Říjen 2015

Vajíčková pomazánka trochu jinak

4. října 2015 v 19:08 Z liščího talíře
Na tenhle recept jsem pro změnu narazila v období letošních Velikonoc, kdy se mihnul v televizi a vzhledem k tomu, že jsem řešila, jak zpracovat velikonoční vajíčka, docela se hodil. Klasickou vajíčkovou pomazánku jsem totiž nikdy ráda neměla, vždycky mi hrozně smrděla ... a tohle se zdálo jako dobrý kompromis.

Budete potřebovat dvě Lučiny (případně dva Paloučky z Lidlu, které jsou kromě názvu a ceny prakticky to samé), dvě vejce uvařená natvrdo, salátovou okurku (kousek, jaký se vám bude zdát adekvátní), slunečnicová semínka, bylinky (v původním receptu byla čerstvá petrželka, já jsem dávala čerstvou řeřichu, když byla, nebo sušenou pažitku), sůl a pepř.

Uvařená vejce si rozkrojíme, bílky nasekáme na menší kousky a žloutky nadrobíme. Okurku nakrájíme na menší kostičky. Slunečnicová semínka opražíme nasucho na pánvi. Všechno dáme do jedné mísy, přidáme Lučinu na menší kousky (lépe se to pak rozmíchává), bylinky, semínka, podle chuti osolíme a opepříme a pořádně zamícháme.


Jak jsem se zmiňovala na začátku, vajíčkovou pomazánku jsem nikdy ráda neměla. Ovšem téhle, téhle bych se s klidným svědomím užrala, protože je to něco neuvěřitelně dobrého. Namazat na chleba (osobně se mi nejvíc osvědčila dýňová placka) nebo užírat jen tak, je to prostě něco vynikajícího, krémového, šťavnatého a díky čerstvé okurce a semínkům i křupavého ... prostě balada, třeba k večeři nebo svačině. :'3

Vůně podzimu aneb obrácený jablečný koláč

4. října 2015 v 15:58 Z liščího talíře
Už je to hodně dávno, kdy jsme ho dělali, tuším, že to bylo ještě někdy na základce, podle receptu, který jsme si ale tak šikovně založili, že už jsme ho od té doby nenašli ... čehož jsme dlouho litovali, protože byl skutečně výborný. No a včera zasáhl osud, nebo přesněji řečeno Adalbert (prostě Albert, víme, ne) se svým říjnovým katalogem, který mi rodičovstvo přineslo z nákupu a ve kterém byl, kromě spousty dalších velmi chutně vyhlížejících receptů, které bych taky časem ráda vyzkoušela, právě trochu jiný recept na obrácený jablečno-medový koláč, který ale ve výsledku vypadal ještě chutněji a i trochu zdravěji, navíc byly všechny potřebné ingredience doma, takže jsme se na něj dneska po obědě vrhli. >:3

Budete potřebovat 100 g másla, 100 ml medu (nejlépe tekutého), citronovou kůru (když čerstvou, tak z jednoho citronu, když sušenou, tak podle oka a chuti), 400 g jablek (v původním receptu píšou oloupaná, ale pokud nemají vysloveně hnusnou strupatou slupku, myslím, že to není nutné) a balení listového těsta (nejlépe toho už rozváleného chlazeného, pokud se nechcete patlat s vlastním).

Jablíčka zbavíme jádřinců a nakrájíme na tenčí plátky. Do kastrůlku si dáme med, máslo nasekané na kousky a citronovou kůru, přivedeme k varu a minutku dvě povaříme, aby nám směs trochu zhoustla. Poté ji přelijeme na dno koláčové nebo dortové formy (prostě toho, v čem chceme koláč dělat), naskládáme na ni plátky jablek (samozřejmě, že si s tím můžete vyhrát a vyskládat si tam co jen chcete, fantazií se meze nekladou) a přikryjeme těstem, ze kterého jsme si vykrojili o něco větší kruh než je průměr formy, u okrajů pěkně založíme a přimáčkneme. Uprostřed těsta ještě nožem uděláme pár zářezů a pečeme asi 35 až 40 minut v troubě předehřáté na 200 stupňů. Když máme pečeno, necháme koláč pár minut vychladnout, opatrně vyklopíme a podáváme.


Na tomhle typu koláče se mi líbí už jenom ten trochu netradiční postup, že je vlastně ve výsledku skutečně obrácený ... ale především je neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně dobrý. *-* Ono to máslo s medem dole krásně zkaramelizuje a med i jablíčka jsou sama o sobě sladká dost, takže nehrozí nějaká potřeba přidávání cukru a podobně. Je to takový krásně barevný dezert, který se k podzimu zkrátka hodí. :3

Lauren O'Connell - House Of The Rising Sun

3. října 2015 v 11:35 Gramofon Underlandu
Mám hrozně ráda, původní verzi (i když jsem z ní díky SPN dlouho měla husí kůži), ale tenhle cover z Covenu je prostě neuvěřitelně boží, takový tajemný, bluesový ... hrozně mi připomíná Lanu.


Makura no Danshi - recenze

1. října 2015 v 13:14 Anime recenze
Je vám smutno, připadáte si forever alone, ale jste příliš líní na to, abyste si stahovali dating simulatory nebo aplikace?
Nezoufejte, přesně pro vás je tu Makura no Danshi!
Dvanáct rozdílných chlapců různých povah, věků, vzhledů a profesí, kteří ovšem vždy mají nějakou spojitost právě s vámi a kteří vás povzbudí, budou vám říkat samé hezké, příjemné věci, budou na vás milí a budou vám dělat společnost doslova od probuzení do usnutí. Uvidíte, že se hned budete cítit lépe.

Tomuhle se ani nedá říkat zanimovaný dating sim, tohle je prostě zanimovaná appka, jejímž jediným účelem je opravdu vás rozveselit a pozvednout na duchu ... jenže víte co, ono se mu to i v těch čtyřech minutách, které každá u dvanácti epizod má, docela dost daří. Je to taková miloučká kraťoučká nenáročná fanservisová záležitost (tedy, až na ten opening, ten mě svou uječeností a infantilností docela otravoval), kterou asi třeba pánové neocení, ale která rozhodně stojí za vyzkoušení v chladných osamělých podzimních večerech. Zkrátka jsem došla k závěru, že až mi zase někdy nebude hej, pustím si epizodu deset neboli úchylná dvojčata a hned mi bude líp. >:3