Víte, co je vysloveně fajn? Když potřebujete, aby vám někdo něco vyplnil a poslal zpátky, abyste to mohli vytisknout, přijít za ním pro podpis a odevzdat to na příslušném místě ... jenže on vám ten někdo pořád neodepisuje ani na třetí mail a vám už pomalu začíná hořet koudel u zadku, protože deadline se blíží. A teď si tuhle krásnou situaci znásobte dvakrát.
Jedné odpovědi jsem se dočkala po týdnu, druhé po dvanácti dnech. To už pak fakt máte chuť omlátit jim ty papíry o hlavu.
Tak ... dneska jsem konečně úspěšně završila jednu věc, která mě solidně nervovala přibližně tak poslední měsíc, aneb včera jsem úspěšně vyběhala potřebné podpisy od mých host-teachers a dneska tyto dokumenty podmiňující nástup na praxi úspěšně odevzdala, takže mi spadl ze srdce jeden velký kámen. Ale jen se nebojte, v neděli už určitě zase budu šílet, protože mě v pondělí čekají první náslechy, ale i tak mám alespoň na těch pár dní relativně klid.
On je tenhle týden vůbec zatím celý takový nějak podezřele v klidu. Z toho, co nám velkokněžna nabalila na poslání do pondělí, mi na víkend zbyl už akorát druhý lesson plan, takže jsem mohla od Vánoc směle vyrazit za západočeským prarodičovstvem a nadýchat se trochu rozkvetlého jara. Nakonec jsem se dokonce i nečekaně srazila s kamarádkou, kterou jsem neviděla už pár let, a ve které jsem získala dobrovolného pokusného králíčka na začátečnickou angličtinu, protože vždycky měla němčinu a ráda by se alespoň na domluvení rukama nohama naučila. ^^ V úterý jsem pak dostala první zápočet (sice je k tomu ještě zkouška, ale vzhledem k tomu, že se jedná o tak ošklivý předmět, jakým Metodologie pedagogického výzkumu je, udělalo mi to radost) a psala test z literární kritiky, který mi nakonec vůbec nepřišel nějak příšerně těžký, ale nerada bych to zakřikla.
A vidíte, už jsme se dostali až k tomu (pro mě) úspěšnému včerejšku (mluvit hned se třemi cizími lidmi v jeden den pro mě fakt není zrovna jednoduchá záležitost). Proto jsem si včera v tak pěkný den udělala radost a odnesla si domů hned dvě dámy - jednak k Pinkie malou Fluttershy, kterou uvidíte později, a potom úžasnou Felicii (ne, nemám na mysli auto, ale zrzavou bohyni). :3
A taky jsem v rámci toho, že jsem si řekla, že si ty poslední volné dny před praxí musím dostatečně užít s věcmi, na které při ní nebudu mít čas ani pomyšlení, přečetla Poslední navěky. Ano, pětisetstránkové a ano, za jediný den, jednoduše jsem se nemohla odtrhnout. A můžu říct, že jsem spokojená, opravdu hodně spokojená, ty knížky jsou prostě úžasné. :'3
Dneska jsem se z přemíry ne až tak úplně chtěné socializace během posledních dvou dní rozhodla, že už nechci nikoho, ale vůbec nikoho vidět, vyprdla se několikahodinové čekání na přednášku, poobědvala švýcarskou bagetu a jela domů, kde si můžu hezky číst nebo na něco koukat na balkoně, když je venku tak pěkně. Zítra to ještě musím nějak překlepat, ale vzhledem k tomu, že mi odpadlo první ranní cviko, nemusím vstávat ve čtvrt na šest, což je snad úplně největší dárek. Taky má dneska drahé rodičovstvo šestadvacáté výročí svatby, takže se zítra jde na hezkou slavnostní večeři, což mi pro změnu zase vynahradí tradiční páteční absenci pořádného oběda (už jsem si nějak zvykla, že v pátek prostě obědvám Fornettky, líp se to nestíhá). Už nějakou dobu mám totiž poměrně velkou chuť na nějakou tu chutnou orientální patlaninu, které zrovna pan šéf U Jakuba skutečně umí víc než velmi dobře, takže myslím, že to bude víc než fajn. ^^
Pokud se vám líbí má fotka na Téma týdne, můžete pro ni hlasovat → 
