Prosinec 2016

Bilančně silvestrovsky aneb rest in pieces, 2016

31. prosince 2016 v 10:15 Herald z roku 2016
Vloni touhle dobou jsem vyslovila přání, že doufám, aby byl rok 2016 stejně perfektní jako 2015, nebo dokonce ještě lepší.

Ha, ha, ha. :'D


Zcela bez výčitek můžu říct, že rok 2016 z celkového pohledu stál za jednu velkou fekální hmotu (snad jenom pro Lea ne, když se konečně dočkal toho Oscara), už jen z toho důvodu, kolik mnou oblíbených lidí v něm opustilo svět, a že mezi nimi byla i Leontýnka, nechť je jí země lehká ... o všech zdravotních komplikacích mých bližních radši už ani nemluvě. Nakonec se ale přeci jenom našly nějaké světlé okamžiky, které ten debilní rok udělaly o něco snesitelnějším.

Vlastně by se dalo říct, že jaro a léto mi prosvětlovalo především Gravity Falls, které se z pouhé guilty pleasure vypracovalo na srdcovou záležitost, bez které už bych asi nebyla schopna existovat, a podzim a zimu především Yuri!!! on Ice, protože předčilo veškerá má očekávání a Viktuuri is life. :'3 Vyskytla jsem se na dvou conech, jmenovitě na letním NatsuConu a podzimním AkiConu, kde jsme se s pterodactyl sis Lowrýnou promenádovaly jako Mystery Twins. Opět jsem podporovala na Pride a přežila jsem další rok dipperování na táboře, během kterého jsem soustavně slzela nad probíhajícím Cipher Huntem. Také jsem s čarodějnicemi byla premiérově na Světě knihy, kde jsem viděla Kadet a premiérově konečně i Ryuki, s Lowrýnou jsme lovily jednorožce v Hamleys a s čarodějnicemi a chlupatou princeznou Larou jsme stihly už třetí tradiční předvánoční slet. Oslavila jsem šestadvacetiny a málem je ořvala, protože mi v tlapkách přistál Journal 3, za který se jednou hodlám vdát. Přežila jsem (a skutečně odučila) dvě souvislé pedagogické praxe na druhém stupni základky, tři týdny na jaře a tři týdny na podzim, a opět jsem se shoťátky brigádničila na Lázeňské a Dni dětí. Taky jsem se nejen na Secret Santovi přesvědčila o tom, že mám konečně zase jednou naprosto perfektní spolužáky. A ačkoliv jsem se letos z jistých důvodů prakticky vůbec nevyskytla v zahraničí, viděla jsem zase alespoň jeden kout Německa. Konečně jsem si založila MAL, abych měla přehled o svých anime. Zúčastnila jsem se Knižní výzvy a z původních dvaceti jsem se dostala na osmdesát. Poměrně vydatně jsem rozšířila počet hřejivých titulů ve své knihovně (a v blízké době holdám rozšiřovat o Captive Prince, chňá chňá). Zase jsem viděla spoustu fajnových seiálů, ať už hraných, animovaných či anime, to samé s filmy. V panenkovské rodině mi přibylo deset Monsterek (a některé fakt dost vzácné kousky) a šest Everek, o rozličných vinylových pišišvorech ani nemluvě. Fluffy Bill Plyšer se stal mojí waifu for lajfu. ♥ A i když ten rok celkově stál za prd, Vánoce se letos prostě vydařily. :3

Když na to teď tak koukám, těch pozitivních věcí nebylo zas až tak málo. S některými lidmi ten kontakt opět vázl (ale už to neřeším tolik, jako dřív, jakou má cenu být z toho pořád smutná), naopak u některých jen těžko věřím tomu, že jsme se poprvé viděly před rokem a kam jsme se za tu dobu dostaly. :'3 Takže ano, jeden z největších díků za tenhle rok patří Lowrýně, protože to společné fangirlení a tak mě velmi těšilo a pořád těší. :)

Každopádně, nezbývá než doufat, že ten nadcházející rok bude alespoň o něco lepší než tenhle. A taky doufám, že dnes pořádně oslavíte, že 2016 jde konečně do prdele. A i když to tu v poslední době s nějakou vaší zpětnou vazbou vypadá jak po jaderném výbuchu, pokud chcete, zachovejte mi i nadále přízeň.


Superheroes and Doctor Mysterio are cool

28. prosince 2016 v 11:45 (Ne)zaujaté "recenze"
No nene, Saku že se po dvou letech chystá utrousit pár slov o Doktorském vánočním specoši? Že by další (po)vánoční zázrak?

Ale kdeže. Jen mám pocit, že to po dlouhé době zase bylo něco, o čem bych těch pár slov skutečně utrousit měla. C: (ale nepočítejte s tím, že to bude něco seriózního ... to ostatně není snad nikdy, ehm)

#SaveMrRuffle


Saiki Kusuo no Ψ-nan - recenze

27. prosince 2016 v 15:53 Anime recenze
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak úžasný by život byl, kdybyste disponovali nějakými nadpřirozenými schopnostmi? Co takhle třeba umět pohybovat sebetěžšími předměty pouhou silou vůle, být schopen číst nebo manipulovat myšlenky ostatních lidí nebo se třeba bez problémů teleportovat kamkoliv jen budete chtít? Myslíte si, že přesně takový život by pro vás byl ideální? Šestnáctiletý Kusuo Saiki, který přesně takovými schopnostmi a ještě mnoha dalšími už od narození skutečně disponuje (jediné, čeho se skutečně děsí, jsou brouci a spolužák a třídní chuligán Riki Nendou - ani jednomu totiž nedokáže číst myšlenky ... a jediné, čemu skutečně neodolá, je kávové želé), vám dokáže, jak moc daleko od pravdy jste. Jelikož nechcete, aby o vašich schopnostech věděli úplně všichni, snažíte se být co nejvíc nenápadní, což jde se žvýkačkově růžovými vlasy a anténkami na hlavě, které vám pomáhají vaši obrovskou sílu ovládat a usměrnit, docela těžko (pokud tedy nezmanipulujete myšlenky svého okolí, aby jim to připadalo jako něco zcela normálního), rodiče (kteří jsou sami o sobě celkem ujetí) vás velmi rádi zneužívají na stěhování těžkého nábytku nebo otevírání dveří, neustále se musíte hlídat, abyste se neodhalili, namátkou třeba při tělocviku, vidíte a především slyšíte, jaký kdo doopravdy je, a o tom, že vám lidé myšlenkami vyspoilerují obsahy vašich oblíbených seiálů, ani nemluvě. Jak vidíte, být médiem tedy není vůbec, ale vůbec žádný med. A když se vás snaží mermomocí uhnat několik holek v čele se spolužačkou tak krásnou a dokonalou (alespoň navenek), že po ní jedou úplně všichni (včetně jejího vlastního staršího bratra), a taky se s vámi mermomocí snaží skamarádit jednak onen chuligán, ale zároveň nadšený sportsman, který je také třídním předsedou, učebnicový příklad chuunibyou, další médium, které dokáže vidět a komunikovat s duchy (a snaží se toho využívat k samým zvrhlým účelům) a pár dalších lidí, tak vám to taky zrovna dvakrát nepřidá. A to ještě zdaleka není všechno, co vám bude znepříjemňovat a otravovat život.

Na férovku, chlapec se žvýkačkově růžovými vlasy překypující cynismem a celkovým mamvpičismem? Kusuo Saiki is my hero. Velmi dobře se dokážu ztotožnit s tím, jaký je, protože upřímně, zažívat všechno tohle, asi všichni skončíme úplně, ale úplně stejně. Ale víte co? Narozdíl od toho, kdy je být "superhrdinou" vždycky jenom strašně fajn a bez jakýchkoliv záporů, je to zase jednou velmi příjemná změna. Pětiminutové epizodky (proto jich je taky tolik) ze života s takovým prokletím komentované Kusuovým ironicky-kousavým stylem mě zkrátka bavily, a to tak, že velmi. A to, že Kusuo a Riki promlouvají stejnými hlasy jako Izaya a Shizuo, už je jen taková třešnička na dortu. :D


Vánoce 2016 ve fotkách

26. prosince 2016 v 17:25 Vše kolem Tweedledee
Vždycky jsem snahu o zachycení štědrovečerní atmosféry zveřejňovala už na Boží hod, ale vzhledem k tomu, že letos se snažím trochu vylézt ze své komfortní zóny a ani ty dárky jsem si jako vždycky nenechávala pod stromečkem až do oficiálního konce Vánoc, letos tedy na Štěpána. ;)


Naježíno? Naježíno!

24. prosince 2016 v 23:18 Herald z roku 2016
Musím říct, že letos jsem asi fakt musela být šíleně moc hodná, jinak si to nedokážu vysvětlit. :'3 (aneb pokud očekáváte nechutně chlubící článek, jste tu správně)


Konečně zase na půli cesty ze tmy

24. prosince 2016 v 9:05 Herald z roku 2016
Už je to tady! Už je to tady! Zase je tu Štědrý den! ≖‿≖

Čili, jelikož tady prakticky sedm let omílám pořád to samé, letos to bude krátké, stručné, dietní - Ať už Vánoce máte či nemáte rádi, užijte si je alespoň tak, aby vám to vyhovovalo. Ať už máte ke štědrovečerní večeři cokoliv (mě letos po letech čeká velký návrat vinné klobásy >:3), neudavte se tím. Nepodpalte byt a pokud se vás čirou náhodou bude stromeček snažit zabít, buďte rychlejší a zničte ho první!

Takže, všem zbloudilým duším, které se tu dnes, třeba i jen (ne)šťastnou náhodou, vyskytnou, s Billem přejeme veselé a hlavně klidné a pohodové Vánoce. :3


The semester is over

23. prosince 2016 v 14:16 Herald z roku 2016
Sice už jsem doma prakticky od včerejška, ale co, nebyl čas ... nebo spíš byly jiné věci, o kterých bylo nutno psát. >:3

Jinak, ve STAGu mi krásně začínají přibývat splněné věci. Od Joela nám přistál zápočet prakticky jenom za docházku (poslední hodinu jsme také doslova a do písmene strávili sledováním Saturday Night Live), zápočet z lobotomie už taky mám i v systému a z komba Psychopatologie, Sociální psychologie a Speciální pedagogiky se mi nepodařilo dát akorát tu socku (a i tak mi to zkazilo celý zbytek dne, protože jsem se nemohla zbavit pocitu neschopného blbečka ... ano, kvůli jednomu pitomému zápočtu), Specku mám dokonce za dva (ona ta zkouška sice byla ve stylu Klidně používejte při testu zápisky, protože mi jde o to, aby jste to pochopili a něco si z toho odnesli, ale i tak, učila jsem se!)

V pondělí jsem tedy měla poslední večerní seminář s paní docentkou, v úterý jsem neměla už nic, takže jsem byla hezky doma, no a ve středu mě kromě poslední Pragmatiky, kde jsme z větší části koukali na film (Grammar of Happiness, kdyby to někoho čirou náhodou zajímalo) poslední tři hodiny s velkokněžnou, na které jsem se, ostatně jako po celý semestr, samozřejmě velice těšila.


Nakonec to nebylo až tak hrozné, ale poněkud mě rozmrzel fakt, že moje portfolio stejně ještě nestihla přečíst (od konce října, btw) a ani nám nebyla schopná říct, jestli ty zápočty dostaneme nebo ne (takže jsem si s klidným svědomím mohla vybrat zbývající absenci, kterou jsem měla), ale co, nakonec to byla i docela prča, když jsme ze sebe v rámci poslední prezentace chvíli museli dělat retardy. :D


Prý budoucí učitelé, ehm ... Andreasův facepalm to dokonale vystihuje :D

Včera ráno jsme i s babčou absolvovali klasické předvánoční kolečko po hřbitovech zakončené návštěvou u tety, u kterého jsem nakonec taky byla ráda, že jsem ho přeci jenom stihla. Ona totiž minulý týden ještě lobotomní bába blekotala cosi o tom, že 22. je ještě hodina, ale vzhledem k tomu, že nám zapsala zápočty a včera už byly i v systému, docela by mě zajímalo, jestli jí tam někdo přišel ... pochybuji.

No a dneska, dneska už mám skutečně požehnané děkanské volno, takže můžu pomáhat s výrobou salátu, dodělat poslední úklid a tak ... ale především, těšit se z toho, že do Vánoc zbývá už jenom pár hodin. ♥


Tak, a teď mě omluvte, jdu brečet u Nekonečného příběhu ... už od školky to vždycky bylo silnější než já. :'3

Yuri!!! on Ice - recenze

21. prosince 2016 v 22:25 Anime recenze
Třiadvacetiletý Yuuri Katsuki byl krasobruslařskou nadějí Japonska, jenže v poslední době je to s jeho kariérou dost nahnuté a na finále Grand Prix utrpěl takovou porážku, že se rozhodl se smíšenými pocity ohledně toho, jestli vůbec pokračovat nebo nepokračovat, na nějakou dobu vrátit na Kyushu, do rodného Hasetsu. Tam také, na prázdném stadionu, proto, aby si připomněl, proč vlastně začal bruslit, bez lidí, kteří by ho znervózňovali, dokonale zpaměti a bez hudby vystřihne nejznámější program svého největšího idolu už od dětství, ruské legendy a pětinásobného zlatého medailisty, sedmadvacetiletého Viktora Nikiforova. Jenže, osud tomu tak chtěl, že z toho vznikl videozáznam, který se dostal na YouTube a který se dostal taky k samotnému Viktorovi ... a netrvá to ani tak dlouho, než Yuuri s šokem zjišťuje, že onen pohledný cizinec v jejich rodinném onsenu, o kterém mluvil jeho otec, není nikdo jiný, než sám Viktor, který mu rovnou sděluje, že odteď bude jeho trenérem a spolu na příštím finále Grand Prix vyhrají zlato. Viktor tedy zůstává v Japonsku a (kromě pěstování závislosti na japonském katsudonu) se snaží se v nervózním a podceňujícím se Yuurim probudit stránku, kterou zatím nikdo nezná, ani on sám. Na scéně se mezitím objevuje také další ruská naděje, patnáctiletý Yuri Plisetsky aneb dokonalý příklad věčně naštvaného puberťáka, který Yuuriho nemůže vystát (už jen proto, že kvůli němu Viktor zmizel do Japonska), ale postupně s tím, jak přibývají soutěže nutné ke kvalifikaci, také další krasobruslaři z různých zemí světa. A cesta k finále Grand Prix rozhodně nebude jednoduchá, ani pro jednoho z nich. Ovšem, pouto mezi Yuurim a Viktorem se s postupem času vyvíjí, proměňuje a prohlubuje. Yuuri si přes počáteční strach a nejistotu začíná uvědomovat, že vlastně chce, aby ho ostatní brali jako toho, který jim ukradl miláčka publika z ledu ... a Viktor si uvědomuje, že našel něco kromě bruslení, co stojí za to bránit a ochraňovat. Nebo spíš někoho.

Mám-li být upřímná, YoI je jednou z minima věcí, které zachraňují celý tenhle divný rok. Už před začátkem jsem na to byla velmi natěšená, protože pánské krasobruslení je něco, co skutečně můžu. Když to celé začalo, neustále jsem se odvolávala na toto shrnutí, překřtívala na Yaoi on Ice a jen si říkala, kam až to chtějí hnát (ale opravdu, radši se přede mnou nesnažte tvrdit, že je to BL nebo yaoi, protože prostě NENÍ). Potom se jednoho nádherného svátečního dne z queer-baitingu stal canon a já se utvrdila v tom, co už jsem ostatně věděla o hodných pár dílů předtím - že tohle je věc, která se mi zcela vážně vryla do srdce a asi ho jen tak nehodlá opustit. Miluji opening (jednak je boží a jednak pravdivý - tohle anime skutečně píše historii), miluji animaci a choreografii, při které u každého skoku tajím dech stejně jako u skutečného krasobruslení, miluji, jak u toho naprostá většina reálných krasobruslařů fangirlila a fanboyila stejně jako my, miluji svého angry teen ruského syna (a jeho kazašského boyfrienda) a z celého srdce miluji Viktora (nečekala jsem, že bych ještě ve svých šestadvaceti mohla mít takový crush na anime postavu, ale here I am) s Yuurim (Jurča je totiž neuvěřitelně relatable charakter) a jejich zdravý, miloučký a láskyplný vztah (a neskutečně moc miluji ten Nolanovský zvrat v desáté epizodě, z toho jsem byla mimo po zbytek dne). Skutečně, říkala jsem si, že to bude jen další sportovní anime, doufejme, že dobré ... takhle vážný a silný dopad jsem skutečně nečekala, je to moje srdcovka, která mi týden co týden prosvětlovala (nejen) podzimní chmury, a zkrátka, je to skutečně neuvěřitelně perfektní anime. Viktuuri is love, Viktuuri is life. <3


Gakuen Handsome - recenze

19. prosince 2016 v 19:17 Anime recenze
Náš hlavní hrdina, sedmnáctiletý Yoshiki Maeda, přichází na prestižní čistě chlapeckou střední školu Baramon, kde studuje pouze ta největší elita. Postupně ve škole poznává nejen nové lidi, jako jsou například ředitel Jirou, těžce pohodářský učitel Teruhiko Saionji, povýšený třídní předseda Renji Kagami nebo kapitán fotbalového družstva Sakuya Mitsurugi, ale také svého přítele z dětství Takuyu, kterého neviděl dlouhých sedm let. Nová škola a s ní i zcela nové prostředí nabízí plno nových příležitostí k přátelství, konfliktům, ale samozřejmě také lásce. Co na tom, že se jedná o čistě chlapeckou školu, láska si totiž nevybírá. Obzvlášť, když je ona škola doslova od sklepa až po střechu plná neuvěřitelně přitažlivých mužů.

Vzpomínáte si ještě na Dorito faced bad touch sempai sana? Tak tohle je přesně něco v tom stylu - jinými slovy, bere si to paškál snad všechna klišé, která se v BL můžou objevit. Můžete tedy očekávat přehlídku dorito faces tak ostrých, že byste s nimi s přehledem zorali celé pole, klasické semeovské stereotypy v prakticky všech ostatních postavách kromě hlavního hrdiny, situace dovedené až do extrému a kresbu, kterou byste zcela jistě doma v Malování zvládli i vy. Ale víte co? Ono to prostě funguje a obzvlášť pro nás, co jsme se všemi těmi klišé dostatečně seznámeny, je to fakt neuvěřitelná prča. :D Navíc se jedná o kraťoučké tříminutové epizodky, které ale, z vlastní zkušenosti, člověku skutečně projasní den. :D


Vzhůru do vln

19. prosince 2016 v 11:05 Královniny panenky
Po téměř měsíci čekání a komplikací, které se ale nakonec zdárně vyřešily (takže spíš než k narozeninám, jak to bylo původně plánováno, jsem si ji nadělila předčasně k Vánocům), mi konečně dorazila Draculaura, u které jsem bezpečně věděla, že ji potřebuji, už na první pohled.

Ve Shriek Wrecked je totiž naprosto rozkošná pin-up námořnice a dokonale se k tomu celkovému vzhledu hodí i ten nový roztomilý obličejík. :3


My čtyři a pes aneb další pražský předvánoční slet

17. prosince 2016 v 20:42 Historie conů, slezin a jiných akcí
Stejně jako vloni, i letos mám vytahané ruce tak, že je div nevláčím po zemi, zítra nejspíš ani neudržím pero v ruce a dost možná budu nakonec mít svaly jak Arnold. Ale stálo to za to, ne že ne. ^^


Magisterský anglistický Secret Santa

15. prosince 2016 v 10:10 Historie conů, slezin a jiných akcí
Konečně mám zase po X letech pocit, že můžu zcela upřímně říct, že mím fakt ráda své spolužáky. :'3


Nové Mean Girls vypadají dobře

15. prosince 2016 v 8:56 Ostatní anime
Má nová oblíbená věc. :'DDD


Pan Vajíčko

11. prosince 2016 v 14:32 Vše kolem Tweedledee
Tatínek se zase jednou umělecky realizoval (Dolfi už je tu dýl, Vláďa přibyl před týdnem) ... docela se divím, že si jich zatím nikdo, kdo se u nás v kuchyni vyskytoval, nevšiml. ^^"


Na druhou stranu, všechno lepší než ti žlutí Mimoňští zmrdi

Potřetí adventně, tentokrát tradičně trhově

10. prosince 2016 v 17:04 Historie conů, slezin a jiných akcí
Už osmý rok se u nás, tradičně na zámeckém náměstí na třetí adventní víkend, konaly vánoční trhy, na kterých jsem ani letos nesměla chybět. :3


Jen se se mnou tedy nikdo nezasnoubil, fňuk. :'D Holt jsem potkala akorát Kyoko požírající trdelník s mamkou, tak asi smolík. :D

Banda oživlých mrtvol

9. prosince 2016 v 14:33 Herald z roku 2016
Přesně tak si teď totiž připadám a tu stejnou mrtvolnost, kterou jsem pozorovala na druhácích vloni, teď pozoruji nejen sama na sobě, ale i na svých souputnících. Ta nechuť dělat absolutně cokoliv a vůbec do té školy jet je totiž fakt abnormálně vysoká ... a se stoupající tendencí. :'D A to v ní, ve srovnání s některými fakt výživnými bakalářskými léty, trávím fakt minimum času ... welp, všeobecná opotřebovanost, řekla bych.

Ve středu máte permanentně pocit, jako by už byl pátek (ne nadšený, ale na umření), když s velkokněžnou jedete třeba dvě hodiny (a ne vyučovací, čistých 120 minut) v kuse a žaludek vám pomalu tráví sám sebe a ve čtvrtek střídavě přemýšlíte nad vraždou a následně sebevraždou, když lobotomní bába buzeruje s naprostými kravinami a vy se fakt musíte hodně držet, abyste ji neposlali někam, protože tuhle míru frustrace už vážně nedáváte. :'D


Taky nutno podotknout, že ani po těch dvou měsících s ním si nejsem jistá, jestli mě YoI může emociálně rozložit ještě víc. Včera jsem doslova a do písmene nebyla schopná myslet na cokoliv jiného (protože do prčic, tenhle doslova Nolanovský zvrat jsem fakticky nečekala, uííí), už bych vlastně ani nepotřebovala Vánoce, protože dárek jsem dostala, a až nadejde ta smutná chvíle, kdy bude konec, dávám rewatch v angličtině, protože mám zkrátka své důvody. Skořicové rolky s extra skořicí, jak řekla Lowrýna, jsou prostě úžasnost nejtěžšího kalibru a má dávka štěstí a lásky, kterou potřebuji. ♥


Což mě přivádí k tomu méně pěknému, totiž skutečnosti, že si pomalu, ale jistě musím začít stavět bunkr z materiálů na učení, protože ačkoliv máme semestr psaný až fakt do 23., 99% zápočtového týdne už se bude realizovat v rámci toho příštího. Mám před sebou tedy spoustu "krásných" chvilek ve společnosti Psychopatologie, Sociální psychologie a Speciální pedagogiky, tak mi držte palce.

Teď si tak zpětně říkám, že spláchnout ten oběd půllitříkem možná nebyl ten úplně nejlepší nápad, když se chci učit, ale ... shit sometimes happens.


Class

6. prosince 2016 v 8:38
Další Doktorský spin-off, tentokrát z naší staré známé školy Coal Hill, kde se tentokrát s emzáky vystrkujícími růžky skrze časoprostorové trhliny musí vyrovnávat multikulti partička (nejen) puberťáků ... a když říkám multikulti, tak myslím doslova multikulti, protože toto označení zahrnuje mimo jiné také jistého mimozemského prince, který je poslední svého druhu, a také jistou mimozemskou učitelku, která je taktéž poslední svého druhu, a vlastně učitelka vůbec není. Poprvé jsem se o tom dozvěděla od Lowrýny, když jsem první večer na Aki na koleji četla tweet o líbajících se chlapcích a amputovaných končetinách již v prvním díle ... což mě zaujalo, co vám budu povídat. A ono to vážně často bylo o dost grafičtější, než bych očekávala, když Doktora pořád prezentují jako rodinnou show (ale nestěžuji si, jen už mi teď mé oblíbené anime momenty pod okvětními kvítky asi nikdy nebudou připadat úplně stejné). A ačkoliv mě v průběhu času některé postavy začaly poměrně hodně štvát (ano, April, dívám se na tebe), tak ňuňu princátko Charlie se svým polským boyfriendem aneb další skočicové rolky (hláška "Vidíš své mrtvé rodiče po sexu často?" mě rozsekává doteď) a Miss Quill, jejíž sarkasmus a celkový přístup nejen k učení mi byl velmi blízký, to vždycky zachránili. A stejně si myslím, že se s tím Patrick Ness docela vytáhnul. ;)



První letošní Mikulášské Vánoce

5. prosince 2016 v 17:07 Historie conů, slezin a jiných akcí
Sice je teprve druhý Advent a všude jinde teprve chodí Mikuláš, nikoliv Ježíšek nebo Santa (podle toho, co preferujete, Dědu Mráze odmítám), ale když už se naskytla příležitost sejít se se Simčou, na což by už do Vánoc zjevně nedošlo, muselo se to využít.


Russian women are scary

4. prosince 2016 v 16:21 Ostatní anime
Asi jsem se o tom ještě nezmiňovala, ale tahle dáma je prakticky dokonalým ztělesněním naší velkokněžny (hlavně, co se výrazu, povahy a vystupování týče) ... a upřímně, děsí mě obě dvě. :'D


If you worry you suffer twice

3. prosince 2016 v 16:09 Herald z roku 2016
První prosincový článek, yay! Tak pojďme udělat změnu a výjimečně ho nepublikovat až v neděli.

• V pondělí jsem objevila svou novou superschopnost - rychlochůzí se dostat z kampusu na nádraží na necelých deset minut a mít ještě deset minut rezervu, než přijede vlak (bez toho bych se upřímně obešla, ale víte co, ještě to neumím ovládat).

• V úterý jsem už v osm ráno mrzla v Doběticích, neb jsme s kamarádkou ještě potřebovaly doladit detaily prezentace (a taky jsme googlily v dánštině, kolik mají na dánských základkách hodin angličtiny týdně). Byla jsem nakrmena výbornými špagetami a napojena ještě výbornějším meruňkovo-vanilkovo-medovým čajem, po čemž se mi nechtělo už absolutně nic, pomalu ani jet domů, natož ještě do školy.

• Ve středu jsme měly onu prezentaci ... která nakonec trvala hodinu a půl (a to především kvůli kamarádce, která je tak trochu Hermiona a až moc pečlivá). Řeknu vám, hodinu a půl stát a ještě sledovat velkokněžniny znuděné xichty je opravdu kombinace, kterou nechcete zažít. Protože upřímně řečeno, obě jsme se s tím sraly docela dlouho, aby tam toho bylo co možná nejvíc, a takhle prostě profesionální přístup nevypadá. Každopádně, jsem ráda, že to mám z krku, ale docela mě to vyšťavilo a především znechutilo. -_-


• Ve čtvrtek jsem vyloupla první okénko z adventního kalendáře, úspěšně dokoupila poslední zbytky vánočních dárků a neplánovaně se svěřila další kamarádce a zároveň spolužačce se svou sběratelskou slabůstkou - v Dráčiku jsem totiž zcela nečekaně narazila na Freak du Chic Twylu v akci za 399,-, s kartičkou 371,- ... čemuž, jak jistě chápete, nešlo odolat. Takže bezpečně vím o jedné věci, kterou najdu pod stromečkem. ^^ A taky devátá epizoda YoI ... co dodat. ♥

• No a včera, včera jsem si udělala volno, protože se mi vstávat do toho vichru prostě nechtělo ... a jakkoliv ten den vypadal, že bude fajn (jako že jsem třeba místo plánu dělat něco přínosného zkoukla druhou řadu Binanu), ale nakonec mě tak nějak sral celý známý i neznámý svět, což vykulminovalo ještě tím, že kvůli nějaké poruše netekla voda, takže jsem si ani to blbé odpolední kafe nemohla uvařit.


Kitten thinks of nothing but murder all day

Nakonec to trochu zachránil večer s pizzou, vínem a Fantastickými zvířaty (u kterých se skutečně taky přikláním k tomu, že mi to přišlo spíš jako Doktorský speciál, ale not bad), ale nevím, asi nějaké negativní vibrace ve vzduchu či co.

Čili, takhle nějak si, kromě pravidelného večerního fetování mé dokonalé adventní svíčky s vůní jablka se skořicí a animování, protože mě chytl nějaký hype, žiju, škola mě ještě nesežrala. Ale mám alespoň fajnové vyhlídky, minimálně na pondělí, kdy mě čeká sraz se Simčou a první letošní dárečkování. ^^ Nerada to totiž říkám, ale už se sem přes ty dárky pomalu přestávám vejít a velmi ráda už bych se jich zbavila. ^^" A taky, přesně za týden, vánoční trhy a tedy (doufám) zase svařáček v nějakých pěkných vánočních hrnečcích. Vánoce se prostě blíží čím dál víc. :3