Srpen 2015

Slavnostní zakončení léta s Crowleym

31. srpna 2015 v 10:14 Herald z roku 2015
Protože, jak už všichni víme, všechno má svůj konec, jenom párek má dva.

Když se nápad na tenhle projekt v mé hlavince zrodil, měla jsem jisté pochybnosti. Že mě budete brát jako kopírku Kyoko a Sessiho (kteří mě v tom nápadu silně inspirovali, ale to jsem ostatně přiznala už na začátku) nebo že mě budete brát jako totálního infantilního magora. Proto mě nakonec velmi potěšily všechny ty pozitivní reakce, kterých se mi od vás dostalo. :3

Když bych to měla shrnout, tak se během tohoto léta Crowley podíval na spoustu míst v Bavorsku a dostal se na nejvyšší bod Německa, zavítal na východ Čech do Liberce, během těch dvou týdnů na táboře se taky podíval na spoustu zajímavých míst v Lužických horách, jako král nás všech se s námi zúčastnil Prague Pride a nakonec se podíval i na NatsuCon, kde skončil v péči své drahé matinky, vše myslím bylo dostatečně zdokumentováno a vše jste měli možnost vidět zde na blogu (tak si tak říkám, že je toho nakonec tolik, že bych mu z toho vážně mohla udělat fotoalbum :D).

Takže, v závěru bych vám chtěla poděkovat za veškerý projevený zájem a snad jste si Crowleyho letní cestování užili alespoň tak, jak si ho užil on sám. :) A určitě nečekal, když ke mě na Animefestu přišel, že bude nakonec takhle akční a troufám si říct i slavný. ^^


I really don't want this summer to end

30. srpna 2015 v 16:43 Herald z roku 2015
Po těch krásných dvou měsících, kdy jsem zase měla pocit, že trochu aktivně žiji, mi zase nezbyde nic jiného než zase poustevničit a zvyknout si na to, že ti, se kterými jsem léto převážně trávila, jsou zase daleko a zase je dlouho neuvidím ... a zase si budu připadat sama. :'< Hello darkness, my old friend, I've come to talk with you again.


Poprvé jsem po letech nebyla na Geetaconu, protože po loňských zkušenostech jsem se zařekla, že ve stejném průběhu a situaci už nikdy víc, jako kus hadru si koneckonců můžu připadat i doma a nemusím za to platit (a proč si zbytečně kazit konec prázdnin, které byly jinak tak perfektní, že?). A kupodivu mě to ani nejak zásadně neštve, až mě to samotnou překvapilo. Dočetla jsem Fangirl a můžu říct, že se mi ta knížečka opravdu moc líbila. A taky jsem, ale to už jste měli možnost zaregistrovat, dokoukala Hannibala ... což v mém srdci zanechalo asi tu největší díru a stále usilovně přemýšlím, čím bych ji v případě, že další řada už opravdu nebude, zaplnila. Momentálně mě nic nenapadá. Tak alespoň poslouchám Love Crime a snažím se přesvědčit o tom, že život půjde dál a Země se točit nepřestane. Ale stejně si u toho často fňuknu, protože prostě ... OTP feels. Ale abych byla taky trochu pozitivnější, po letech, kdy jsem je marně sháněla, mám konečně překrásná halloweenská dýňová světýlka, a to hned dvoje, navíc s takovým vytuněným systémem, který mi nezabere ani jednu zásuvku, která mi prozáří podzimní šero a přinesou halloweenskou náladu. Díky ti, mocný Kiku! :'3


Myslím, že i všechny mé příšeří slečny (a pánové, jenže Crowleyho nelze považovat za příšeru, to by se urazil) z nich budou mít radost. Jen je docela vtipné, že ještě vloni moje rodinka čítala pouhé dva členy, letos jich je zatím rovných dvacet. To zas ten Halloween bude vypadat úplně jinak. 8D

Dneska jsem pak byla na perfektním obědě o několika chodech u babi (a dostala ještě pořádnou zásobu domů, abych tu třeba neumřela hlady), protože mi zase jednou začíná krásný odpočívací home alone týden a tím pádem jedna velká party hard pouze ve společnosti Leontýny, nastahovala jsem si pár filmů, chci si skočit pro sushi a tak. Mám toho naplánovaného spoustu, abych předešla chmurným myšlenkám, tak myslím, že se nudit nebudu. A koneckonců, mám tu jídlo a litr a půl Rulandského šedého, takže zle mi určitě nebude. ^^

Siouxsie Sioux and Brian Reitzell - Love Crime

28. srpna 2015 v 18:13 Gramofon Underlandu
Guess I just love to torture myself. But it's so beautiful I wanna cry ... again.


Oh, the skies, tumbling from your eyes
So sublime, the chase to end all time
Seasons call and fall, from grace and uniform
Anatomical and metaphysical

Oh, the dye,
a blood red setting sun
rushing through my veins
burning up my skin,
I will survive, live and thrive
Win this deadly game
Love crime
Love crime
I will survive, live and thrive
I will survive
I will


Once nakamas, always nakamas

28. srpna 2015 v 13:12 (Ne)zaujaté "recenze"
Aneb brace yourselves, s03 feels přicházejí.
A Saku má zase konečně o čem psát.
Feel free to join me in my weeping.


Pokud jste třetí řadu doteď neviděli a přesto chcete číst dál, nebráním vám. Jen si pak nestěžujte na spoilery. Víte, co děláme s nevychovanými lidmi.

Fifty Shades of Darkness

25. srpna 2015 v 12:07 Kreativně-grafický koutek
Musela jsem, prostě musela. Když ona ta fotka prostě tak krásně vyšla. >:3
Aneb od Destielátů jsme urazily skutečně dlouhou cestu. :D


NatsuCon 2015 aneb jídlo, ženy a dlouhý kouř

23. srpna 2015 v 19:17 Historie conů, slezin a jiných akcí
Skutečně začínám mít pocit, že se na ty cony jezdíme převážně najíst, ale co, to je taky důležité! A NatsuCon mě nezklamal ani po svém třetím ročníku, na kterém jsem opět byla účastníkem. :)

A vše je zapsáno, večer a zas ráno

19. srpna 2015 v 15:00 Herald z roku 2015
Konečně se nám počasí trochu umoudřilo a i když jsem tohle podzimní lezavo pršavo nikdy neměla v lásce, teď jsem z něj nadšená, protože mi konečně nejezdí brýle po potu dolů z nosu a můžu spát normálně pod peřinou a ne jenom pod prostěradlem jako na mrtvola na pitevním stole. :'3 Však jsem taky včera po dlouhé době měla chuť sednout si jen s knížkou a čajem, začetla se do Fangirl a dostala se asi do poloviny (už jsem si došla k závěru, že na to, abych je přečetla za pár hodin, si ty knížky pomalu ani nemusím kupovat, takže si ji hezky šetřím). Už se těším, až zase začnu pálit voňavé svíčky, blíží se to, blíží. ^^


This summer in a nutshell

Dneska pak nastal soudný den, Saku se vydala na zápis, a tak se z ní po pěti letech zase stal trapný kouhai, i když na magistrovi (a že mi skutečně přišlo, že je ta aula pomalu plná důchodců, připadala jsem si tam poměrně dost nepatřičně :'D). Po zkušenostech z bakalářského zápisu jsem už počítala s tím, že to zase bude záležitost tak na ty čtyři hodiny. Jenže situace se obrátila, díkybohu už nás nenutili vypisovat si předměty do indexu (aneb člověk si to po předzápisu rád udělá v klidu doma), v rychlosti jsme prolítli prezentačku, v indexu vyplnili jen to nejdůležitější, vystála jsem si hada na razítko a ani ne za hodinu už byla zase venku. Navíc mě velmi potěšilo, že máme pořád stejnou studijní referentku, protože jsme si docela pěkně popovídaly nad mým štosem šesti potvrzení o studiu a kartičkou na vlak (aneb poučila jsem se z minula a ty šílené fronty, které tam celý začátek semestru panují, už znovu stát nechci). ^^ Prakticky teď tedy mám ještě měsíc prázdniny a 21. září to zase vypukne.

A i když mám docela strach, jsem vlastně i zvědavá :) #EnchatedButTerrified


Protože mám děsně cool nové brýle a jakožto cool megane character je prostě chci pochválit. >:3
© Rien

A jelikož se nám pomalu, ale jistě blíží víkend, na závěr přichází ještě jedna obligátní otázka - na koho z vás budu moct případně narazit na Natsuconu? :3 Berte obrazně a s velkou rezervou, protože jsem většinou asociální slepýš a sama za vámi asi nepřijdu, takže za mnou nejspíš budete muset přijít sami. ^^"

Samurai Flamenco - recenze

17. srpna 2015 v 14:05 Anime recenze
Hero will never give up,
never hide, never be defeated,
never accept evil.

Masayoshi Hazama už od útlého dětství zbožňuje superhrdinské show a proto se rozhodl následovat svůj dětský sen a žít tak dvojí život - přes den je díky své hezké tvářičce modelem s poměrně úspěšně se rozjíždějící kariérou, v noci je pak maskovaným hrdinou jménem Samurai Flamenco. Jenže ono to superhrdinství není jen tak, když nemáte jednak žádné superschopnosti, jednak žádná šikovná udělátka, nebo se neumíte ani pořádně prát ... nehledě na to, že vás běžní občané považují spíš za buzerujícího úchyla než za jejich ochránce. Ale i když to má Masayoshi těžké, svého snu se i díky obrovskému smyslu pro spravedlnost vzdát nechce. Jedné noci, kdy opět dostane na budku, ho pak osud přihraje do cesty mladému policistovi jménem Hidenori Goto, který samozřejmě Masayoshiho také nejdřív považuje za pouhého úchyla, ale situace se mezi nimi vyjasní a Hidenori je tak vůbec první člověk, kdo zná pravou identitu Samuraie Flamenca, a také vlastně Masayoshiho první a jediný přítel, který se na něj začne upínat víc, než by Hidenori chtěl a často se díky jeho nočním akcím v boji proti zločinu dostává do problémů, které pak díky svému povolání žehlí. Ovšem Samurai Flamenco a superhrdinové celkově (protože se ještě objevuje maskované trio Flamenco Girls, které ve skutečnosti tvoří Mari Maya, Mizuki Misawa a Moe Morita, členky dívčí idol skupiny MMM neboli Mineral Miracle Muse) se pomalu dostává do podvědomí občanů, začíná město skutečně měnit a kromě toho pomalu získává další spojence, ať už Juna Harazuku, který ho zásobuje svými kancelářskými potřebami vylepšenými pro boj, nebo Jouji Kanameho, známého především jako Red Axe, který je jeho Mistrem na cestě superhrdiny. I Masayoshiho hvězda v modelingu stále stoupá a všechno se zdá být takové, jak po tom toužil ... jenže jednoho dne se na Zemi snese King Torture se svou armádou monster požadující nadvládu nad Japonskem a vypadá to, že svět, který jsme znali pouze z hrdinských sérií, svět, ve kterém skutečně existují ďábelské organizace, se stal realitou. A to je teprve pouhý začátek!

No, jak bych to jen uvedla ... čekala jsem parodii a komedii a ona to skutečně parodie ve stylu Power Rangers šmrncnutých s Kick-Ass a často komedie byla. Co jsem nečekala bylo to, že se ta komedie často zvrhne v něco exemplárně odlišného, než bych očekávala, chvílemi jsem skutečně nechápala, o co že tu sakra vlastně jde, ale už vůbec jsem nečekala, že se z toho v určitých chvílích může stát solidní drama s tak vážnými myšlenkami, že jsem občas až měla na krajíčku (třeba backstory některých postav, že ... poor baby T^T). Opravdu, má nejčastější myšlenka v průběhu prakticky všech dvaadvaceti dílů byla I Came Out to Have a Good Time and I'm Honestly Feeling So Attacked Right Now. :'D Takže se nenechte zmást, i když to k tomu někdy skutečně svádí. Což ale nic nemění na tom, že je to něco skutečně epického, co si skutečně bere na paškál neuvěřitelnou spoustu hrdinských klišé (a pokud jste, stejně jako já, jako malí koukali na Power Rangers a morfovali, budete se kromě vzpomínání skutečně bavit). A tihle dva a ten brotp, co mezi sebou mají, ti už prostě tvoří jenom tu pomyslnou třešničku na dortu. >:3


Noční návštěva

17. srpna 2015 v 9:26 Vše kolem Tweedledee
Koukejte, jakou velkou fešandu jsme tu dneska měli. :3


Všichni jsme stejně teplí aneb Prague Pride 2015

15. srpna 2015 v 18:17 Historie conů, slezin a jiných akcí
Na úvod snad jenom transparent, který si mě skutečně získal - "Dva pyje nejsou sodomie."

Aneb jak už jste asi poznali, padlo další letošní poprvé a já se tak konečně zúčastnila v plné parádě pochodu hrdosti v rámci finále Prague Pride. :) Vloni jsem toho totiž nakonec, z mnoha různých důvodů, těžce litovala a zařekla jsem se, že letos tuhle příležitost zkrátka nepustím, ať se děje co se děje. >:3


Chlazení

14. srpna 2015 v 19:08 Šnečstvo
I měkkýšům je evidentně horko. :3


Přespávací výlet do Islandu pro adoptivní děťátko

13. srpna 2015 v 8:29 Historie conů, slezin a jiných akcí
To se takhle člověk po dvou letech dostane do Ostrova ... a hned je nás doma o jednoho víc. :D

Jinak samozřejmě, že jsem se vrátila už ve středu, jenže jsem večer byla tak vyvařená, že jsem se už na nic zahrnujícího jakoukoliv fyzickou nebo psychickou námahu nezmohla. ^^" Aneb když se tohle léto Saku rozhodla pořádně výletit, tak samozřejmě musí být pořádný Mordor, jinak by to nešlo.

Long Live The Queen

9. srpna 2015 v 15:44 Dary pro královnu
Ryuki se zase kreativně činila a zase jednou mi udělala obrovskou radost, kterou jsem se chlubila snad každému, kdo byl ochotný poslouchat. :3 Tímto samozřejmě děkuji všem, kdo mi nějakým způsobem písemně vyjádřili psychickou podporu, ale tohle je prostě ... awww, jako ostatně vždycky. *-*


Hod patkou do dálky a co mažoretky rády dělají celou noc aneb tábor 2015

8. srpna 2015 v 21:40 Historie conů, slezin a jiných akcí
Tak, přátelé moji drazí, po dvou týdnech mě tu zase máte, ošlehanou, opálenou, zocelenou, rozeřvanou a bohatší nejen o zážitky. :)

A musím říct, že i když se mi letos skutečně moc jet nechtělo, nakonec to bylo skutečně moc fajn. ^^ Jak už nejspíš víte, pokud sledujete můj Twitter, měla jsem v oddíle jednoho hoška, který se ze všech sil snažil zakrýt to, jak neuvěřitelně roztomilý uke to byl (třeba si stvořil triko s pentagramem, třemi šestkami a nápisem Love is my pain), permanentně pohazoval patkou (což po čase připomínalo epileptický záchvat), až mu nikdo neřekl jinak než Patka, ale nakonec to stejně byl prostě ňuňín, ze kterého člověk pomalu blil duhu a druhý týden s námi sdílely areál mažoretky, které děti překřtily na magoretky, často pochodovaly jak kachna po mrtvici a které až moc často pouštěly Já tak rád trsám trsám, které bylo s větší vzdáleností čím dál zkreslenější, až člověk slyšel jenom Já tak rád prcám prcám ... takže celá Chřibská a přilehlé okolí už ví, co mažoretky rády dělají. Počasí nám první týden moc nepřálo (na druhou stranu, když začalo pršet, pod deštník se ke mě rval nejdřív Kísa, který se nabízel, že ho klidně i ponese, a potom Patka, protože prý měl zrovna umytou hlavu, takže jsem během jednoho jediného dne kráčela pod jedním deštníkem s více chlapci než za celý dosavadní život :D), nejradši bych do spacáku zalezla úplně celá, protože mi mrznul i jenom ten nos, co mi koukal ven, zato naopak druhý týden nám přálo až moc, čekala jsem, kdy se nám ta papundeklová chatka vznítí. Můj oddíl za celou dobu nachodil 119,5 km (což myslím není vůbec špatné), byli jsme na dvou celodenních výletech, v České Kamenici a tradičně na Jedlové, když byla i vrcholem celotáborovky neboli horolezecké výpravy, a i ta Duritka byla letos nějak snesitelnější (letos jel jako instruktor i její synátor, který je sice skutečně hovado na entou, ale ke mě osobně se tedy pokaždé choval slušně, i rozloučit se přišel ... asi ze mě vážně šel respekt). A i když bych některou shotu (a nejen shotu, Chlopeň se letos s hereckými výkony zase jednou opravdu činila) s chutí zakopala šest stop hluboko a skutečně nechápu, že je rodiče mohli chtít zpět, nakonec to bylo skutečně fajn. Ale to ostatně dělala i přítomnost Kyoko a dalšího skvělého kolektivu, bez kterého by to nešlo. :)

Ale jelikož už mi i vlivem toho nechutného horka paměť tak úplně dokonale neslouží, zahltím vás fotkami, které to hezky dokreslí. ;) My jsme totiž taková jedna velká přiteplená satanistická sekta, na příští rok už mám totiž domluvenou funkci oddávající pro Patkovo šamstra a jednoho mimoňe od Kyoko, který za ním permanentně chodil s tím, že ho má rád. :D

P.S. Yaoistky by skutečně neměly jezdit na dětské tábory nebo ještě nedejbože být na jedné chatce. Když se vás pak chlapci, které jen tak mimochodem shipujete jako divé, zeptají, jestli si můžou odskočit do lesíčka, protože "už to do tábora nevydrží," napadnou vás různé věci. :D A Kyoko mi nechce napsat povídku, ani k svátku, fňuk! T^T

Šnečíme ve velkém