Z mé skromné queer knihovničky

9. dubna 2016 v 16:51 |  Mého srdce žampióni
Tak, někdy před rokem jsem se s vámi dělila o pár tipů na queer filmy, a jelikož se mi to tu už docela naskládalo, přichází čas na to, abych se s vámi podělila i o pár titulů z mé queer knihovničky. ;)



V řazení nehledejte žádný skrytý význam, prostě jsem je dala za sebe v takovém pořadí, v jakém mi přibyly nebo v jakém jsem se k nim dostala

×××

Arthure, ty děvko umění


Jedná se vlastně, jak už ostatně naznačuje i obálka, o sbírku dopisů Paula Verlaina Arthurovi Rimbaudovi (pokud jsou vám ta jména nějak povědomá, tak vězte, že se jedná o skutečně známé takzvané prokleté básníky) ... a nutno podotknout, že často dost explicitních a dekadentních dopisů, jako byl ostatně i sám jejich bouřlivý a sebedestruktivní vztah a doba, na jejímž pozadí se odehrával. Dostala jsem ji před pár lety od Rišu k narozeninám a i vzhledem k tomu, jak moc mám ráda film Total Eclipse (o kterém jsem se dozvěděla od prágošky v jedné hodině literatury na gymplu, pak že vám škola k ničemu není), patří k mým malým pokladům, ke kterým se ráda vracím.

Mordred, Artušův bastard


S touto zajímavou knížečkou (s naprosto odpornou a neodpovídající obálkou) mě před pár lety seznámila Simča, která ji někdy ulovila v Levných Knihách, a dokonce mi ji tehdy i zapůjčila, abych si ji mohla přečíst. Pamatuji si, že jsem tehdy o pauze mezi přednáškami chtěla číst Pána much z povinné četby. Nakonec jsem na Pána much ani nesáhla a skončila zažraná do tohodle. Jedná se vlastně o trochu jiný (z mého nového literárně-kritického slovníku bych směle mohla říct, že dekonstruktivistický), méně klasicky hrdinský a trochu víc pohansky realističtější pohled na Artušovskou legendu, z pohledu vyrůstajícího Mordreda, kterému jednou osud do cesty přivede krásného a mužného Lancelota ... takže už asi chápete, proč mě to tak bavilo číst. :D

Teplá Praha


Poměrně malá a útlá svítivě růžová knížečka, kterou nelze přehlednout (a věřím, že to byl účel), která nám přibližuje matičku Prahu zcela jiným pohledem, vlastně bych klidně mohla říct duhovými brýlemi, a to už od čtrnáctého století. Vše máte hezky rozdělené podle čtvrtí i s mapkami, takže klidně může posloužit jako turistický průvodce. Docela dobře si dokážu představit, že by se podle ní dala Praha krásně prijít a člověk by hned zjistil, že v leckterém tom obyčejném domě nebo lokále se kdysi odehrávaly velmi zajímavé věci. 8D

Achilleova píseň


Že byla největším milostným příběhem Trójské války lovestory Parise a Heleny? Ale jděte. O tom, jak to vlastně bylo mezi Achillem a Patroklem, se lidé dohadují snad odjakživa (aneb co tím vlastně Homér chtěl říct, že), a tady je představena přesně ta verze jejich vztahu, se kterou všichni souhlasí a kdo říká, že ne, ten lže. Opravdu, nádherný historický román a ještě nádhernější příběh lásky dvou spřízněných duší, která však neměla mít dopřáno dlouhého trvání. Přiznám se, že jsem ji četla v originále, v knihovně ji mám v českém překladu a rozhodně si ji někdy přečtu znova, protože je opravdu krásná, i slzu jsem u ní uronila. :'3

Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru


Konec osmdesátých let, Mexiko a dva zcela odlišní kluci s rozhodně ne typickými jmény, které jedno léto svedla náhoda dohromady a kteří se milují tak moc, že by pro toho druhého udělali prakticky cokoliv, jen si to ještě nedokázali pořádně uvědomit a především připustit. Je to skutečně jedna z nejkrásnějších, nejpoetičtějších knížek, s jakými jsem měla tu čest a která mě prostě chytila za srdce (o čemž ostatně svědčí i to, že jen co jsem ji dočetla, otravovala jsem s ní snad každého, ať už chtěl nebo nechtěl, že je to něco, co si prostě nutně potřebuje přečíst). Ari s Dantem jsou prostě precizní skořicové rolky. :3 Kéž by všichni rodiče byli takhle tolerantní a chápaví.

Líbali jsme se


Opět poměrně kraťoučká záležitost psaná stylem, na který jsem si osobně musela ze začátku trochu zvykat, ale nakonec jsem si nad ní dokonce i zakrvácela (jen tedy z prstu, no, žádný epický nosebleed se nekonal). Na třech vzájemně proplétajících se příbězích, kterým však vévodí příběh dvou chlapců, kteří se rozhodnou bojovat proti předsudkům tak, že se rozhodnou pokořit světový rekord v líbání, je nenásilně konfrontován rozdíl mezi generacemi a tím, jak se v průběhu let změnil (nebo nezměnil) pohled společnosti na gaye a jak se spolu s tím změnily i jejich možnosti. Rozhodně si tedy stojím za tím, že je to něco, co stojí za přečtení. Opravdu.

Will Grayson, Will Grayson


Má prvotina, na které se podílel John Green, protože, a to přiznávám, mám vůči němu jistou předpojatost pramenící z především z toho, jak z něj byli vždycky všichni vystříkaní a ta děsně deep pseudointelektuálská moudra se mi jednu dobu objevovala snad i v ledničce (neříkám, že je to správný přístup, ale jak je někde něčeho fakt moc, v 99% případů mě to začne štvát). Nakonec jsem byla velmi mile překvapena, u čtení jsem často i nahlas vyprskla smíchy (takže gratuluji překladatelům, povedlo se) a ten úplně nejteplejší muzikál, jaký kdy lidstvo spatřilo, bych si upřímně klidně šla poslechnout i naživo. :D Dalo by se tedy říct, že jsem trochu změnila názor, a i když teď rozhodně nemám chuť jít okamžitě vykoupit všechny Greenovy další knížky, takhle se mi četla prakticky sama.

Nedej se


Pokud jste četli Fangirl a pokud jste si, stejně jako já, fňukali nad tím, že byste ohledně Simona Snowa aka variaci na Harryho Pottera klidně uvítali celou samostatnou knížku, Nedej se je přesně pro vás, protože přesně to to je (a musím říct, že když jsem se o tom asi před měsícem dozvěděla, měla jsem co dělat, abych nevydávala pterodaktylí zvuky). Penny je boží a Simon s Bazem jsou prostě další precizní skořicové rolky, které si zaslouží být spolu šťastně až do smrti. :'3 Navrch je to doslova nabité neuvěřitelnými hlody a už jenom pro kouzla typu To nejsou droidi, které hledáte, to zkrátka potřebujete mít. :>

Captive Prince


Sice mi to zabralo bez měsíce téměř celý poslední kalendářní rok mých studií (Captive Prince jsem zhltla za jeden lednový zkouškový den, Prince's Gambit mi dělal společnost na letní dovolené a čtrnácti dnech na magnetech, no a Kings Rising jsem zhltla za dva dny ke konci listopadu, po tom, co jsem po závěru Prince's Gambit fakt měla strašný strach, jak se to zvrhne :'D), než jsem se touto trilogií pročetla, ale na druhou stranu, zase jsem si tak skvělé čtivo nevyplýtvala na jeden večer. ;) Jsem velmi ráda, že jsem se nechala přesvědčit a že Captive Prince zaujal čestné místo v mé knihovně. Všechna prostředí, kde se trilogie postupně odehrává (hlavně z prvního dílu vysloveně dýchala taková ta ... jak to nazvat ... opojnost ... protože co si budeme povídat, kam se na to, co se odehrávalo ve Vere hrabe celá antika, po dočtení prvního dílu jsem měla normálně chuť jít se namatlat voňavým olejem), postavy (pořád mám trochu problém s tím, abych si Laurenta nepředstavovala jako Jurču z YoI, ale i to se třeba časem vstřebá :D), postupný vývoj vztahu mezi Damenem a Laurentem (aneb když na nějakou akci čekáte knížku a půl, vaše frustrace dosáhne vrcholu, ale o to víc si to pak budete užívat, když to konečně přijde :'3), fakt nemám nic, co bych vytknula, byla jsem velmi zanícenou čtenářkou. >:3 Nikdy jsem nějak zásadně nezatoužila po tom, abych si přečetla nebo se pravidelně dívala na Game of Thrones. Mám ale pocit, že práve Captive Prince mi je zastupuje víc než obstojně a pokud máte rádi nejen gay stuff, ale také intriky a gay stuff, potřebujete si to přečíst a budete minimálně stejně spokojeni jako já. :3

Buzíčci


Konečně také nějaký zástupce z našich luhů a hájů aneb jedenáct vzájemně provázaných povídek z pražského prostředí o lásce, nevěře, radosti i smutku, o mladých i starých, slavných i neznámých, gayích i lesbičkách, které mě upřímně dost chytly za srdíčko (akorát to namachrované hovádko hned z první povídky jsem měla chuť něčím přetáhnout). Asi nejvíc na mě zapůsobila povídka, která je vlastně souhrnem několika slohových prací dvanáctiletého klučiny žijícího se dvěma maminkami, která až bolestivě přesně ukazuje realitu plnou předsudků a nenávisti, která tady bohužel pořád je. Před pár dny jsem se o její existenci dozvěděla od Infinity a hned jsem měla jasno, že je to něco, co mi v knihovně nesmí chybět ... a jsem velmi ráda, že jsem si ji pořídila, aby mě o Velikonocích beránek nepokakal, protože jsem ani v nejmenším nebyla zklamaná, spíš naopak.

Tell the Wolves I'm Home


Knížka, která ve mě, i přesto, že mi trvalo docela dlouho, než se mi do ní podařilo začíst, zanechala hodně hluboký dojem ... protože 80. léta a především jejich konec, to je v souvislosti s hlavním tématem tohoto článku, to je počátek pandemie AIDS a s ní spojených předsudků a nenávisti. Rodinné vztahy, hledání sebe sama a také to, že člověk nemůže ovlivnit, do koho se zamiluje nebo to, jestli se zamiluje "dobrým" nebo "špatným" způsobem (a vůbec se to nemusí vztahovat jenom na gaye), to jsou hlavní témata téhle knížky, která, v porovnání s ostatními zde zmíněnými tituly, úplně jiná, ale snad o to silnější ... a taky smutnější. A přesto krásná. Proto jsem opravdu ráda, že se ke mě dostala.

Probuzení Simona Spiera


Knížka o téměř sedmnáctiletém klučinovi, který už nějakou dobu ví, že je gay, ale došel k závěru, že nikdo další to zatím vědět nemusí, a který se bezhlavě zamiloval do stejně orientovaného kluka ze školy, se kterým si vyměňují anonymní maily (takže ani jeden neví, kdo je ten druhý, ale právě díky tomu se dokážou vzájemně pochopit a otevřít), které se stanou předmětem jistého vydírání a tím se věci konečně dají do pohybu? Oh, gimme! *-* Já prostě tenhle typ YA fakt můžu a tady další teplý Simon v mé sbírce (ehehe, však stačí vyjet o pár titulů nahoru) mě bavil moc a moc a jsem velmi šťastná, že jsem si na jeho existenci vzpomněla, protože ho považuji za velmi dobře investovanou část finančního Ježíška. :3 A taky z něj pochází ta geniální myšlenka, že coming-outem by si měli projít všichni, nezávisle na orientaci.

Muffin a čaj


Jak krásné je, když se vám ve sbírce usídlí český kousek, který vás navíc strašně chytne za srdíčko, a to navíc přesně tím způsobem, jakým vás chytli výše zmínění Ari s Dantem? K nezaplacení. ♡ Muffin a čaj mi byl doporučen ze dvou mě blízkých a přesto zcela nezávislých zdrojů, a jsem fakt šťastná, že jsem si k promoci nadělila právě jej, protože se z něj vyklubal přesně takový krásný, poetický (i když občas takový, že vás u toho srdce spíš píchne, aka lidi jsou kreténi a to se asi bohužel jen tak nezmění) příběh, v jaký jsem ani nedoufala ... a který mi to srdce vážně uloupil (a teď, po přečtení, zas nějak nevím, co se životem). A co na tom, že na zadní stránce je psáno, že se jedná o "český LGBT román pro mládež". V tomhle směru asi zůstanu mládeží uvnitř napořád, a ráda. :'3 A vy si to taky potřebujete přečíst. A to myslím zcela vážně.

Call Me By Your Name


Původně jsem plánovala, že si Call Me By Your Name na čtení nechám až na léto, ale jelikož letos začalo nějak dřív, minimálně teplotně, tak jsem nevydržela. Už z filmové verze téhle nádherné, i když ve své podstatě zdcující letní romance jsem byla unešená, a s radostí mohu říct, že ani knížka není výjimkou. Spíš naopak, Eliovy pocity, myšlenky, nejistoty a vnitřní boje jsou tu vykresleny tak, že prostě věříte každému slovu, každému písmenku, a navrch máte obrovskou chuť toho chlapce obejmout a říct mu, že s ním nic v nepořádku není a že všechno bude dobré. Je to knížka, která je tím, že je tak trochu sondou do ať už jakkoliv vyspělé, tak stále ještě pubertální duše, která prakticky až na dřeň odhaluje pocity, nejistoty, touhy a strachy, dost intimním, občas až explicitním čtivem (a taky tu samozřejmě máme teď už snad kultovní scénu s broskví, kterou ve filmu spousta lidí nebyla schopna rozdýchat, že :D) ... ale právě to je minimálně za mě ten hlavní důvod, proč je tahle knížka tak silná. A tak krásná.

Autoboyography


Můžu říct, že jsem velmi šťastná, že se obě autorky spojené pod společným pseudonymem rozhodly v rámci Pride Month neboli června 2018 dát po celý měsíc na internetu tuhle knihu volně ke čtení, protože kromě toho, že má fakt nádhernou obálku, je skutečně krásná a ukazuje jeden z obrovských konfliktů, který se stále ještě musí řešit i v současnosti - a tím je LGBT vs. církev, v tomhle konkrétním případě Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, tedy američtí mormoni. Na klíčícím vztahu dvou kluků, kteří se seznámili na semináři, jehož cílem je do konce pololetí napsat vlastní knihu, dvou kluků, kteří by snad nemohli pocházet z odlišnějších zázemí, neboť jeden z nich je kromě praktikujícího věřícího rovnou synem biskupa, je často až fakt bolestně vidět ten propastný rozdíl mezi přijetím, předsudky a tím pokrytectvím, aneb rodina je nejdůležitější na světě, ale jenom tehdy, pokud je to taková rodina, jak nám vyhovuje (ale i tak nemůžu říct, že by byla vysloveně cílená proti církvi, jen zkrátka ukazuje, jak to chodí). Je to knížka, která kromě toho, že je občas skutečně hrozně sladká (a to nemyslím jako urážku, občas jsem se fakt nemohla přestat culit), v člověku dost nejspíš vyvolá dost otázek, nad kterými se bude nějakou dobu zamýšlet. A i když jsem ji stihla přelouskat v elektronické formě, budu jedině ráda, jestli se mi do knihovny dostane také v té reálné. :3

Drž mě pevně


O pár titulů výše (a pár let zpátky) jsem se u Will Grayson, Will Grayson zmínila, že bych si "ten úplně nejteplejší muzikál, jaký kdy lidstvo spatřilo, upřímně klidně šla poslechnout i naživo". No a vidíte, o pár let později třímám v tlapkách alespoň jeho scénáristický přepis, který se mi dokonce podařilo vyhrát v giveaway. A po přečtení můžu směle konstatovat, že je to taková oddechová jednohubka, navrch plná scénáristických poznámek typu "Mělo by to být nejmíň tak homoeroticky nabité baseballové číslo jako I Don't Dance v High School Musical 2", které jsou jednak pravdivé (a všichni to víme, neříkejte, že ne) a jednak prostě vtipné. :D

How They Met and Other Stories


Sbírka povídek o lásce, kterou jsem vyhrála v giveaway a předem jsem vůči ní neměla praticky žádná očekávání ... a o to mileji jsem nakonec byla překvapená. Jednotlivé povídky totiž pojednávají o lásce ve všech podobách, rozhodně tedy nejen hetero (jinak bych ji sem koneckonců ani nezařadila), spíš právě naopak, větší prostor zabírají právě ty s LGBT tematikou. A ačkoliv hlavní téma mají všechny společné, každá z nich má trochu jiný tón, některé jsou veselé až přímo sladké, některé smutnější, melancholičtější a více či méně se dotýkající vztahů, respektu, tolerance a přijetí. Nakonec se z toho tedy vyklubala dost milá knížka ideální pro dlouhé tmavé večery, která rozhodně neurazí. :3

Všechno je v pohodě


Poměrně útloučká knížka, která ovšem i na takové ploše dokáže čtenáři poskytnout tak silný a hluboký zážitek, co se často nepovede ani knížkám dvakrát až třikrát delším. Osobně bych ji tím, jak na mě zapůsobila, přirovnala k Tell the Wolves I'm Home - LGBT tématika tu sice hraje důležitou, ale ne tu úplně primární roli; rodinné vztahy, ztráta, samota, zrada a hledání sebe sama, to jsou ta hlavní témata, se kterými se (nejen) hlavní hrdinky (protože i Mabel je stejně důležitá jako Marin) snaží vyrovnat. Všechno je v pohodě není ňufací čtení, nad kterým se budete uculovat. Pod tou nádhernou obálkou skrývá fakt silný příběh, ve své podstatě hrozně smutný, ale přesto krásný. Příběh, který dost možná přečtete za jediný večer nebo odpoledne. Nejen pro jeho délku, ale především proto, že se od něj těžko budete odtrhávat.

×××

Tak, doufám, že jsem třeba někomu poskytla tip na dobré čtení, protože za sebe můžu směle říct, že všechny tyhle knížky mě fakt bavily. A pokud by byl někdo tak laskavý a třeba poskytl ještě nějaký další tip naopak mě, budu jedině ráda. ^^ Queer knížek není nikdy dost a těch dobrých obzvlášť. >:3

 


Komentáře

1 Lila Lila | Web | 10. dubna 2016 v 9:52 | Reagovat

Zrovna toho Arthura jsem hrozně hledla a nikde nic, ale rozhodně se pdovíám i po těch ostatních vypadají až epicky zajímavě.

2 addie rozalie addie rozalie | Web | 10. dubna 2016 v 14:27 | Reagovat

Knížku Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru si plánuju přečíst už dlouho, tak jsem na to zvědavá. A jinak jsem četla jen Will Grayson, Will Grayson, a pro mě "od Greena" (vím, není jen od něj) rozhodně jedna z těch nejlepších!

3 Clawdia a Honey Clawdia a Honey | Web | 10. dubna 2016 v 16:07 | Reagovat

Ani jednu z těchto knih neznáme :)

4 Saki Saki | Web | 10. dubna 2016 v 21:15 | Reagovat

Na Teplou Prahu jsem narazila při hledání na databaziknih, ale nějak jsem k tomu ještě nedošla nooo… :D
Achilleovu píseň jsem si hned po tvém článku, ve kterém jsi tuto knihu zmínila musela objednat a teď už mě čeká na poličce v knihovničce ^^ hned za touto knihou následovala další knížka a to přesně Řekni vlkům, že jsem doma. No a pak je stále ještě koupená, ale nevyzvednutá, nejspíš ležící někde na poličce mé kamarádky v Praze velice útlá knížečka Příběh Fredyho Hirsche… a to je asi vše z mé sbírky :(
Ovšem! Plánuji ji trochu rozšířit. A … zabiju tě!! Aristotelese a Danteho chcii a to samé i Líbali jsme se! Teď tě nenávidím za to, že ty to máš doma a já ne TT^TT
John Green… kdopak je ten pán? … To bude asi ten, co napsal tu knihu, která měla něco s hvězdami v názvu ne? To, jak mi každý říkal, ať to nečtu, nebo se nekoukám na film, že vypotřebuju tunu kapesníků při konci. Tak jo… co udělala Saki při konci knihy: Nee!! To je hrozná nuda! Jak někdo může zabít knihu takovým hrozným koncem?! Už na tu knihu nikdy nešáhnu a od něho už nic nepřečtu, u mě jsi skončil Johne Greene! … jo asi takhle nějak :D … Že bych mu dala ještě jednu šanci? :D

5 Storycollector Storycollector | 11. dubna 2016 v 12:03 | Reagovat

Mordred x Lancelot zní dobře. Co na to Guinevra?

6 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 11. dubna 2016 v 17:53 | Reagovat

[5]: Kvůli té právě myslím Lancelot Mordreda odkopne, ale už si to úplně přesně nepamatuju, navíc to myslím mělo mít pokračování, které tady snad ani nevyšlo. ^^"

[1]: Tak jsem ráda, že jsem dala pár tipů. :)

[2]: Rozhodně doporučuji, fakt jsem z toho byla nadšená. :3

[4]: Ahahahaha! 8D Ale nenávist si teda nezasloužím, když už, tak jenom závist. T^T
Hvězdy nám nepřály jsem viděla jenom jako film a stále mi to připadá jako přeceňovaná věc, co se za každou cenu snaží strašně hrát na city, a ty pseudomoudra mi pijí krev dodnes ... ale Will Grayson, Will Grayson je fakt fajn. C:

7 Storycollector Storycollector | 12. dubna 2016 v 11:18 | Reagovat

Takže lance je bi a ještě k tomu lamač srdcí a rozbíječ manželství. lol XD

8 Kate Kate | 9. června 2017 v 21:36 | Reagovat

Četla jsem Líbali jsme se a Ariho s Dantem, obě knížky jsou naprosto boží! Carry On/Nedej se mám doma už přes rok (:D) a ještě jsem se k tomu nedostala :D O prázdninách se k tomu určitě dostanu :) Prý je to lepší než Fangirl, která mi přišla jako průměrně dobrá knížka, tak jsem na to zvědavá... Při čtení Fangirl mě víc bavili Simon s Bazem než cokoli jiného.

9 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 9. června 2017 v 21:40 | Reagovat

[8]: Carry On je naprosto boží, máš se na co těšit. ;3

10 Moomin Moomin | Web | 10. června 2017 v 18:22 | Reagovat

Přečti si Dám ti slunce ^^ já to půjčila kámošce, ale až mi to vrátí, urychleně si to přečtu znova ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama