Červenec 2015

Zpět do jámy lvové

24. července 2015 v 16:57 Herald z roku 2015
Rok se sešel s rokem a jelikož má Saku pořád stejně ráda lidi obecně a děti obzvlášť (rozumějte vůbec), opět se na dva týdny vydává ty malé démony krotit, totiž hlídat (přesnou dobu trvání mého očistce můžete tradičně vidět v chytrém stalkerském sloupečku vlevo). Ano, asi jsem vážně masochistka a pan Grey by ze mě měl bezeporu radost. :'D

Po roce se opět vracíme do staré dobré Chřibské (Ahoj, papundeklová chatko, ve které existují pouze dva módy, Mordor nebo Jotunheim, a hobití postele, doufám, že jsem vám chyběla tolik, jako vy mě = ani v nejmenším), což jako vidina známého prostředí alespoň trochu vyrovnává fakt, že letos skutečně netuším, koho v tom oddílu vůbec budu mít a upřímně z toho mám docela strach ... takže to asi bude opět tradiční "nedej jim najevo, jak moc tě děsí." Proto si s sebou taky táhnu tu flašku bourbonu aka tekuté sebevědomí, že jo. Tématem letošní táborovky je vysokohorský výstup (Cholat Sjachyl a Djatlovova výprava by mi prý asi nevyšla, škoda ^^") a zjevně se opět poleze na Jedlovou (ale letos mám po dovolené v té vysokohorské turistice přeci jenom tréning), takže hurá Cukrárna Merlin dole v Jiřetíně a hurá borůvkové lívanečky nahoře! *-*

Každopádně doufám, že se počasí už konečně umoudří, protože nechutná vedra jsem tam zažila už jednou a bylo to strašné, všichni byli jak chodící mrtvoly a nedalo se absolutně nic dělat ... ale opačný extrém, kdy máte na chatce všechno navlhlé a mrzne vám zadek, taky není nic moc, takže by to chtělo něco tak akorát. A taky doufám, že se s Kyoko po ty dva týdny společného soužití na tak malém prostoru nesežereme a že si budeme v klidu a míru na chatce pořádat své satanistické rituály (my nic, s tím příšly děti ... tak proč je v tom nenechat, když už si i tak myslí, že jste čarodějnice 8D), letos by navíc mohly být o to zajímavější, když u nich bude nejen Sessi, ale samozřejmě Crowley, přece bych ho nemohla nechat doma, komu bych pak večer brečela na rameni a případně dětičky rovnou obětovala? >:D

V areálu se nikdy nevyskytovalo nic podobného Wi-Fi a silně pochybuji o tom, že by se za ty dva roky něco změnilo, takže Underland bude po ty dva týdny s největší pravděpodobností hnít pod vrstvou prachu (koneckonců, článků je tu dost a pochybuji o tom, že byste je měli přečtené komplet všechny, takže můžete směle zabrousit do archivu). Nicméně, v mém neinteligentním telefonu se mi přeci jenom podařilo zprovoznit Twitter, takže bych si mohla sem tam ve volné chvíli postěžovat nebo alespoň dát vědět, že ještě žiju, tam (takže pokud mě tam ještě nešmírujete, máte alespoň důvod začít >:3). Tím se ale dostávám k tomu, že pokud byste mi chtěli udělat radost nebo mě psychicky podpořit i jinou než virtuální nebo smskovou formou, zde je adresa, na kterou přijímám vše, od pohledů, dopisů, uměleckých děl (rozumějte obrázky, povídky a tak) až po cenné dary (pokud si ještě pamatujete, vloni mi kromě parte s Belliččinými chlupy dorazily i špunty do uší, takže se klidně můžete pokusit to trumfnout :D). Skutečně jsem ještě víc než kdy jindy vděčná za každé cheerful'n'happy slovo. :'3 A navíc chci mít zase víc pošty než děcka, dává mi to obrovský pocit zadostiučinění. >:D

Rekreační středisko "U JASANU"
LT DDM Teplice
Krásné Pole 22
407 44 Chřibská

(Vůbec neřešte, že třeba nevíte, jak se jmenuji v reálu, pokud někam vmáčknete 'Pro Sakuru', 'Pro Saku', 'Pro Její liščí Výsost' nebo tak podobně, jsem si jistá, že se mi to do rukou dostane. ;) Jen mi prosím opravdu neposílejte žádné lidské části, nože a podobný stuff, sice jsem velký fanda práce pana Lectera, ale přeci jenom bych to asi dost blbě vysvětlovala. ^^")

Vůbec nikam se mi nechce, opravdu ne (a opravdu se velmi těším na Duritčin tupý xicht a hysterické záchvaty -_-). Ale jednou jsem se upsala a když jsem vydržela už tři roky předtím, tak přeci nebudu nějaká sralbotka. Tak mi držte palce, abych to ve zdraví přežila, protože bych svou příšeří rodinku přeci jenom někomu velmi nerada odkazovala.

Tak se tu mějte hezky, vzpomínejte na mě v dobrém a nejspíš tedy znovu nashledanou toho 8. srpna. (。・ω・)ノ゙


Když vidím, kolik se mi za tu dobu, co budu pryč, nashromáždí nových epizod všeho, co sleduji, chce se mi brečet. :'D

Nagato Yuki-chan no Shoushitsu - recenze

24. července 2015 v 10:50 Anime recenze
Yuki Nagato je poměrně stydlivá, nejistá a trochu nešikovná dívka s brýlemi na nose a obrovským apetitem a zálibou v hraní her, o kterou se až s mateřskou péčí stará spolužačka, kamarádka a také sousedka Ryouko Asakura. Ovšem kromě toho, jaká je, je Yuki také prezidentkou literárního klubu, který má pouhé tři členy (kromě Yuki je zde ještě Ryouko a jediný mužský zástupce Kyon, ke kterému Yuki chová romantické city, což vidí prakticky všichni kromě jeho samotného) a ve kterém se toho vlastně nic moc neděje a vlastně mu i kvůli tomu hrozí zrušení, z čehož je Yuki dost špatná, protože má pocit, že jako prezidentka selhala ... to se ovšem změní ve chvíli, kdy se jednoho dne do klidné klubovny vetřou dva studenti z jiné prestižní školy - hyperaktivní a poněkud šílená Haruhi Suzumiya a klidný, věčně se usmívající a Haruhi bezvýhradně tolerující Itsuki Koizumi. S těmito dvěma novými externími členy, ale také dalšími spolužáky, jako je například neuvěřitelně roztomilá a stejně tak stydlivá Mikuru Asahina a rázná Tsuruya, se dění v klubu začíná obracet vzhůru nohama a všichni zúčastnění spolu, především díky Haruhiným praštěným nápadům, zažívají jednu událost za druhou. Vypadá to, že se všechno obrátilo k lepšímu, až do okamžiku, kdy jednoho deštivého dne před začátkem léta Yuki málem srazí auto a její povaha se v tu chvíli kompletně změní, jako by to snad ani nebyla ona ... a která Yuki je vlastně ta pravá? Vrátí se někdy ta původní? A jak bude okolí reagovat, když se nová Yuki v některých ohledech konečně rozhodne jednat?

Pokud jste viděli Suzumiya Haruhi no Yuutsu, nejspíš budete mít divný pocit, že tady něco trochu nesedí. Pokud jste viděli film Suzumiya Haruhi no Shoushitsu, už ten divný pocit nejspíš tolik mít nebudete. No a pokud jste viděli obojí, nejspíš budete mít, stejně jako já, chuť začít si rvát vlasy z hlavy, protože je to všechno tak nechutně moe, že se mi z toho zvedá kufr ... já chci zpátky starého dobrého Kyona, ne tuhle kawaii napodobeninu! :'D Opravdu, dost často jsem se musela při sledování sama sebe ptát, proč že na to vlastně koukám, když je to pro mě podobná svatokrádež jako nechvalně známé Soul Eater NOT! a když mám opět chuť Haruhi něčím praštit po hlavě (ačkoliv musím uznat, že tady mi nakonec krev zas až tolik nepila). Nakonec přeci jenom zvítězilo to, že když už jsem se dostala tak daleko, tak to přece nevzdám, a také chvilkové rozptýlení v podobě Itsukiho zcela nepokrytě vyjíždějícího po Kyonovi, což tedy skutečně me gusta, ehehe. 8D Nakonec jsem to přeci jenom vydržela až do zdárného konce a vlastně jsem ráda, protože se konečně začalo alespoň něco dít. Pro mě osobně to není něco, po čem bych asi sáhla znovu (ale to ostatně není ani samotná Haruhi), ale i tak mě to přes všechnu tu nechutnou kawaiinost nakonec přeci jenom i celkem bavilo. :)


Powerwolf - Army of the Night

22. července 2015 v 17:25 Gramofon Underlandu
Jsem velká ostuda, když mi fakt, že mají nové album, prakticky doteď unikal. :'D
Ale rozhodně mě nezklamalo, pořád ten stejný pocit, jako když jsem je před lety objevila. :3


Jsem jediná, komu zrovna tenhle song hrozně připomíná začátek prvního openingu SnK?

Z Pekla do Mordoru

21. července 2015 v 17:38 Herald z roku 2015
Když jsme se v neděli ráno vydali kousek za hranice do Geisingu na přírodní koupálko, myslela jsem, že mi umrzne zadek, jak byla voda ledová a jaký foukal ledový a silný vichr, až jsem se klepala jak ta krysa (rozumějte čivava). Teď nevím, co bych za to dala, už asi čtvrtý den spím jenom pod prostěradlem, vařím se stejně, po ránu lovím po noře Johany, které sem otevřenými dveřmi a okny nalétají a to, že dneska ráno v pět asi hodinu pršelo, už stejně po pár hodinách prakticky nebylo poznat. :'D

Nicméně, včera jsem do výhně musela, protože bylo potřeba nakoupit nějaké ty kosmetické serepetičky potřebné na tábor, tak jsem se alespoň trochu zchladila výbornou točenou zmrzkou ... a pořídila si krásný šmrncovní slamáček, který je doopravdy jen a jen můj. Dneska jsem si pak ven vyšla jenom na půl hodiny ráno (a stejnak jsem málem uhořela), abych si vyzvedla Fangirl, kterou jsem si konečně pořídila za předčasné penízky k svátku od prarodičovstva. Zatím jsem přečetla jenom tři kapitoly, protože vím, jak to u mě se čtením chodí a chci si ji nechat, až se vrátím, ne si ji vyplácat hned, ale už jenom ty tři kapitoly stačily k tomu, abych se u čtení přiblble usmívala. Takže myslím, že téhle koupě rozhodně nebudu litovat a budu se na ni o to víc těšit. 8D



Jelikož ta pitomá žlutá koule ještě nezalezla za domy na protější straně ulice, aktuálně mám v noře velmi příjemných a schopných 32,2 ... a za chvíli mi asi exploduje hlava. Nejhorší je, že i když v tohle počasí člověk skoro nic nedělá, stejnak si připadá, jak kdyby ho srazil náklaďák. Do čtvrtka, tedy do nutné cesty za jídelními zásobami na tábor, asi nevystrčím nos a budu ráda, když to tu nějak přežiju.

Dneska mě drží nad vodou snad už jenom připravená konev limonády, tentokrát s citronovou mátou a meduňkou, vidina večerního Indiana Jonese a Poslední křížové výpravy, která je z celé trilogie mým absolutně nejoblíbenějším dílem, a taky vidina dobře vychlazeného melounu z lednice. (꒪ཀ꒪)


A jak ta vedra přežíváte vy? Jestli tedy ještě pořád žijete a neležíte někde ve škarpě jako mumie?

Mirror, mirror on the wall ...

20. července 2015 v 12:10 Královniny panenky
Who is the fairest ghoul of them all?

Ona je prostě nádherná. :3 Jsem vážně ráda, že jsem si ji nakonec odnesla, protože jednak je z Liberce a bude mi připomínat bezva výlet, ale taky je z těch všech Draculaur, co mám, snad nejupírovatější (jojo, s vinylkou už je čtvrtá, ehm), ty šaty se spodničkou i botky jsou naprosto boží a navíc má ještě jiný typ ruček. Je to prostě princezna a nádherně se mi v rodině vyjímá. *-*


Liberecká liško-vraní anabáze aneb jak se nestat pečínkou

18. července 2015 v 21:14 Historie conů, slezin a jiných akcí
Jelikož od posledního blízkého setkání se ženou vraní uplynuly už neuvěřitelné tři roky, letos jsme si řekly, že to konečně musíme napravit ... a rozhodně to vůbec nebylo tak awkward jako minule! (๑>◡<๑)



Kolik třešní, tolik višní ... a meruněk

15. července 2015 v 18:44 Herald z roku 2015
Opět nastalo období, kdy člověk přijde na zahradu a může se okamžitě začít pást, protože ať se vrtne prakticky kamkoliv, vždycky tam bude něco poživatelného. Třešně, višně, meruňky, jahody, maliny, borůvky, hrášek ... *-* Včera jsme za dvě hodiny očesali ještě pár slaďoučkých, už téměř černých přezrálých třešní, prakticky celou višeň a jednu ze tří meruňek. Sice jsme až někdy do devíti večer zpracovávali, vypeckovávali a vařili marmeládu, protože do dneška by většina z toho už nevydržela v poživatelném stavu, ale to sraní stálo za to, protože marmeláda je vynikající a domácí marmelády, u které člověk přesně ví, co v ní je, není nikdy dost. A navíc mě k obědu čekaly první letošní meruňkové knedlíky, om nom nom. :3


Jestli si ještě vzpomínáte na mou upíří armádu, která sídlila v našem dvoře, tak tu máme další žvížátka - chodí nám sem odpočívat minimálně tři poštolky (tři jsem včera viděla, ale může jich být i víc), dvě jsou určitě letošní mladé, přátelsky se mezi sebou ozobávají a koukají dolů na toho člověka, co na ně pořád čumí a mele něco o tom, jací jsou to krásní dravečkové ... jenže ony krásné skutečně jsou. :3 Takže si k povolání upíří královny asi přidám ještě sokolníka.

Odpoledne jsem si pak dala menší filmovou pauzu a konečně jsem se podívala na Blade Runnera (a rovnou jsem vzala director's cut) a abych těch androidů neměla málo, tak i na nového Terminátora. Chudák Doktor, asi ho nakonec vážně dostali Kyberlidi. :'D Večer se těším, že se podívám na novou Junjou Romanticu, která mě skutečně hřeje na srdci, možná ještě na něco dalšího, nějaký anime film, a otevřu si k tomu bezinkový Somersby. Zítra se pak po dlouhé době zase chystám do města mezi lidi, nechat si přeměřit oči, a řeknu vám, doopravdy bych si po těch měsících dala jednou zase nějaký bubble tea. V pátek večer k nám jdou známí a v sobotu po letech hurá na výlet s vránošem (a Crowleym, samozřejmě). A v neděli, pokud se skutečně zase vrátí ta nechutná vedra, nejspíš se vykoupat do Geisingu (a hlavně nesmím zapomenout se pořádně namazat, abych si nepřipadala jako had, záda už se mi pomalu vyloupla a výstřih už mi alespoň nehřeje a nesvědí ^^"). A taky jsem se v pracovním procesu konečně poprvé pořádně přepsala aneb mezi Použitím menu HOME a Požitím menu HOME je ale sakra velký rozdíl. :'D

A jelikož mám opět pocit, že když jsem byla v tahu, žilo to tady víc, tak bych vám moc chtěla poděkovat za reakce u fotek, snažila jsem se vybrat ty nejhezčí, takže mě jakákoliv reakce skutečně potěšila. :3 A kdo tak ještě neučinil, koukejte to mazat napravit a udělat lišce alespoň trochu radost. >:D Nebo mi ji můžete udělat třeba i jinak, mám pocit, že obzvlášť teď v létě se všichni tak nějak míjíme a radost mi udělá třeba i jenom blbá smska, zpráva na Twitteru nebo otázka na Asku. :'3


P.S. Poslední epizoda Hannibala byla jedna velká silně zneklidňující fanfiction (a tím rozhodně nemám na mysli jenom Hannigram, už pro dámy někdo vymyslel shipovací jméno?), ze které nemůžu a s každým dílem nemůžu ještě víc z pana Mikkelsena, on je tam prostě neuvěřitelně boží. (꒪ཀ꒪)

P.S.S. Co si večer vařím hrnec toho uklidňujícího čaje, který jsem si kupovala ještě před dovolenou, spím doslova jako mimino. Takže to asi přeci jenom funguje. :3

Saku v Bavorsku

13. července 2015 v 17:28 Vše kolem Tweedledee
Aneb poslední německý spam s liščím xichtem. 8D

Tyhle půdičky byly prakticky v každém pokoji


Bavorsko 2015

13. července 2015 v 9:57 Vše kolem Tweedledee
Tentokrát je to opravdu hodně picture heavy. :3

Výhledy z oken tisíckrát jinak a Hammersbach


Alpská květena vol. 2

12. července 2015 v 18:36 Vše kolem Tweedledee
První, pokud se dobře pamatuji, byla z Inzellu a okolí, takže tady je pro změnu ta z Zugspitzelandu. :3

(Probírám se všemi fotkami a vzhledem k tomu, kolik jich tu bude, opravdu nemám na to, abych na každou z nich házela tradiční watermark. :'D I tak to ale prosím berte tak, že jsou to fotky skutečně moje a taťkovy a podle toho se chovejte, ju?)


Alpský špic

10. července 2015 v 17:07 Herald z roku 2015
Poslední den našeho pobytu jsme ráno sedli na vláček a poprvé jeli opačným směrem jednu stanici k dvěma lanovkám, odkud jsme jeli tou větší, která vedla přímo na Osterfelderkopf a která byla opět nechutně narvaná, takže jsem musela stát. Po cestě byly tři stožáry, na kterých se vždycky lanovka krásně propadla a zkoupla a mě vyletěl žaludek do krku. Alespoň, že paní vedle to nesla ještě hůř než já. Když jsem nahoře konečně vylezla, měla jsem nohy jak ze želatiny, ale stálo to za to. Nahoře totiž bylo skutečně krásně, všude kleče a typické alpské louky plné kytek a pohled na Alpspitz. Kavky dožíraly zbytky jídla po turistech, z plání seskakovali sebevrazi s padáky a krásně to hřálo. :3



Roklinka hadr

9. července 2015 v 16:50 Herald z roku 2015
Dneska jsme se konečně rozhodli jít do oné soutěsky neboli Höllentalklamm, takže jsme si ráno sbalily baťůžky, přelezli přes koleje (tady tak totiž chodí úplně každý a s frekvencí dva vlaky za hodinu se to dá), došli k hotelu, kapličce a vlezu do lesa, kde jsme zjistili, že k chatě značící začátek soutěsky je to ještě asi tři kilometry, cca hodinu, takže jsme si řekli, že zkrátka dojdeme, kam dojdeme. Vím, asi si říkáte, že tři kilometry jsou úplné prd. To jsou, ovšem když je na nich převýšení asi tři sta metrů (aneb z nějakých sedmi set na víc než tisíc) a v tom krpálu a serpentýnkách to navíc ještě kurevsky klouže, ve výsledku si připadáte, jak kdybyste ušli dvojnásobek. Hodinu a čtvrt jsme se tedy drápali lesem vedle nádherného Hammersbachu, na spoustě míst jsme narazili na solidně polámané stromy a dvakrát na stržené dráty, až jsme konečně vyplivli plíce u vstupní chaty, kde jsme se vydýchali a po zjištění, že v samotné soutěsce je dalších tři sta metrů převýšení, shodli jsme se, že na tohle už vážně nemáme (snad jenom ten šmejd malý by měl, protože se celou dobu nesl).



Každý den je Thorsday

8. července 2015 v 16:06 Herald z roku 2015
Ani na to pivo jsme se včera nakonec nevydali, protože i navečer bylo venku naprosto odporně, ani na balkoně se prakticky nedalo být (i lak mi zasychal prakticky ještě předtím, než se mi ho povedlo dostat na nehet). Ovšem začaly se vytahovat nraky a večer už byla na západě solidní bouřková fronta, která se pomalu přibližovala, začalo se blýskat, zvedl se vítr a kolem desáté se s neuvěřitelně silným nárazovým větrem přihnal Thor, jenom za pár vteřin na balkoně jsem byla mokrá od hlavy k patě a jednu chvíli skutečně pršelo vodorovně. Nakonec se to trochu uklidnilo, ale přeci jenom pršelo celkem pěkně a blýskalo se tak, že bylo světlo jak ve dne.

Druhá bouřka se přihnala ve čtyři ráno, kdy jsme se opět všichni svorně sešli u balkonových dveří, takže ráno bylo na poslední dny neuvěřitelných osmnáct stupňů a zataženo. Proto jsme se rozhodli, že si dopoledne zajedeme nakoupit a pak se uvidí. U Aldi na sebe z pouličních lamp pořvávalo několik vránošů a do oběda bylo ještě dost času, takže jsme zaparkovali v Grainau a vydali se lesem podívat se na dvě jezera, Rosensee a Badersee. Jak bylo konečně vlhko, nejen, že byla všude kolem spousta komárů a hovádů, kteří se mě vytrvale snažili komplet sežrat, ale také lesních jahod, bodůvek a především divokých německých měkkýšů, z nichž jsem jednoho, se kterým jsem se skamarádila nejvíc, na ruce přenesla skoro ten kilometr k druhému Badersee. Tam se nad hladinou povalovaly chuchvalce mlhy a pod hladinou hejno různě velkých pstruhů. Když jsme došli zpátky do Grainau a vlezli do řezbářského obchodu, začalo doslova chcát, takže jsme byli celkem rádi, že jsme mohli vlézt do auta bez promočení na kost.


K obědu jsme spořádali lososové prsty s preclíky a nějakou tou zeleninou a jelikož prakticky po celý den střídavě pochcává, mrholí a je solidní kosa, hrajeme karty, popíjíme teplé nápoje a čekáme, až bude zase trošičku líp, což by mělo. :3 I na to pivo, pokud by člověk chtěl sedět venku, je dneska moc zima. :'D

Top of Germany

7. července 2015 v 15:58 Herald z roku 2015
Dnešní den začal velmi poeticky - mě začalo být blbě a ohledně programu na dnešní den jsme se nakonec rozhádali tak, že byli nasraní úplně všichni a že jsem se dušovala, že příště už s nimi nikam nepojedu. Nakonec ale afekty trochu vychladly, v půl desáté jsme dojeli naprosto narvaným vláčkem do Grainau, kde jsme přesedli na naprosto narvaný vláček do Eibsee, kde jsme si koupili jízdenku na Zugspitze (na zubačku a kratší lanovku, protože tu dlouhou bych skutečně nepřežila) a ve volném čase jsme se vydali podívat se k jezeru, které bylo skutečně nádherné, taky se na něj chystáme na lodičku, kterou máme díky kartičce taky gratis.


Obama was here

6. července 2015 v 17:30 Herald z roku 2015
Ve dvě hodiny v noci jsem opět strašila na balkoně a pozorovala vytahující se mraky. Někdy kolem páté pak dorazil Thor a byla to mela, i když tedy netrvala moc dlouho. Díky bouřce ovšem ale ranní teplota klesla na krásných 22 a protože bylo poměrně horko, změnili jsme plány a místo soutěsky jsme se vydali nejdřív do paláce Linderhof - pokud vám někdy začátkem minulého měsíce neuniknul ten mezinárodní summit, který v Bavorsku byl, tak ten se konal přesně tady, proto ten Obama. Na vnitřní prohlídku jsme se vyprdli a radši jsme si prošli poměrně rozsáhlý a skutečně krásný zámecký park se všemi fontánami, vodotrysky, pavilonky, altány a tak podobně, protože i přes ranní bouřku začalo opět silně přituhovat a v parku byla přeci jenom místy alespoň trocha stínu.


Nejdřív Obama, teď i Crowley

I only swim free ... ve vlastním potu

5. července 2015 v 17:42 Herald z roku 2015
První noc byla skutečně velmi výživná. Ještě někdy ve dvě ráno jsem si šla sednout na balkon, koukala na měsíc nad horami a seriózně uvažovala nad tím, že půjdu spát na tu dřevěnou židli, protože venku bylo suverénně nejlíp a byt nějak nestačil vychladnout. Nakonec se mi k ránu přeci jenom nějak podařilo alespoň něco málo naspat, ale i tak jsem do sebe radši při snídani hodila hrnek kafe, aby mě kofein udržel na nohou.

Ráno jsme od našich domácích dostali kartičky, díky kterým můžeme třeba po okolí po celou dobu pobytu jezdit zadarmo vlakem nebo autobusem, máme po celou dobu pobytu zadarmo vstup na koupaliště a podobně. No a vzhledem k tomu, že dneska mělo být ještě hůř než včera, po snídani jsme se sbalili, vydali jsme se na nádražíčko ani ne pět minut od nás s cílem dojet do blízkého Grainau. Crowley prohlásil, že do toho vedra už ani nepáchne, že i v Pekle je větší zima, tak jsme si alespoň dali jednu společnou fotku před odjezdem.


Máte pro nás cimru?

5. července 2015 v 17:03 Herald z roku 2015
Když jsem v sobotu vstávala v pět ráno, bylo snad úplně nejlíp z celého dne, ale bohužel to moc dlouho nevydrželo, už v šest, když jsme vyráželi, začínal být hic. Projížděli jsme přes Mnichov, takže jsem viděla jak televizní věž, tak olympijský stadion, ovšem bydlet bych tam nechtěla ani za zlaté prase, i kvůli všemožným opravám jsme se z něj vymotávali asi hodinu. o_O Do Hammersbachu do Hořcové ulice (Am Enzianweg) jsme dorazili někdy po druhé hodině, kdy už bylo venku skutečně velmi výživně a slunce pražilo jak blbé, takže jsme vytahali naši pakáž do našeho podkrovního bytečku, kde i přes zatažené rolety a všechno nebylo o moc líp. Ovšem byt je to skutečně krásný a z balkonu je naprosto neuvěřitelný výhled na něco málo přes dva kilometry vysoký Waxenstein (který už jsme přejmenovali na Haxenstein, případně Flaxenstein), za kterým je schovaná nejvyšší hora Německa Zugspitze. Aneb kdy můžete jíst venku s takovým panoramatem? *-*


Ještě kopu

5. července 2015 v 16:17 Herald z roku 2015
Guten Tag!

Tak hlásím, že jsem ještě (jak jen to těch 36 ve stínu dovoluje, ehm) naživu a Wi-Fi pro včerejších kixech také funguje, takže až si nebudu připadat jako úplně vyschlá mumie, v dalších článcích se podělím o zážitky ze včerejška a dneška. :3


Jak bude (nebo možná nebude)

3. července 2015 v 14:22 Herald z roku 2015
Aneb i lišky si jednou za čas potřebují trochu poválet šunky.

Aktuální stav a hlavně pocit by se dal shrnout nějak takhle:


Ani to nechutné McEwanovské vedro, které údajně ještě není tak nechutné, jak by mělo být, mě neodradilo v tom, abych utřela prach, protože už mě nehorázně sere, jak se pořád všude práší, zalila vyprahlé kytky a zkoukla nové díly Carmilly a Hannibala si sbalila své saky paky, protože, jak jste si už, pokud nejste úplně slepí nebo totální ignoranti, mohli všimnout, vás zase jednou na chvíli opustím a vydávám se odpočívat, poznávat a projektovat na dovolenou do mých drahých bavorských luhů a hájů, kde má být obdobné vedro, takže už se na tu sobotu převážně strávenou v autě ohromně, ale opravdu ohromně těším. :'D Ale co, Crowley si to vyžere se mnou, tak alespoň nebudu sama. Už teď se psychicky připravuji na dvě plánované lanovky, které snad přežiju, protože přeci nejsem srab a chci vidět něco nového (a že toho zase máme naplánovaného celkem dost), těším se na om nom nom bavorské jídlíško (vivat pivo, sekaná, klobásy a parádní preclíky!) a celkově jsem zvědavá, jak to tam bude vypadat. Dobrou zprávou pro vás může být to, že v místě mého bydla pro následující týden by měla být Wi-Fi, takže Gallifrey samozřejmě táhnu s sebou a pokud to půjde dobře, plánuji se ozývat s čerstvými zážitky a postřehy, plus samozřejmě někteří VIP jedinci můžou počítat s nějakým tím tradičním pohledem. ^^

Takže, pokud to půjde dobře, průběžně se budu ozývat, pokud to dobře nepůjde, tak o mě většina z vás uslyší až na konci příštího týdne, ale buďme optimisti. Každopádně se tu zatím mějte, dodržujte pitný režim a nějak to vedro přežijte. Ono vám (nám?) nakonec stejně nic jiného nezbyde. Tak ... tě péro. (-‿◦☀)


~ Nemohla jsem se nerozloučit vyletněným zmrdečkem, prostě nemohla. :'3

Léto nikoliv s kovbojem, ale s králem

1. července 2015 v 10:20 Herald z roku 2015
Protože když může Kyoko všude tahat plyšového Sessiho, tak proč bych jednou nemohla být infantilní i já?

Jde o to, že jsem se letošní léto rozhodla oproti těm předchozím trošičku obzvláštnit a udělat z něj takový menší projektík - jelikož nám, jak už jistě víte, skončila desátá řada a Crowley si skutečně zaslouží, aby ho někdo měl rád, kamkoliv se tohle léto hnu (a teď nemám na mysli záchod, ale třeba dovolenou, tábor, výlety a podobně), tam mě, pokud to bude jenom trochu možné, bude doprovázet i král a samozřejmě se to bude dokumentovat, ať máme památku, kam se všude dostal (už přesně vidím, jaký budeme mít hešteg na Twitteru, abychom byli světoví - #SummerWithCrowley).

Čili, stay tuned. A věřím, že z toho nakonec budete nadšeni stejně jako on sám, i když o tom ještě neví. ^3^