Únor 2016

Dnešní den v kostce

29. února 2016 v 19:38 Ostatní věci
Jak já mu držela palce, aby se konečně dočkal. :'3


Jak je to s těmi pohádkami?

28. února 2016 v 16:53 Mého srdce žampióni
Máte rádi pohádky? A už jste si kolikrát říkali, jaké by to bylo bezva se v jedné takové nefalšované pohádce plné chrabrých princů, sličných princezen a ohyzdných čarodějnic ocitnout? No, poradila bych vám jediné - dávejte si veliký pozor na to, co si přejete. V městečku Gavaldon obklopeném neprůchodným lesem se vždy v určitý rok ztratí dvě děti, jedno dobré a jedno špatné, aby se o pár let později znovu objevila na stránkách pohádkových knih. Krásná Sofie je zcela jistě přesvědčena, že to bude ona, koho si Školník vybere a unese, že je předurčena být princeznou a žít šťastně až na věky. Když nastane onen den, Sofie je skutečně unesena, navíc se svou kamarádkou Agátou, která je její úplný opak. Co když ale nastane chyba a krásná, leč povrchní Sofie se dostává mezi nejhorší a nejšpinavější padouchy do Školy Zla, zatímco Agáta, která vyrostla na hřbitově, se dostává mezi nafintěné prosťoučké princezny do Školy Dobra. Obě jsou na svých místech nešťastné a snaží se Školníkův omyl napravit, Sofie chce do Školy Dobra, zatímco Agáta chce obě dostat zpátky domů ... jenže co když to omyl skutečně není? Mohl by vzhled skutečně klamat a mohla by být zlatovlasá Sofie vážně čarodějnicí?

Vítejte ve světě Školy Dobra a Zla.


Lepší vrabec v hrsti, nežli netopýr na hlavě

25. února 2016 v 21:48 Královniny panenky
Když se u mě tak přemnožily Draculaury ... ale koukejte na něj, dokonce má i tu perfektní upírskou pózu. :'3


Děkansko-proděkanské hlody vol. 2

24. února 2016 v 14:04 Epické výroky
Druhý týden byl ještě bohatší a jelikož měl předchozí článek poměrně úspěch (a jelikož ty hlody zkrátka kolektivizuji ráda), takže přináším další várku univerzitních hlodů. 8D


Just ... nope

23. února 2016 v 19:43 Herald z roku 2016
Aneb ten okamžik, kdy vám velkokněžna na další týden zadá osmdesátistránkovou odbornou četbu a task na čtyři stránky ...
... a vy máte tak akorát chuť jít se oběsit na vlastních střevech.

Pondělky dostávají zcela nový odporný význam.


Ever or never

21. února 2016 v 16:38 Královniny panenky
Tradičně by teď nejspíš měla následovat obhajova, ale projednou se budu řídit jedním z pravidel asertivity, a to tím, že jedinec nemusí obhajovat své činy. Tak.

Nehodlám si k mé už tak dost početné rodině Monsterek začít přidávat ještě Everky, to skutečně ne; tohle je výjimka. Přesto jsem ale uhrančivě krásnou Raven ve své základní podobě doma mít potřebovala, a v jednom z dalších článků (i když se k němu nejspíš dostanu až o víkendu) se chystám rozepsat o tom, co mě k tomu vedlo. :)


Poslední loňské Vánoce ... nebo první letošní

20. února 2016 v 18:04 Historie conů, slezin a jiných akcí
Protože slavit Vánoce v prosinci je moc mainstream.


Kdepak, mainstream to není (i když jsem tedy rozbalování vánočních dárků na konci února ještě nezažila :D), jen se nám zkrátka nepřízní osudu podařilo sejít se se Simčou a předat si dárečky až teď, a to navrch stejně jenom na chvilku, protože práce je moc (a absolutně se mi do ní nechce). S Honzou se totiž na půli cesty stavěli u nás na jídlo, takže jsem obětovala chvilku a vydala se za nimi v neutuchajícím chcanci nejprve do Galerie, ale jelikož došlo ke komunikačnímu šumu, tak jsem musela přeběhnout vedle do Fontány. Já jsem pro Simču k Vánocům a narozeninám, protože je má v blízkosti, měla chibi Rina a Harua (aby měla taky své malé swimming gaye) a červený EOS, protože si dobře pamatuji, že říkala, že by ho ráda vyzkoušela (taky jsem se modlila, aby si ho mezitím nepořídila), no a sama jsem obdržela sypaný Earl Grey (takže budu konečně moct použít toho čajítkového pišišvora), na něj rovnou i krabičku, boží liščí záložku, neb záložek není nikdy dost, a pro změnu růžový EOS, takže už mám v zásobě tři. :D


Takže jsem ráda, že jsme se po takové dlouhé době zase jednou viděly. Sice to nebylo úplně takové, jaké jsem chtěla a už dost dlouho plánovala, ale na druhou stranu, to plánované nevyšlo a tohle ano, takže jsem spokojená a z dárečků mám radost. :3

Sháním funkční obraceč času či Tardis, spěchá

19. února 2016 v 19:27 Herald z roku 2016
Aneb i pád na držku je pohybem vpřed.


První týden semestru mám za sebou ... a umírám. Skutečně, nečekala jsem, že to řeknu, ale minulý semestr se najednou nezdá být až tak hrozný. Ano, sice nemám debilně rozházený rozvrh a netrávím v Ústí půl život, ale mám pocit, že prakticky u všech předmětů profesoři došli k závěru, že trpíme obrovským nadbytkem času nebo jsme roboti, protože jiné vysvětlení pro jejich absolutně nerealistické požadavky nemám. Proč třeba z přednášky a cvičení v rámci předmětu neudělat dvě cvika, z nichž jedno bude orientované na americkou, druhé na britskou literaturu a z každého dostanete jinou četbu, že? Naše drahá nová profesorka, která může být asi v mém věku, je zjevně kouzelně odtržená od reality, když nám jako první úkol nabalí ani ne za týden přečíst Velkého Gatsbyho, když máme s odpuštěním tři prdele četby a úkolů na Didaktiku pro velkokněžnu Natalii (tohle oslovení se nějak ujalo a asi ho začnu používat pravidelně), nehledě na četbu a úkoly ze společného základu (aneb milujte mladé profesory, kteří sežrali všechnu moudrost světa a neváhají vás vykázat a dát vám absenci, když nedejbože nebudete něco vědět) nebo v mém případě druhého oboru. A k tomu si jako třešničku na dortu přidejte tři seminárky a jeden referát v rozsahu pětačtyřiceti minut. To vše za osm týdnů, protože Velikonoce a praxe. Nádhera, opravdu. Kdybych to měla shrnout, jediní, kdo mi zatím nepijí krev, jsou vtipníci děkan a proděkan, slečna nebo mladá paní na cviko ze Sociální pedagogiky, která po nás kromě docházky a aktivní spolupráce nechce nic, a vedoucí katedry politologie a filosofie, kterou mám na Didaktiku občanky, je nás tam sedm holek plus ona a panuje tam vysloveně pohodová komorní atmosféra. Alespoň, že se nám ten úterní hnus v sedm ráno podařilo přesunout na lidštější čas, když už nic. Jinak tenhle semestr už od začátku vypadá s prominutím na piču. A to mocně.

Jsem opravdu hodně ráda, že jsem to Sanctum, co jsem si v pondělí přinesla, v úterý dočetla. Teď bych na to absolutně neměla čas. Už dneska padám na hubu (a to nejen proto, že prakticky každý den teď vstávám kolem půl šesté a se železnou pravidelností si dávám sprint, abych stihla zpáteční vlak, protože skončit včas je pro většinu profesorů taky kumšt), a to mám před sebou pracovní víkend, kdy musím přečíst a zpracovat úkol pro velkokněžnu, udělat úkol na Metodiku pedagogického výzkumu, abych nebyla vykázána ze cvika, podívat se na starší filmovou adaptaci Gatsbyho a aplikovat tam marxistickou kritiku, a přečíst si a zpracovat úkol na Didaktiku občanky. Plus ještě případně číst to, co nám možná pošle Anakin (ano, jméno mé vedoucí bakalářky jde takhle hezky složit dohromady) ... a nezbláznit se z toho. Už teď počítám s tím, že něco budu muset nechat na průběh týdne, protože jinak se to zvládnout nedá.

Tak to jen, až zas někdo začne básnit o studentském životě ... what life exactly?


No nic, postěžovala jsem si, a mám pocit, že každou chvíli padnu za vlast. Alespoň tu o víkendu budu mít klid, když už nic.

Teamheadkick - Deadpool Rap

18. února 2016 v 17:33 Gramofon Underlandu
Jedna z mála skutečně pozitivních a povznášejících věcí tohoto týdne.

Sexy mothafuckaaa~


Děkansko-proděkanské hlody vol. 1

17. února 2016 v 15:21 Epické výroky
Středa jest požehnaným dnem. Sešly se mi totiž dvě perfektní přednášky (aneb jak poznáte dobrou přednášku - tak, že na ni zcela dobrovolně a s nadšením chodíte i od osmi ráno, i když není povinná), jedna s proděkanem, druhá s děkanem, tedy naše staré známé politicky nekorektní duo, s jehož hlody jsem vás obeznámila už po Welcome Day a někteří z vás měli čest být svědkem i naživo na mé promoci.

Čili, jelikož semestr teprve začal, počítám, že těchto středečních hlodových článků se tu objeví víc, proto jsem ho rovnou očíslovala. ^^

Není nad to, když máte neuvěřitelně vtipné vedení, navrch citující Járu Cimrmana. :'3


Zas je tu Forever Alone Day

14. února 2016 v 15:11 Herald z roku 2016
Nebo svátek kamenování knězů, jak by řekla Kadet. To zní vůbec nejlíp.


Koneckonců, vždyť je to vlastně obyčejná neděle jako každá jiná. Tedy, až na to, že mi končí volno a že by se mi zítra chtělo zase do školy, to skutečně nemohu říct ... a moc k tomu upřímně nepomohla ani skutečnost, že včera v někde v lesoparku, který je poměrně blízko mého bydla (a kde jsme třeba fotily ty FMP! cosplaye) našli zamordovanou ženskou ... brh.

Jinak jsem provedla typické nedělní úklidové úkony, spáchala k obědu perfektní pečenou červenou řepu s balkánským sýrem a pečenými brambory, a i když jsem letos poprvé skutečně poslala i pár Valentýnek (a pevně doufám, že měly takový úspěch jako u Lowri), tradičně jsem podarovala rodičovstvo a tak nějak slavila jen s mými chlapci. (¬‿¬)


#StValentinesDayWithWaifu

Převážnou část dne jsem ovšem strávila dočtením druhého dílu Školy dobra a zla a teď můžu až do dubna čekat na poslední třetí díl a mezitím skučet a tiše lkát, protože tohle je po dlouhé době zase nějaká série, která se mi skutečně trefila do vkusu a která se mi vážně dostala pod kůži (upřímně ... kam se hrabe celý Eragon, tady sice nejsou draci, ale alespoň není hlavním hrdinou neschopný idiot). :'3

Takže myslím, že si teď půjdu užít těch posledních pár volných hodin, kdy si můžu beztrestně válet šunky. ^^"

A jak svátek kamenování knězů trávíte vy?

Nafrněná, nafrněná, nafrněná, egoistická

13. února 2016 v 14:13 Královniny panenky
Je mi upřímně jedno, jak moc nafoukaný tenhle semenáček je, má totiž rozhodně na co. Amanita je upřímně jednou z nejnádhernějších panenek, jaké kdy Mattel vyrobil, a jsem skutečně šťastná, že nakonec našla místo i v mé rodince, je totiž opravdu překrásná. :3


Queen in Japanese

12. února 2016 v 17:20 Gramofon Underlandu
Už jsem vás tu tuším jednou seznamovala s We are the Champions v japonštině, ovšem tady je toho mnohem víc ... a je to o hodně vtipnější, jen se nedokážu rozhodnout, co nejvíc. Zkrátka taková Bohemian Rhapsody v japonštině skutečně stojí za poslechnutí - Kaa-saaaaan, ururururuuu! :'DDD


Hello from the Dark Side

11. února 2016 v 18:42 Herald z roku 2016
Aneb vlezete do obchoďáku, začne pět Adele ... a jediné, co slyšíte, je tohle ↓


No jo, už se i mě to krásné, překrásné volno krátí ... a proto si ho snažím po svém dostatečně užít, dokud ještě můžu. :3 Už v pondělí se mi vyplatilo přivstat si a být v Lidlu už skutečně v osm (kdy, jak poznamenal tatínek, bude už ta první vlna bezpečně ušlapaná), protože jsem si odtáhla jak zásobu všech možných nudlí asi tak na půl roku, tak lahvinku saké a navrch ještě malý dvou a půl kilový kettlebell, který se okamžitě stal mým velkým kámošem, fakt mě s ním baví posilovat, takže místo toho, abych měla oranžové těžítko, spíš budu mít za chvíli svaly jak Schwarzenegger. :D

Včera jsem zase jednou udělala něco, co mě na nějakou dobu přesvědčilo o tom, že to fakt dělat nemám - pustila jsem si horor, přesněji řečeno Ghoula. Ač za bílého dne, stejně jsem to nebyla schopná sledovat jinak než škvírkou mezi prsty a i tak jsem při každé lekačce, ať už vizuální a častěji zvukové, vyskočila dva metry vysoko. To chilli con carne, co jsme měli k obědu, jsem si po tom dala s obrovskou chutí, neb mě to skutečně vyhladovělo, takže v tomhle směru pohodička, ovšem takhle blbě se mi už hodně dlouho neusínalo, aby se mi zrychloval tep u každého lupnutí v trubkách, modlila se, abych nebyla donucena vydat se na záchod, neb konzumovaný odvodňující čajík je v tomto směru skutečně velmi účinný, a podobně. Ráno jsem se vzbudila nikým neohlodaná a tedy šťastná, ale přesvědčila jsem se o tom, že jakkoliv zbožňuji Hannibala, Supernatural nebo Grimma, jakkoliv si ráda o různých masových vrazích počtu, na čistokrevné horory mám zkrátka až moc bujou představivost. :'D


No a dneska jsem si pro změnu zašla ke kadeřnici, neb srst už skutečně potřebovala odlehčit, tak abych vyrazila vstříc letnímu semestru s okudlanou hlavičkou, i když se mi ji ten nechutně ledový vichr neustále pokoušel urvat z krku, a při té příležitosti (nebo spíš proto, že jsem včera odpoledne byla líná vytáhnout paty z domu) jsem oběhala milion obchodů (a ani jedno hračkářství, ha!), kde jsem nenakupovala jen pro sebe (HA!), ale samozřejmě jsem si taky něco přinesla, bez toho by to nešlo.


První díl Školy Dobra a Zla jsem si domů přinesla v pátek, v úterý jsem ho dočetla a hned jsem si šla objednat druhý, protože tahle série nemá jenom naprosto úchvatné obálky, ona je vážně dobrá a je mi úplně jedno, jestli je řazená v dětské literatuře nebo ne. Navrch by měl v dubnu vyjít poslední díl a v tomhle případě jsem skutečně nedokázala zůstat u toho, abych měla doma jenom část celého příběhu. A nelituji.

A ano, jak můžete poznat, dokonce jsem páchla i do zdravé výživy (dokonce do dvou), kam mě zavedla touha po ananasovém Matcha pudingu, na který jsem narazila u Hanyuu a který jsem, při své lásce k čemukoliv s příchutí čaje, zkrátka musela ochutnat. A udělala jsem dobře, že jsem si vzala rovnou dva, první jsem hned uvařila a je to om nom nom. :'3 A to jsem zatím jenom vylízla svařovací hrnec a oblízla měchačku, celé dvě porce (neb nejsem nenažran a dvě věnuji rodině) na mě čekají na zítra. >:3 A to si jdu navíc ještě vyzvednout Amanitku (měla jsem už dneska, ale s Poštomatem to zkrátka nějak podělali) a s babčou do našeho pivovárku. Lepší zakončení všedního týdne si snad ani nedokážu představit. ^^


Vidíte? Sakura má dokonce i sakurovou svíčku, voňavou! ^^

Co mě čeká a nemine

9. února 2016 v 17:52 Herald z roku 2016
Ačkoliv mám před sebou ještě několik dní sladkého volna (které hodlám strávit čtením, seriálováním a popíjením saké, neb mi včera Lidl udělal radost, vyplatilo se přivstat si), včera opět nadešel den D, kdy začal předzápis ... a podruhé nastal zázrak, neboť ani tentokrát mi STAG ani jednou nespadnul. Asi jsme přešli na Matrix.

Sice mě tedy poněkud rozmrzel fakt, že cviko s děkanem, o které jsem byla ochotna se prát do krve a které by mi zkracovalo středeční tříhodinovou pauzu na dvouhodinovou, bylo plné doslova v první vteřině, ale i tak jsem ráda, že tenhle semestr můj rozvrh konečně zase jednou vypadá jako pro normálního člověka, žádné přednášky v sedm večer a téměř žádné každodenní přeřizování budíku na jinou dobu, aleluja. :'3


Jen tedy ten seminář od sedmi ráno není úplně super, ale všechno lepší než trčet ve škole až do večera. >:3

Tak jsem zvědavá ... upřímně se už teď děsím vidiny té praxe z obou oborů, která mě za ne až tak dlouhou dobu čeká ... :'D

Welcome to the Freak Show

7. února 2016 v 14:54 Královniny panenky
Když už tu mám tak přeupírováno, musela jsem to vytrhnout alespoň jedním protidruhem, a proto v mé smečce nalezla azyl i malá vlkodlačice. Netajím se tím, že celá Freak du Chic kolekce mi přijde neuvěřitelně povedená a právě v téhle verzi byla (tedy, kromě Scary Tales, vlk v rouše Karkulčím je taky fajn) vůbec jediná Clawdeen, která se mi kdy líbila, a že tady se mi líbí skutečně ohromně. Tahle temná šedo-černo-fialková cirkusová vizáž jí totiž neuvěřitelně sekne a ještě víc podtrhuje její medová kukadla, která tady doslova září. :3


Moondance

5. února 2016 v 20:37 Královniny panenky
Ano, za inspiraci pro název článku mi posloužili opět staří dobří Nightwish. Popadla mě totiž chuť zvěčnit krásnou Isi ... a tady je výsledek, se kterým jsem nakonec velmi spokojená. Isi je zkrátka neuvěřitelně fotogenická :)


Angličtina a "angličtina"

4. února 2016 v 9:05 Různé texty
Napadlo mě, že by možná nebylo špatné přiložit sem, teď, když už ji mám schválenou a započtenou, jednu mou školní esej, jejímž jediným zadáním bylo "napsat o něčem, co nás zajímá nebo co nám pije krev v mluvené češtině" ... tak jsem se ji rozhodla pojmout tak, aby mi seděla do oboru.

(Na začátek snad jenom ještě malá poznámka - pokud by kdokoliv z vás, s kým se tady v blogovém prostředí nějak známe, měl pocit, že je to třeba mířené na něj, vězte, že není. V takovém případě by to totiž bylo míněno i proti mě samotné a něco takového si přece dobrovolně psát nebudu. Inspirací mi v tomhle případě byly spíš takové ty kůl pubertální blogísky, které musí mít Affiliates, protože Spřátelené blogy nezní dostatečně světově. *headdesk*)


Padla!

2. února 2016 v 17:37 Herald z roku 2016
Dneska nám to skončilo, už je od toho pokoj, hurá! Poprvé v životě zažívám stav, kdy mi do konce zkouškového zbývá celých dvanáct dní a vzhledem k tomu, že už mám hotovo, celých VOLNÝCH dvanáct dní. Nechci si na to nějak zvykat, ale je to pocit je to neuvěřitelně perfektní!

Yay, yay a ještě jednou YAY! (ノ´ヮ´)ノ*:・゚✧

I když tedy musím podotknout, že tenhle poslední, ač pouhý zápočet, mi, co se psychické stránky týče, dával solidně zabrat. Jednak jsem nikdy nebyla zrovna velký milovník lingvistických disciplín, natož ještě v angličtině, a jednak jsem pořád nevěděla, co od toho vlastně čekat. Bude to jenom písemně, nebo i ústně? Bude to brát jakože fakt hodně seriózně, nebo od toho bude chtít mít konečně pokoj?

Při pokusech o učení, do kterých jsem se jen tak mimochodem v 99,9% případů musela skutečně nutit, jak moc se mi do toho nechtělo, jsem se tedy většinu času cítila přibližně takto:


Permanentně se u mě střídaly dva stavy - takový ten mamvpičistický, že to moc řeším a že to prostě nějak dám, a pak čiré zoufalství z toho, že jsem totální debil, co by měl jít vrátit diplom, protože i když se to učil už tolikrát, tak si z toho od státnic stejně pamatuje nula nula prd. Nutno podotknout, že mě lehce uklidnilo alespoň to, že většina spolužáků se cítí úplně stejně.

Nakonec to tedy dopadlo v té lepší variantě - dvacet minut jsem psala o Structuralism čili Saussure, American structuralism a Prague Linguistic Circle plus langue a parole, které si Chomsky vzal jako competence a performance, Cognitive linguistics + Prototype theory paní Eleanor Roschové a Morphological typology of language (uznávám, že ve všech těch isolating, agglutinative, analytic, fusional a synthetic při tom množství informací už trošičku guláš a už lehce nedávám, co vůbec kam patří), odborným okem mi to bylo zkouknuto, odsouhlaseno a zapsáno. Ve výsledku tedy no big deal, na Hromnice se zadařilo.

A jak řekl už Kozel, po pořádné práci pořádná odměna. Úspěšné ukončení prvního magisterského semestru jsem si tedy oslavila jak jinak ještě jednou panenkou - třiadvacátou členkou mé smečky se tedy stává vlkodlačice, jediná Clawdeen z asi dvou, které se mi kdy líbily, v kolekci Freak du Chic, kde je prostě až Burtonovsky děsivě kouzelná. *-*


Vidíte, už jsem z toho režimu tak zblblá, že jsem vám chtěla popřát hezký víkend ... a ono je teprve úterý. :'D Ne že bych se za to tedy zlobila, naopak, víc volna pro mě ještě před tím, než se v pondělí budu rozčilovat nad tím, proč ti dementi ten prozatím krásně navazující rozvrh zase rozházeli. :)

P. S. Pokud jste ještě nečetli Kafe @ cigárko, rozhodně to napravte, stojí to za to. Tahle neuvěřitelně milá a vtipná knížečka vám vykouzlí úsměv na tváři, ať už se cítíte jakkoliv blbě. :3

Elixír pro řasy jako mrkací panenka

1. února 2016 v 9:00 Vychytávky
Aneb Saku se zase jala něco zkoušet, když už porost vyživuje ječmenem zevnitř, tak proč ne i zvenčí?


Někdy ke konci minulého roku si mi mamka stěžovala, že jí začaly hodně padat řasy. No a já si vzpomněla, že jsem už kdysi dávno při tom prolézání internetových koutů někde četla o ricinovém oleji, že na řasy skutečně pomáhá a ani to není nijak drahá záležitost, vlastně i docela levná. Ještě jsem se tedy ujistila, že je to opravdu ono, protože bych skutečně velmi nerada měla na triku oslepnutí rodinného příslušníka, mamce jsem poradila, ať se po tom zkusí poptat v lékárně. Od prosince tedy doma máme lahvičku, ovšem to, že bych to vlastně mohla zkusit používat taky, mě nějak napadlo až předminulé úterý. Od té doby si tedy každý večer na noc matlám kořínky řas naolejovanou vatovou tyčinkou (olej by se neměl dostat do očí) ... a ejhle, ono to vážně funguje! Řasy rostou jako divé, houstnou a nevypadávají (skutečně hodně je to poznat, když si nanesete řasenku, ten rozdíl je fakt vidět), po jednom jediném týdnu. Proto jsem k řasám přidala i obočí, tak uvidíme, jestli ze mě bude Brežněv nebo ne (ne, housenky fakt nejsou mým cílem, ale potřebovala bych trochu zhustit).

Pokud tedy chcete obličejový porost (a ne, nemám na mysli knírek, i když na ten by to určitě fungovalo taky) pořádně vyživit, určitě ricinový olej zkuste. Jednou z podle mě asi největších výhod je to, že vám ho snad v každé lékárně připraví do lahvičky a nedáte za něj jmění (naše dvacetigramová stála ani ne padesát korun a i když ji použíme dvě, rozhodně nám ještě dost dlouhou dobu vystačí). Navíc je to něco, co skutečně funguje, a ještě za takhle poměrně krátkou dobu, což je podle mě skoro až zázrak.