Once nakamas, always nakamas

28. srpna 2015 v 13:12 |  (Ne)zaujaté "recenze"
Aneb brace yourselves, s03 feels přicházejí.
A Saku má zase konečně o čem psát.
Feel free to join me in my weeping.


Pokud jste třetí řadu doteď neviděli a přesto chcete číst dál, nebráním vám. Jen si pak nestěžujte na spoilery. Víte, co děláme s nevychovanými lidmi.


Hned v začátku se celý fandom rozdělil na dva tábory - na ty, kteří byli naprosto unešeni, a na ty, kteří si začali stěžovat a nepřestali. Osobně jsem už od začátku patřila k prvnímu táboru, a to nejen z toho důvodu, že jsem se na tuhle řadu, která už podle slov Bryana Fullera, měla být úplně jiná než předchozí, prostě těšila, ale také proto, že jsem už po prvních pár dílech došla k závěru, že tahle řada je zkrátka na férovku fanfikce. Jedna velká, vizuálně naprosto opojná, vysoce znepokojivá fanfikce z pera Tumblru (a to jsem si myslela, že v tomhle Sherlocka nic nepřekoná). Fanfikce, ve které se, protože druhá řada byl ošklivý rozchod z pohledu Willa Grahama, tentokrát Hanni chová jako odkopnutá uražená bývalka (které zlomíte srdce a ona vám za to zlomí nohu) a dává to především Willovi solidně sežrat ... i když by ho samou láskou pořád nejradši snědl (doslova) a už se mu málem povedlo do té hlavy dostat ... opět doslova.

Aneb jak jinak si vysvětlit, když se vám v seriálu objevují následující dialogy, které jsou myšleny zcela vážně ...

"Friendship with Hannibal is blackmail elevated to the level of love."

"I thought Will Graham was Hannibal's biggest mistake."

"I wanted to run away with him."

"I want you to know exactly where I am and where you can always find me."

"Family values may have declined over the last century, but we still help our families when we can. You're family, Will."

"Is there a child in your life, Will? I gave you a child, if you recall."

#nohomo

... a které plynule přejdou až sem (aneb když scénáristi chodí mezi úchylný fandomový lid) ...


... aby byly jako zlatý hřeb večera korunovány tímto. And we just can't.


Well done, captain Obvious ... ale na druhou stranu, pořád ti to trvalo jenom tři série, než ti to konečně došlo.

Hannigram is fucking canon and no one convince me otherwise. Asi jsem vážně od loňského hysteráku a obrečení murder family u Mizumona přeci jenom ušla nějaký kus dopředu, protože mě i tahle verze toho totálně disfunkčního vztahu, co mezi sebou ti dva mají, silně uspokojuje. (¬‿¬) Ale když už jsme u těch OTP, které jsou přeci jenom optimističtější, Margot a Alana for the win! Sice jsem se ze začátku nemohla zbavit pocitu, že Alana zkrátka ochotně vleze do postele s každým, u koho se jí naskytne příležitost, ale opravdu jsem nečekala, že s Margot to nakonec bude takhle vážné. Ale dámám to skutečně přeji, obzvlášť Margot, ta si nějaké to štěstí skutečně zaslouží. :3 Protože to, co jí provedlo to prase Mason, to bylo ujeté i na tuhle show. A to už je co říct.

První polovinu jsem tedy de facto shrnula v jednom ze svých tweetů:


Další věcí je přechod z dějové linie Hannibala (teď myslím chronologicky poslední knížku celé série, on je celý seriál vůbec takový wibbly-wobbly timey-wimey stuff) zpátky k Červenému drakovi, což znamená jediné - Francis Dolarhyde aneb Červený Drak, který pojal Hanniho za svého senpaie. Už Ralph Fiennes byl ve filmové verzi skvělý, ovšem když jsem se dozvěděla, že tady bude Richard Armitage a když jsem ho poprvé viděla, regulérně můžu říct, že jsem měla co dělat, abych nezačla pištět. Jeho (nutno podotknout, že často polonahý, ehm) Drak byl prostě famózní a i přes počáteční obavy mi vidina Thorina nenaskočila ani jednou, díkybohu. A ten jeho nehorázně sexy chraplák bych mohla poslouchat pořád, i kdyby mě vraždil. *-*

Ale co proboha chudák Frederick?! Tohle byla jediná, slovy jediná, verze Chiltona, kterou jsem si kdy dokázala nějakým způsobem oblíbit, nestačilo, jak hnusně dopadnul v každé jednotlivé sérii a že takhle měla dopadnout ta zrzavá kudrnatá svině, které se za celou dobu nestalo absolutně nic a nejspíš ani nestane ... FUCK YOU, VŽDYŤ TOHLE SI KURDE NEZASLOUŽIL!!! D': Tohle je skutečně věc, kterou nepřekousnu a která mi vůči Chiltymu opravdu přijde nehorázně nefér. Tohle si prostě nevyžehlíte, i kdybyste mi na zlatém podnose naservírovali murder family šťastně žijící ve Florencii. Okay, tehdy možná ano, ale jinak ani omylem.


Frederick Chilton needs to be loved, more than ever

Teď už mi nezbývá nic jiného než pořád ještě udržovat malou jiskřičku naděje, že Hannibala přeci jenom nečeká úplný konec. A jestli ano, můžu říct, že jsem hrdá na to, že jsem součástí fandomu tak netypického, geniálního, vizuálně krásného a inteligentního počinu (a trochu extrémnější verze kulinářské show s nefalšovaným human food porn) s neuvěřitelně kvalitními charaktery, jakým Hannibal bezesporu je. Ty dva roky, které jsem strávila v jeho společnosti, byly skutečně krásný čas, během kterého jsem se kromě zjištění, že takhle advanced English je bez titulků přeci jenom moc advanced i na mě, se stala mnohem otrlejším jedincem ... a toho tolikrát přežvýkaného srdce ani v nejmenším nelituji, protože to byl vskutku opojný zážitek.

Takže, ať už to dopadne jakkoliv, můžu říct snad jenom ... bon apetit, bylo mi ctí s vámi každý týden stolovat. :'3


×××

A po části, kterou jsem si sepsala ještě včera, následuje malý, ale důležitý update po aktuálním shlédnutí finále (aneb tradiční Pfff, co se může pokazit v posledních deseti minutách?):

PANEBOŽE PANEBOŽE PANEBOŽE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!


Rudý kód, opakuji, rudý kód, toto není cvičení, tohle je sakra realita.

Pořád nevím, jestli to mám brát spíš pozitivně, nebo negativně, každopádně teď na ten monitor prakticky nevidím, protože se mi z očí valí vodopády slz, protože ... to bylo pro mé křehké srdéčko něco tak neuvěřitelně nádherného a zároveň depresivního, že teď absolutně nevím, jak na to mám vlastně reagovat. Protože chlapci poprvé, poprvé od úplného začátku, udělali něco skutečně dohromady a ze svých vlastních vůlí.( TДT)Už vidím, jak budu celý víkend nahánět, čekat a číhat na gify a na tu úžasnou závěrečnou písničku, protože tohle byl ten nejultimátnější hannigramovský moment ever. A pokud to skutečně má takhle skončit, tak je to jediné správné, důstojné a to absolutně nejromantičtější uzavření, jaké jsme si mohli přát. I just really can't.

"Can't live with him, can't live without him."

"See? This is all I ever wanted for you, Will. For both of us."
"It's beautiful."


I just love you both so much it hurts. .·´¯`(>▂<)´¯`·.
 


Komentáře

1 Lila Lila | Web | 28. srpna 2015 v 14:32 | Reagovat

Naprosto úžasný finále, já jsem byla úplně vyplesklá a mě se fakt trefilo do vkusu.Taky mi bude hodně chybět.

2 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 15:09 | Reagovat

[1]: Pořád z toho nemůžu.

3 Addie Addie | Web | 30. srpna 2015 v 11:09 | Reagovat

Nějak jsem třetí řadu vzdala a teď nebudu mít dlouho možnost se na ní podívat, ale rozhodně to mám v plánu (i po té, co jsem si tohle přečetla, protože mě to jen víc motivovalo). Fascinuje mě, jak se vůbec spojení murder husbands dostalo do seriálu, když je to na tumblru jeden z nejprofláknutějších tagů pro tyhle dva :D

4 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 16:32 | Reagovat

[3]: Pořád říkám, že Bryan Fuller je snad jediný, kdo ty dva shipuje ještě víc než já. :'3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama