Proletáři všech zemí ...

5. května 2016 v 18:43 |  Herald z roku 2016
Aneb blíží se konec pracovního týdne (díkybohu) a já mám konečně chvíli čas a chuť podělit se o další veselé historky z praxe. A že tenhle týden byl, alespoň co se týče jeho začátku, skutečně velmi výživný.



Jak jsem se tady už někde zmiňovala (i když, možná to bylo jenom na Twitteru, jsem líná to hledat), v pondělí mě měla "poctít" svou návštěvou velkokněžna ... a taky poctila. Jako na potvoru si musela vybrat zrovna ten nejblbější den, protože angličtinu jsem měla se třídou, kterou jsem ještě neučila, navíc v učebně, na kterou nejsem zvyklá ... a ještě jsem byla kvůli ní tak o 99,9% nervóznější, a podle toho ta hodina taky vypadala. No a aby toho nebylo málo, když už tam byla, zůstala i na občanku, kterou jsem měla hned potom, pro změnu s těmi samými otravnými sedmáky (učím všechny a zrovna tahle skupina mi fakt docela leze na nervy), navíc ve třídě, kde je nejmodernější vymožeností tabule na fixu a kde se tedy kategorie trestných činů moc zábavně podat nedají. No, sečteno podtrženo, obě hodiny mi totálně zjebala, že jsem prý působila dojmem, jak kdyby mi bylo pětašedesát, že příští semestr mám jít na jinou školu, kterou mi ona schválí ... no prostě, velmi jemně a kulantně mi vlastně sdělila, že jsem totálně neschopná a prakticky tam nemám co dělat. Asi si tedy dokážete představit, jak moc mě to, obzvlášť po tom deptajícím víkendu, povzbudilo, ze školy jsem odcházela s tím, že už nikdy v životě nechci učit. Doma se k tomu pak přidalo ještě pár prudce optimistických zjištění, takže jsem zbytek dne nějak odkroutila v slzách a následně s asi takovým pocitem, jako kdyby mi Mozkomor vysál duši.

V úterý mě čekala občanka se šesťáky, na které jsem nasadila své vrcholné dílo v podobě vlastní prezentace na přiřazování ministrů k ministerstvům (na které jsem si v pondělí léčila pocit totální neschopnosti), která měla obrovský úspěch. Navíc mi na konci jedna z mých občankářek hodinu pochválila, že se jí to moc líbilo, a to mi v tu chvíli udělalo opravdu neuvěřitelnou radost.

"Ne že mi ke Stropnickému napíšete Kriminálka Anděl, to fakt není ministerstvo."

Většinově se ten pocit totálně neschopného idiota vytratil až ve středu. Nejdřív jsme s občankářem rozebírali tu pondělní hodinu, kterou velkokněžna, i když to ani pod ní nespadá, totálně zjebala, a o které mi on řekl, že ta hodina měla všechno, co mít měla, ale že samozřejmě chápe, že každý jsme nějak začínali, takže v pohodě, jen pár tipů na to, na co si třeba dávat pozor a podobně. Na to jsme místo větší části konzultace před další hodinou s angličtinářkou hodinu drbaly velkokněžnu tak, že musela škytat až do noci, jak může někdo, kdo si žije ve své ideální bublině a v životě na české základce neučil, kecat do toho, jak to má nebo nemá být, a chovat se takhle neprofesionálně a celkově hnusně. Ale především - jak může od lidí, kteří mají odučených nějakých pár hodin, očekávat, že budou na stejné úrovni jako lidé, kteří učí několik let? Vždyť ta praxe je přece od toho, abychom si to vyzkoušeli a něco se naučili, nikdo od nás neočekává, že bude všechno hned dokonalé. Jak angličtina, tak občanka, které jsem ten den měla, obě proběhly v naprosté pohodě, občanka mě obzvlášť překvapila, protože to byli jednak deváťáci a jednak jejich poslední hodina, ale i tak reagovali a diskutovali skutečně k tématu (protip - pokud učíte NATO, zkuste někam na začátek nenápadně zasunout toto; věřte, že u puberťáků okamžitě získáte jejich pozornost).

Sečteno podtrženo, došla jsem tedy k závěru, že jediný, kdo má s něčím problém, je velkokněžna (dokonce i ty napjaté vztahy ve sborovně už polevily, už si na mě asi zvykli), takže ať si klidně políbí své ctěné socialistické pozadí, já už na ni kašlu. A mám sto chutí napsat jí to i do toho každotýdenního shrnutí, s kterým nás (mimo jiné) buzeruje.


Dneska jsem se pak opět přesvědčila o tom, že velkokněžnina realita je skutečně trošičku utopií - pro šesťáky jsem včera dala dohromady deskovku na procvičování nových slovíček. Ano, aktivita je to super a děcka to baví, však mi to taky na konci hodiny před tabulí celá třída stvrdila tím, že se do jednoho nasockovali k usmívajícímu se smajlíkovi na tabuli, ovšem v té hodině už nestíháte udělat prakticky nic jiného, takže pro běžnou školskou realitu je to stejně nepoužitelné, maximálně jako zpestření. Ovšem, šesťáky to bavilo, spolupracovali, takže pohoda. Ani už zrovna před nimi nejsem tolik nervózní, takže třeba jednou i nastane chvíle, kdy budu schopná prezentovat referáty nebo mluvit před více lidmi bez blekotání a podobně. ^^


Opravdu jsem ráda, že je zítra pátek, i když tedy musím říct, že nebýt toho podělaného pondělka, tak tenhle týden utekl skutečně bleskově a co víc, dvě třetiny praxe mám za sebou a polovinu hodin odučených, yay! Navrch by mi měl dorazit Brooklyn, který jsem v týdnu konečně viděla a zaujal mě natolik, že si ho chci i přečíst (hrozně mi stylem připomíná Pokání). Taky jsem si konečně zajistila místo v tom našem novém luxus meziměstském autobuse (který je o polovinu levnější než vlak), abych mohla přespříští sobotu konečně zase vidět zbytek čarodějnic na Světě knihy. :3 A koneckonců, radost mi dneska udělalo i to nové SPN, protože ... já to prostě říkala už dávno. ^^

P.S. Jen tak mimochodem, Doktor je uražený, že se jeho příchod z vaší strany nedočkal žádné pořádné odezvy.

 


Komentáře

1 Saki Saki | Web | 5. května 2016 v 20:41 | Reagovat

Cožeeee?!!! Občanka? A ještě k tomu ji učit! Můžu ti vyjádřit neskonalý obdiv? Já totiž občanku vždycky neměla ráda, protože je to pro mě hrozná nuda a tak jsem nikdy ani moc nepobrala, o čem se to vlastně učím :D (v devítce jsem opisovala přímo před ředitelkou, která nás na OV učila :D)
Na tu pindu ser, nebudeš si to přece kazit jednou debilní krávou :D seš prostě dobrá a přesně jak to řekl učitel - Každý nějak začínal.
Svět Knihy, to zní tak lákavě! Mám chuť tam vyrazit! Ale asi bych neměla s kým, takže bych tam sama někde ťapkala, protože bych se takové akce účastnila prvně. A taky kdo ví, jak to o tom víkendu bude, máme doma zase oslavu… i když, ta je až v neděli! Hmm…

2 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 5. května 2016 v 21:38 | Reagovat

[1]: Tak, ta základková taky zrovna moc záživná není, obzvlášť s dotací jedné hodiny týdně, ale takové středoškolské základy společenských věd, jó, to je jiné kafe, to už mě bavilo a nějak nepřestalo, vzhledem k tomu, že se v tom ještě pořád plácám. Ale děkuji za obdiv, teď si připadám, jak kdybych byla nějaký válečný hrdina. :D
Já tam taky jedu poprvé, ale sejdeme se tam s holkama, takže snad bloudit nebudu. ^^

3 Kadet Kadet | E-mail | Web | 5. května 2016 v 22:25 | Reagovat

Přežilas, to je hlavní! Velkokněžna ať si políbí třeba voko! :D Jen jí to tam napiš!

4 Storycollector Storycollector | 6. května 2016 v 13:35 | Reagovat

Nenech se nikým srážet! Doktor je roztomilý. V seriálu i jako figurka. :)

5 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 6. května 2016 v 17:26 | Reagovat

[3]: Nenapíšu, potřebuju od ní dostat zápočet a zkoušku. :'D

[4]: Snažím se. :>

6 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 7. května 2016 v 12:07 | Reagovat

Z velkokněžny si nic nedělej, takový jsou všude, v každým oboru, buzerují lidi v terénu ačkoliv samy vystrčily z teorie nos jen jednou, kdysi při studiu, takový jistě ví, jak se dítě doopravdy chová, co ho baví a co na něj platí a neplatí. Hodně štěstí.

7 Hanyuu Hanyuu | Web | 8. května 2016 v 17:30 | Reagovat

Tohle je fakt na posrání, když jsi v něčem nová, neumíš v tom chodit a nějaká harpyje se po tobě ještě vozí, místo aby tě podpořila. Ale bohužel, i takoví lidé jsou a nejlepší je s tím počítat a umět se s tím porvat. Hlavně jim nedat najevo, že jsi z toho všeho v háji. Podle mě by prostě posty, na kterých se po tobě vyžaduje dělat s nováčky - ať už jde o cokoli - měly být obsazovány lidmi, kteří dovedou být aspoň trochu empatičtí, umí člověka podržet a podpořit. Jakmile tam je nějaká svině, co jí dělá dobře vozit se po někom, kdo je v prdeli už jen z toho, že má dělat něco, co ještě pořádně neumí, je to dost na nic. Za sebe si ale myslím, že úplně nejlepší by bylo se v tom dál nerýpat. Víš jak to myslím... nedat jí vůbec najevo, že tě vyvedla z míry a že jsi na ni kvůli něčemu naštvaná, a zároveň jí ukázat, že na to máš, aniž bys upozorňovala na to, že je to pěkná koza. Na takovýhle je nejlepší být sladká jak medík, oni jsou z toho potom taky pěkně vedle, počítají totiž s tím, že z nich půjde strach, budou se ti z nich klepat kolena a div se před nimi nerozbrečíš. Takže úsměv a dobrou náladu... a buď milá. Vraždit ji můžeš v představách. :D :D

8 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 8. května 2016 v 17:39 | Reagovat

[7]: Však já jako medík jsem, až takovou radost jí nedopřeju. ;) Beztak od ní potřebuju ještě pár zápočtů, zkoušek a státnice, že. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama