Duben 2016

Two more weeks to go

30. dubna 2016 v 15:51 Herald z roku 2016
Jak je nejspíš zřejmé z toho, že píšu, nebo spíš nepíšu ne záhrobí, první týden praxe jsem tedy jakž takž přežila (taky jsem se za to náležitě odměnila třemi vynikajícími velkými makronkami a knížkou). V první hodinu v pátek ráno (tedy ve vskutku ideální čas, kdy se snad každému hrozně chce něco dělat, že) jsem odučila své jediné angličtinové deváťáky, a nakonec to bylo docela fajn. :) Ačkoliv tedy taky nejsou zvyklí na to, aby jim i instrukce člověk sděloval anglicky, a dámy se k nějaké komunikaci taky zrovna nepřetrhly. Jelikož zrovna dělají pasiv (který jsem se do nich nakonec snažila nějak nabušit alespoň česky, ale stejně ... neříkejte mi, že po devíti letech učení jazyka je zrovna tohle něco extrémně složitého :'D) a tématem byly unusual hotels, měla jsem pro ně na úvod připravené video z japonského kapslového hotelu, na což jsem navázala tím, že jsem ony puberťáky rozdělila do tří skupinek, ve kterých měli podle instrukcí, co by měl obsahovat, vytvořit leták na svůj vlastní unusual hotel (což je samozřejmě bavilo, protože čím větší ptákovinu můžete vymyslet, tím lepší, tradičně). Nejlepší ovšem stejně byl hotel s obřími koulemi pro křečky. :D


Pozdrav z fronty

28. dubna 2016 v 19:42 Herald z roku 2016
Řekla jsem si, že by bylo možná načase dát vědět, že ještě žiju, A proč že zrovna takové nepěkné přirovnání? No, ona totiž pedagogická praxe takovým válečným polem skutečně je ... bohužel ale spíš ve sborovně než ve třídě. Řekněte mi, proč musí prakticky každý většinově ženský kolektiv jak stádo sviní? I když, hejno sršní by možná bylo ještě výstižnější.


Lucifer

26. dubna 2016 v 16:37
Jak to dopadne, když se Lucifer rozhodne vzít si dovolenou a místo Pekla začne v LA pomáhat řešit zločiny? Jedním slovem - epicky. Skutečně, tenhle seriál mě zaujal už od toho prvního uteklého pilotu, o kterém jsem se tehdy dozvěděla tuším že (jak jinak) od Kelly, a to zaujetí mě nepustilo až do konce. Upřímně řečeno, on Lucifer v podání Marka Pellegrina opravdu nemá chybu (aneb ze všech se díky SPN stali v očích mudlů satanisti, bez výjimky), ale Lucifer v podání Toma Ellise je kromě toho zcela očekávaného častého chování typu znuděný rozmazlený spratek prostě neuvěřitelně okouzlující, a navrch ještě ten hot damn britský přízvuk ... prostě fakt Lucifer, kterému byste se OKAMŽITĚ upsali, a tak to má být. *///* (je prostě poznat, že se jedná o dítko Neila Gaimana; silně v něm cítím Crowleyho z Good Omens, které taky rozhodně můžu, a to velmi). Nehledě na to, že chemie s ostatními postavami funguje skutečně na jedničku, ať už se jedná o Chloe, Lindu nebo malou Trixie, a s takovou Maze by šel do postele každý, KAŽDÝ, nehledě na pohlaví, přesvědčení nebo čemkoliv (ne, nevyvrátíte mi to). Osobně velmi doufám v další řadu či rovnou řady, protože to skutečně bylo něco, na co jsem se těšila každý týden. >:3

Makarenko, Nejedlý a kat Mydlář

24. dubna 2016 v 21:18 Herald z roku 2016
Zítřkem mi začínají tři týdny praxe.
Asi se brzy pozvracím, jak nervózní jsem. Pokud v průběhu rovnou neskončím mrtvá někde ve škarpě, třeba i vlastní rukou.
Takže ... jen jsem vám to potřebovala sdělit, i když je to naprosté většině z vás zjevně jedno.
No nic.


Hodně štěstí, Saku, ty to nějak zvládneš.

Vysokoškolské studium je Mordor

24. dubna 2016 v 9:48 Odkazy
Možná, že tuhle po všech ohledech perfektní stránku znáte, možná taky ne. Já osobně na chodím velmi často a velmi ráda, protože naprosto dokonale vystihuje realitu, v které se už nějaký ten rok pohybuji a kterou myslím ocení většina stejně postižených jedinců, tedy vysokoškoláků. Za sebe ji tedy můžu jedině doporučit. :'3



You're going to love me

22. dubna 2016 v 17:02 Královniny panenky
Fluttershy vždycky byla mým velmi oblíbeným charakterem a v EG je obzvlášť rozkošná, takže bylo celkem jasné, že u mě taky jednou skončí. :3


Klid před bouří

21. dubna 2016 v 11:52 Herald z roku 2016
Víte, co je vysloveně fajn? Když potřebujete, aby vám někdo něco vyplnil a poslal zpátky, abyste to mohli vytisknout, přijít za ním pro podpis a odevzdat to na příslušném místě ... jenže on vám ten někdo pořád neodepisuje ani na třetí mail a vám už pomalu začíná hořet koudel u zadku, protože deadline se blíží. A teď si tuhle krásnou situaci znásobte dvakrát.

Jedné odpovědi jsem se dočkala po týdnu, druhé po dvanácti dnech. To už pak fakt máte chuť omlátit jim ty papíry o hlavu.


Tak ... dneska jsem konečně úspěšně završila jednu věc, která mě solidně nervovala přibližně tak poslední měsíc, aneb včera jsem úspěšně vyběhala potřebné podpisy od mých host-teachers a dneska tyto dokumenty podmiňující nástup na praxi úspěšně odevzdala, takže mi spadl ze srdce jeden velký kámen. Ale jen se nebojte, v neděli už určitě zase budu šílet, protože mě v pondělí čekají první náslechy, ale i tak mám alespoň na těch pár dní relativně klid.

On je tenhle týden vůbec zatím celý takový nějak podezřele v klidu. Z toho, co nám velkokněžna nabalila na poslání do pondělí, mi na víkend zbyl už akorát druhý lesson plan, takže jsem mohla od Vánoc směle vyrazit za západočeským prarodičovstvem a nadýchat se trochu rozkvetlého jara. Nakonec jsem se dokonce i nečekaně srazila s kamarádkou, kterou jsem neviděla už pár let, a ve které jsem získala dobrovolného pokusného králíčka na začátečnickou angličtinu, protože vždycky měla němčinu a ráda by se alespoň na domluvení rukama nohama naučila. ^^ V úterý jsem pak dostala první zápočet (sice je k tomu ještě zkouška, ale vzhledem k tomu, že se jedná o tak ošklivý předmět, jakým Metodologie pedagogického výzkumu je, udělalo mi to radost) a psala test z literární kritiky, který mi nakonec vůbec nepřišel nějak příšerně těžký, ale nerada bych to zakřikla.

A vidíte, už jsme se dostali až k tomu (pro mě) úspěšnému včerejšku (mluvit hned se třemi cizími lidmi v jeden den pro mě fakt není zrovna jednoduchá záležitost). Proto jsem si včera v tak pěkný den udělala radost a odnesla si domů hned dvě dámy - jednak k Pinkie malou Fluttershy, kterou uvidíte později, a potom úžasnou Felicii (ne, nemám na mysli auto, ale zrzavou bohyni). :3


A taky jsem v rámci toho, že jsem si řekla, že si ty poslední volné dny před praxí musím dostatečně užít s věcmi, na které při ní nebudu mít čas ani pomyšlení, přečetla Poslední navěky. Ano, pětisetstránkové a ano, za jediný den, jednoduše jsem se nemohla odtrhnout. A můžu říct, že jsem spokojená, opravdu hodně spokojená, ty knížky jsou prostě úžasné. :'3

Dneska jsem se z přemíry ne až tak úplně chtěné socializace během posledních dvou dní rozhodla, že už nechci nikoho, ale vůbec nikoho vidět, vyprdla se několikahodinové čekání na přednášku, poobědvala švýcarskou bagetu a jela domů, kde si můžu hezky číst nebo na něco koukat na balkoně, když je venku tak pěkně. Zítra to ještě musím nějak překlepat, ale vzhledem k tomu, že mi odpadlo první ranní cviko, nemusím vstávat ve čtvrt na šest, což je snad úplně největší dárek. Taky má dneska drahé rodičovstvo šestadvacáté výročí svatby, takže se zítra jde na hezkou slavnostní večeři, což mi pro změnu zase vynahradí tradiční páteční absenci pořádného oběda (už jsem si nějak zvykla, že v pátek prostě obědvám Fornettky, líp se to nestíhá). Už nějakou dobu mám totiž poměrně velkou chuť na nějakou tu chutnou orientální patlaninu, které zrovna pan šéf U Jakuba skutečně umí víc než velmi dobře, takže myslím, že to bude víc než fajn. ^^


Anime vs. live action - dojmy

18. dubna 2016 v 19:43 (Ne)zaujaté "recenze"
K takzvaným live actions mám prakticky už od mých otaku začátků poněkud rezervovanější přístup, protože, narozdíl od anime, kde díky různým barvám vlasů jednotlivé postavy bezpečně odlišíte, mi tady (teď doufám, že to nebude znít moc rasisticky ^^") zkrátka většinou přijdou všichni stejní a mám poměrně dost velký problém rozlišit, kdo je kdo ... proto je tedy zrovna moc nevyhledávám. :'D

Nakonec se mi tu ale za nějakou dobu sešlo pár takových, které jsem nejen že viděla, ale u kterých i bezpečně znám právě anime verzi, tak jsem si řekla, že by nebylo na škodu ty dojmy nějak srovnat. ;)


Slade - Run Runaway

17. dubna 2016 v 20:01 Gramofon Underlandu
Jediná věc, která mě dneska v tom upršeném a celkově ospalém dni alespoň trochu nabila energií.


Jsem šprt, a nestydím se za to

14. dubna 2016 v 18:57 Historie conů, slezin a jiných akcí
Tenhle týden jsem totiž až nechutně aktivní na akcích, kde se vyskytuji zcela dobrovolně a z vlastní vůle ... a ono se mi to dokonce i líbí. ^^


Děkansko-proděkanské hlody vol. 5

13. dubna 2016 v 16:38 Epické výroky
Dneska sice jenom pár, ale což, lepší než drátem do oka. Navíc je příští týden poslední.


Ajin - recenze

11. dubna 2016 v 18:56 Anime recenze
Před sedmnácti lety byla na bitevním poli v Africe objevena zcela nová životní forma, které se začalo říkat Ajin - vypadá jako každý jiný člověk, jen s tím rozdílem, že prakticky nesmrtelný a navrch disponuje schopnostmi, které běžného člověka zcela převyšují. Takový jedinec si však toho, že je Ajin, vůbec nemusí být vědom ... tedy, až do doby, než poprvé zemře. Je tedy dost dobře možné, že by se to nikdy nedozvěděl ani Kei Nagai, student, který se, prakticky jako všichni ostatní, s Ajinem setkal tak maximálně na stránkách učebnice nebo v televizních zprávách, a který by si dál šel svou chladně vykalkulovanou cestou k úspěchu, kdyby se jednoho krásného dne nenechal srazit náklaďákem a následně, ke svémi zděšení i zděšení ostatních přítomných, opět neobživnul. V ten okamžik se z něj totiž stává lovná zvěř, neboť veřejnost se, jak už to tak bývá, kdykoliv se najde něco, co se od nich nějakým způsobem liší nebo je nedejbože dokonce převyšuje, nesmrtelných a tím pádem nebezpečných Ajinů děsí. Naopak pro politiky, vojáky i vědce Ajinové a především jejich nesmrtelnost představují neuvěřitelné množství možností využití, ať už ve zdravotnictví nebo například při testování zbraní. Proto je potřeba každého Ajina odchytit a důkladně prozkoumat (o čemž samozřejmě veřejnost nemá ani tušení, to by přece nebylo humánní). Kei má tedy, pokud nechce skončit jako pokusný subjekt v laboratoři, kde by ho čekalo jedině nekonečné množství vlastních smrtí, jedinou možnost - utéct a schovat se. Ani to ale nebude snadné, protože na nahlášení a dopadení Ajina je vypsaná tučná odměna (nebo se to alespoň říká), takže nezbývá prakticky nikdo, komu by se dalo věřit. Co se ale stane, když se asi nejsilnější a nejnebezpečnější Ajin v Japonsku, na první pohled neškodně působící stařík jménem Satou, rozhodne, že je čas na revoluci, naverbuje svou soukromou armádu Ajinů a vyhlásí lidstvu vyhlazovací válku?

Přiznám se, že jsem do toho anime alespoň ze začátku vkládala poměrně velké naděje, protože zrovna tohle téma patří k mým oblíbeným, která mě ve většině případů zaujmou ... a nejspíš proto jsem nakonec byla celkem dost zklamaná. Asi první věc, která vás nutně musí praštit do očí, je animace. Proboha, proč to nemohli udělat normálně místo tohodle divného rádoby 3D cosi? :'D Opravdu, animace postav je v tomhle případě něco, co jsem skutečně nezkousla a pořád mi to hodně, ale opravdu hodně vadí (nemůžu si pomoct, ale všichni, opravdu všichni jsou tam jak nějací postižení sekající se Vocaloidi, bleh). Další věc, která mi neuvěřitelně pila krev, byl sám Kei. Kei je totiž, když mi odpustíte ten výraz, prostě zmrdíček (aneb když o vás i vaše vlastní sestra prohlásí, že jste human trash, tak to asi o něčem vypovídá). Zmrdíček, který na sobě nosí masku kluka, který se zajímá i o něco jiného než jenom o sebe a nevyužívá ostatní jenom tehdy, když se mu to zrovna hodí (jako vážně, kam se třeba poděl Kaito, když ho využil a odkopnul?) a celou druhou polovinu anime jsem prakticky čekala jenom na to, jestli mu už konečně někdo dá pořádně přes tlamu, protože by si to sakra zasloužil. Také jsem bláhově doufala, že se třeba dozvím něco víc o samotných Ajinech a jejich IBM (invisible black matter) černých duších, kteří byli upřímně právě to, co mě lákalo asi nejvíc, nebo třeba nějaké trochu větší background info na Tosakiho, Shimomuru nebo Satoua ... ale my jsme si řekli ne. Sečteno a podtrženo, kdybych měla Ajina srovnat třeba s Kiseijuu, které ve mě před rokem zanechalo opravdu hodně velký dojem, bohužel mu nesahá ani po kotníky. A za mě je toho nevyužitého potenciálu opravdu docela škoda. Nezbývá než trošičku doufat, že to ještě třeba nějak vytrhne OVAčko nebo zbytek filmů.


Pořád váhám, jestli mám zabít sebe, nebo všechny kolem

10. dubna 2016 v 17:53 Herald z roku 2016
A že se tohle heslo za tento týden skutečně málem stalo realitou.


A to jsem si v pondělí myslela, že to bude docela fajn, už jen proto, že nečekaně odpadla poslední hodina a velkokněžna se sice netvářila moc nadšeně na to, že si polovina lidí rozhodla vybrat absenci (na kterou ovšem mají právo), ale nevypadalo by to, že by to až tak moc řešila ... až do úterního odpoledne, kdy se jí to zjevně rozleželo v kebulce a kdy od ní dorazil vysloveně roztomilý arogantní mail s takovým nábalem požadavků, že jsem měla chuť jít ji okamžitě zastřelit. Aneb mstít se i lidem, kteří tam byli a navíc každý týden jak ti blbci všechno poctivě čtou a zpracovávají, je zkrátka opravdu ukázka charakteru vysokoškolského docenta. Nevím, jestli to při svém postavení a vzdělání má zapotřebí, ale evidentně ano. Zkrátka mi zkazila i to, že v pondělí přinesla spolužajda do školy om nom nom domácí bublaninu, v úterý ráno zas spolužák nedomácí, ale stejně dobrou roládu, a že jsem si navrch ráno před cvikem poseděla v krásném počasí venku na lavičce a drbala dalšího přítulného kolejního mourka.

Nakonec jsem ten její nános nějak dala dohromady (a jenom doufám, že dobře, protože jsem nad tím strávila prakticky celý víkend a ještě pár hodin v týdnu) a zkonzultovala ho se spolužajdou, jak to ostatně děláváme každý týden, protože sharing is caring, ale stejně bych jí nejradši na konci dubna šla před barák výstražně chrastit sirkama. A myslím, že bych nebyla sama. Opravdu, myslím, že už bych měla dostatečné množství materiálu na srovnávací studii přístupu mezi katedrou anglistiky a katedrou politologie a filosofie (nebo, jak říká proděkan, katedrou Marxismu a Leninismu). Ten rozdíl je skutečně propastný.


Kromě toho pořád řeším papíry ohledně praxe, protože mé maily zjevně nedorazily a vůbec jsem si tam ve středu nepřipadala jak úplný dement ... což člověku na náladě taky zrovna nepřidá, jen co je pravda, navrch mě to částečně znechucuje a především znervózňuje, protože deadline se pomalu blíží a všude ticho po pěšině. Prostě, jedno velké meh. -_-

Ale abych nebyla jenom tak nechutně negativní, není temnoty bez světla a i tenhle týden se vyskytlo pár věcí, které mi udělaly radost. Kromě těch již zmíněných a každodenních anime momentů pod rozkvetlou sakurou na autobusové zastávce to bylo například to, že mi do knihovny kromě Líbali jsme se a Will Grayson, Will Grayson (což jsem přečetla v pátek, kdy už jsem chtěla jenom knížku, víno, pizzu, film a aby mi všichni políbili mé ctěné pozadí, čehož se mi díkybohu dostalo) přibyla také poslední Škola dobra a zla neboli Poslední navěky, na které se ohromně těším, i když tedy netuším, jestli se k ní vzhledem k tomu prohlubujícímu se chaosu dostanu dřív než někdy v létě nebo o zkouškovém, ale uvidíme, nepředbíhejme. Také se mi po večerech povedlo shlédnout nejnovější řadu Midsomer Murders, která mi skutečně udělala obrovskou radost, především tím, že je to snad jediný existující seriál, kdy je i osmnáctá řada stejně dobrá jako první a nemodlíte se za to, aby už to proboha skončilo (ano, Supernatural, koukám se na tebe ... jsem si na 99% jistá, že tohle je poslední řada, kterou ještě asi nějak doklepu, i když už mě fakt mocně štve).

No ... ale když už nic, alespoň mi tu teď voní ve vázičce hyacinty, které mi ze zahrady přivezlo rodičovstvo, takže se tu můžu krásně zfetovávat tím jejich opojným a tak intenzivním odérem.

Z mé skromné queer knihovničky

9. dubna 2016 v 16:51 Mého srdce žampióni
Tak, někdy před rokem jsem se s vámi dělila o pár tipů na queer filmy, a jelikož se mi to tu už docela naskládalo, přichází čas na to, abych se s vámi podělila i o pár titulů z mé queer knihovničky. ;)


Lindemann - Praise Abort

5. dubna 2016 v 19:03 Gramofon Underlandu
Už pro Rammsteiny jsem měla vždycky poměrně velkou slabost (a to němčinu zrovna moc nemusím) a velmi se mi líbí, že i sám pan Lindemann zůstává věrný tradici a s ničím se moc nesere, ať už je to sebevíc kontroverzní. 8D

Navíc, ta písnička je prostě fakt chytlavá a ne že ne. >:3


Crowleyho nová kámoška

3. dubna 2016 v 14:28 Královniny panenky
Víte, to bylo tak ...

Pinkie byla vždycky jedním z mých nejoblíbenějších charakterů (ano, pokud se někde vyskytuje růžový charakter, je dost vysoce pravděpodobné, že ho Saku bude milovat) a tyhle EG chibi vinylky jsou prostě tak boží, že jsem se v úterý vydala na lov. V Pompu jsem už někdy před pár týdny zahlédla Fluttershy a Applejack, ovšem teď už tam nebylo ani ň. Když už jsem chtěla zklamaná odejít s prázdnou, napadlo mě podívat se ještě o patro výš do Bambule, kde jsem v regálu narazila nejen na Fluttershy, ale právě i Pinkie. A aby toho nebylo málo, podařilo se mi na klubové kartičce nasbírat stovkovou slevu, takže jsem ji ještě měla levnější. ^^

A musím říct, že je boží, vlásky má z měkké gumy, takže se dají krásně žmoulat, a navíc je kloubová, takže se dá pózovat. :'3 Jen je tedy pravda, že ty klouby v kyčlích jsou takové vratké a co jsem četla, jedním z neduhů těhle vinylek je právě to, že se často s chutí lámou, takže se na ni skutečně snažím dávat pořádného majzla. Největší radost ovšem stejně měl Crowley, jen co ji uviděl, se pokřižoval a od té doby brečí u Deana na druhé straně police. 8D


~ Můžete také obdivovat mé krásné Doktorské knížky, JCS a Sherlockovská dývka. >:3

Tag od Terez

2. dubna 2016 v 16:24 Challenges accepted
Když už mě Terez nominovala a ještě mi tak hezky polechtala ego (girl, you're doing it right, přesně takhle se má postupovat, když chceš, aby ti někdo něco vyplnil ;), tak proč ne, že. ^^


Rýmička

1. dubna 2016 v 16:05 Vše kolem Tweedledee
Díky Lowrýně se mi v úterý dostal do tlapek Howlův putující zámek za úžasných 129,- v Levných Knihách a jsem za něj skutečně neuvěřitelně moc ráda, protože ta knížka je prostě poklad, a sám Howl je ještě větší primadona a drama queen v jednom, navíc krásně britsky kousavá. Navrch se tam občas vyskytne i nějaká ta ilustrace a tuhle jsem si zkrátka musela zvěčnit ... prostě, Howl má rýmičku. Smrtelnou chlapskou rýmičku, samozřejmě. :'DDD