Pot, rock a slzy aneb Lázeňská 2017

29. května 2017 v 9:25 |  Historie conů, slezin a jiných akcí
Můžu říct, že letos nám počasí na tu naší největší městskou volnou open-air akci v republice počasí přálo snad až moc, člověk doslova zapařil a zahumřil (vinna). Ale na druhou stranu, kdyby pršelo a byla zima (což už se taky několikrát zažilo), bylo by to mnohem, ale mnohem horší. Navíc, pokud nejste idiot a dostatečně se zásobíte tekutinami, kousek stínu, kam se dá zalézt, se někde vždycky najde. ;)



Jelikož jsem letos po letech nebyla v sobotu dopoledne brigádničit, mohla jsem se hezky vyspat a v klidu se i naobědvat. V jednu jsem se pak svezla konečně poprvé nostalgickou linkou (čili krásným starým autobusem :3) na nádraží, kde jsem vyzvedla Rien, která se odněkud vracela, a tak zavítala i k nám. Dostala jsem objednávku z Animefestu neboli dva jahodové pudinky a placku s Víťanem (kterou můžete vidět níže), byla jsem pozvána na Mistra lázeňského, a o dvě hodiny později Rien zase odjela domů.


"Já jsem zodpovědnej. Ožralej, ale zodpovědnej."

Ještě na nádraží jsem zcela nečekaně narazila na jednu spolužačku z Občanky, která mi pogratulovala ke státnici z anglistiky a ještě mě objala, a to mi upřímně udělalo fakt neuvěřitelnou radost. :'3 Cestou z nádra jsem si v rámci pitného režimu došla tentokrát pro Ležáka lázeňského a vydala se na scénu na zámku, kde byl zrovna Jiří Stivín & Beladona Quartet a kde jsem se s úlevou svalila k rodičovstvu na deku, kterou prozřetelně vzalo s sebou. Od blízkých koníků si mě všimla a mávala na mě jedna z mých táborových svěřenkyň (a to mi taky udělalo radost), plus jsme ještě narazili na známé, se kterými jsme doslova dali deky dohromady, pokecali a poposlouchali, protože co si budeme namlouvat, příčná flétna vždycky byla a bude můj nástroj.

"Pamatuješ si, co to je? Nehrály jsme to někdy?"
"To ti nepovím, ale vím, že to bylo zvonění na Nokii 3310."

Na čtvrtou jsme se přesunuli na scénu na Ptačích schodech, kde jsme si dali tentokrát dvakrát za studena chmeleného Bakaláře, využili stolečků s lavicemi pod stanem, kde byl alespoň trochu stín, a notně si užívali Interitus. Symfonický metal je rozhodně něco, co můžu, a to velmi, takže jsem si doslova chrochtala blahem, i proto, že jsem si na 99% jistá, že jsem tu dámy i pány už na jedné z předchozích Lázeňských slyšela (a co jsem díky mé pečlivosti a reportům dohledala, tak to bylo v roce 2012). A i teď to byl nářez. \m/ No a po páté hodině, kdy už jsme bylo všichni notně vyvaření jak nudle (pořád mě bolí ruka od neustálého mávání vějířem), jsme si ještě podrbali dva minipoňomuty a vydali jsme se nechutně sálající ulicí domů, kde jsem měla akorát tak na to, abych vlezla do ledové sprchy a modlila se, abych si neuhnala úpal nebo úžeh.

I letos jsem se tedy, vlivem všeobecné vyšťavenosti, únavy a lenosti na ohňostroj prachsprostě vyprdla. Dolů mezi ty ožralé davy se mi opravdu nechtělo a nahoru na Rozhled vlastně taky ne, a samotné už vůbec. A upřímně, ona nakonec stačila ta šíleně hlasitá smažkárna kdesi poblíž v jednu v noci, díky které jsem se opět nevyspala. -_-


×××

V neděli jsem se stejnou nostalgickou linkou ve stejný čas, jen tentokrát vyzbrojená dekou, slamákem a lehkým šátkem přes ramena, opět vydala na nádraží, kde jsem vyzvedla spolužajdu Míšu, která nám spontánně přivezla beruškové vějířky z Tigeru, se kterými by se dalo tančit Ozmovo Drinking Boys. :'3 Jelikož bylo skutečně vedro na padnutí, naše první kroky vedly pro točenou zmrzlinu, výbornou malinovo-vanilkovou, om nom nom. Probily jsme se rozpáleným asfaltem a asi tak na hodinku jsme zakempily na dece na trávě ve stínu buku u zámku, kde byl nádherný chládek (ačkoliv o to horší byl pak návrat na žhnoucí kočičí hlavy na náměstí :'D). Míša si pak šla pořídit jakýsi vzhledně vypadající koktejl s názvem Modrá laguna a pomalu jsme se přesunuly do stínu na scénu na Ptačích schodech, kde nás přepadla mamka, já si v rámci pitného režimu dala opět dvakrát za studena chmeleného Bakaláře, a ve čtyři už jsme poslouchaly Arrhythmii, což je vlastně taková česká Apocalyptica (a já Apocalypticu rozhodně můžu, čtyři violoncella, jedny bicí, převážně rockové a metalové fláky a absolutní nářez. ♥ U Nothing Else Matters jsem téměř slzela a když chlapi na závěr zahráli Path aneb můj asi nejmilovanější flák od Apocalypticy vůbec, byla jsem naměkko ještě víc. ♥♥♥


P.S. Přesně tady někde v davu poblíž stromu v levém horním rohu zběsile dělá srdíčko i Saku.

Mamka se pak vydala domů, my s Míšou pro kuřecí Ciabatta Burger, na který jsem ji s dostatečným předstihem nalákala a který měl k mé radosti stejný úspěch jako onehdy u mě. :D Poté jsme zabraly snad jedinou volnou lavičku za zámkem, která byla ve stínu a kde bylo konečně zase trochu žitelně, probraly všechno možné, krásně k tomu hrál Afterglow aneb moc pěkný jižanský hard rock, a opět jsme se zdravily a mávaly s táborovou Barčou. :) Kolem půl sedmé už jsem i já začínala mít hlad, takže jsme se obě dvě vydaly pro něco, u čeho jsem ještě v sobotu prohlašovala, že za to ty nekřesťanské prachy nedám, ale nakonec jsem si řekla YOLO, protože jsem si za celou dobu nekoupila prakticky nic, a měla jsem dokonalou sladkou večeři.

Behold the Bubble Waffle! *-*


Šlehačka, jahody, čokopřeliv a trochu barevných posypek

Zožraly jsme tedy tu boží věc, Míša si sehnala ještě (napěněnou) točenou Fofolu a vydaly jsme se opět urvat místo na scéně na Ptačích schodech, kde se k nám po nějaké době připojila mamka s tetou a kde už se zvučilo ... na co? No přece na mé milované Čechomory, které už jsem tu měla čest slyšet jednou a ani tentokrát jsem si je nemohla nechat ujít, abych si mohla dostatečně zabékat.

"Kaufland, z lásky k Česku!"



Jen mě trochu rozmrzelo, že chlapci prý čtvrt hodiny přetahovali a já musela odejít v devět za zvuků Včelína, aby Míša stihla v půl desáté vlak, a tak jsem prý přišla Mezi horami, což je jedna z mých nejmilejších, howgh. :< Nicméně, došly jsme na nádraží bez úhony a já Míšu opustila deset minut před příjezdem vlaku, protože mi akorát jel autobus, další by jel až někdy v deset a v okolí nádraží je to trošičku o kejhák i za dne, natož pak večer. Někdy před desátou jsem tedy už byla doma, ulepená jak to čuňátko a solidně rozlámaná, ale spokojená, protože takhle dlouho v kuse a až do večera jsem na Lázeňské už nebyla ani nepamatuji.

To je tedy taky ten důvod, proč tenhle článek dopisuji a zveřejňuji až dneska, den poté. Včera večer už jsem na to nějak neměla ani chuť, ani energii. Letošní Lázeňská byla super a fakt jsem si ji užila, co to jen šlo. :3

 


Komentáře

1 Moomin Moomin | Web | 29. května 2017 v 13:13 | Reagovat

ještě necelé dva týdny a jedu makat do lázní :D Celkem se obávám, že tohle léto bude velice parné :/ … My měli doma oslavu a slavili jsem a jedli jsme v pátek… ještě víc v sobotu a zbytkovali i v neděli :D takže já mělo o zábavu (a vynikající grilovačku) postaráno :D A Čechomor bych si dala klidně taky! Ještě stále vzpomínám, jak jsme je tu měli minule, tak jsme si s taťkou na koncert zašli ^^

2 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 31. května 2017 v 11:22 | Reagovat

[1]: A které poslední léto parné nebylo? :D
Můžu říct, že všechno, na čem jsem ty dva dny byla, rozhodně stálo za to. :>

3 Mikaela Mikaela | 31. května 2017 v 20:03 | Reagovat

Misa schvaluje:-D

4 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 31. května 2017 v 21:05 | Reagovat

[3]: Vida, šmírák! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama