Květen 2017

Pot, rock a slzy aneb Lázeňská 2017

29. května 2017 v 9:25 Historie conů, slezin a jiných akcí
Můžu říct, že letos nám počasí na tu naší největší městskou volnou open-air akci v republice počasí přálo snad až moc, člověk doslova zapařil a zahumřil (vinna). Ale na druhou stranu, kdyby pršelo a byla zima (což už se taky několikrát zažilo), bylo by to mnohem, ale mnohem horší. Navíc, pokud nejste idiot a dostatečně se zásobíte tekutinami, kousek stínu, kam se dá zalézt, se někde vždycky najde. ;)


13 Reasons Why

26. května 2017 v 20:35
Oukej, tak tohle byl zase jednou dost silný zážitek. Ano, v některých chvílích jsem tak trochu nechápala, proč z toho Hannah dělá takové drama, ale na druhou stranu jsem se do ní dokázala poměrně dost dobře vcítit, i v návaznosti na své zkušenosti ze střední školy, které bych nejradši úplně vymazala. On totiž ne každý je splachující a ty hnusné věci si pořád pamatuje, i když už je to třeba léta zpátky. Jasně, všichni mají problémy a že se něco ze zde prezentovaných věcí děje každému druhému středoškolákovi ještě neznamená, že se s tím každý dokáže vyrovnat. Možná to je tím, že tomu není tak dlouho, kdy jsem se ze stejného pocitu prázdnoty, který Hannah popisovala, snažila vyhrabat, ale podle mě tenhle seriál dokonale ukazuje, kam až blbé řeči nebo blbé činy, které někomu mohou připadat malicherné, mohou pro změnu někoho dalšího dohnat ... a nikdo se mu v tom nepokusí zabránit nebo mu nějak pomoct. A to je na tom to nejhorší.

Already dead

25. května 2017 v 18:11 Královniny panenky
Však víte, jak to měli behavioristi s tím posilováním ... nebo možná nevíte, ale to je jedno, googlit můžete vždycky.

Už když mi Míša před pár týdny poslala odkaz, věděla jsem, že ji potřebuji a že ji jednou budu mít. Minulý týden, kdy už jsem byla doslova uzlíček nervů, jsem si ji objednala s tím, že by mi měla dorazit akorát po té anglistické státnici a bude holt odměna nebo bolestné (ale v tu odměnu jsem tak nějak doufala víc).

No a vidíte, včera mi přifrčela. Má krásná a především úžasná Liv (ze seriálu, u kterého jsem ani nedoufala, že bych si ho mohla až tak oblíbit, a podívejte, kam jsme se za ty už tři sezóny dostali) aneb s Ghoulií a Moanicou už třetí zombie v mém království. :3


První final boss je dole

23. května 2017 v 17:19 Herald z roku 2017
Veřejně přiznávám, že jsem několik posledních dní, slovy od pátku, byla na přesdržku (což ale nijak nezmenšuje jisté věci, které se staly a řekly, jen se to teď projevilo trochu intenzivněji než obvykle), protože jsem z neustálého šrocení se tří různých sfér v podobě anglistické metodologie, lingvistiky a literatury, které se vám po čase začnou krásně slévat dohromady, nebyla daleko totálnímu složení a vážně si nepamatuji, kdy jsem na tom byla naposled takhle psychicky špatně, protože ani u diplomky to až takhle daleko nedošlo.


Nicméně, odříkání všeho, prasklé nervy i ztráta jakékoliv frustrační tolerance se zjevně někde projevily a těch čtyřicet minut na potítku a dalších čtyřicet u zkoušky zjevně k něčemu byly. Vytáhla jsem si z metodologie CEFR (Common European Framework of References for Languages, takže jedna z největších sraček, co tam byla), z lingvistiky Theories of Reference (takže převážně sémantika, tvoření významu a tak) a z literatury renesanci v poezii a dramatu, takže Shakespeara (ještě že jsem na toho Hamleta s Tennantem koukala, asi boží prozřetelnost). K tomu jsem s sebou musela tahat své nanukové desky z Tigeru s materiály z obou praxí, zasraný EPOSTL (který mi nikdy s ničím nepomohl a nejradši bych ho teď rituálně spálila) plus ještě ukázat, jak bych prakticky realizovala nějakou činnost s materiálem, který se taky tahal.

Byla jsem tam od osmi ráno do dvou odpoledne (ne přímo na zkoušce, ale celkově, samozřejmě) a můžu říct, že za celou svou studijní kariéru tohle byla zatím ta nejvydřenější trojka, jakou se mi kdy doslova v potu a krvi povedlo dostat (nemůžu říct, že by někdo byl vysloveně hnusný nebo nějak rýpal, to vůbec, spíš to bylo strašně náročné psychicky a ohledně té nechutné tuny věcí, které se člověk musel naučit a ve kterých už se ztrácel). S tím, že mám tohle anglistické peklo konečně za sebou a že už velkokněžnu v životě neuvidím (pokud na ni někde nenarazím), mi spadla ze srdce doslova skála a jsem šťastná, že tuhle státnici mám, jedno za kolik, na to se stejně nikdo nikdy neptá. ヾ(@^▽^@)ノ


Zítra se tedy, protože respektuji vlastnosti a kapacitu svého mozku, dávám volno, kdy prostě nebudu dělat ale lautr nic, co by bylo cognitively demanding. Pak se pomalu začnu pořádně připravovat na tu předposlední státnici, která mě čeká za pár týdnů. Důležité ale je, že o víkendu o Lázeňské můžu oprávněně oslavovat. ^^

Kancelář pro uvádění (nejen) románových příběhů na pravou míru aneb Criticism for dummies

19. května 2017 v 18:25 Epické výroky
Pamatujete si na Saturninovu kancelář? Tak přesně něco podobného, jen s anglo-americkou literaturou a její kritikou obecně jsme dneska s kamarádkou vlivem očividně přeplněné kapacity mozku v rámci blížících se státnic začly spontánně dávat dohromady na Cvrlikovníku (a nakonec i na Xichtoknize, kde se připojili další). :D

Heslem našeho kritického směru je Upřímně, stručně a výstižně a toto jsou perly, které jsme zatím daly dohromady.


Studijní skupina

17. května 2017 v 17:35 Královniny panenky
Jediné dobré duše, které se mnou drží partu ... zbytek se na mě sprostě vykašlal. :'D


Vize budoucnosti, kterou by snad žádná žena nechtěla zažít

14. května 2017 v 21:12 (Ne)zaujaté "recenze"
Léta jsem měla za to, že 1984 George Orwella je ta nejděsivější utopie. The Handmaid's Tale od Margaret Atwood mě přesvědčilo o tom, jak moc jsem se mýlila. A proto bude právě jemu věnován tenhle článek, když máme zrovna dneska ten Den Matek ...


In a world full of Nancys be a Barb

13. května 2017 v 19:11 Královniny panenky
Někdy v minulém týdnu jsem ke své velké radosti zjistila, že Blindbox plánuje Stranger Things. Pak jsem se čirou náhodou podívala o něco později a ejhle, už byly k mání. A já si řekla, že je na čase udělat si zase něčím radost.

Původně jsem uvažovala nad Eleven, ovšem Barb je prostě Barb, zasloužila si mnohem víc prostoru a rozhodně si nezasloužila to, jak to s ní dopadlo. D:< Navíc, naživo je ještě božovější než na fotkách a všechny ty detaily jsou prostě super. :3


Ty pihy, ty vlasy, ty brýle ... ♥

Hydří dvojčátka

11. května 2017 v 12:55 Královniny panenky
Jak bylo řečeno v jednom starém animáku, který jsem zbožňovala - Dvě hlavy jsou lepší než jedna.

Aneb mé zatím poslední krasavice, které jsem dostala darem za obhájení diplomky. :3


Obracení na víru, totiž do fandomů

10. května 2017 v 15:42 Různé texty
Určitě jste tohle alespoň jednou v životě zažili.

Čirou náhodou se vám podařilo narazit na seriál/film/knížku/kapelu/whatever, do kterého jste se zažrali doslova na první pohled/poslech, daná věc se pro vás v té době stala středobodem vašeho vesmíru a stejně hojně jste začali hromadit veškeré věci, které se dané věci týkaly, ať už fanarty nebo třeba další alba, projíždění i těch nejhlubších koutů internetu nepočítaje (je dost dobře možné, že u vás tyhle obsese začínají i probíhají trochu jinak, to, co jsem popsala, se prakticky dokonale týká mě samotné).

Jste zkrátka plní dojmů, o které se nutně potřebujete s někým podělit ... jenže ouha, najednou zjišťujete, že danou věc prakticky téměř nikdo nezná a nikdo tedy není příliš ochotný poslouchat vaše nadšené fangirlení.

Ilustrační záběr:


Pokud máte štěstí, díky dané věci se vám třeba různě po netu podaří narazit na pár spolunadšenců ochotných s vámi fangirlit. Ve většině případů se ale bude jednat o úplně cizí lidi, o jejichž existenci jste doteď neměli ani tušení, ale samozřejmě se může stát, že se s těmito (do té doby) shluky pixelů spřátelíte a že vám to přátelství vydrží až dodnes ... ale taky se to stát nemusí, že. A pak je tu taky ten nutkavý nahlodávající pocit, že byste přeci jenom chtěli danou věc zaujatě řešit s někým, koho znáte.

A tehdy přichází na scénu váš blogísek. Váš blogísek je totiž, kromě jiných funkcí, samozřejmě, podle hesla můj blog, můj hrad ideálním místem pro ventilování vaší naplno probíhající obsese. A věřte tomu, že pokud vydržíte ventilovat (a otravovat) dostatečně dlouho, kromě toho, že části vašich čtenářů onu věc znechutíte tak, že se do konce života budou křižovat při jakékoliv zmínce o ní, zcela jistě se najde někdo, komu se ona věc zalíbí stejně jako vám a třeba vám nakonec ještě i poděkuje, že by se bez vás k takové úžasnosti nikdy nedostal. A hned máte o jednoho nadšence víc. ;)

Pokud bych to měla vztáhnout konkrétně přímo na sebe, v průběhu let, co blogísek mám, se mi tento postup povedlo celkem úspěšně aplikovat například na Doctor Who, Sherlocka, kapely Powerwolf nebo třeba různá anime (áno, teď to konečně víte, celou dobu mi šlo především o odchov potenciálních spolunadšenců).

A proto by mě skutečně zajímalo - Dala jsem vám někdy jakýkoliv tip na něco, co vás nakonec doopravdy pohltilo a za co jste třeba i vděční? Povedlo se mi skutečně vás naverbovat do nějakého fandomu? Jsem zvědavá. :>


Lesní výprava za pozitivní energií

7. května 2017 v 16:18 Historie conů, slezin a jiných akcí
Aneb první letošní skutečně poctivé dipperování. ^^ Protože i když se člověk musí učit, tak nemůže pořád jenom smrdět doma, že jo.


Jeden hřejivý dotazníček

6. května 2017 v 14:33 Challenges accepted
Nalezeno zde ... a já si řekla, proč ne, že. 8)


Samé ocásky

5. května 2017 v 15:20 Ostatní anime
Jsou prostě rozkošní, úplně všichni. :3


Welcome to Gravity Falls, kid

3. května 2017 v 13:50 Omítky Underlandu
Zdá se, že jaro konečně vyhrálo tu táhlou bitku se zimou, a venku konečně začíná být teplo ... a dalo by se říci, že přímou úměrou s tím, jak začíná být teplo, narůstá i můj hype pociťovaný ke Gravity Falls. Gravity Falls jsou pro mě zkrátka jarně-letní záležitost a konečně tedy nastala možnost využít ten úžasný fanart, který mi Ryuki věnovala k posledním narozeninám. Můžu říct, že s tímhle designem jsem si vyhrála fakt hodně, ať už se to týká záhlaví, ve kterém jsem dala dohromady právě onen fanart a oficiální art ze seriálu, nebo menu, kdy jsem na každou jednotlivou ikonu přidělávala pidiBilla. Stručně řečeno, vyhrála jsem si s tím fakt hodně, konečně mám zase jednou fakt hodně personalizovaný design, jaký nebude mít nikdo jiný, a můžu říct, že jsem velmi, velmi spokojená. :3 Koneckonců, ta kombinace modré a růžové už tu byla dva designy v kuse a chtělo to zase něco úplně jiného. Tak doufám, že budete alespoň trochu spokojeni i vy. ;)


Prvomájová post-čarodějnická grilovačka

1. května 2017 v 18:19 Historie conů, slezin a jiných akcí
Loňský první máj, co se mého duševního rozpoložení týče, stál za jedno velké hovno. A co jsem tak koukala, tak ty předchozí to nebylo o moc lepší. Asi i proto jsem ze dnešního dne, který jsem prakticky celé odpoledne strávila venku v přírodě, tak nadšená.