Duben 2015

Tak nějak nijak

30. dubna 2015 v 14:32 Herald z roku 2015
Znáte takové ty chvíle, kdy jste nasraní na celý svět a na všechny lidi v něm, aniž byste pro to měli nějaký konkrétní důvod? Tak přesně v takovém stavu se nacházím prakticky celý týden.


O víkendu jsem po dlouhé době měla možnost tady kralovat sama, protože rodičovstvo vypadlo do Plzně, jala jsem se spáchat projekt Zkoukni tolik yaoi, BL a jiných prasárniček, kolik jen zvládneš. Nakonec to celkově bylo asi čtrnáct různých věcí, převážně OVAček, jedno anime a jeden film. Doplnila jsem si resty a nějak se za to ani nestydím. 8D Poslední opravdu hezký den, kterým bylo pondělí, jsem se stačila pokochat mými rozkvetlými jmenovkyněmi, než odpoledne přišla opravdu solidní bouřka, a další dny pak už jenom buď pršelo, nebo nepršelo, ale byla zima a mokro, takže ani na běhání to bohužel nebylo. Tak jsem doplnila další rest a po asi šesti nebo možná i více letech jsem konečně viděla všechna Hellsingovská OVAčka. A stálo to za to. Hellsing je prostě fakt klasika a kam se na The Dawn a Ultimate hrabe anime, to je jenom čajíček.

No a zítra pak, jak už jste si asi mohly všimnou, jedeme s Rien vlakem do Brna (aneb nejdál, kam jsem zatím kdy vlakem jela) směr Animefest. Můžu říct, že vzhledem k tomu, co se na zítřek v Brně prakticky po celé odpoledne chystá, mám z té cesty ještě větší radost (ano, to je ironie). Na tyhle věci máme zkrátka fakt štěstí, a tak doufám, že se nám to snad díkybohu nějak vyhne a do něčeho se nepřipleteme. Celkově se moje pocity ohledně téhle akce střídavě pohybují od meh k yay a naopak, tak doufám, že nakonec budu spokojená. Když už, tak snad alespoň konečně uvidím Líl a budu mít s sebou krabici šneků, abych netrpěla hlady. Se šneky je hned všechno lepší. Pokud se tedy někdo z vás, návštěvníků Underlandu, taky na AF chystá a třeba by měl zájem mou maličkost zahlédnout naživo (předem říkám, že jsem srab, který se v 99% případů neodváží za vámi přijít, takže musíte převzít iniciativu vy, nebojte se toho, že většinou koukám jako masový vrah, já se tak prostě tvářím pořád ^^"), hledejte buď třešňovou hlavu nebo liščí uši a ocas. :)

Ale ony jsou dneska vlastně Čarodějnice, co? Tak to příjemný let a bacha, ať vás neupálí. ;) A užijte si prodloužený víkend. Uvidíme se v neděli, nebo spíš v pondělí. :)


Deadboy and the Elephantmen - Stop, I'm Already Dead

30. dubna 2015 v 12:04 Gramofon Underlandu
Opening iZombie ... a taky moc pěkná a chytlavá písnička.


Zombie-Loan - recenze

29. dubna 2015 v 18:57 Anime recenze
Žila byla jedna až příliš stydlivá brýlatá dívka jménem Michiru Kita, která žije u příbuzných, protože jí zemřeli rodiče ... ale Michiru věděla, že její rodiče brzy zemřou. Michiru se totiž narodila s ne příliš záviděníhodným darem - když odloží své brýle, dokáže podle kroužku na lidských hrdlech poznat, kdo brzy umře; čím tmavší kroužek je, tím blíže je i konec. Jednoho dne si pak Michiru náhodou všimne, že dva její spolužáci, kteří před půl rokem téměř bez úhony přežili nehodu, při které zahynulo dvacet dalších lidí, Chika Akatsuki a Shito Tachibana, mají kolem krku kroužky, které jsou úplně černé. Když se je pak v dobré víře vydá varovat o jejich neodvratně se blížícím osudu, s obrovským zděšením (aneb chlapci si zkrátka jen tak urvou pravé ruce a prohodí si je) zjišťuje, že Chika i Shito už oba mrtví jsou, tedy, přesněji řečeno, jsou zombie, které naživu udržuje smlouva uzavřená se společností Zombie-Loan, pro kterou teď také pracují, aby splatili svůj dluh a získali znovu svůj život. Ona práce se pak týká likvidování ilegálně stvořených zombie, které postrádají jakoukoliv inteligenci, řídí se pouze pudy a tím pádem jsou nebezpečné, na které je podle obtížnosti vypsaná vyšší či nižší odměna. Je jasné, že Michiřiny Oči Shinigami by jim ve vyhledávání dalších zombie a rychlejšímu splacení dluhu mohly být velmi nápomocné, o čemž ale Michiru nechce ani slyšet. Ovšem teď, když zná jejich tajemství, asi nebude mít jinou možnost, než s touhle rozdílnou dvojkou, která by se často nejradši navzájem povraždila, ale paradoxně si musí být neustále nablízku, protože jim při jejich oživování omylem prohodili pravé ruce, které využívají k vytvoření zbraně, takže nejen, že si vždycky musí vyměnit, aby mohli bojovat, ale nesmí je mít prohozené moc dlouho, ani se od sebe příliš vzdálit, jinak jim jednoduše uhnijí, spolupracovat.

Zombie-Loan je takový ten typ anime, který vlastně nic závratně nového nepřináší (tedy, až na to prohazování končetin, to přeci jenom člověk nevidí každý den a asi by mě to taky solidně vyděsilo, ještě když si to představím v reálu :'D) ... ale člověka na něj prostě baví koukat. Bavilo mě to, opravdu (aby taky ne, když je to další anime, na které mi stačil jeden jediný den), Chika je neuvěřitelně rozkošný charakter a se Shitem jsou spolu prostě zlatí. Jen mě štve, že to skončilo takhle pitomě otevřeně, co jsem četla, tak bylo plánováno víc epizod, ale nakonec se to utlo takhle v polovině a vzhledem k tomu, že už je to osm let zpátky, asi se dokončení nedočkáme ... welp, shit sometimes happens, co se dá dělat. I tak je to ale taková celkem pěkná podívaná s několika sexy zombíky, pokud vám tedy nevadí nějaká ta černá (ať žije cenzura, co na tom, že stejně všichni vědí, že je to krev, hlavně, ať není červená) krev. ^^


Dance In The Vampire Bund

28. dubna 2015 v 13:29 Anime recenze
This is a story about promise that was made. A children's story about a noble queen of demons and a young boy who devoted everything to her.

Jednoho krásného dne je v přímém přenosu jedné televizní show odhalena existence upírů. Princezna Mina Tepes, na první pohled vypadající jako malá holčička, která je však svrchovanou absolutní vládkyní všech upírů, se rozhodla po tisíciletích skrývání odhalit lidstvu existenci stvoření noci a jejím cílem je, na oplátku za to, že ze svého nemalého jmění vyplatí japonský státní dluh, získat do svého vlastnictví jeden jediný uměle vybudovaný ostrov u Tokya, na kterém chce vybudovat své království, Vampire Bund, který by se stal přístavem pro všechny upíry světa, oddělené samosprávné místo, kde by upíři mohli existovat v lidském světě. Ovšem taková utopická myšlenka se rozhodně nezamlouvá každému, ať už lidem, kteří mají celkem oprávněně strach, nebo upírům, kteří nechtějí, aby se o nich lidé dozvěděli. A tak se také, jak se blíží tisková konference a otázka vytvoření Vampire Bund se začíná rýsovat, spousta lidí snaží princeznu Minu zneškodnit. Ale od toho už je tu středoškolák Akira Kaburagi, který kvůli nehodě před rokem ztratil paměť, ale ta se mu při dalším setkání s Minou pomalu začíná vracet - vybavuje si nejen to, že není tak úplně člověk, nýbrž vlkodlak, plným jménem Akira Kaburagi Regendorf, potomek starého rodu věrně ochraňujícího královskou upírskou linii, ale také slib, který před dávnými lety Mině dal, slib, že bude navždy stát po jejím boku ... ovšem všechno potřebuje svůj čas, a tak se Akirovi paměť nevrací tak rychle, jak by si přál a jak by potřeboval, pořád jsou to spíše střípky. Dokáže si vzpomenout na tu nejdůležitější hlavní část dřív, než bude pozdě? Jaká je skutečná role královny upírů a která Minina tvář je ta opravdová? Jaké úmysly se vlastně doopravdy schovávají za všemi těmi atentáty? A je vůbec soužití lidí a upírů doopravdy možné?

Upířinou nepohrdnu prakticky nikdy, ať už je žánrově sebeodlišnější, důkazem snad budiž Hellsing, Blood+, Blood-C, Shiki, Trinity Blood, Rosario+Vampire, Vampire Knight nebo třeba Nyanpire (ovšem na Diabolik Lovers mě nedonutíte koukat ani párem volů, to už bych si snad radši dala dobrovolně maraton Picovské trilogie). Nečekala jsem od něj mnoho, ale nakonec jsem byla dost mile překvapena. Mina, kvůli které jsem tohle anime chtěla vidět asi nejvíc, je jednoduše boží, a to v obou podobách ... i když, upírka, kterou mají všichni tendenci považovat za dítě a která za svým klamajícím dětským tělem schovává zkušenou mysl starou nespočet let a chladné uvažování hodné skutečné královny, u mě přeci jenom vede trochu víc (i když má pravda tendenci odhazovat všechny ty krásné šaty a běhat polonahá, a vzhledem k tomu, že nejsem pedofil, pohled na plochý hrudník jedenáctileté holčičky mě skutečně nijak netankoval), často jsem si při pohledu na ni vzpomněla na malou krutou Claudii z Interview s upírem, vyspělou mysl navždy uvězněnou v lidském těle. Co se děje týče, četla jsem hodně názorů, že toho, o co jde v manze, se anime dotýká opravdu jenom okrajově (nezastírám, že mě některé nakousnuté a samozřejmě nevysvětlené věci taky celkem popudily), ale mě se líbilo i tak. Je to v podstatě lovestory. Lovestory o dvou lidech, kteří z různých důvodů nikdy nemůžou být spolu, ale i tak o tu možnost nepřestávají bojovat. A jakkoliv tyhle romantické zápletky moc nemusím, tady mi to nijak nevadilo, až jsem se tomu sama divila. Pokud tedy máte rádi všechny tyhle not natural (z)jevy a krvesaje obzvlášť, zkuste to. Třeba vám zrovna kápne do noty. :)


Čas růžového deště

27. dubna 2015 v 15:21 Vše kolem Tweedledee
Stejně jako už nevím kolik let nazpátky, i letos jsem se musela jimi jít pokochat, než mi je avízované bouřky, vichr a krupobití pomlátí. :'3


Prověřené vlasové schéma

26. dubna 2015 v 12:28 Ostatní anime
Na No.6 se sice ještě pořád chystám, ale ... cannot unsee. Holt známka úspěchu. ;D


Antique Bakery - recenze

25. dubna 2015 v 15:59 Anime recenze
Keiichiro Tachibana si už v životě zažil své - jako devítiletého chlapce ho unesl neznámý muž, který ho nutil jíst zákusky, ale od kterého se mu nakonec podařilo utéct ... a teď, třiadvacet let od onoho incidentu, který nikdy nebyl doveden před spravedlnost a jehož detaily vlivem šoku zapomněl, ale stále ho trápí s ním spojené noční můry, si Keiichiro přesto, že sám sladké víc než nemusí, otevírá vlastní cukrárnu ve francouzském stylu jménem Antique. Ale jelikož cukrárna není cukrárna bez zákusků, je tedy potřeba někoho, kdo by je vytvářel, a tak se do Antique dostává Yusuke Ono, ďábelský gay (jeho vlastní slova), kterému žádné místo dlouho nevydrželo právě proto, že žádný muž, nehledě na jeho orientaci, nebyl schopen odolat jeho šarmu ... tedy, žádný až na Keiichira. Oba pánové totiž mají, i když na to Yusuke radši zapomněl, společnou minulost - kdysi ještě na střední škole se Yusuke Keiichirovi vyznal, že ho miluje, a ten ho na oplátku celkem dost hnusným způsobem poslal tam, kam slunce nesvítí. Ovšem vzhledem k tomu, že Yusuke je opravdu cukrářský génius, co se francouzských zákusků týče a Keiichiro by byl pěkný blbec, kdyby ho nepřijal, rozhodnou se nechat minulost minulostí a spolupracovat na úspěšném vedení Antique. Postupně se k nim připojují ještě Eiji Kanda, bývalý boxer a mistr střední váhy, který ale musel milovaný sport ze zdravotních důvodů opustit a který se, díky své lásce ke sladkému, stává Yusukeho učněm, a Chikage Kobayakawa, poněkud více nemotorný, ale snaživý Keiichirův přítel z dětství, který se o svého mladého pána neustále stará a kterého Keiichiro, když se smíří s tím, že se jeho péče a dohledu jen tak nezbaví, zaměstná jako číšníka ... ovšem ta vysoká, neustále se o futra do hlavy mlátící a rozpaky za černými brýlemi věčně schovávající trubka je přesně Yusukeho typ, a to by mohl být problém. Nicméně, Antique od svého otevření prosperuje, získává si stálé návštěvníky, kteří se mohou rozplynout nad Yusukeho, ale také rychle se učícího Eijiho, úžasnými zákusky, dokonce se dostane i do televize ... jenže opět začíná docházet k únosům dětí, až příliš podobným Keiichirovu případu a jednoho dne za ním přijde policie se žádostí o pomoc při vyšetřování oněch únosů, protože jak se ukázalo, pachatel nakupoval zákusky právě v Antique. Je snad právě tohle důvodem, proč si Keiichiro otevřel vlastní cukrárnu? Touha po spravedlnosti?

Tohle anime je prostě zvláštní. Chvíli se tváří jako stará školní romance, chvíli jako komedie ... a pod tím vším je drama. A dezerty. Neuvěřitelná spousta neuvěřitelně dokonale vypadajících dezertů. Vážně, pokud máte rádi sladké, tak počítejte s tím, že je to neuvěřitelné food porn, mě samotné se u toho žaludek snažil strávit sám sebe, dokud jsem si nevzala něco k jídlu. :'D Dost zajímavý je i způsob animace, který je nejlépe vidět už v openingu - 2D postavy jsou velmi často zasazené do 3D prostředí, neobvyklé, ale zajímavé, mě osobně to oči nijak netrhalo. Celkově mi Antique Bakery přišlo jako takové milé, netypické shounen-ai, ve kterém o to, že je to mimo jiné také shounen-ai, vlastně ani tolik nejde ... i když tedy přes mučení přiznávám, že si stojím za tím, že Yusuke a Chikage by byli úžasně rozkošný dorky páreček, ale holt nope, škoda, velká škoda. :'3 (a bůh žehnej doujinshi 8D) Je to zkrátka taková milá, pohodová záležitost, na kterou ale opravdu nikdy, NIKDY, nekoukejte s prázdným žaludkem, pokud nemáte poblíž žádné jídlo - utopíte se ve vlastních slinách. :'D


Královniny panenky

24. dubna 2015 v 12:00
Nakonec jsem došla k závěru, že si holky a chlapci zkrátka přeci jenom zaslouží mít svůj vlastní rozcestník. :3


Asijský gang

23. dubna 2015 v 13:44 Královniny panenky
Japan & China united, faceless ghost, dragon and vampire included.
Myslím, že od takových krásek by si člověk snad ten zadek nechal nakopat i dobrovolně. :'3


Hradní hrátky ke Dni Země aneb krotitelka dětí znovu v akci

22. dubna 2015 v 19:01 Historie conů, slezin a jiných akcí
Ačkoliv liška zjevně působí nejen jako tvor silně asociální, ale nejspíš také kousavý (to asi ta temná aura, co mě permanentně obklopuje) a netrpí zrovna láskou k dětem, jsou chvíle, kdy všechno tohle směle hodí za hlavu a jde dobrovolně vypomoct našemu Domečku. A jednou z takových chvílí byl právě dnešní Den Země.


A když Země, tak jedině Hetalie!

Lucie Jones & Seth Lakeman - The Ballad of Midsomer County

20. dubna 2015 v 21:41 Gramofon Underlandu
I když se musím říct, že ta verze, která zazněla přímo v seriálu, se mi líbila ještě o chlup víc, ale stejně je to vážně krásná písnička. *-*


Gravity Falls

20. dubna 2015 v 11:13
Ani si nedokážu představit, jestli vůbec existuje někdo, kdo by dvojčata Dippera a Mabel přicházející na kloub záhadám a tvorům, o kterých se dozvěděla prostřednictvím deníku, který našla uprostřed lesa, jednoho zapadlého městečka v Oregonu, ve kterém tráví letní prázdniny u prastrýce, neznal, ale možné to asi je. Přinejmenším jste na to mohli (jako já) poprvé narazit na Disney Channelu pod názvem Městečko Záhad, kde je to v té změti srágor absolutně nejkvalitnější záležitost a skoro bych až řekla, že je jí pro tenhle pofidérní kanál škoda. Ona je to už na první pohled záležitost vskutku roztomilá a hezky barevná, ovšem na ten druhý je to solidní porce hlášek, vtipů a narážek na všemožné i nemožné konspirační teorie, tradiční americký folklór se všemi tall tales a nejen na ně, a na ten třetí jsou to pak konspiračky, které pak lidé dokážou najít v samotném seriálu a s tím i notná dávka paranoi. A i když bych na to děti koukat nechala, rozhodně neberu Gravity Falls jako dětský seriál. Ono je to tady něco podobného jako se Simpsony - děti v tom vidí hezký, barevný, animovaný seriál, ale už nepochopí většinu té skrytější obsahové stránky, protože ani nemají jak. Nemůžu zaručit, že vám to sedne, ale pokud nevyzkoušíte, nebudete vědět. ;) U mě se z toho postupem času stala opravdu velká guilty pleasure (o čemž jsem se ostatně už jednou rozepisovala tady), kterou můžu vidět třeba po desáté a stejně mě pořád baví. ^^



Malý zlatý drak

19. dubna 2015 v 9:18 Královniny panenky
Kráska moje šupinatá, strašně se mi na ní líbí ten ocas a ty štíhlé prsty s dlouhými drápky. :3 A taky mi rodinku pěkně barevně projasňuje. ^^


Dámské jízdy jsou nejlepší

17. dubna 2015 v 20:56 Historie conů, slezin a jiných akcí
I když někdy v menším složení a za divnějších okolností, než bylo původně plánováno. Ale občas prostě shit happens.


Kočka na stromě

17. dubna 2015 v 11:03 Královniny panenky
Původně jsem chtěla napsat kočka na rozpálené plechové střeše, ale to už by byla opravdu profesionální deformace, kterou by tu asi stejně moc lidí nepochopilo. ^^"

Nemůžu si pomoct, ale Tori mi tím výrazem doslova říkajícím "Co na mě čumíš?" hrozně připomíná Belličku. :D Samozřejmě to nemyslím jako urážku, jen se mi prostě líbí, jak je úplně jiná než Catrine. :3


Nyanpire - recenze

16. dubna 2015 v 20:02 Anime recenze
Gimme some blood nya!

Bylo jednou jedno malé opuštěné koťátko, které nemělo co jíst a bylo tak slabé a vyhladovělé, že se ani nedokázalo postavit, natož vůbec pohnout. Ale ve chvíli, kdy se koťátko nacházelo už na samotném prahu smrti, se najednou z temnoty zjevil upír, dal mu napít své krve a tím ho nejen zachránil, ale také mu zajistil věčný nesmrtelný život. A tak se zrodil Nyanpire neboli Mňaupír, čili kočka upíří. Nyanpire, který s nástupem svého upírství začal mít velkou slabost pro všechno červené, nakonec našel domov u Satsuki, ale také si našel kamarády, jednookého samuraje jménem Masamunya Dokuganryu, který se do něj v domění, že je nikoliv kocour, ale kočka, dokonce zamiloval (ale co si budeme povídat, je do něj zamilovaný pořád, i když už ví, že je kocour), anděla Nyatenshi, který se ovšem jako anděl nechoval, byl z Nebe vyhoštěn a teď je z něj poťouchlý padlý anděl Meowcifer, ale také koťáko Chachamaru, které přinese domů Satsuki a které se, ač je mladší než Nyanpire, chová mnohem rozumněji.

Ano, je to anime, jehož každá miniepizoda trvá pouhé čtyři minuty, takže vám celé zabere hodinu. Ano, je to anime jenom o kočkách. A ano, vypadá to jako trochu víc dark verze Hello Kitty. Ale ono je to roztomilé. :3 Nehledě na to, že Nyatenshi je správná sviňka štětinka, jak se na padlého anděla sluší a patří. :D Takže, pokud vám nebude vadit přemíra nya úplně ve všem a poněkud pištivější hlásky (a přeskočíte ending, ehm), je to taková pohodová oddychová záležitost, nad kterou nemusíte moc přemýšlet. :)

Peace on you too, you son of a beach

16. dubna 2015 v 15:13 Herald z roku 2015
Za posledních pár dní se toho stalo dost a část toho bych mohla celkem výstižně nazvat zase jednou důležitou životní lekcí ohledně uspořádání priorit ostatních. Ale jelikož se mi včera konečně povedlo najít vnitřní klid a dostat se do stavu, kdy už je mi všechno absolutně jedno, už se k tomu nehodlám vracet, kdo ví, ví a taky myslím, že si to dostatečně vyžral. Kdo neví, ten ani vědět nemusí. Zjistila jsem, že člověk vážně udělá nejlépe, když si všechno zařídí sám a nebude se už na nikoho spoléhat, zkrátka si tenhle flegmatický aka mámvpičistický mír v duši chci zase po nějakou dobu uchovat. Deal with it.


Vzhledem k přetrvávajícímu krásnému počasí jsem tenhle týden konečně byla běhat, a to hned dvakrát. Dám si po ránu kolečko kolem rybníku v parku, pozdravím veverky, kosy, špačky a jiné ptactvo a je mi neuvěřitelně fajn. Sice mě bolí úplně všechno, ale je to taková ta příjemná únava, kdy je na sebe člověk hrdý, že něco dělal. Včera jsem si pak ve městě dala letošní první točenou zmrzlinu a dokonce jsem měla štěstí na vanilkovo-čokoládovou, a opět jsem zhřešila. Jak říkám, ty slevy v Dráčiku mě jednou přivedou do hrobu, a tak mi do rodinky přibyla ještě zlatavá dračí kráska Jinafire, kterou jsem tam za tuhle cenu prostě nemohla nechat. :3 Mám pocit, že se mi tu začíná formovat takový menší asijský gang, který už má tři členy a ve kterém by Jinafire s přehledem byla vůdce. ;)


A co se práce týče, s klidným vědomím můžu říct, že jste nepoznali Očistec, dokud po vás někdo nechtěl dělat překlad do needitovatelného pdf prostřednictvím vkládání poznámkových bublin v Adobe Readeru (kdy na jeden šestnáctistránkový soubor těch bublin připadá tak 155). Seru se s tím už třetí den a mám pocit, že z toho za chvíli vykvetu, protože je to něco neuvěřitelně ubíjejícího. D:

No nic, jdu si dát kafe, abych měla alespoň nějakou vzpruhu.


Level E - recenze

13. dubna 2015 v 16:33 Anime recenze
V dnešní době na Zemi žijí, přijíždí na ni a odjíždějí z ní stovky mimozemšťanů. Mírumilovné druhy, krvelačné druhy, druhy na pokraji vyhynutí, ti všichni udržují s lidstvem křehkou rovnováhu. Jediní, kteří si to neuvědomují, jsou lidé.

Yukitaka Tsutsui se právě přestěhoval z Tokya do prefektury Yamagata a nastupuje na střední školu Kisaragi, kde, jak doufá, se stane úspěšným hráčem baseballu. Jenže když vejde do svého nového bytu, najde v něm úplně cizího blonďáka, který mu tvrdí, že je mimozemšťan (což mu ostatně později i dokáže), který nouzově přistál na Zemi a nic si nepamatuje. Ovšem, postupně vyplouvá na povrch, že náš blonďák nemá modrou krev jenom doslovně (vážně, neteče z něj červená, ale modrá), ale také obrazně - je totiž korunní princ planety Dogura a za hezkou tvářičkou schovává nejen geniální mozek, ale také snad tu nejhorší možnou povahu v celém vesmíru; řekněme to tak, že jméno Baka mu rodiče vybrali snad zásahem osudu, protože na na něj vážně dokonale sedí, naše princátko je totiž troll, oproti kterému je i sám Izaya Orihara začátečnický břídil. Yukitaka je pak prvním pozemšťanem, jehož života se trapičské akce znuděného génia dotknou, ale rozhodně ne posledním ... princ je totiž právě díky své povaze tak trochu magnetem na problémy.

Proč jsem měla za to, že je tohle anime mnohem starší, a přitom je z roku 2011?! Každopádně, jsem ohromně ráda, ze to, že mi ho Kadet připomněla, protože se jedná o další dílko podle Yoshihira Togashiho, který stojí za mým milovaným Yu Yu Hakusho. Jen taková rada před začátkem sledování - Neberte ho vážně. Ono se to snaží smrtelně vážně tvářit, ale nevěřte mu! A i když je Baka tak neuvěřitelné trollské hovado, prostě ho nejde nemít rád. Ale chudáčka Krafta mi bylo vážně líto, že musí něčemu takovému dělat bodyguarda a v psychickém zdraví to přežít, velmi jsem s ním soucítila. :'3 Osobně bych to tak trošku přirovnala k takové anime verzi Men in Black, ale vážně, bavila jsem se od začátku do konce. Velké plus pak u mě má i opening a ending, které se mi líbily už jenom zpracováním. Ale už jenom kvůli tomu blonďatému zmrdovi, kterého byste v životě nechtěli potkat, to prostě musíte vidět. :3


Prepare for trouble aneb další kočka v rodině

13. dubna 2015 v 11:12 Herald z roku 2015
Long story, bros ...

Když jsme dneska vezli babičku z nemocnice (konečně byla na té operaci se žlučníkem a zatím to *klepe na zuby* zase všechno vypadá v pohodě), souhlasila jsem, že se s taťkou zajdu podívat do Euronicsu na náhradu umírajícího tabletu, pokud se on se mnou zajde podívat naproti do Pompa. Přísahám bohu, že jsem se vážně chtěla jít jenom podívat, ovšem rodič se projevil velmi entuziasticky a ohromně ho zaujala Toralei jako Cat Tastrophe ... a tehdy začalo něco, co bych nečekala ani ve snu (následuje téměř přesný přepis) - "Koukej, jak je krásně barevná, ty máš doma samý takový vyblitý. Já bych neváhal, mamka dneska bude mít dobrou náladu, tak ti ani nebude nadávat ... a je poslední, už nebude! A jenom za tři stovky, bych ti možnááá moh stovku přispět!" A tak mám Toralei (kterou mám tendence nazývat Toriii hlasem Chiakiho Yoshina, ehm), která mi sice chováním často vážně pije krev, ale která je tady vážně krásná. A vlastně jsem si splnila i to, že mám konečně v rodině nějakou zrzku. ^^


Čili, už jsem se rozhodla přestat kňourat na nedostatek místa, prostě to nějak vyřeším a basta. Z tatínka dokonce vypadlo i to, že mi kdyžtak přidělá další poličku. Alespoň někdo je nadšený se mnou (a mám pocit, že zrovna v tomhle případě snad ještě víc než já) a podvědomě vysílané toužebné vlny asi panenky vážně přitahují. :D

Everything is going to be daijoubu

12. dubna 2015 v 10:49 Herald z roku 2015
Jakkoliv bylo včera krásně a teplo (Vážně, nemohlo takhle být už na Velikonoce? Asi mohlo, ale nebylo.), celý den jsem absolutně neměla náladu na nic a na nikoho ... což tak nějak vysublimovalo večer, když jsem zjistila, že jsem ještě přišla o možnost naživo vidět svůj asi největší BJD crush (i když, jak se celá ta tlupa rozrůstá, není snad nikdo, nad kým bych alespoň chvíli neóchala, jak vzhledově, tak charakterově) i s jeho domácí, kterou jsem viděla snad naposledy vloni v létě na NatsuConu. :< Jenže Kůzlátko je prostě neuvěřitelně hodná duše, a tak mám do budoucna přislíbeno, že si Andrase jednou budu moct pořádně poňufat, protože on je prostě neuvěřitelně boží. :'3 A taky jsem se před chvílí přesvědčila, je vraždění nebohých ostříhaných keřů pomocí velkých zahradnických nůžek nejen perfektní posilka na ruce, ale především úžasný způsob, jak ze sebe dostat obrovské množství negativní energie a myšlenek na hranici zákona. >:3

Jak jste si nejspíš všimli, v poslední době mě zase hodně začalo bavit sledování anime (podíl na tom má také to, že v poslední době jsem narážela na samé opravdu zajímavé kousky). Tedy, ne že by mě to někdy bavit přestalo, ale občas jsem měla takové útlumy ... a i když o sobě odmítám mluvit jako o otaku nebo jakkoliv, co by připomínalo má telecí léta, anime a Japonsko celkově je zkrátka něco, co se mě drží už asi deset let a co už mě asi nikdy úplně nepustí. :3 Takže nejspíš i takhle skutečnost má vliv na to, že mám zase chvílemi tendence chovat se jak hlavní hrdina libovolného shonen-ai (rozumějte jako idiot). A když jsem se včera byla podívat za babčou do špitálu, k obrovské radosti jsem zjistila, že už pomalu začínají vykvétat mé nejmilovanější sakury. Zkrátka zase nastává ten čas, kdy začíná vonět vzduch a kdy se všechno zdá tak nějak hezčí. Alespoň na pohled. Navíc někdy kolem tři čtvrtě na čtyři ráno snad konečně byla první letošní bouřka, a to je taky fajn.


Zkrátka, potřebovala bych si zase jednou pořádně pročistit hlavu, když už písničky a prozpěvování o samotě nestačí. Proto doufám, že tohle perfektní počasí ještě nějakou dobu vydrží, abych se mohla jít v týdnu pořádně vyběhat. A také vkládám velké naděje v páteční čajovnu, protože jsem jednak holky už taky hrozně dlouho neviděla a po takových slezinách, kdy se člověk obklopí jenom vůní čaje a ovocného tabáku, bývám jako vyměněná, a přesně to bych teď vážně potřebovala.


Jenom doufám, že máte z počasí taky radost a že snad máte alespoň pozitivnější přístup ke všemu než mám aktuálně já. I když, večer mi dávají další díl nových Midsomer Murders, takže to není zas až tak hrozné. :)