Květen 2016

Pět typů vysokoškolských profesorů

31. května 2016 v 15:58 Různé texty
Jelikož bych samozřejmě měla (nebo minimálně mohla) dělat něco důležitějšího, smolím tenhle článek ohledně pěti typů učitelů, se kterými jsem se během svých vysokoškolských studií setkala nebo se bohužel (či bohudík) stále setkávám. Samozřejmě, že těch typů by se dalo dát dohromady víc, ale tyhle jsou takové, které vákm zkrátka chtě nechtě uvíznout v šedé kůře.


Star vs. the Forces of Evil

31. května 2016 v 12:10
I když pro mě Gravity Falls nadále zůstává číslem jedna, tak tady Hvězduše (nemůžu si pomoct, ale tenhle překlad je prostě geniální :3) je další bezva záležitostí, ke které mě dovedl Disney Channel (takže alespoň k něčemu je ta trošičku poifidérní stanice dobrá). Protože prostě kouzelná princezna z jiné dimenze, která je těžce badass, trošičku nešikovná a moc se jako princezna nechová (na Zem ji poslali poté, co omylem podpálila vlastní zámek, to hovoří za vše), disponuje ubercool kouzelnou hůlkou, za kterou by se nemusela stydět leckterá mahou shoujo a kterou se jí snaží ukrást partička tak trochu looserských příšer ... a už jsem se zmínila, že je tam lítající jednorožčí hlava, která je zároveň princezna? No, prostě je to zase něco, co spadá pod mou krevní skupinu a jeden z minima klenotů, které se ještě u Disneyho dají najít. :'3



Didaktika didaktika, proč se nás tak mocně týká

30. května 2016 v 18:04 Herald z roku 2016
Dnešní den začal asi tak růžově, jako ten včerejší skončil - 99% noci jsem strávila na vodním lůžku a lá Will Graham, protože ani s otevřeným oknem se spát zkrátka nedalo, jaké tu bylo vedro, někdy v půl čtvrté už pro změnu začali venku vyřvávat ti opeření mrzáci a jestli jsem za celou noc naspala tak dvě hodiny, bylo to hodně. Navrch se mi ještě zdálo cosi o střílení zombie. A v sedm jsem vstávala s tím, že jedu na kurevsky důležitou ústní zkoušku u velkokněžny. Ideální start do nového dne, opravdu.


Nakonec to ale díkybohu byl den velmi úspěšný, i když jsem ho z větší části strávila naládovaná prášky a potící se jak dveře od chlíva. Se spolužačkami se nám podařilo vyprosit onen zápočet od děkana, i když se mu do toho moc nechtělo ("Jen aby to nebylo nějaký šméčko!"), podařilo se nám odchytit ještě lektorku na zápis do apendixu a co se týče samotné zkoušky, velkokněžna ani moc hnusná nebyla (kromě obligátního opravování výslovnosti, vyhledávání oněch výrazů ve slovníku a podobně, ale na to si časem zvyknete a ani už vás to nevytáčí), odešla jsem s trojkou (ale koho to sere, na červený diplom neaspiruji, takže pro mě není důležité za kolik, ale že to mám) plus se zápočtem za praxi a dokonce mi k mé velké úlevě posvětila místo, kam chci jít na druhou praxi, k mé drahé bývalé základkové třídní a angličtinářce v jedné osobě. Takže yay! Mé noční prosby k jistému trojúhelníku, aby při mě stál, že mu obětuji třeba kozu, evidentně nějak zabraly a hajzlík se zjevně činil. :3


Teď budu každý den kontrolovat poštovní schránku tak pětkrát, než se v ní konečně objeví ... můžete hádat dvakrát, kdo se mnou zřejmě pojede letos na tábor

Čili, jedny z největších nervů tohoto zkouškového mám díkybohu za sebou a to, že teď nejspíš velkokněžnu nějakou dobu neuvidím, beru jako velmi příjemný bonus. 8D

Doruda vysmažená Lázeňská 2016

29. května 2016 v 10:35 Historie conů, slezin a jiných akcí
I letos jsem solidně zasmažila (a to doslova, ruce mám jak humr), popila, pojedla a poposlouchala kvalitní hudby ... a navrch si ještě zabrigádničila. :3


Jak jsem po letech konečně řekla sbohem ... a měla jsem to udělat už mnohem dřív

27. května 2016 v 10:45 (Ne)zaujaté "recenze"
O čem že je řeč? O Supernatural. Původně jsem se o tom už ani nechtěla zmiňovat, ale nakonec mi to prostě nedá.

Takže, pokud se tady ještě stále najde nějaký další zoufalec kromě mě, který to doklepal až sem, be warned.


Brace yourselves, exams are coming

25. května 2016 v 21:16 Herald z roku 2016
Realita posledních dní by se dala shrnout přibližně takto ↓


Ano, původně jsem příští týden měla jít na dvě zkoušky (a ještě původněji na tři, ale to jsem si přepsala už předtím, nejsem sebevrah), a nakonec jsem po dnešním neuvěřitelně divném dni, kdy jsem se už od rána cítila jak praštěná pavlačí, rozhodla, že pondělní velkokněžna příští týden bohatě stačí. Na tu druhou zkoušku bych stejně musela nejpozději do pondělka dát dohromady didaktickou analýzu tematického celku a takhle se alespoň můžu soustředit na jedinou věc, aniž bych se zbytečně ještě víc nervovala s další. Protože upřímně řečeno, nervy mám taky jenom jedny a drcení se na velkokněžnu bohatě stačí, když chci mít volný víkend. Hlavně tedy sobotu, u neděle už je mi to nějak šumák.

Jinak je celý tenhle týden takový nějaký nanicovatý, když člověk prakticky nedělá nic jiného než se učí nebo pauzuje a kouká na filmy (hej, Batman vs. Superman byl ale fakt hodně zoufalá nuda). Nebýt toho, že jsem si v pondělí skočila pro neuvěřitelně dobrý a velký trdelník jenom za dvacku a obří porci nejlepší točené zmrzliny, jakou jsem kdy jedla, za stejnou cenu. A taky jsem si natrvalo nastahovala komplet všechny epizody Gravity Falls, což se ukázalo jako vůbec nejlepší volba, protože tenhle seriál je v poslední době mým pravidelným kouskem štěstí, co mě drží nad vodou.


Ale ono za tu mrtvolovitost a akutní nedostatek energie stejně z větší části může počasí. Když už není vedro na padnutí, tak je dusno, což je ještě horší. Bouřky byly všehovšudy jeden jediný večer a už nevím, co bych dala za to, abych se alespoň jednu noc pořádně vyspala. No, nezbývá mi než doufat, že se to třeba tu dnešní už konečně podaří.

Vinyl

23. května 2016 v 15:29
Sedmdesátá léta v hudebním průmyslu, takže stručně řečeno - sex, drogy a rock'n'roll, se špetkou mafiánských praktik. Ale především ta muzika. Spousta muziky. Spousta staré, zatraceně dobré muziky. Osobně bych to přirorovnala k takovému vinylovému Vlku z Wall Streetu, protože ty typické vibes pana Scorceseho se ani tady nezapřou (a stejně tak i používaný slovník, který má do slušného a spisovného tak daleko, jak jen to jde). Seriál, který vlastně ukazuje, jak to chodilo v nahrávacích společnostech a celkově hudebním průmyslu právě v již zmíněných sedmdesátkách, to je to úplně jiného než seriály, jaké běžně sleduji ... ale musím říct, že se HBO zase jednou vytáhlo, protože tohle je skutečně něco. A pro fanoušky dob, kdy jste ještě museli skutečně umět zpívat a na něco hrát, abyste mohli dělat muziku, je to myslím nutnost. Čili, nezbývá mi než opět poděkovat Kelly za to, že mi dala tip, rozhodně toho nelituji. >:3



Mr. Fox

22. května 2016 v 10:55 Královniny panenky
Jedna sedmikráska od lišáka. :3


Univerzitní folklór

20. května 2016 v 20:42 Vše kolem Tweedledee
Hešteg žít Ústí, opravdu. :D


Zabijte velkokněžnu, zachráníte les

20. května 2016 v 14:43 Herald z roku 2016
Skutečně, jestli mě ještě něco ohledně praxe zabíjí, tak je to veškerá ta naprosto zbytečná administrativa kolem. -_-


Chvilka umění stříbrného plátna aneb Short student films

18. května 2016 v 16:46 Historie conů, slezin a jiných akcí
Tak jsem se zase jednou (jako správný šprt) zcela dobrovolně a ve svém volném čase zúčastnila akce naší katedry ... a můžu naivně a bláhově doufat, že k tomu třeba velkokněžna někde někdy přihlédne. :'D


New companion

16. května 2016 v 17:09 Vše kolem Tweedledee
Ryuki mi (nám?) se svým všudypřítomným fotoaparátem v sobotu spáchala překrásnou fotku a já se s ní zkrátka nutně potřebuji pochlubit. :3


Fox and her Doctor

Papírový ráj aneb Svět knihy 2016

14. května 2016 v 19:55 Historie conů, slezin a jiných akcí
Tak mám za sebou další premiérovou návštěvu nějaké akce a také první letošní setkání tohoto druhu. :3


Jsem volný skřítek!

13. května 2016 v 16:57 Herald z roku 2016
School's out!
Sice tedy ještě ne for summer, jak by zazpívalo Cooperovic děvče, protože do konce semestru ještě pořád zbývá týden, ale skončila mi praxe a to je sakra důvod k oslavě!


A co víc, dvakrát jsem si od mých úžasných host-teachers, za které bych vložila ruku do ohně, protože na rozdíl od někoho stojí nohama na zemi a chápou, že některé věci za tři týdny prostě nemáte šanci vychytat, odnesla hodnocení B čili "Nad průměrným standardem", takže eeey! Na to, že jsem poprvé v životě někde sama učila a na to, jaký jsem selektivní sociál a často z těch lidí mám skutečně strach, je to myslím víc než dobré. :3 Dokonce jsem v jedné z posledních angličtin pobíhala hodinu se zavázanou rukou, abych měla ukázku k probíraným zdravotním problémům, a na poslední hodině se šesťáky mi bylo řečeno, že je to škoda, že to je poslední hodina, že by mě klidně měli pořád. A to mě tedy skutečně až dojalo. :'3 I když tedy, dnešní poslední hodina s deváťáky se skutečně nedá shrnout jinak než cimrmanovskými slovy - Tak slabou reakci na tak silné výchovné působení jsem nečekal. Opravdu, prakticky po celou dobu na mě jenom zíralo stádo tupých obličejů ... prostě pátek. Takže, jsem ráda, že ty tři týdny mého života, kdy jsem nedělala prakticky nic jiného, neměla čas ani na Animefest, ani na jeden Majáles, a které mi tedy praxe sprostě sebrala, alespoň k něčemu byly. :>


První slova, která mě dnes, když jsem naposledy vycházela z těch dveří, napadla, byla: Dobby je volný skřítek. Výstižněji to snad ani nejde. A jak že to tedy oslavím? (tedy, kromě papírování, dodělávání portfolií a učení se na čtvrteční test z britské literární kritiky, samozřejmě) Jak už jsem se zmiňovala, zítra vyrážím za čarodějnicemi na Svět knihy a pokud nám elementálové budou nakloněni, mohla bych vidět i Kadet a konečně po všech těch letech i Ryuki, takže těšing je opravdu velký (a navíc jsem teď po těch třech týdnech poměrně rozkecaná, takže by to nemuselo být tak trapné jako obvykle). ^^

No a taky jsem si už v týdnu udělala radost a nadělila si mou aktuální liščí lásku neboli úžasného Nicka Wilda, kterého mi aktuálně chtěla sebrat a nevrátit dokonce i maminka, jak moc boží je. ♥


A samozřejmě se taky těším na to, že si budu konečně moct přečíst Brooklyn, který jsem zatím ještě pomalu ani neotevřela, podívat se na Civil War a tak podobně, prostě zase dělat i věci, ke kterým jsem teď neměla možnost ani čas se dostat. A zatím si můžu užívat úžasný zvuk a vůni dlouho očekávané bouřky, která k nám konečně dorazila. :3

Rozliční vinyloví pišišvoři

11. května 2016 v 21:12
Vinylová všehochuť


Mé Everky

11. května 2016 v 21:10
Pohádková banda :3


Mé Monsterky

11. května 2016 v 21:10
Příšeří banda :3


Damien

10. května 2016 v 15:26
Aneb v podstatě kapesní příručka s názvem Jak se vyrovnat s tím, že jste Antikrist, že se kolem vás dějí poněkud bizarní nehody, kdy lidé kolem vás umírají, ale ze kterých vždycky vyváznete bez jediného škrábnutí, a zatímco jedni vás uctívají, druzí se vás snaží zabít. Bez mučení přiznávám, že původní The Omen jsem neviděla (jako jsem ostatně neviděla většinu hororů, ať starých nebo nových, nikdy jsem je zrovna moc nevyhledávala), takže beru čistě dojmy ze seriálu ... a i když na něj skoro všichni nadávají, tak hej, mě se to líbilo. Líbila se mi ta atmosféra, líbily se mi ty náznaky hannibalovské manipulace a sugesce, líbil se mi celý ten apokalyptický motiv, a úvodní titulky jsou prostě jedny z nejepičtějších. A co si budeme povídat, líbil se mi i Bradley James, tady mu to prostě fakt slušelo. >:3 Čili, na názorech ostatních mi zas až tolik nesejde, protože mě osobně na to koukat bavilo. ;)



Soudce se neuplácí

9. května 2016 v 15:37 Herald z roku 2016
Na začátek malá, však zcela nutná a potřebná vsuvka - UŽ JENOM ČTYŘI DNY!!! (ノ´ヮ´)ノ*:・゚✧

Jen takový tematický hudební doprovod pro dokreslení:


Dneska jsem se totiž se sedmáky, s těmi samými sedmáky, kterým bych před týdnem do jednoho ustřílela hlavy, do té soudní síně skutečně přenesla. Byla jsem totiž prudce aktivní a o víkendu jsem pro ně připravila kazuistiku na případ Viktora Kalivody neboli lesního vraha (kterého, k mému očekávání a doufání, nikdo neznal, protože přesně to jsem potřebovala) - děcka jsem rozhodila do čtyř skupinek, které představovaly obžalovaného, žalobu, obhajobu a soudce a ve kterých měli na základě daných informací dát dohromady to, co se od jejich funkce očekávalo, tedy polehčující nebo přitěžující okolnosti, a tak (a já plnila funkci toho pižďucha, co říká, kdo má mluvit, a místo kladívkem ťukala do lavice fixou, účel to splnilo).

"Můžeme uplatit soudce?"

Od začátku mi bylo jasné, že té skupině, do které se mi zákonitě shluknou ty největší zlobidla, která mi pila krev už minule, nemůžu dát žalobu, protože si radši ani nechci představit, jaké hovadiny by z nich nakonec vypadly, takže jsem jim naopak šoupla obhajobu ... no a musím říct, že mě chlapci opravdu velmi mile překvapili, protože to, co v rámci obhajoby dali dohromady, nejen že mělo hlavu i patu, ale dokonce i dokonale vystihli to, kam jsem se je nenápadně pokusila nasměrovat, ale nebyla jsem si jistá, jestli se chytí. No, v závěru by tedy na pana Kalivodu byli o něco mírnější (podle sedmáků by dostal třicet let pod psychiatrickým dohledem), ale bylo vidět, že tohle je opravdu zaujalo a evidentně i bavilo, protože se do toho skutečně zabrali, a to dost zodpovědně (jen jsem tedy musela ty jejich vášnivé debaty sem tam tlumit co do hlasitosti). A jak to tak vypadá, tak zítra to zrealizuji znovu, jen s jinou sedmičkou.


Dokonce i angličtina předtím se stejnými sedmáky v té učebně, kterou fakt nemám ráda (protože s ní neumím zacházet a už se do ní do konce díkybohu nedostanu), byla o dost pohodovější než ta před týdnem s velkokněžnou za zadkem, i když to by nebylo, aby alespoň nějaká technika zase nefungovala, pro tentokrát to byly sluchátka. :'D Ale co, děcka poznala i Beatles a tím mi taky udělala radost. C:

P.S. Když vás už jenom cestou ze zastávky pozdraví hned dvě děcka, začíná to být creepy.

P.S.S. Když jsem dneska procházela kolem osmáků nebo deváťáků nebo co to bylo, cítila jsem jenom ty pohledy v zádech (tedy, nechci být narcis, ale dneska mi to prostě fakt slušelo, musím se pochválit, když to za mě nikdo jiný neudělá) a dole pod schody jsem zaslechla jenom nějaký šepot a "Ta mladá? No ta tu normálně učí." Vždycky potěší, když i u těch ročníků, které si myslí, jak už nemají všechno na háku (a ono je to s nástupem na střední brzy přejde) jste pořád ta mladá a ne ta stará. :D

Proletáři všech zemí ...

5. května 2016 v 18:43 Herald z roku 2016
Aneb blíží se konec pracovního týdne (díkybohu) a já mám konečně chvíli čas a chuť podělit se o další veselé historky z praxe. A že tenhle týden byl, alespoň co se týče jeho začátku, skutečně velmi výživný.