Březen 2015

Zankyou no Terror - recenze

31. března 2015 v 10:31 Anime recenze
It was on a hot summer day that I saw a smile as warm as the sun and a gaze as cold as ice.

Lisa Mishima je středoškolačka, která by nejradši kompletně zmizela ze světa, jednak kvůli problémům doma, ale také kvůli šikaně, se kterou se potýká ve škole. Jednoho horkého letního dne ji však před šikanujícími spolužačkami svým způsobem zachrání dva noví a zcela rozdílní spolužáci. Mezitím se na internetu objevuje video, ve kterém dvě maskované osoby říkající si Sphinx prakticky oznamují bombový útok, čemuž ale samozřejmě nikdo nevěnuje pozornost, protože jak víme, vlogy na netu už dneska může točit pomalu každý magor. Když ale v avízovanou dobu opravdu dojde k masivní explozi, při které ale není nikdo zraněn, město začíná zachvacovat panika a vyšetřovatelé jsou v koncích, protože jedinou stopou vedoucí k identitě teroristů jsou právě videa oznamující každý další útok, videa plná hádanek a šifer, které musí uhádnout, aby mohli útoku zabránit ... a kvůli tomu je také zpět do služby povolán detektiv Shibazaki, kterému se pomalu daří rozluštit nejen hádanky ve videjích, ale také minulost a ne až tak světlou stranu národní politiky související s poválečným nacionalismem, vyloučením ze společnosti, která to způsobila a snaha to všem ukázat, ale na straně druhé přeci jenom také snaha se stát její součástí, důvody, které Sphinx k tomu, co dělají, vedou. Ale zpátky k onomu prvnímu útoku. V ten den se Lisa náhodou přichomýtla tam, kam neměla, a stala se svědkem toho, jak právě jeden z oněch nových spolužáků, ten se sluníčkovým úsměvem, v centru útoku umisťuje nálože. Nine a Twelve, jak se chlapci ve skutečnosti jmenují, ji tedy postaví před volbu, která jí zcela jistě změní celý její dosavadní život - buď zemře nebo se stane jejich komplicem. Lisa, která vidí, že by konečně mohla být k něčemu dobrá, zvolí druhou možnost a začíná tak pronikat do života chlapců, kteří i přes svou rozdílnost vždy stáli sami spolu proti celému světu. Jediný Shibazaki začíná chápat, že Sphinx nejsou běžní teroristé, do celé věci z nějakého důvodu začínají k nelibosti japonské vlády zasahovat Američané a existuje možnost, že Sphinx mají něco společného také s utajeným vloupáním do jaderné elektrárny, ze které zmizelo něco, co může být "jen" plutonium, ale také nemusí. Věci se komplikují a nikdo neví, k čemu to všechno nakonec dospěje.

Četla jsem na něj spoustu pozitivních ohlasů, ale vlastně mě k němu opravdu dovedla recenze od Pal (takže děkuji, žes mě k něčemu tak skvělému přivedla), po jejímž přečtení jsem věděla, že tohle prostě musím vidět ... a jsem opravdu ráda, protože tohle anime, já nevím, mě se jednoduše nedá popsat slovy, protože je opravdu perfektní, perfektní a ještě jednou perfektní. A připomínky ve stylu, že je "morálně odpudivé" a podobně si prosím odpusťte. Ano, je kontroverzní, ano, ukazuje terorismus z pohledu teroristů (ale řeší daleko víc stále aktuálních témat, která jsou také více či méně kontroverzní) a ano, třeba vás donutí trochu přehodnotit pohled a zamyslet se nad tím, že neexistuje jenom jedna pravda, z každého úhlu pohledu ta pravda vypadá jinak, ale přece se po něm hned nepustíte do domácí výroby bomb (takový Hannibal je taky morálně odpudivý, ale nic to nemění na kvalitě seriálu a přece vás nenutí začít jíst lidi, nebo snad ano?) Těch anime, která jsou celá sluníčková, bezkonfliktní a přímočará existuje ohromné množství, ovšem Zankyou no Terror je něco, co se mi vypálilo dovnitř lebky, něco, co mě uchvátilo, asi na podobné úrovni, jako třeba před lety Psycho-Pass. Mám ráda kontroverzní témata, jiné úhly pohledu, symbolismus (tady to bylo antické Řecko) a anime, u kterých musím přemýšlet, a toho všeho jsem se tady dočkala. Backstory mých drahých chlapců, které jsem na konci až opravdu hystericky obrečela (i když jsem hluboko uvnitř věděla, že tohle zkrátka dospěje do tragédie, jinak to snad ani nešlo), byla podle očekávání srdcervoucí, Lisa, ačkoliv mi ze začátku dost pila krev, si nakonec přeci jenom získala nějaké sympatie a detektiv Shibazaki by si klidně zasloužil alespoň trochu víc prostoru. Kresba i grafika je úchvatná (ten jeden záběr na školní chodbu nebo auta jedoucí po ulici byl snad realističtější než fotka, hyperrealita hadr, opravdu), stejně tak i hudba, jak z openingu, tak i z endingu jsem měla doslova husí kůži. Tohle anime vám zkrátka rozvíří myšlenky, dlohou dobu ho nebudete schopni dostat z hlavy a zkrátka ho musíte vidět, opravdu. Za mě rozhodně patří k tomu nejvyššímu vrcholu, s jakým jsem zatím měla tu čest.

Orenchi no Furo Jijou - recenze

30. března 2015 v 19:34 Anime recenze
Tatsumi je obyčejný středoškolák, který samozřejmě bydlí sám ... ovšem jednoho dne na břehu řeky zachrání až opravdu oslnivě pohledného mladíka, ovšem vzápětí se ukáže, že to není jen tak nějaký oslnivě pohledný mladík, nýbrž oslnivě pohledný mořský muž. A tak se Wakasa, jak se onen mořský muž jmenuje, jelikož se za žádnou cenu nechce vrátit zpátky do hnusné špinavé řeky, nastěhuje na dobu neurčitou spolu s gumovou kachničkou do Tatsumiho vany a začíná jejich společné, samozřejmě naprosto heterosexuální, soužití, kdy se prakticky veškerá, samozřejmě kamarádská, interakce odehrává ve vaně plné horké vody a kdy chlapci kromě těch příjemnějších věcí musí také řešit kompromisy týkající se například výdajů a rozhodně přitom nevypadají jako pár, to ani v nejmenším ... a na scéně se objevuje ještě například chobotnice Takasu, medúza Mikuni nebo mořský šnek Maki, samozřejmě, že všichni mužského pohlaví, kteří občas přijdou za Wakasou na návštěvu.

Jediné slovo, které dostatečně vystihuje tuhle neuvěřitelně roztomilou a vtipnou záležitost, je to nejupřímnější awww, jakého jsem schopna ... protože není nic krásnějšího než upřímná láska chlapce a ryby (proč se mi vybavil Haru?). :'3 Opravdu jsem hrozně šťastná, že jsem se k němu díky Gabrielle dostala, protože je to něco neuvěřitelně ňufatého, barevného a roztomilého, co snad každou fangirl prostě zahřeje u srdce ... a navíc se jedná o čtyřminutové epizodky, takže máte na hodinku o zábavu postaráno. Opravdu apeluji na vaše nejčistší svědomí, protože tuhle ňuňatost prostě musíte vidět, opravdu musíte. :3 Jo, a co se týče openingu, ten je zavádějící asi na té samé úrovni jako u Death Parade.


Upršený závěr měsíce

30. března 2015 v 15:33 Herald z roku 2015
A že dneska je to počasí opravdu libové, stačila jsem zmrznout, zmoknout a odletět, vše v libovolném pořadí ... a to jsem chtěla jít tenhle týden konečně běhat, nope, počká to po Velikonocích. Ale tím se teď nebudeme zatěžovat, jen bych se znovu rozčilovala ... a ono jinak vlastně ani není nad čím. :)

O víkendu se zase jednou konala návštěva západočeského prarodičovstva, protože babi už je doma a necelých pět týdnů po operaci v téměř devadesáti letech v pohodě chodí o francouzských holích, což je prostě neuvěřitelný úspěch. Takže se pouštělo video z promoce, ukazovaly se fotky a samozřejmě se ukázal diplom, takže jsem se konečně poprvé od toho prosince, odkdy už bakalář jsem a promoce to teď jenom uzavřela, konečně dočkala nějakého opravdového uznání, dokonce jsem dostala i kytičku a dort.


~ Ano, dala jsem si na sladký dort kousek uheráku. Ne, nejsem těhotná. A bylo to vážně dobré!

Dneska ráno jsem se pak v tom odporném počasí vydala do Ústí, kam asi po tři čtvrtě hodince dorazila Simča, skočily jsme si do Boulevardu pro bagety a při té příležitosti jsme si hned nechaly udělat věrnostní kartičky (neb každá pátá bageta je za polovic a ta švýcarská je prostě zatraceně dobrá :3), ve Fóru jsme si je snědly, mrkly jsme se do pár obchodů a vzhledem k nečasu jsme se vydaly autobusem do školy, kde si Simča potřebovala dořešit pár věcí. A náhoda tomu tak chtěla, že se nám na studijním po dlouhé době povedlo narazit na Lenku, která jako inteligent nejvyšší třídy už bude končit magistra a která mě docela uklidnila ohledně motivačního pohovoru s vedoucí katedry, které, jak jsme zjistili, se prý bojí i jiní učitelé. Takže jsme se za neuvěřitelné průtrže mračen všechny tři vydaly na nádraží, odkud jsme někdy před třetí se Simčou odfrčely spěšňákem. Já jsem se pak ještě stavovala pro svůj velikonoční dárek, aby mě beránek nepokakal, kterým je knižní předloha seriálu, který jsem si vážně oblíbila a který mi minulý týden skončil, a která mě vážně zajímala, protože by se měla odehrávat o dva roky dříve. No a když jsem dorazila domů, na stole na mě čekal balíček s Alžbětkou (kdyby někdo nepochopil, míněna britská královna), do kterého jsem se velmi opatrně dobývala, protože jsem nechtěla roztrhnout nálepku Daleka a Cybermana na spoji (a povedlo se, jsem šikovná!) a ze kterého na mě vykoukla má historicky první Doktorská knížka v originále, která si mě získala už jenom tím, že je s Desátým, Wilfredem a Donnou, takže už se nemůžu dočkat, až si ji přečtu. *A* Kelly je zkrátka takový momentálně britský Ježíšek a já jí za to opravdu hrozně moc děkuji, protože když vím, že ta knížka opravdu přicestovala až z Anglie, má pro mě ještě větší hodnotu. :3


Teď mám sice hlavu jak smeták a divím se, že mi na ní vůbec zůstaly nějaké vlasy, nemluvě o tom, jak mi z toho pitomého větru zvoní v uších. Ale i tak jsem ráda, protože se zase jednou dělo něco, o čem stálo za to napsat. :3

Death Parade - recenze

27. března 2015 v 20:25 Anime recenze
Arbiters cannot quit making judgments, as that is their reason for existing.
Arbiters cannot experience death, as that would make them too close to humans.
Arbiters cannot feel emotions, for they are dummies.

Přestavte si, že se najednou, aniž byste si cokoliv pamatovali, ocitnete ve výtahu, který vás doveze do impozantního, i když trošičku děsivého baru, kde vás, většinou ještě s někým, koho můžete, ale nemusíte znát, přivítá bělovlasý barman, který se představí jako Decim a naleje vám jakékoliv pití podle vašeho přání. Poté vám ale s kamennou tváří sdělí, že se odtud nedostanete, dokud si nezahrajete hru, kterou vám náhodně vybere ruleta. Hru, ve které vsadíte váš vlastní život a kterou nemůžete odmítnout. Co uděláte? Jak zareagujete? Na lidskou duši totiž, i když to samozřejmě neví a nesmí vědět, po smrti čekají dvě možnosti - buď reinkarnace nebo nicota, ve zjednodušené verzi je to klasické buď Nebe nebo Peklo. A místa, jakým je bar Quindecim, slouží právě k tomuto poslednímu soudu, kdy posuzovatelé, kteří mají k dispozici vzpomínky přítomných osob, pomocí vytváření extrémních situací a podmínek, protože prvotním lidským pudem je přeci jenom strach, odkrývají skutečnou povahu a temnotu lidské duše a v průběhu hry rozhodují o osudu každého jednotlivého člověka. Jak se ale tyto poslední soudy změní, když jeden z posuzovatelů, ačkoliv je to proti pravidlům, protože se, aby jeho soudy zůstaly nestranné, nesmí přiblížit lidskému životu, disponuje lidskými emocemi? A co se stane s lidmi, které nedokáže rozsoudit?

Tak Death Parade rozhodně z těch mnou sledovaných anime, která teď vycházela, považuji za naprostý vrchol. Úžasná psychologická a občas dost syrová záležitost (u které jsem si často vzpomněla na příjemné chvíle strávené u Jigoku Shoujo ... a vlastně taky na Death Note, i proto, že se tam objevil Light a nikdo mě nepřesvědčí o tom, že to nebyl on) ukazující, že strach je opravdu prvotním z lidských pohonných mechanismů a kam až jsou lidé, když jsou vystaveni extrémním podmínkám a situacím, schopni dojít. To vše korunované opravdu krásnou kresbou i animací (strašně moc se mi líbí oči posuzovatelů, s těmi světlejšími křížky na duhovkách) a stejně tak i hudbou, opening i ending mám tendence si pobrukovat a samotný opening by si pak zasloužil cenu za snad nejvíce zavádějící opening vůbec (což ale nic nemění na tom, že je prostě famózní a nikdy ho nepřeskakuji, nikdy). Pokud hledáte něco, co vás donutí o sobě přemýšlet a srovnávat hodnotový žebříček a pokud vás obecně zajímá psychologie a lidské chování, rozhodně do Death Parade jděte, je to něco, u čeho rozhodně nebudete litovat, že jste u toho strávili nějaký ten čas. Osobně jsem u něj měla dost často sevřený žaludek a občas jsem se musela hodně přemáhat, abych neuronila i nějakou tu slzu, protože některé backstory jsou vážně dost smutné (a krasobruslařská scéna z jedenácté epizody je skutečně jednou z nejlepších a nejpropracovanějších věcí, jaké jsem kdy viděla). A teď po finále klidně přiznávám, že jsem jednu chvíli doslova řvala jak želva, protože prostě ... Decim really deserves a proper hug. T^T


Galavant

26. března 2015 v 8:32
Vítejte ve světě chrabrých rytířů, zlých králů a unesených krásných pannen, které zoufale čekají na to, až je jejich hrdina ze spárů zlého krále zachrání ... nebo si to nakonec při tom čekání rozmyslí a zjistí, že než čistou lásku si radši vyberou moc a bohatství a přece jen si krále vezmou ... a nakonec se i může ukázat, že unesená krásná panna může být ve výsledku mnohem větší svině než samotný zlý král. Galavant, ke kterému jsem se dostala díky Tumblru (jak jinak) a jedné písničce, kterou Kelly kdysi tweetla, je totiž neuvěřitelná muzikálová švanda beroucí si na paškál právě všechny ty hrdinské středověké eposy s jejich klišé a prostřednictvím neuvěřitelně chytlavých písniček tak trochu uvádí ty až pohádkové příběhy na uvěřitelnější pravou míru ... a funguje to, protože je to opravdu neuvěřitelná sranda a za těch pouhých osm dílů, které první řada má (a pevně doufám, že bude i druhá >:D) jsem se nasmála tak, až mi tekly slzy (osobně bych to přirovnala k něčemu na pomezí Monty Pythona a Příběhu rytíře). A když vás ani tohle nepřesvědčí, tak alespoň rozhodně musíte vidět zpívajícího a tančícího (a hopsajícího) Timothyho Omundsona (aka Caina ze SPN) v roli naprosto nejlepšího krále Richarda, který se okamžitě stal mou absolutně nejoblíbenější postavou, protože prostě ... ale však to uvidíte sami. :)



Binan Koukou Chikyuu Bouei-bu Love! - recenze

24. března 2015 v 20:37 Anime recenze
Let's begin the Love Making!

Pětice různě starých a povahově zcela odlišných spolužáků, prvák Yumoto, druháci a zároveň nejlepší přátelé Io a Ryuu, a třeťáci a zároveň nejlepší přátelé En a Atsushi, byla vyvolena stvořením připomínajícím mluvícího růžového vombata (které při jejich poněkud nedobrovolném náboru omylem přizabije jejich učitele), aby ochraňovala Zemi - když se objeví nějaké monstrum, pomocí náramků se transformují do Battle Lovers ve slušivých barevných oblečcích, silou lásky monstrum zlikvidují a nakonec celou akci zakončí oblíbenou činností neboli (zcela běžnou, samozřejmě) společnou koupelí ve veřejných lázních, které vede Yumotův starší bratr. Co ovšem nevědí, je to, že za vytvářením oněch monster ze spolužáků, kteří trpí nějakými komplexy a podobně, stojí členové studentské rady neboli antagonistická skupina Caerula Adamas, v čele s mluvícím zeleným ježkem, lordem Zundarem, kteří se snaží získat a ovládnout svět. Ani jedna ze skupin ovšem díky důmyslné maskovací technologii, která zozostřuje obličeje a mění hlasy, zatím nemá tušení, kdo jsou ti druzí, natož pak, že předseda studentské rady Kinshiro a Atsushi teď, aniž by to zatím věděli, stojí proti sobě, přestože v dětství bývali nejlepšími přáteli ... zvítězí nakonec síla lásky? A co když je to všechno vlastně jenom plán jedné ďábelské zlaté rybky?

Když jsem o tohle klenotu zaslechla už někdy v závěrečném období minulého roku, bylo mi jasné, že to zní tak teple, že to zkrátka musím vidět. No a postupem času se z toho stala obrovská guilty pleasure, na kterou jsem se každý týden opravdu těšila a která mi teď bude vážně scházet. :'D Jak už je asi jasné, jedná se především o parodii na maho shojo anime typu Tokyo Mew Mew nebo Sailor Moon (máme tu zkrátka barevné bishíky typu roztomilý, ale poněkud zoofilní shota, rádoby lamač dívčích srdcí, strýček Skrblík, nejstarší a nejchytřejší, nejlepší přítel rozpolcený mezi dvěma břehy, zhrzený tsundere přítel z dětství a podobně) a kromě toho, že je to velmi často neuvěřitelné no homo, je to především neuvěřitelná prdel (pořád váhám, jestli je chlapcům dostatečně znám význam slovního spojení love making ... a pořád si myslím, že ne), protože ani sami chlapci ze začátku nejsou ze situace dvakrát nadšeni, padají hlášky toho typu, že po přeměně vypadají jako ajdoru skupina třetí kategorie a podobně a říkat kouzelné hůlce takhle zcela bezpečně podněcuje fantazii nad vymýšlením milionu zajímavějších způsobů jejího použití. :D Myslím, že minimálně tehdy, pokud jste holka, tak to zkrátka musíte vidět, protože se u toho vážně nasmějete a pobavíte se ... a taky nejspíš budete mít dost často tendence nadšeně kníkat. :3


Černoočka

24. března 2015 v 13:33 Vše kolem Tweedledee
Však víte, jak moc ráda démonizuji nejrůznější fotky ... a tady se to vysloveně samo nabízelo. :3


American Horror Story

22. března 2015 v 14:16
Aneb jak už napovídá sám název, jedná se o seriál, který těží ze všemožných historek, legend, konspiračních teorií a celkově amerického folklóru, ať už se jedná o skutečné události jako například o otrokářství a hony na čarodějnice nebo třeba únosy mimozemšťany či strašidelné domy ... a mezi jehož poznávací znamení patří také to, že v jednotlivých řadách se příběhy i postavy mění, ale herci víceméně zůstávají, občas přibyde někdo nový. Vlastně jsem nikdy ani neuvažovala nad tím, že bych se na něj někdy podívala, ale když se na mě minulý podzim doslova hrnul snad ze všech stran, řekla jsem si, že nebudu srab a zkusím to. Nakonec jsem v té době všechny tři kompletní řady zvládla za relativně krátkou dobu, souběžně sledovala vycházející čtvrtou a i když to není něco, z čeho bych se posadila na zadek a šílela jako třeba z mé svaté fandomové trojice nebo Hannibala, i tak nemůžu říct, že by to byl promrhaný čas, protože mě sledování vcelku bavilo. Ale stejně mi nejvíc creepy přišlo Asylum, z toho jsem měla i pár nepěkných snů.



Constantine

22. března 2015 v 9:36
John Constantine (ty hajzle) je, jak to má ostatně psáno i na vizitce, mág a mistr temných umění, který vymítá, loví a zkrátka likviduje všemožnou pekelnou havěť, především pak tedy proto, aby z Pekla, kde už je tak říkajíc jednou nohou, dostal svůj vlastní zadek ... a i na to už pomalu začíná rezignovat. Ovšem v našem světě opět vzrůstá a sílí temnota a ti nahoře, protože do toho, co se děje na Zemi, nesmí zasahovat, potřebují někoho, kdo se všemu tomu zlu postaví a pokusí se ho zastavit. A tak nakonec John možná přeci jenom ještě dostane možnost, jak si svoje místo v Nebi zasloužit.
Přiznávám, že Hellblazera jsem nečetla a že jsem viděla filmového Constantina s Keanu Reevesem, který se mi moc líbil ... ovšem Keanu promine, ale Matt Ryan je komixový Constantine jako vyšitý (i když jsem o něm ze začátku měla tendence referovat jako o Castielovo blond bráchovi, to ten béžový baloňák). Vážně jsem ráda, že mě na něj Kelly v rámci loňské podzimní seriálové debaty na Jikanu přivedla, protože ať si říká kdo chce co chce, mě se to skutečně líbilo, kvalitního exorcismu a démonského posednutí není nikdy dost, navíc je to přesně to, co mi v novějších sériích SPN tak chybí. >:3 U Garyho jsem se musela hodně držet, abych ten díl neořvala, a úplné finále mě dost vytočilo (because of fucking feathery reasons), takže pevně doufám, že se snad někdy dočkáme další řady. >:D


Torchwood

21. března 2015 v 16:40
Spin-off od Doctor Who, protože kapitán Jack Harkness si zkrátka zaslouží mít svůj vlastní seriál, který se točí kolem tajné organizace Torchwood, kterou založila už královna Viktorie a která má za úkol bránit Zemi proti nejrůznějšímu šmejdu z vesmíru, kterému by se naše krásná planeta náhodou zalíbila. A taky seriál, který se ani nesnaží zastírat, jak moc teplý je (s oblibou mu říkám teplá velšská Akta-X, tím lépe pro jedince, jako jsem já :D). Až by dalo říct, že to, co v Torchwoodu najdete, je vyslovený heterobaiting. První tři (nebo alespoň dvě, kdyby někdo rýpal) řady jsou vrcholné. Na čtvrtou už jsem ani nekoukala, ale prý stejnak stojí za starou belu a další se snad už ani nechystají, což je podle mě nakonec celkem dobře. A ještě jedna rada na závěr - ke sledování si připravte kapesníky. Hodně kapesníků. Budete je potřebovat. ;_;



Japanese spring

20. března 2015 v 8:46 Královniny panenky
Aneb jak už vyplývá z názvu, krásný astrologicky první jarní den vám přeje má krásná Draculaura. (◡‿◡✿)


Konečně mám papíry na hlavu aneb liščí promoce

18. března 2015 v 18:57 Historie conů, slezin a jiných akcí
Tak jsem se po těch více než třech měsících konečně dočkala teď už jsem oficiálně papírově blbec. ^^


Březen, do pelíšku vlezem

16. března 2015 v 14:37 Herald z roku 2015
Opravdu bych už strašně moc chtěla jaro, protože jak na pár dní přišlo, tak zase hezky rychle odešlo a zdání klame - za oknem to vypadá krásně, i sluníčko občas vysvitne, ale jen vylezete ven, div vás ten hnusný studený vichr neodfoukne na nejbližší strom, nehledě na to, že dost brutálně snižuje pocitovou teplotu a já se pak můžu divit, že mám permanentně studené ruce, jak kdyby mě vytáhli po týdnu z vody. :'D Ale když už se to astronomicky blíží, přeci jenom v to vkládám velké naděje.

Minulý týden jsem si úspěšně oběhala prakticky všechno, co jsem potřebovala, zjistila jsem, že jsem prakticky zdravá jako řípa, což mi samozřejmě taky udělalo radost. Kromě toho jsem opět jako první přečetla tatínkův vánoční dárek neboli knížku Už je tady zas (však vy víte, jak je u nás strýc Adolf populární). A ačkoliv jsem se u toho opravdu bavila, na druhou stranu jsem se nemohla zbavit pocitu, jak děsivé to vlastně v podstatě je ... nicméně, rozhodně doporučuji přečíst. A také jsem, ke svému velkému zděšení, zjistila, že během příštího týdne mi skončí prakticky všechno, na co teď koukám (což mimo jiné znamená, že vás čekají zase dvě anime recenze), respektive, zůstane mi akorát Elementary, které má ale zase až někdy do dubna pauzu, Supernatural, které má těch pauz tolik, že už jeden neví, kde mu hlava stojí, a Grimm, který to zachraňuje, protože by se všechny zbývající epizody měly odvysílat bez pauz. Už aby byl ten Hannibal, fakt že jo.

Stejnak je to tak trochu zvláštní, že dva měsíce za sebou byly pátky třináctého ... a včera to byl měsíc od toho, kdy jsem si koupila poslední panenku. Dokážete si představit, jak neuvěřitelně deptající to bylo, když se na mě jenom během minulého týdne prakticky odevšaď valilo, jaké si kdo pořídil nebo dostal? :'D A jelikož i jeden Satan s dlouhými blond vlasy podrýval mou těžce vydobytou zdrženlivost, řekla jsem si, že kašlu na všechno, kašlu na to, jak jsem se dušovala, že nebudu mít dva stejné charaktery a podobně, udělala jsem na poličce poslední volné místo, které připadlo snové shibooyské Draculauře z řady Monster Exchange, do které jsem se jednoduše zamilovala a která byla jediný exemplář, na který se mi u nás podařilo narazit. *A* Teď už se ale opravdu chci soustředit na ty dvě vinylky, po kterých tak toužím.


~ Žeru ji. Opravdu ji žeru od hlavy k patě.

A jelikož slavný okamžik v podobě promoce už pomalu klepe na dveře, prakticky všechno se teď točí hlavně kolem něj. Už je ozkoušeno, vypráno, ostříháno i dobarveno, zítra dorazí Rišu a ve středu hurá do Ústí. ^^ Opravdu jsem na to zvědavá a moc se těším, tak doufám, že nebudu zklamaná. :3 A samozřejmě, že vám pak tady poreferuji, jaké to bylo, i s náležitou fotodokumentací. :)

A teď mě omluvte, jdu se pokusit rozmrazit si ty ruce.


Fall Out Boy - Immortals

15. března 2015 v 8:49 Gramofon Underlandu
V týdnu jsem konečně viděla Big Hero 6 a okamžitě ho dosadila na první příčku mých nej animáků spolu s Rise of the Guardians, protože jsem se do něj brutálně zamilovala na první pohled, protože je to prostě ... awww. :3
A taky myslím, že mám po roce zase nové vyzvánění na mobilu. >:3


Nemakačenko? Suuure.

14. března 2015 v 13:04 Různé texty
Aneb krátké povídání o tom, jak se vlastně Saku na pár měsíců přetransformovala z parazita na hnusného kapitalistu.

Jak už nejspíš víte, protože jsem se tady o tom několikrát zmiňovala, v tomto mezidobí, kdy už nejsem a ještě nejsem student, jsem místo stepování mezi hnědočechy na pracáku zvolila příjemnější variantu, která se mi navíc bude počítat i do praxe - jsem osoba spolupracující, v podstatě (a především podle výše sociálního a zdravotního pojištění) OSVČ, zkrátka spolu s tátou překládáme. Jenže spousta lidí evidentně nedokáže pochopit, co to vůbec znamená nebo co že to vlastně obnáší.

Už jsem se mimo jiné například dozvěděla i to, že jsem si měla najít něco lepšího, než mít za šéfa tátu. Mám pocit, že dotyčný musí být buď slepý nebo hluchý (nebo oboje najednou) nebo poslední roky žít v nějaké zvukotěsné bublině, protože jinak by asi viděl, jak že tady ta situace na pracovním trhu vůbec vypadá. Jistě, mohla jsem jít třeba dělat svářeče nebo podobně, jenže vzhledem k tomu, že nemám praxi v oboru a při studiu si nějakou praxi prakticky nemám šanci udělat, si s bakalářským titulem můžu leda tak vytřít zadek. Tady mám možnost jednak si alespoň část praxe v oboru, kterému bych se třeba někdy chtěla věnovat, udělat a tuhle šanci v současné době jen tak někde neseženu.

Spousta lidí taky nedokáže pochopit, že pracuji z domova ... protože když jsem doma, tak si přece musím jedině tak válet šunky a šťourat se v nose, jsem jenom příživník a vůbec, zasloužila bych popravit. Tedy, spíš než to, že by to nedokázali pochopit, vidí jen to, že jsem doma. Ano, přiznávám, že když zrovna není práce, mám volného času opravdu hodně a můžu si bez problémů číst nebo na něco koukat, a taky ráno spát do kolika chci. Co už ale nevidí, je to, že když práce je a je daný termín, do kdy musí být hotová, tak se na něco jako víkendy nehraje, pracuje se v sobotu neděli, třeba až do večera nebo do noci ... a ráno se pak musí vstát, aby se pracovalo zase. To už by se jim asi tolik nelíbilo. Nehledě na to, že na otázky "Co děláš? Pracuješ?" už také začínám být poněkud víc alergická, protože se s téměř železnou pravidelností opakují v prakticky každém příbuzenském telefonátu a to v jakoukoliv dobu. Pracuje se zkrátka tehdy, když práce je.

A když se podíváte, kolik při tomhle statutu člověk musí odvést měsíčně na pojištění, zjistíte, že je to ale sakra dost velká suma, na kterou člověk musí ale sakra dlouho makat ... a že ve slabších měsících, kdy je té práce opravdu málo, bych bez jakéhokoliv zázemí byla solidně v mínusu. Přitom by stačilo jenom to, aby si lidé uvědomili, že všechno nemá jenom ty na první pohled krásné výhody.

Takže, kdybyste někdy měli pocit, že mi musíte sdělit, že se tu vlastně jenom válím, připravte se na to, že vás do té prdele nejen pošlu, ale možná i nakopnu nebo kousnu. >:D


Monster High

13. března 2015 v 14:25
Existuje jedna střední škola, kde jsou vítány všechny příšerky, bez ohledu na to, jak moc rozdílné jsou, do jakého druhu patří nebo z jakého koutu světa jsou (třeba Rochellin francouzský nebo Draculauřin transylvánský přízvuk jsou prostě roztomilé) ... ale ne, myslím, že něco málo o Monster High snad musel slyšet každý, nebo minimálně musel něco zahlédnout, pokud se od roku 2011 vyskytnul v nějakém hračkářství. Celý ten fenomén je trošku něco na způsob poního boomu, ale i když jsem si tím taky prošla (a jediným aktuálně viditelným důkazem je plyšová Pinkie Pie), MH mi k srdci zkrátka přirostlo víc. A víte co, je mi upřímně jedno, jestli je to seriál pro mladší ročníky, pokud s tím má někdo problém, je jenom jeho, ne můj. Je to hezky srozumitelná jednoduchá angličtina, spojuje se tady temné s roztomilým, pro co jsem vždycky měla poněkud slabost, a prezentuje se myšlenka, že by se nikdo neměl stydět za to, že je jiný, měl by na to být hrdý a ostatní by ho měli brát takového, jaký je ... což je něco, co je ve světě neustále potřeba jako sůl, protože co se tolerance týče, lidstvo by stále potřebovalo udělat pořádný krok vpřed. Navíc mi seriál i filmy (ano, už jsem viděla všechny, které zatím vyšly, a aktuálně je mým velkým oblíbencem nejnovější Haunted) poskytují náhled na chování a charakter postav, které se staly součástí mého panenkovského příšeřího gangu. Když jsem měla svou první Frankie, byla to pro mě jenom krásná panenka. Teď jsou pro mě všechny mé holky nejen panenky, ale také osobnosti se svými typickými znaky a zvyky. :3

Filmy s gay tématikou, které v případě zájmu stojí za to vidět

11. března 2015 v 14:22 Mého srdce žampióni
Jsem si plně vědoma toho, že se nejedná o jediné filmy s touto tématikou v celém širém vesmíru, stejně tak jsem si vědoma i toho, že se ve většině případů nejedná o vyslovené novinky a že si tak někteří můžou poklepat na čelo s tím, že Saku objevila Ameriku. Ovšem všechny tyhle filmy ve mě zanechaly dost hluboký dojem, tak proč se o ně nepodělit, třeba tím někoho navnadím a třeba i pomůžu. :)


Sakura Trick - recenze

11. března 2015 v 8:17 Anime recenze
Haruka Takayama a Yuu Sonoda byly nerozlučnými kamarádkami už od chvíle, kdy se poznaly, a teď spolu nastupují na stejnou střední školu, která se ale během tří let bude zavírat, takže jsou posledním ročníkem, který zde bude studovat. Haruka je z toho, že opět budou spolu, samozřejmě neuvěřitelně nadšená, ale do jejích plánů nečekaně zasáhne nejen zasedací pořádek, ale také množství nových spolužaček a tímpádem i nových začínajících přátelství. A tak se Yuu s Harukou rozhodnou, aby jejich vztah zůstal něčím speciálním, že spolu budou sdílet něco, co s žádnou jinou dívkou ... polibek. A tenhle první polibek, který rozhodně nezůstane jediným, odstartuje to, že se jejich vztah skutečně stává něcím speciálním a také něčím mnohem hlubším.

K Sakura Trick jsem se vlastně dostala přes své záhlaví na Twitteru, které z něj pochází, ale u kterého jsem, až do tohoto týdne, nevěděla název ... a když už jsem ho věděla, řekla jsem si, že to zkusím. Tak nevím, možná to bude tím, že tohle je teprve druhé shoujo ai v mém shlédnutém seznamu, možná to bude tím, že jsem jednoduše víc zvyklá na BL (čímž samozřejmě nechci tvrdit, že bych měla něco proti shouho ai nebo yuri, to ani v nejmenším), ale mě to chvílemi přišlo ani ne tak přeslazené, jako spíš vážně až moc uječené. ^^" Při sledování jsem dost uvažovala nad srovnáním s nedávno shlédnutým Sekaiichi Hatsukoi, v němž taky byly kromě hlavního páru ještě dva další, takže několik dějových linií a které bylo taky sladké až na cukrovku, ale u kterého jsem měla velmi často tendenci óchat a áchat, což tady nějak nepřicházelo. Ale chápu, že pánům se určitě musí líbit, asi jako nám na úrovni kousků jako třeba již zmiňované Sekaiichi nebo třeba Love Stage!!, řekla bych, že tohle je prostě trošičku genderová záležitost. A i když to není zrovna něco, po čem bych sáhla znovu (a tím teď nemám na mysli shoujo ai, ale spíš se radši podívám na něco temnějšího, psychologičtějšího nebo víc fantasy), pořád si myslím, že se v rámci žánru asi nejedná o vysloveně špatnou věc, i když ne podle mého gusta. :)

Jak jsem vyhrála bitvu

9. března 2015 v 9:37 Herald z roku 2015
Včera se totiž úderem osmé hodiny večerní spouštěla registrace na květnový Animefest ... a Saku se nejspíš příznivým postavením hvězd povedlo urvat nejlevnější lístky pro prvních 300 lidí pro sebe a pro Rišu těsně před tím, než celý server spadnul. Opravdu netuším, kde jsem vzala takové štěstí (mám podezření, že za to můžou léta praxe z elektronického předzápisu předmětů, takže díky, STAGu, alespoň něco jsi mě naučil), ale jsem za to opravdu šťastná. Takže ... Brno, brace yourself, I'm coming! 8D


Také jsem včera byla požádána Kyoko o sesmolení nového jarního designu, u kterého jsem dostala pouze obrázek do záhlaví a jinak volnou ruku (jediným požadavkem bylo to, aby to bylo "něco svěžího"). Takže jsem spáchala slaďoučkou jarem křičící ňufatost, ze které mám ale opravdu radost, protože jsem se snažila, aby všechno ladilo, což se mi myslím povedlo a Kyoko byla nadšená, takže radost je obrovská. ^^ Takže jestli se vám můj výtvor líbí, můžete mě (a vlastně i Kyoko) podpořit nějakým milým komentářem, který můžete směřovat sem. :3


Dneska jsem pak byla konečně vytahat stehy, takže mě sice ruka opět bolí, ale konečně se budu moct osprchovat jako normální člověk a ne jako postižená a hlavně, konečně budu moct spát i na levém boku, aleluja! ヽ(;▽;)ノ To je snad opravdu věc, na kterou se těším úplně nejvíc. Jinak tenhle týden bude celkem rušný, musím stihnout ještě jednoho doktora, banku a kadeřnici, protože promoce se blíží mílovými kroky a opravdu na ní nechci vypadat jako koště, stačí, že mi moje v té době čerstvě dobarvená hlava bude s největší pravděpodobností mezi ostatními svítit jako žárovka. 8D

Úplně se do mě dalo jaro a velký podíl na tom má růžový hyacint, který jsem včera obdržela jako dáreček k MDŽ a jehož opojnou vůni doslova fetuji plnými doušky, jak moc ji mám ráda ... zkrátka mi konečně v pokoji voní jaro a hned je mi lépe na duši. :3 Tak, a teď zas půjdu dělat něco smysluplnějšího, asi si číst nebo na něco koukat (já vím, že to asi může někomu připadat, že prakticky nic nedělám, ale když není práce, tak se nepracuje, ovšem když práce je, tak se pracuje třeba i celý víkend až do večera ... mám pocit, že spousta lidí tohle nedokáže pochopit).

Takže adios, amigos. ^^


P.S. Chystám článek o pár filmech s gay tématikou, které jsem v relativně krátké době měla možnost vidět, tak doufám, že o něj třeba bude zájem. :)

Simon & Garfunkel - I Am a Rock

8. března 2015 v 15:33 Gramofon Underlandu
Because of reasons ... jsou chvíle, kdy se s textem opravdu plně ztotožňuji.