Leden 2016

The Siren

30. ledna 2016 v 11:57 Královniny panenky
To mi ta "konečná podoba mé rodiny" opět moc dlouho nevydržela, co? :D

Totiž, s Poseou se to mělo tak. Když poprvé vylezly promo fotky celého osazenstva Great Scarrier Reef, ačkoliv mořské panny patří k mým oblíbeným stvořením, nelíbil se mi z nich absolutně nikdo, i ty ocasy mi přišly takové divné a o nikom z nich jsem ani neuvažovala. Když jsem je ale poprvé uviděla v reálu, Posea mi svým uhrančivým pohledem naprosto učarovala a při prvním pohledu na ni mi v hlavě začalo hrát právě The Siren od Nightwish. A věděla jsem, že je vymalováno, že jsem podlehla jejímu sirénímu kouzlu. Že tahle nádherná mořská bohyně se spoustou kouzených detailů zkrátka bude moje. :3


To conquer death you only have to die

29. ledna 2016 v 16:14 Herald z roku 2016
Tenhle týden byl ... ve spoustě ohledů zvláštní. Spousta věcí opět nevychází tak, jak by měla, navrch bych skutečně netušila, jak se během pouhých čtyřiadvaceti hodin dokážou kompletně převrátit mezilidské vztahy, ale o tom tady mluvit nehodlám a nechci. Alespoň, že po bouřce nejen přichází klid, ale taky se pročistí vzduch. A to vůbec není špatné. Navíc týden utekl tak rychle, že se mi to ani nezdá možné.


~ Motivační obrázky od Chibird jsou v takových chvílích skutečně neuvěřitelně fajn ... a pomáhají

Ale teď už z jiného soudku. Asi jsem našla své vysněné vozítko. V jednom z našich sousedících obchodních center jsou totiž už nějakou dobu vystavené nádherné Harleye (už jsem je všechny komplet oblezla asi čtyřikrát) a tahle růžovka je můj osobní favorit, do kterého jsem se zamilovala na první pohled. Pokud by se tedy někdy stalo, že odtamtud zmizí, alespoň budete vědět, kde ji hledat. ^^"


~ To bych snad i překonala můj strach z ježdění

Taky jsem byla včera na zkoušce z pajdapsycho. Byly jsme tam s kamarádkou zapsané jediné, ovšem začátek se ještě o hodinu posunul kvůli nečekané schůzi katedry (nejspíš kvůli státnicím, které tam byly od dopoledne a díky kterým nebylo v té chodbové panelákové nudli prakticky k hnutí, ehm), tak jsme si to alespoň ještě dohromady jednou prošly. Nějak jsem byla přesvědčená o tom, že se jedná o ústní zkoušku, nakonec jsme každá dostala testík na dvacet minut, který jsme pak ještě pořešili ústně, no a obě dvě jsme odcházely s krásnou dvojkou, prý kdybychom to psaly dohromady, tak to máme čistě za jedna. :D Tímto jsem tedy úspěšně (a všechno na první pokus, což je stav, který si skutečně dlouho nepamatuji) dokončila poslední známkovaný předmět a už mi zbývá příští týden jenom jeden zápočet. Takže to vypadá, že nakonec přeci jenom budu mít poslední jeden a půl týdne zkouškového úplné volno, to taky nepamatuji, eeey!

No a když jsem zatím všechno tak úspěšně zvládla, musela jsem si to (a neobehavioristi by mi dali za pravdu) dostatečně zpevnit nějakou tou odměnou ... takže jsem si dneska ráno skočila do Bambule pro Poseu, která mě, mrška jedna siréní, očarovala už v úterý (i když jsem se dušovala, že prostě NE, tak jsem si na ni rovnou udělala i místo), ale to už jsem utrácela za knížku a sushi a teď jsem navrch konečně měla pořádný důvod. >:3


~ Jen se na ni podívejte ... ty oči zkrátka volaly Vem si mě, vem si mě

Navíc, je víkend a víkend je vždycky předzvěstí něčeho pozitivního, a ne že ne! Navíc, i když už je sníh dávno pryč a počasí skutečně nepřipomíná konec ledna, to alespoň připomíná jaro a to, že mi dneska do nory dokonce i zasvítilo slunko, považuji za velmi pozitivní věc. C:

Knižní výzva 2016

27. ledna 2016 v 9:01 Challenges accepted
Jelikož mám obrovskou spoustu času a nevím, co s ním (ahahaha, nope), pořád čtu poměrně dost, takže jsem se rozhodla zapojit do letošní Knižní výzvy. ^^

Pro začátek jsem si stanovila těch dvacet knížek, které bych myslím za celý rok s přehledem přečíst mohla (i když, uvidíme, jak to s tím časem v příštím semestru nakonec bude), tak uvidíme, jestli nakonec budu ubírat nebo třeba i přidávat. :)


Sushi od Waifu, totiž od Baifu

26. ledna 2016 v 16:59 Historie conů, slezin a jiných akcí
V mém zkouškovém režimu nastal šťastný den - po dlouhých předlouhých třech měsících, vlastně od podzimního AkiConu, jsem totiž konečně zase jednou měla možnost vidět drahou Rišu. :3


Královské šnečstvo

24. ledna 2016 v 19:35
Aneb všichni slintaví kamarádi, kteří u mě kdy nalezli azyl :3



Princezna Leontýnka

24. ledna 2016 v 19:33
© Rien


2015


Sviňuška, šnek Apokalypsy

24. ledna 2016 v 19:33
*2012

2013


2014



Staré crushe nerezaví aneb JCS 2000

23. ledna 2016 v 14:57 Mého srdce žampióni
Nevím ... ale zkrátka mám pocit, že pokud téhle znovupropuklé záležitosti nevěnuji celý jeden kompletní článek, bude mi i nadále, kdykoliv se v noci probudím, v hlavě znít This isn't blood money, it's fee, nothing more, a to až do konce věků. ^^" A koneckonců, od takových věcí přece blogísky jsou, tak co.


Z Jotunheimu na Sibiř

22. ledna 2016 v 14:31 Herald z roku 2016
Mé první pocity, když jsem dnes v sedm ráno vylezla z domu:


Venku bylo nějakých schopných minus devět a i přes všechny mé vrstvy, díky kterým jsem připomínala siluetou spíš ledního medvěda, mi nohy jakž takž rozmrzly až po dvaceti minutách ve vlaku ... abych v Ústí na zastávce potkala člověka v krátkém rukávu. Vyplýtvaný kyslík, skutečně. Jiný název pro taková individua nemám. o_O

Ale proč že jsem v tomhle mrazu podnikala jakoukoliv cestu ven? Čekal mě totiž v Červené aule (ano, máme děsně kůl mediální centrum, kde jsou sály po barvách nejen pojmenované, ale i barevné ... člověk si pak trochu připadá jako v Masce Červené smrti) test z naprosto zbytečných Dějin ekonomických teorií, které mi k ničemu nebudou, ale někdo holt vymyslel, že je do navazujícího magisteráku musí zařadit. Učení tohoto zcela zbytečného předmětu jsem tedy po ujištění se, že cokoliv souvisejícího s ekonomií bytostně nenávidím, pojala tak, že je mi úplně jedno, za co to budu mít, hlavně, když to budu mít. Alespoň to psala i spolužačka, takže jsem tam nebyla sama.

"Vnukni mu myšlenku, utopický socialismus, utopický socialismus, použij Sílu!"
"Tak ... stará německá historická škola ..."
"Sakraaaaa."

Asi hodinku a půl jsem si počkala na výsledky, přečetla kus Saturnina a zožrala tuňákový salát, a nakonec odešla zcela spokojená s trojkou (a hlavně pěti kredity v apendixu) a hlavně šťastná, že se v mých studiích s těmito sračkami již víckrát nesetkám. To je pocit za všechny prachy. Je to totiž neuvěřitelná snůška keců a v tom mi snad každý dá za pravdu, bleh.


Teď už tedy můžu směle zvolat - Proletáři všech zemí, vyližte mi prdel!

Guess I'm one lucky bastard

20. ledna 2016 v 19:10 Herald z roku 2016
Když jste celý den líní jak to prase, protože se vám prostě do ničeho nechce a navrch se nedokážete pořádně soustředit ...

(mostly because of these fuckers, in many variations, but mostly in this one, fyi)


... ale na druhou stranu ze sebe máte strašně blbý pocit, protože víte, že byste se měli učit, ale fakt se vám do toho ani v nejmenším nechce ...

... a najednou vám přijde mail od zkoušející, že se zítřejší zápočet nekoná, protože je nemocná, takže máte celý jeden den navíc, abyste se mohli pokusit naučit se na pátek ty ekonomické sračky a třeba ani nemuseli ty předem připravené taháky použít.


Nestěžuji si, ani v nejmenším. Naposledy mi to takhle vyšlo ještě v semestru s odpadlou Didaktikou angličtiny a Jessicou Jones.

Čím jsem se bavila jako třináctileté lišče

18. ledna 2016 v 21:09 Vše kolem Tweedledee
Co všechno člověk nenajde, když se hrabe v počítači.
Ach ta puberta ... :D


Would you like to build a snowman?

15. ledna 2016 v 17:19 Herald z roku 2016
To je taková krása, když se člověk ráno probudí a zjistí, že to venku zase vypadá jako skutečná zima. *-* Tak hlavně, aby nám to alespoň chvíli vydrželo. :3


Na letošním zkouškovém je super, jak je zatím celé takové krásně symetrické - prakticky všechny zkoušky nebo zápočty mi vychází výhradně na čtvrtky. Vlastně by se dalo říct, že ty poslední dva týdny byly úplně stejné - v pondělí v podvečer do Ústí, v úterý do města, ve čtvrtek na zkoušku, v pátek odpočinkový den a zase do práce. Zažitý vzorec mi zkazí až příští týden, kdy se do Ústí chystám ve čtvrtek i v pátek.

Jak už vám ale nejspíš došlo, mám za sebou další zkoušku, tentokrát z Vývojové psychologie. S Didaktikou angličtiny se to vůbec nedalo srovnat, protože nějaká nervozita se u mě pořád nedostavovala, měla jsem načtené tři knížky a další materiály, zkrátka jsem si říkala, že horší než Orlice to být nemůže. Ve čtvrtek ráno jsem tedy naklusala nahoru na Hoření, kde jsem jako bonus byla svědkem opravdu nádherného zimního východu slunce. Ovšem, když z kanceláře vylezla první zkoušená slečna s tím, že to nedala, že vůbec nepochopila, na co se jí ptá, a jak je z toho celá nasraná, poněkud mě to zvyklalo a začal ve mě hlodat hlásek pochybnosti, jestli jsem to přeci jenom náhodou nepodcenila. Další zkoušená se taky netvářila příliš nadšeně, že má trojku jen tak tak, takže jsem si nakonec počkala, uklidnila se a šla jako poslední. A mé dojmy? Už když jsem seděla na potítku, slečna přede mnou, se kterou jsme podle slov profesorky dostaly ty těžší otázky, dostala dvojku a já sama jsem po pár minutách, kdy jsem dokázala říct, co je to determinace lidské psychiky, že existují nějaké vnější a vnitřní faktory, které ovlivňují vývoj, dokázala je aplikovat na zaměření svého oboru, tedy druhý stupeň základky a spojit to s odpovídajícím Kohlbergovým a Piagetovým stádiem vývoje, odcházela s jedničkou v indexu, ještě mi profesorka potřásla rukou a poděkovala, že jsem jí úplně vylepšila den. A opravdu mi nepřišlo, že by to bylo nějak těžké. Čili, co z toho vyplývá? I když profesorka vypadá jako sebevětší sympaťačka (což taky je), skutečně se nevyplácí něco podceňovat a vykašlat se na to. Odcházela jsem se skutečně perfektním pocitem v duši a vzhledem k tomu, že u ní budu ještě za dva týdny dělat Pedagogickou psychologii, alespoň jsem udělala dobrý dojem. ^^


Jinak většinu času, jak už to tak o zkouškovém bývá, trávím nad různými filmovými tipy nebo resty, ke kterým jsem se ještě nedostala nebo na ně úspěšně zapomněla (a úspěšně znovuobnovila crush na Jesus Christ Superstar, což se jenom podpořilo tím, že na základce jsem neměla možnost stáhnout si přesně tuhle audio verzi a teď tu možnost mám ... hádejte, co teď nejčastěji poslouchám?) Taky mi permanentně zlepšuje náladu druhá řada Galavanta, čerstvě skončená pátá řada AHS mě ze všech bavila nejvíc a taky jsem přečetla stříbrnou výroční Doktorskou sbírku povídek, která mě taky velmi bavila (a k mému překvapení tam Rose neoxidovala ani jednu celou povídku, bonusové body navíc!). Když na mě ostatní zvysoka, ale fakt HODNĚ zvysoka prdí, zaměstnávám se tedy sama (už mě napadlo, že si udělám party hard s Tennantím polštářem, tak hluboko jsem klesla). Akorát mě tedy silně rmoutí, jak krásně tenhle rok začal ohledně umírání legend. Sigma to vystihnul, jak si člověk najednou připadá tak starý, když začnou odcházet hvězdy, které formovaly jeho dětství. A nejhorší je, že lepší už to nebude, jen pořád horší a horší.

Každopádně, hlavy vzhůru, je před námi víkend a to je vždycky dobré znamení, ne?

Jesus Christ Superstar (2000)

13. ledna 2016 v 15:10 Gramofon Underlandu
Ani nedokážu říct, jak moc zrovna tuhle verzi JCS, i když na ni má spousta lidí plno keců, zbožňuji. *-*


Včera jsem udělala zásadní chybu, stáhla jsem si to a zase se na to po dlouhé době podívala ... prozpívala jsem celé ty dvě hodiny a zase zcela živě cítím, proč jsem na to už na základce měla takový crush. :'3 (a a není to jen to, jak moc no homo to je ... a že je to opravdu velmi)

Chrastění kostiček

12. ledna 2016 v 15:42 Královniny panenky
Až jsem si musela pustit Saint-Saënsův Danse Macabre ...

Každopádně, včera večer jsme se na zpáteční cestě z Ústí, kde jsem si nechávala zapsat splněný zápočet, stavěli v Globusu, kde byl čirou náhodou výprodej hraček, čirou náhodou vinylky jen za 180,- (jen tak mimochodem, za tuhle cenu tam byla ta sběratelská Draculaura, ale k čemu by mi byla) a čirou náhodou jsem si samozřejmě jednu odvezla - když už ne Spectru, která se mi očividně ze všech sil vyhýbá (a začínám z toho být poměrně zoufalá), tak alespoň malou kostěnou Skelitku.


Beauty that never dies

10. ledna 2016 v 19:40 Královniny panenky
Tohle je skutečně snad ta nejúchvatnější panenka, jakou kdy Mattel vyrobil (tak aby ne, když je sběratelská, že), obzvlášť pro člověka obdivujícího viktoriánskou módu tak, jako já. A co si budeme povídat, pro ty šaty bych zabíjela.

Draculaura tady působí tak neuvěřitelně vznešeným dojmem, že ji přímo vidím, jak proplouvá mlhavými ulicemi viktoriánského Londýna, jen jako každá jiná urozená mladá dáma ... tak křehká na pohled, a přitom tak starobylá a tolik pamatující. Prostě mi tak moc připomíná Kuroshitsuji a Interview s upírem, že mám chuť začít kníkat pokaždé, když se na ni jenom podívám. :'3

Kdybyste mi před pár měsíci někdo řekl, že ji za ne až tak dlouhou dobu budu vlastnit, vysmála bych se vám a šla dál slintat nad fotkami na netu. Takže mi připadá víc než slušné poděkovat Amy, protože nebýt jí, nejspíš bych se k ní nikdy nedostala a zůstala by jenom dalším z nikdy nesplněných snů. Takže, mockrát děkuju. :3


Skákala přes oheň, až si propálila mokasíny

10. ledna 2016 v 9:21 Královniny panenky
Já si tu Cimrmanovskou narážku prostě nemohla odpustit ... a ona se na Isi prostě hodí. :D


Celý gang

8. ledna 2016 v 16:46 Královniny panenky
Na samostatných poličkách je jim prostě mnohem líp. C:


Stejně je nejvtipnější, že Dean i Crowley mezi ty příšerky vlastně celkem zapadají. :D


Skimming skutečně není skinning

7. ledna 2016 v 17:17 Herald z roku 2016
Tak mám za sebou asi tu nejděsivější zkoušku tohoto semestru (a že padaly i návrhy na úplatky pro dceru drsných ruských tunder v podobě láhve vodky a podobně) ...

... a ÚSPĚŠNĚ, eeey!!!


Sice jsem si na ni počkala od desíti do jedné, protože jsem chtěla jít až mezi posledními, no a nakonec jsme to jako poslední dva s geekoidním spolužákem měli jako kolokvium ve dvojici, zatímco všichni ostatní to měli po jednom. Nejvtipnější ale je, že jsme se přesně o kolokviích chvíli před tím bavili, jak to bylo bezva a že tady to asi nehrozí. :D

Takže i když jsem byla nervózní jak sáňky v létě, od rána jsem měla pocit, že každou vteřinou potupně vrhnu a divím se, že jsem ze sebe vůbec dokázala vyloudit kloudné slovo, nakonec jsem to zvládla ... dokonce mi byly pochváleny mé tasky za celý semestr, že jsem je vypracovávala velmi pečlivě (aby ne, když jsem se s každým srala minimálně hodinu, ehm). A taky se nám povedly dva dokonalé přeřeky - mé zaměnění skimming, což je metoda čtení, za skinning, už jste viděli v názvu, ovšem samotné Orlici se povedlo dokonce zaměnit hitch-hiking (na které si, jen tak mimochodem, asi pět minut nikdo z nás nemohl zaboha vzpomenout) za hijacking. :DDD Takže jak vidíte, Didaktika angličtiny může být dokonce i aktivita dost na hraně zákona. :D

Takže, jsem skutečně ráda, že to mám za sebou a že to mám podmáznuté v apendixu. Když na to totiž tak koukám, tak je to asi vůbec první jazyková zkouška, kterou jsem zvládla hned na první pokus, takže YAY! Svoje nejnovější holky jsem si přeci jenom zasloužila! C: Teď už se těším jenom na to, že si pustím nové AHS a nějaký film, a že se pořádně vyspím. A především na to, že si zítra udělám ryze odpočinkový den, kdy si budu konečně omalovávat a číst jen to, co chci já, čili extensive reading ... I'm out! ^^

Takhle vypadá absolutní štěstí

5. ledna 2016 v 14:36 Herald z roku 2016
Sice jsem se včera večer v té chumelenici prakticky zbytečně táhla do Ústí a měla z toho akorát nervy na pochodu, ale z toho už jsem se dosyta vyvztekala včera.


Dneska jsem si ovšem konečně šla vyzvednout věci, které jsem si dodatečně naježila a pěkně se plácla přes kapsu. Na doporučení Líl jsem do knihovny zahrnula další Doktorskou knížku (protože těch, pokud jsou kvalitní, není nikdy dost) ... no a v obrovské krabici, která se mi z toho poštomatu tedy pěkně pronesla, jen co je pravda, mi dorazily zbývající členky mé příšerkovské party, které mi scházely - překrásná indiánská laňka Isi Dawndancer a nakonec také naprosto nádherná sběratelská Draculaura, protože bych to časem stejně udělala a pak by už třeba nemusela být, takhle si třeba doteď vyčítám C.A. Cupid.


Samozřejmě, že časem budou i nějaké pořádné fotky, protože holky si je víc než zaslouží, ovšem teď mám před sebou důležitou zkoušku, takže mi 99% času zabírá učení, a vlastně ani není pořádné světlo, vzhledem k tomu, že je prakticky celý den šero, jak je zataženo.

Tímpádem mi ve wishlistu zbyly jen ty dvě vinylky, Spectra a Catrine, a svou sbírku, nebo spíš rodinu, v počtu jednadvaceti členů, tímto okamžikem, co se panenek týče, považuji za kompletní. :3

No a aby toho nebylo málo, po pěti letech jsem se nechala přemluvit k výměně telefonu. Ne že by mi můj drahý nechytrý Samsung nefungoval, to ne, ale na konci roku bylo ještě potřeba něco utratit a vzhledem k tomu, že mi už místy vynechával signál, řekla jsem si, že by to možná fakt nebylo na škodu ... takže jsem přešla z brambory na smartphone. Ovšem ne jen tak ledajaký. Když mají všichni ostatní ty své iPhony a jiné šurdiplacky, tak Saku má nádherné chytré vínové véčko. LG Wine Smart je totiž tlačítkové véčko, které je zároveň i dotykáč, takže po dlouhých pěti letech zase cítím při psaní zpráv pod prsty tlačítka, nemusím pořád šmatlat po displeji a jsem asi nejšťastnější člověk pod sluncem, protože tenhle telefon přesně ztělesňuje to, co jsem kdy chtěla. ヽ(;▽;)ノ


Navíc je prostě krásný ... a ti, kdo tvrdí, že je to lopatka nebo pádlo pro slepce, jenom závidí!

Pokud máte pocit, že jediným účelem tohoto článku bylo se prachsprostě chlubit, tak máte nejspíš pravdu. Ovšem to nadšení se musí někde vyventilovat a nemůžu ho přeci celé utopit v prohrabávání se Didaktikou angličtiny, ne?