i přes těch šílených pět hodin na cestě a mrtvé pravé chodidlo, které se mi ozývalo už včera večer a dneska už je doopravdy mrtvé.. :'D



V sobotu ráno už před sedmou jsem se po krátkém vzdorování apokalyptickému vichru doprovázenému apokalyptickými černočernými mraky, nalodila do rychlíku směr Praha, kde jsem v Dámském oddílu všem přítomným starším dámám pomáhala zvedat a sundavat kufry (a karma mi to později skutešně oplatila, jak mě začala bolet záda, ale to nic). První cesta tedy proběhla víc než v klidu a pohodě, tedy až na můj téměř praskající močový měchýř. V Praze mě kupodivu hned po chvilce našla Hana (Atheira) s Larou, vyvenčily jsme nejdřív sebe, potom Laru a potom jsme se vydaly na náš další spoj, který už byl tak trochu narvaný k prasknutí. Vypadalo to, že strávíme cestu v uličce, ale nakonec se uvolnil Dámský oddíl a my tedy zakotvily v něm. Cesta probíhala taky víceméně v pohodě, obzvlášť, když v Plzni vystoupila snad polovina vlaku a my měly až do Domažlic kupéčko pro sebe.


Lar(v)a cestovatelská

V Domažlicích už na nás čekala Lowrýna, která nás odvezla do své Tajemné chýše, kde jsme poobědvaly těstovinky s omáčkou a vydaly jsme se přírodního parku Zelenov, kde bylo fakt moc krásně a kde se mi to fakt líbilo (i když jsem v těch krpálech občas málem vypustila duši, ono se to dřepění nad učením posledních pár měsíců muselo někde projevit ^^") Domů jsme dorazily až někdy navečer, povečeřely jsme čočkové burgery (a že byl křeček teda jakože fakt dobrej!) a s pomalu zapadajícím sluncem jsme se vydaly ještě na procházku do lesa. A řeknu vám ... všichni mravenci z Čech bydlí na Chodsku! Vážně, tolik mravenišť a takhle obrovských na tak malé ploše jsem ještě neviděla. Potom jsme se už akorát odvšivily, požíraly paprikové chipsy, řešily všechno možné (a někteří se pokoušeli ostatním sežrat nejdřív ponožky a potom nohy) a v jedenáct jsme za Lařina vydatného křoupání sušené ryby zalehly.

Jistý chlupatý zrzavý Demogorgon se ji pokoušel sežrat



Škeblanka!



×××

Víte, jaký je ideální budíček? Když se vás v pět ráno jistý liškošakal rozhodne jít ožírat, ale vy ho naštěstí díky drápkům klapajícím o podlahu slyšíte a můžete dostatečně rychle zareagovat. Ovšem on má dokonce i vestavěné opakování a po nějaké hodině a půl se vám pro změnu rozhodne jít okousat hlavu. :'D


Nicméně, vstávala jsem v sedm a fakt vyspalá a čilá, až mě to samotnou překvapilo. Posnídaly jsme a už někdy po osmé jsme byly zase v lese, tentokrát na druhé straně a s cílem v podobě jeskyně Salky, kde krásně kapala voda, bylo tam chladno a plavali tam žabomuti. Zpátky jsme dorazily někdy kolem půl jedenácté a k obědu nás čekaly boží lívance od Lowrýniny mamči s domácími jahodami. *-*

El v brzkém ranním slunci



Nechtěla jsem vás zahlcovat přírodními fotkami, ale tamní lesy jsou vážně boží. *-*


Každá jsme vyfasovaly ještě krabičku moc dobrých domácích ovesných sušenek, v půl dvanácté jsme se rozloučily a Lowrýna nás dovezla do Domažlic na nádaží, kam nám kvůli výluce za chvíli dorazil autobus, který byl naštěstí ale prakticky prázdný. Cestou do Rokycan jsem Haně podávala zasvěcený výklad místních reálií, protože se tam přeci jenom občas vyskytuji a i tamtudy jezdím, no a v Rokycanech jsme přestoupily do vlaku směr Praha. Cesta by to byla pohodová, kdyby nepřistoupily asi dvě famílie s fakt nevychovanými malými smrady a řvoucím miminem, které si zjevně myslely, že z nich ostatní padnou na zadek. V Praze jsme s Hanou chvíli poseděly u Tigeru, s Larou mě pak ještě vyprovodily na nástupiště, a já se nalodila do už konečně posledního rychlíku, kde jsem se opět zašila do Dámského oddílu a kde jsem většinu cesty prospala, protože to vedro a celková únava byly prostě fakt výživné.

Kdybych to měla shrnout, tak i tu nechutně dlouhou a vyčerpávající cestu vyvážilo to, že jsem prakticky po půl roce zase dvě ze tří čarodějnic viděla, zase jsem navštívila nový kout naší zemičky a navrch potkala tolik daňků a jiné lesní zvěře, jako snad nikdy. Bylo to prostě strašně fajn a určitě by se to někdy mělo zopakovat. :3
 


Komentáře

1 Sova přepálená Sova přepálená | Web | 19. června 2017 v 18:22 | Reagovat

A to jsme těch daňků viděly malinko! Oni mají teď zřejmě mladý a jsou schovaní. V zimě jsou vidět víc, jak mají hlad, jsou takoví drzejší.
Měla jsem trochu obavy, abych nebyla špatná hostitelka, ale myslím, že to bylo v pohodě, a mám chuť dávat si opakování pokaždý, když budu mít barák pro sebe. :D

2 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 19. června 2017 v 21:24 | Reagovat

[1]: I tak to bylo divokých daňků víc, než jsem kdy v přírodě viděla. :D
Kdybych si ty sušenky neschovala, tak by mi je doma sežrali snad všechny. :D A krabičku ti pak vrátím naplněnou taky něčím dobrým. :3

3 Lucirä Lucirä | Web | 20. června 2017 v 10:05 | Reagovat

Super, že jste si to užily, muselo to být prima. ^^ Ta příroda tam mě fascinuje už jen z fotek, živě to musí být nepopsatelný. :-)
I když v porovnání s tímhle asi nemáme tak úplně co nabídnout, někdy bys mohla zavítat i do našich krajů. :-D

4 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 20. června 2017 v 11:18 | Reagovat

[3]: Myslím, že máte, tahle placatá země, jako je u vás, je prý už jenom v Holandsku. :D
Chystám se, chystám, někdy to vyjít musí. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama