Prosinec 2015

RIP 2015

31. prosince 2015 v 10:15 Herald z roku 2015
Je to tak, rok se sešel s rokem a liška má opět nutkavou potřebu bilancovat a shrnout.


Můžu a vlastně musím říct, že rok 2015 byl po té sérii let, kdy se doslova s prominutím posralo, co mohlo, tím nejkrásnějším rokem za hodně dlouhou dobu. Sice se to v únoru tvářilo všelijak, když si babi ve svých téměř devadesáti letech zlomila krček a musela pod kudlu, ale všechno dobře dopadlo a babi už zase běhá jako čamrda, jako by se snad ani nic nestalo, zaplať Pánbůh za to. To byl tedy snad jediný tmavší šrám, jinak to byl skutečně snad ten nejúžasnější rok, jaký si z poslední doby pamatuji, z mnoha důvodů. :3

V lednu se z mě stala osoba samostatně výdělečně činná na poli překladatelském a za těch pár měsíců, které jsem v tomto stavu do srpna strávila, jsem si vydělala docela slušný obnos a taky získala hromadu užitečných zkušeností. Úspěšně a se vší parádou jsem odpromovala. Konečně jsem si vzpomněla včas a ochutnala velikonoční zelené pivo. Dočasně jsem se postarala o čtyři malá pichlátka. Ve zdraví jsem přežila Padesát odstínů tankového děla pana Greye. Vyskytla jsem se na na třech conech, premiérovém jarním Animefestu, kde jsem konečně taky viděla Lilu a vlastně i S c a r s, jen jsem nevěděla, že je to ona, letním NatsuConu a podzimním AkiConu, z dalších významných akcí je nutno jmenovat alespoň opět skvěle strávenou Lázeňskou a především premiérovou Prague Pride, která opravdu stála za to a která ve mě zanechala obrovský dojem. Díky Rišu jsem se dostala na koncert KISS a kromě toho, že jsem byla poprvé někde ubytovaná na vlastní pěst, jsem viděla rockové bohy. *-* Odfotila jsem svůj historicky první opravdový anime photoshoot. Překonala jsem se a vystoupala jsem na nejvyšší vrchol Německa, kde jsem se dosyta vyválela ve sněhu. Přežila jsem nejen ta apokalyptická letní vedra, ale také další tábor v pořadí. Kromě tábora jsem se zcela dobrovolně účastnila i dalších pár akcí pro shoťátka. Dostala jsem do péče své současné adoptivní děťátko, šnečí princeznu Leontýnku, pro kterou jsem si zajela na výlet do Islandu. Počet Monster High panenek v mé péči se z loňských tří nějakým záhadným způsobem zvýšil na devatenáct (a dvacátá je na cestě, ehm), vinylky radši ani nepočítaje. Velmi významným členem mé rodiny a prostě parťákem for life se stal můj v Brně pořízený kapesní Crowley, který se mnou mimo jiné procestoval léto. :3 Shlédla jsem nějakých pětačtyřicet nových anime (wow, just ... wow, takhle to vypadá fakt až nereálně), o OVA, anime filmech a hraných seriálech ani nemluvě. Především díky conům jsem ochutnala tolik japonských potravin a mňamek jako snad za celý život. V knihovně mi přibylo nějakých deset nových knížek (a jedna dokonce přicestovala až z Anglie :3). Dožila jsem se toho, že se z Hannigramu aka jednomu z mých skutečně nejsrdcovějších shipů stal canon, a můžu pokojně umřít. :'3 Po dlouhých třech letech jsem konečně zase jednou viděla Kadet, se kterou jsme podnikly epickou anabázi. Úspěšně jsem splácala cosplay zmrdečka. :) Oslavila jsem pětadvacetiny a dostala úžasný britiš dort. Ale především, byla jsem úspěšně přijata na navazující magisterské studium, které mě teď neúnavně drtí, ale já se nedám. >:3 První semestr mám za sebou (a zkouškové před sebou), zatím se držím docela úspěšně, a navíc jsem zvládla poprvé v životě učit (a bez jediné kapky alkoholu!), což je na selektivního sociála a trémistku mého formátu obrovský úspěch. :D Navrch jsem se se svými novými spolužáky za těch pár měsíců stačila celkem úspěšně socializovat. :3 A taky jsem ještě v závěru roku nakonec stihla ten náš slet čarodějnic a konečně se viděla mezi osmi očima (because glasses, you know) i s Lowri. :>

Doufám, že i pro vás byl ten pomalu odcházející rok stejně perfektní a nezbývá mi nic jiného, než popřát a doufat, že i ten nadcházející bude stejně dobrý nebo ještě lepší. :3 Tak doufám, že jeho odchod dostatečně oslavíte, protože letos je to opravdu nutnost. A pokud chcete, zachovejte mi i nadále přízeň. :3


Malá chrlička

30. prosince 2015 v 16:37 Královniny panenky
Tak alespoň jedna slečna mi dorazila ještě do konce roku. C:
Nečekala jsem, že budu mít Rochellku ve třetí vlny dřív než Spectru z druhé, ale osud a šťastná náhoda holt zasáhly ... a můžu říct, že je naprosto rozkošná. :3


Doba mezisváteční

28. prosince 2015 v 17:38 Herald z roku 2015
Už odmalička mám takovou zásadu, že než skončí Vánoce, dárky si nechávám pod stromečkem. Na Štěpána se pak tradičně jelo za západočeským prarodičovstvem a vracelo se včera, takže jsem si dneska ráno hezky natáhla své ultimátní rezavé liščí ponožky s ocáskem, provoněla byt svíčkou od Kelly, konečně si pořádně prohlédla omalovánky od Lowri a do naprosto perfektního literárního hrnku taktéž od Kelly jsem si uvařila skutečně moc dobrý čaj od Hanyuu. Jak lékořici zrovna moc nemusím, tak tenhle mi chutnal převelice.


Taky jsem si konečně pustila letošní Doktorovský speciál a musím říct, že i když River pořád nemusím, jak mi ji Moffat v té éře, kde ji cpal úplně všude, naprosto znechutil, tak tohle bylo krásné, vtipné a neuvěřitelně kouzelné. Oni vedle sebe zkrátka vypadají fakt dobře, hrozně se k sobě hodí. Takže ačkoliv jsem byla celou dobu před opravdu hodně skeptická, nakonec jsem byla spokojená, jak se to celé pěkně (doufám) uzavřelo. C:

Dneska se u nás ještě stavila teta, takže se konalo další vánoční posezení, a ještě mě někdy do budoucna čeká ježení se Simčou, uvidíme, kdy nám to oběma bude vyhovovat. Ovšem já sama jsem se taky činila a z naježených financí si budu ještě ježit sama - potom, co na mě o Štědrém večeru padla poněkud více emo nálada z nedostatku jakýchkoliv Monsterek, rozhoupala jsem se a objednala jsem si krásnou laňku Isi Dawndancer, protože proč ne, kdy jindy si má člověk udělat radost když ne o Vánocích? A aby toho nebylo málo, včera jsem zjistila, že stejný obchod má dokonce skladem i vinylku Rochelle (hned jsem koukala i na Spectru, ale ta se mi zatím nadále úspěšně vyhýbá), takže teď čekám i na ni. A mám obrovskou radost už teď. :3

A zase mám pocit, že ty Vánoce hrozně rychle utekly, člověk jimi žije tak nějak celý prosinec a pak, než se naděje, ty tři dny utečou jako voda. Ale i když se zítra už skutečně musím začít zase věnovat i škole, protože zkouškové mě nemine, je tohle období prostě neuvěřitelně fajn.

Navíc, když teď máte v posteli něco tak krásného, jako je David Tennant, jsou ty dny hned ještě o stupeň lepší. :>


#TennantJeMojeWaifu

Bio Betlém

27. prosince 2015 v 16:58 Vše kolem Tweedledee
Aneb co všechno nepotkáte při svatoštěpánské procházce lesem, která spíš vypadá jako velikonoční, jaké je vedro. :3


Vánoce 2015 ve fotkách

25. prosince 2015 v 15:51 Vše kolem Tweedledee
Každý rok toho nějak fotím méně a méně, protože ona se ta výzdoba nijak zásadně nemění a přijde mi blbé rok co rok spamovat prakticky stejnými fotkami. Navíc jsem asi vážně feťák, protože dobrá polovina z těch letošních je tak roztřesená, že bych se měla fakt stydět. ^^" Takže alespoň pár těch, co se povedly.

Crowley je prostě parťák for life, ani u stromečku nesměl chybět


Naježíno

24. prosince 2015 v 23:03 Herald z roku 2015
Sice už se mi pomalu, ale jistě, klíží oči, ale na to nutné vánoční chlubení si ještě čas a energii najdu. >:3


Na půli cesty ze tmy

24. prosince 2015 v 9:05 Herald z roku 2015
Vánoce jsou tady, Vánoce jsou tady! Coca-Colu si vychutnéééééj.


Takže, milí zlatí, pravidelní návštěvníci či jenom zbloudilí pocestní, vám všem bych i letos, již pošesté, chtěla popřát co možná nejklidnější a nejkouzelnější prožití vánočních svátků, nenechte se zabít vánočním stromečkem, nezalkněte se čímkoliv, co budete mít k večeři (losos, om nom nom), neuduste se kouřem z františků a nepodpalte svá obydlí, ať už svíčkami nebo prskavkami. Všichni přeci dobře víme, že dětem a blbcům sirky do ruky nepatří. A ani s tím úklidem to moc nepřežeňte, vzpomeňte si, že Ježíšek se narodil v chlévě, tak ať si u vás připadá jako doma.

Počasí sice i letos vypadá spíš jako jaro než prosinec, ale i tak mám vánoční nálady na rozdávání (aby ne, když jedu všechny pohádky, co se jen vyskytnou, a Christmas With Friends už umím prakticky zpaměti, jak často mi tu v době předvánoční vyhrává). Zkrátka cítím v kostech, že tyhle Vánoce zkrátka budou úžasné, a všechna ta předvánoční setkání mě v tom pocitu jedině utvrdila. :3

Vlastně i ten štědrovečerní scénář zůstává tak nějak stejný - v tuhle dobu s největší pravděpodobností po očku sleduji pohádky a zdobím v obýváku stromeček, zatímco v kuchyni se vaří rybí polévka, hrají koledy, Missa Brevis Miloše Boka nebo mše Jaroslava Krčka, které jsme před lety zpívali se sborem na vánočních koncertech a na které stále nedám dopustit, a voní františek (který se ukázal být jako nejúčinnější prostředek na zbavení se pachu ze smažení, vyzkoušeno za vás).

Takže, have a holly jolly Christmas. :3


Výjimečně předvánoční čajíčkování a dárečkování

22. prosince 2015 v 22:39 Historie conů, slezin a jiných akcí
Aneb další úspěšná vánočně laděná sešlost za mnou. ^^


One Punch Man - recenze

21. prosince 2015 v 11:24 Anime recenze
Saitama byl zcela obyčejný průměrný mladý muž, který se marně snažil sehnat práci ... až do chvíle, kdy se stal svědkem toho, jak monstrum útočí na bezbranného občana a rozhodl se aktivně zasáhnout. Od té doby Saitama trénoval tak intenzivně, až mu z toho slezly všechny vlasy, a i když stále vypadá jako ten nejobyčejnější průměrný mladý muž, během poměrně krátké doby se z něj stal neuvěřitelně silný hrdina ochraňující civilisty před dalšími monstry. Ovšem jak říkal už strýček Ben, s velkou silou nepřichází jen velká zodpovědnost, ale také nedostatek soupeřů. Saitama se totiž stal tak silným, že mu na zlikvidování protivníka stačí jeden jediný úder ... a tak se neustále snaží najít soupeře, který by mu byl alespoň nějakou konkurencí. Osud mu však do cesty přihraje mladého kyborga Genose, který nakonec Saitamu, i když z toho není zrovna dvakrát odvázaný, přesvědčí, aby ho přijal jako svého učedníka; Genos má totiž své vlastní důvody, proč svou, už tak dost velkou sílu, potřebuje ještě zvýšit. Ovšem i když je Saitama nejsilnější široko daleko a neustále všechno a všechny zachraňuje, lidé o tom buď vůbec neví nebo ho mají jen za nějakého úchyla. Není totiž registrovaný v Asociaci hrdinů, tak není divu, že ho nikdo nezná. Saitama s Genosem se tedy rozhodnou do Asociace přihlásit, jsou přijati a ocitají ve světě dalších, podle síly různě zařazených hrdinů, pro které je chránění matičky Země denním chlebem. Ale i tady mají téměř všichni Saitamu za pouhého podvodníka, protože přeci není možné, aby byl nějaký nováček a ještě takovýhle nevýrazný kdosi takhle silný. Ne že by to tedy nějak výrazně štvalo přímo Saitamu, tomu o nějakou slávu nejde, hlavně, když zachrání životy, ale Genos, který svého senpaie skutečně bezmezně obdivuje, to chápe jako obrovskou nespravedlnost. Zemi ovšem hrozí ještě spousta nepěkných věcí a Saitama jistě bude mít ještě mnoho možností dokázat, jak to skutečně je. Ale podaří se mu konečně najít někoho, kdo by se mu vyrovnal?

Všichni pořád pěli ódy na to, jak je to bezesporu nejlepší anime sezóny. Nějak jsem se toho chytla už ze začátku a skutečně nelituji, protože One Punch Egg (pokud vám tahle narážka nedojde, tak jste s tím asi skutečně ještě neměli čest) je skutečně klenot, který stojí za vidění. Osobně mi hodně připonal Samurai Flamenco, které mě taky velmi bavilo, prostě tyhle lehce parodické superhrdinské záležitosti po Japonsku ve stylu Power Rangers nemají chybu. :'3 On už ten opening naznačuje, že to nebude tak úplně seriózní záležitost, naprosto reálně ztvárněný Saitamův lov komára a další dokonalé chvilky, no a Saitama s Genosem, to je taky dvojka, kterou si nejde nezamilovat. :D Stejně jako Samurai Flamenco si i One Punch Man bere na paškál celou řadu hrdinských klišé a prostě to je něco, co nutně potřebujete vidět, protože je to skutečně perfektní. :D

London Spy

20. prosince 2015 v 17:55
Nemůžu si pomoct, ale Britové zkrátka umí spoustu věcí udělat lépe. Nepotřebují z něčeho udělat akční vyvražďovačku s galony krve a epickou explozí na každém kroku, aby docílili nějakého efektu, bohatě si vystačí s pocity ... a přesně tak je tomu i u tohoto nesmírně působivého dramatu ohledně jednoho náhodného, ale osudového setkání dvou mužů ze zcela jiných světů, o love story, která byla už od začátku odsouzená k bolestivému konci (díky ti, Tumblr). Ačkoliv úplný konec stojí za starou belu, skutečně se jedná o opravdu hodně silný příběh z prostředí britské tajné služby (a ne, opravdu to není o tom, jak se Q dostal k práci u MI6, i když to tak může vypadat a asi se té asociaci neubráníte) pojednávající o tom, kam až jsou ti nahoře schopni zajít a vy s tím neuděláte absolutně nic, s naprosto perfektními hereckými výkony. Jim Broadbent byl opravdu famózní a Ben Whishaw je precious cinnamon roll s pohledem nakopnutého štěňátka, kvůli kterému byste celému tomu zvrácenému světu nakopali zadek, jen aby mu už neubližoval a aby přestal brečet, protože vám to doslova rve srdce ;_; (taky je nutno podotknout, že v takhle slizké roli, jako měl tady, jsem snad Marka Gatisse ještě neviděla :'D). Opět jsem se tedy přesvědčila o tom, že britská minisériová dramata jsou zkrátka nejlepší dramata a pokud máte alespoň chvíli čas a chuť na něco kvalitního, i když smutného, těch pět hodin, které nad tím strávíte, rozhodně nebude ztracených.



Předvánoční pražská posilka aneb slet čarodějnic

19. prosince 2015 v 21:06 Historie conů, slezin a jiných akcí
Jen jedno slovo - Praha. Vlastně dvě slova - předvánoční Praha. To je jeden z nejkratších a zároveň nejděsivějších hororů, co znám. Ale i tak to byl tenhle slet víc než bezva. :3


Happy Wholidays!

17. prosince 2015 v 17:27 Herald z roku 2015
Konečně máme taky jednou prázdniny dřív než ti základkoví parchanti, třikrát hurá!

Aneb Saku si dnes za vydatného mrholení a inverze tak husté, že by se dala krájet, tento rok naposledy zajela do školy a vlastně i do Ústí (neb jeden předvánoční plán padl), nechala si zapsat do apendixu zápočet z Vývojovky a v ten okamžik jí začaly dlouho očekávané prázdniny. Navíc ještě po hrozně dlouhé době potkala a prohodila pár slov s tím nejlepším učitelem ze ZUŠky, ke kterému měla tu čest tolik dlouhých let chodit, a mohla mu popřát hezké svátky. :'3

Aktuálně mám tři zápočty, u jedné zkoušky čekám na výsledky, u jedné nakonec odevzdávám jenom esej (bylo by to na delší povídání, ale skutečně jsem si nemyslela, že se něčeho takového dočkám i na magisterském studiu) a na zbylé čtyři, z nichž se dvě vztahují k již získaným zápočtům, jsem přihlášená. Ale jak jsem říkala už včera, do 27. mám naordinovaný odpočinkový režim.

Takže, ať už patříte k těm šťastlivcům, na které čeká volno, nebo k nim nepatříte (upřímnou soustrast), všem bych vám chtěla popřát krásné a hlavně klidné prožití jednoho z nejkrásnějších období celého roku. :3


Poprvé pančelkou aneb Team Teaching a anglistická Christmas Party

16. prosince 2015 v 19:47 Herald z roku 2015
Je to tak, přátelé, přišel jsem, viděl jsem, a odučil jsem, takže teď už mi skutečně můžete říkat pančelko. A že se to samozřejmě, aby nebyla nuda, neobešlo bez nějaké té komplikace. :D


Oborové džouky

13. prosince 2015 v 21:12 Ostatní věci
Tohle je zkrátka jeden z nejlepších lingvistických vtípků, na které jsem zatím narazila. :'333


Třetí advent ve znamení vánočních trhů

12. prosince 2015 v 17:10 Historie conů, slezin a jiných akcí
Již po sedmé se v mém městě téměř rodném na třetí adventní víkend konaly vánoční trhy a ani letos, stejně jako po všechny ostatní roky, jsem na nich nesměla chybět. Už je to zkrátka taková tradice. :3


Kredity budou stačit

11. prosince 2015 v 16:06 Herald z roku 2015
Myslela jsem si, že ten příští, poslední, zápočtový týden, bude vypadat nějak takhle ↓


... ale ono to ve výsledku nakonec asi vůbec nebude tak strašné. :>

V pondělí jsem si cestou na poštu udělala radost dalšími dvěma EOSy do zásoby, protože do DM došly další varianty a Coconut Milk a Honeysuckle Honeydew jsem zkrátka nutně potřebovala, zima bude dlouhá a hubovače se nikdy neztratí. >:3

Ve středu jsem si odbyla poslední Etickou výchovu (s krásně pozitivním spolužákovým posledním referátem na téma Thanatologie ... navíc jsem dostala tip na dokument s názvem Dělníci smrti, který rozhodně každému doporučuji, jen jsem na něj asi neměla koukat v kuse, obzvlášť na druhou řadu, která má skutečně do optimismu hodně daleko) a dostala tak první dva magisterské kredity a první předmět z krku, eeey! Na anglické didaktice jsem pak v rámci tasku spolužákům pouštěla své oblíbené video a mělo úspěch, obzvlášť u těch Doktora znalých. :D

Ve čtvrtek jsem pak měla prezentaci na téma Language and the brain, první část týkající se zpracovávání jedné řeči, řečových center v mozku a jejich poruch, druhou pak o bilingualismu. To, že jsem si na sebe vzala tričko s Hannim, byla opět myslím velmi dobrá volba, spolužačka z toho měla doslova druhé Vánoce a hezky to dokreslovalo celou situaci. :D A aby toho nebylo málo, ještě jsem si ve stejném mundúru dala Kohlbergovo stádium Konvenční morálky. Což bylo taky pěkně tematické.


No a dneska? Ráno jsem si, tentokrát sama, neb mi kolega ochořel, odseděla 45 minut na základce, kde byl zrovna den otevřených dveří a všude courali rodiče. Nicméně, vánoční tématika mi byla paní zástupkyní nejen odsouhlasena, ale doslova nadšeně přijata, a prý už se na nás těší, takže jsem zvědavá. Ve středu jdu tedy poprvé v životě chvíli učit, tak mi držte palce. :)

Jistě si také vzpomínáte, jak jsem se tu před týdnem rozčilovala ohledně testu z pajdapsycho ... tak hádejte co? I když se vlastně ani pořádně neučila, Saku ho napsala na 18 bodů z 20. :D Takže jsem si akorát ještě konečně odprezentovala svou Psychologii vzdělávání nebo spíš takový historický průřez vzdělávacími koncepcemi, na který jsem využila snad všechny filosofie, které jsem kdy měla, a byla jsem dokonce optána (jednak onou škeblí a jednak spolužačkou), jestli studuji historii, jak to mám zodpovědně zpracované. *ba dum tss*


(excuse me, but I really adore his beautiful, beautiful face ... and I don't even feel bad for it anymore)

Takže jak vidíte, jsem sakra machr a dokonce na úrovni historiků. 8D Ale úplně nejlepší je, že z toho mám zápočet, už i zapsaný v apendixu (pro neznalé, gymplovský slang pro index), takže se na zkoušku můžu konečně zapsat ke komukoliv jinému, kdo po mě nebude chtít ještě další test a ústní zkoušku navrch. Děkuji Bohu, opravdu. :'3

Poslední týden semestru mě tedy čeká akorát předtermín druhé poloviny Výchovy ke zdraví, kterou chci zkusit v pondělí, Team Teaching, zkrácená Didaktika a anglistická Christmas Party (na kterou si prý máme něco připravit ... takže prý asi něco jako Santovy pomocnice v Mean Girls, ehm) ve středu, a nejspíš pořešení zápočtu z Vývojové psychologie ve čtvrtek. A pak Vánoce. KONEČNĚ! *-*

Byl to tedy zatím skutečně velmi produktivní a nebojím se říct úspěšný týden a věřím, že v tomhle duchu bude pokračovat i nadále, i když jsem teď tedy z toho, že jsem dva dny vstávala v šest a dostávala se domů večer, poněkud mimo, a těším se na večeři v podobě domácí pizzy, vínko, teplou postel, zapálenou voňavou svíčku a pohádku večer. Nejsem náročná. :3

Scream Queens

9. prosince 2015 v 8:23
Vezměte hrnec a smíchejte v něm American Horror Story Coven, Mean Girls, Sharpay Evans z High School Musical a béčkový slasher (prostě stará dobrá vyvražďovačka) z prostředí vysokoškolských kampusů ... a voilá, dostanete Scream Queens. Je mi jasné, že takhle to bude znít jako totální kravina, ale když to vezmete do důsledku, ona to vlastně totální kravina taky je ... ale na druhou stranu, je to kravina (alespoň pro mě) nesmírně, často až kýčovitě zábavná. Osobně bych ty snobské zazobané slípky ve většině případů (vážně, už začínám mít pocit, že Emma Roberts ty arogantní namyšlené krávy snad ani nehraje, nebo je hraje tak dobře, že ji nemůžu ani cítit :'D) šla s chutí vraždit taky a pokud je tohle skutečný obraz toho, jak to na amerických vysokoškolských kampusech a ve všech těch bratrstvech a sesterstvech skutečně vypadá, tak potěš koště (a že mám pocit, že ve spoustě případů to tak bude, alespoň podle těch pár odstrašujících článků, co jsem o nich četla ... jako, fakt bych se chtěla zdravit Hello, sluts a podobně). Na druhou stranu, taková Jamie Lee Curtis je tam jako děkanka naprosto úžasná a ta dokonalá scéna s pouliční bitkou mezi hošky z Dickie Dollar Scholars a Rudým ďáblem za doprovodu Everybody od Backstreet Boys byla prostě perla, na kterou ještě nějakou dobu nezapomenu. :D Dokonce mě to bavilo natolik, že jsem prvních osm dílů zhltla během jednoho dne a ... prostě jsem byla až do poslední chvíle zvědavá, jak to celé dopadne, jak to vlastně bylo a hlavně kdo to byl. Takže jako taková nenáročná oddechovka je to za mě naprosto perfektní. ;)

Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě

7. prosince 2015 v 14:28 Herald z roku 2015
Aneb ta vtipná chvíle, když vám vedoucí zadá na středu četbu z knížky, která se vcelku na netu nedá stáhnout, a vám a vašim spolužákům se nakonec od pátku do neděle společnými silami povede těch devatenáct potřebných stránek nějak dohledat a dát dohromady, stránku po stránce.

Tak nevím, jestli ta skládačka tedy nakonec nebyla účel.

#TeamBuilding


Nějaký divný Mikuláš

6. prosince 2015 v 12:05 Královniny panenky
Od něj bych si nebrala asi ani to uhlí, ehm.
Každopádně, Crowley vám přeje hezký druhý advent. ^^


Učitelská geek squad

4. prosince 2015 v 15:31 Herald z roku 2015
O tom, že mám mezi svými aktuálními anglistickými spolužáky dost geeků, už jsem se tady zmiňovala, to jsem ovšem ještě netušila, jak akutní to je ... aneb celá středeční čtvrthodinová didaktická pauza se točila jen a jen kolem Doktora (a asi jsem skutečně jediný člověk, který z návratu River do vánočního speciálu skutečně není nadšený), Davida Tennanta a na něj navazující Jessicy Jones ... a navrch jsem zjistila, že jedna spolužačka jezdí na FF, PragoFFest, WhoCon a dokonce prý o Doktorovi asi dva roky přednášela. A taky má doma sonický šroubovák. Za ten semestr jsem se totiž na své poměry celkem dost úspěšně socializovala s dost lidmi a zase mám po dlouhé době pocit, že patřím někam, kde mám s těmi lidmi alespoň něco společného. :'3


A že tuhle středu jsem v Ústí trávila doslova od rána do večera, protože mě se spolužákem čekal první náslech na základce na Team Teaching. Upřímně jsem se modlila, aby to nakonec nevypadalo nějak takhle, ale čtvrťáčci mě velmi mile překvapili, jak jsou aktivní a jak se můžou přetrhnout ... takže myslím, že to nakonec nebude tak hrozné. :3 Příští pátek nás čeká ještě jeden náslech a přespříští středu pak samotné učení, u kterého myslím, že ho budeme silně ladit do Vánoc a že si i zazpíváme, neb spolužák je hudebkář a prý přinese kytaru. Ale řeknu vám. trávit tři čtvrtě hodiny napresovaná na té minižidličce a minilavici určené pro devítileté špunty je taky docela zajímavé, hlavně pak vstát. :'D


No a dnešek ... no, rozhodla jsem se, že tohle už nemá cenu řešit jinak, než se tomu smát. Naše drahá senilní profesorka (která prý vykazovala znaky senility už před takovými dvaceti lety), která ještě před týdnem avízovala, že zápočťák bude formou testu s výběrem odpovědí a ze čtrnácti témat, která děláme, nám dneska dala test, který skutečně na výběr z možností byl, jen se tam vyskytovalo pár věcí, o kterých nikdo v životě neslyšel, a který také obsahoval volnou otázku zahrnující jeden z osmi obrovských okruhů ke státnici, u kterých už asi dva týdny plká o tom, že nám je pošle, až budou hotové ... a navrch ještě začala mlít něco o tom, že k ústní zkoušce chce ještě další psaný test. Snad už ani nepočítám to, že než ze sebe vůbec vykoktala, co po nás chce, nikdo netušil, o čem to mele, jestli je tohle test jenom na zkoušku nebo zápočťák nebo vůbec co. Docházka, seminárka, prezentace, jeden test, druhý test a ústní zkouška, to vše kvůli blbým čtyřem kreditům. Nádhera, což? :D A víte, co je úplně nejvtipnější? Středeční skupina to bude psát až za týden a té všechny materiály na to poslala.


Napřela jsem tedy síly, využila co nejvíc znalostí z Vývojové psychologie a anglické didaktiky (jen tak pro představu, byl to test z Pedagogické psychologie) a děj se vůle boží, přinejhorším si to za týden napíšu ještě jednou. Zkazila mi jeden pátek, druhý si už nenechám, uvařím si Flegmatika, dám si čokošku a vínko a bude fajn. >:D

"Kdo je autorem teorie mrkve a hole?"
"... s největší pravděpodobností nějakej debil."
"Ale to by byla určitě správná odpověď!"

Jelikož mám konečně tu správnou vánoční svíčku, která voní jako pečené jablko tak intenzivně, že stačí skutečně jenom její přítomnost a celá nora až po strop je plná vůně skořice, takže si ji hezky zapálím, pustím si Christmas With Friends, zabalím dárky, abych to konečně měla z krku a budu se radovat z toho, že dneska konečně nemusím nikde tvrdnout až do večera. :'3