Sonda do školství, od které se jen tak neodtrhnete

18. října 2016 v 21:12 |  (Ne)zaujaté "recenze"
O čem že je řeč? O poměrně dost znepokojivém, ale neuvěřitelně silném Kokuhaku, neboli Confessions. A to jak o filmu, tak o jeho knižní předloze.



Na film, o jehož existenci jsem se někdy v březnu dověděla z článku u Reni, jsem koukala pár týdnů před začátkem první pedagogické praxe. Knížku jsem pro změnu přečetla po skončení druhé. Začínám v tom pozorovat vzorec a tak nějak nevím, jestli bych se nad tím měla znepokojovat nebo ne. ^^"

On je to totiž příběh o učitelce, které se nešťastnou náhodou utopí čtyřletá dcerka ve školním bazénu. Jenže, ona to nebyla náhoda, jako spíš vražda - zjistí se, že za její smrt jsou zodpovědní dva žáci z její třídy. A i když, jak se časem ukáže, je všechno ještě mnohem zamotanější, paní učitelka se rozhodne velmi epicky pomstít ...

Opravdu, stojím si za tím, že každý učitel nebo učitelka by si měl tuhle knížku přečíst, nebo si alespoň pustit film. Ona je to totiž poměrně dost děsivě výstižná sonda nejen do školství (a upřímně, řekla bych, že to japonské je oproti tomu našemu nepopsatelně výš), ale především svědectví o tom, že těmhle malým smradům, hezky bezpečně schovaných pod tím, že nejsou trestně zodpovědní, skutečně legálně s minimálním postihem projde prakticky všechno, i ta vražda. A to je téma, které se už nějakou dobu, přesněji řečeno od minulého února, řeší i na škole, kde jsem měla obě praxe. Čtrnáctiletý hošánek tam totiž v zahrádkářské kolonii prakticky pár desítek od mého bydliště v chatě ubodal svou mladší přítelkyni ... a teď ho chtějí s čistým štítem pustit mezi lidi. Dalo by se tedy říct, že tohle téma mi není neznámé a nejspíš proto na mě Kokuhaku tak působilo ... a působí.


"Kdo mě bude dál srát, dostane francouzáka."

Upřímně jsem, už na konci filmu, seděla s otevřenou pusou a měla chuť Yuko začít tleskat ve stoje, jakkoliv politicky nekorektní by to bylo, protože takhle do dokonalosti provedenou pomstu jsem nečekala. Ještě si pamatuji, jak jsem si říkala, že když jsem se teď na to koukla takhle hezky před praxí, alespoň mám inspiraci, kdyby mi tam někdo fakt hodně pil krev (už chápete, proč to lehké znepokojení?). Ano, možná to je poněkud děsivé, ale v Kokuhaku snad není jediná normální postava ... protože i Yuko, jakkoliv velké právo na to, co udělala, měla, se ve své podstatě zachovala jednak nelegálně a jednak tak, až z toho mrazí. Všichni, skutečně všichni, mají ke svým zpovědím důvod a v okamžiku vás dokážou šokovat. Ovšem zosobnění Oidipovského komplexu a vlastní geniality jménem Shuya Watanabe, tak děsivě dokonale zahraný chladnokrevný malý zmrdeček, dostal přesně to, co si zasloužil ... a s neuvěřitelnou grácií.


Román, přesněji řečeno jeho anglický překlad, se mi dostal do rukou díky Trinity, které tímto ještě jednou děkuji za to, že mi ochotně dala tip, kde bych se k němu mohla dostat. Je to totiž přesně takový skvost, jaký jsem od ní už po filmu čekala. Samozřejmě, že knížka a film nikdy nemůžou být úplně stejné, to je technicky nemožné, ale tady se opět jedná o ten tak vzácný případ, kdy je obojí stejně dobré a stejně kvalitní. Srovnání mám v hlavě velmi čerstvé, protože na film jsem se v zápalu nadšení hned podívala znova. Tohle dílko vás totiž donutí přemýšlet ... a nejspíš si taky přerovnat morální hodnoty.

Zhltla jsem ji poměrně velmi rychle, i když se jedná o celkem tenkou knížečku, ale rozhodně mám v plánu se k ní vracet. Pořád je v ní totiž neuvěřitelné množství materiálu na přemýšlení a přehodnocování ... obzvlášť při studiu učitelství nebo rovnou při učení. Mimochodem, při zjištění, že paní autorka je taky bývalá učitelka, mě taky lehce zamrazilo.

 


Komentáře

1 S c a r s S c a r s | Web | 19. října 2016 v 9:24 | Reagovat

Confessions je film, který zanechá hodně hluboký dojem a na hodně dlouho. Neměla jsem tušení, že sama autorka byla učitelkou a docela by mě zajímalo, co přesně ji inspirovalo k napsání knihy. Sama jsem popravdě netušila, že má film knižní předlohu a docela ráda bych se k ní také dostala. :D

3 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 19. října 2016 v 14:44 | Reagovat

Když vznikají věci, jako Kokuhaku a Battle Royale, zajímalo by mě, jestli jsou v těch japonských školách studenti fakt takoví zmrdi :D Protože co vidím nějaký japonský film z prostředí škol, vždycky mám chuť je všechny postřílet.

4 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 19. října 2016 v 18:32 | Reagovat

[3]: Battle Royale? To vypadá jako Hunger Games po japonsku ... dík za další tip. ;)

5 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 19. října 2016 v 23:51 | Reagovat

[4]: Tak trochu, akorát je to větší sranda, než Hunger Games :D

6 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 20. října 2016 v 21:59 | Reagovat

[5]: Už mám staženo, mrknu se. ;)

7 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 21. října 2016 v 17:15 | Reagovat

[3]: Já myslím, že zmrdi jsou i na českých školách, ale filmy o našich dětech v tak epickém měřítku netočí :)

Ona je totiž školní třída velice nepřirozená komunita. Učitel je tam pracovně, budiž a žáci- co krom věku a ze zákona daného vzdělávání se, tam mají společného? Možná proto je na škole tolik šikany ať už je šikanován kdokoliv, protože většina (to jsou žáci) by spolu někteří nepřišli nikdy do kontaktu.
Ale fakt, někde se to vzdělat musí.
Otázkou zůstává, jestli jsou ta děcka ale stejně použitelná i po vzdělání v pracovním procesu.
Po pár zkušenostech vím, že na psychodramata ze školního prostředí musím mít tu nejlepší náladu a být v nejlepší formě aby mě nechytala paranoia, kdykoliv vstoupím na pozemek svého vzdělávacího ústavu... což v pošmourném podzimu a zimě bez sluníčka by nebyl úplně ten nejlepší nápad.

Mimochodem, pouštění psychopatů do společnosti je u nás jakýsi trend. To nedávno bylo s tou psychopatkou, které soukromý ústav schválil, že je všechno ťip ťop a ona pak šla a ve škole podřezala kluka. Super...
O tom případu co říkáš slyším poprvé.... aha, oni jsou vlastně nezletilí a nemají ani občanku, tak proto :P

8 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 21. října 2016 v 17:27 | Reagovat

[7]: Mě by na ty zmrdy na českých školách snad ani koukat nebavilo, stačí, že je vidím v reálu. :D

Na druhou stranu, celý život budou přicházet do kontaktu s obrovským množstvím lidí, se kterými nebudou mít nic společného ... a kde si na to mají zvyknout, nebo se naučit s tím vycházet? Ideální forma vzdělávání podle mě neexistuje.

Mě se s tím upřímně před a po praxi srovnávalo úplně v pohodě, nejspíš i proto, že to japonské školské prostředí se od toho našeho prostě liší fakt hodně.

Nezletilí si můžou prakticky dělat co chtějí a nic se jim nestane ... tohle je právě jedna z hlavních myšlenek Kokuhaku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama