Skutečnost vs. sen jako vděčné mindfuckové téma

2. prosince 2014 v 11:21 |  Různé texty
Sny a snění a rozlišení skutečnosti od snu jsou vděčným tématem spousty vědeckých oborů, stačilo by uvést Sigmunda Freuda v psychologii, neuvěřitelnou spoustu myšlenek sahajících do všech možných filosofických směrů, ale třeba také literaturu. A jelikož se tématem křehké hranice mezi realitou a fikcí a celkově postmodernou tak nějak zabývám prakticky celý poslední rok a celkově mi je tedy tohle téma blízké a pro mě velmi zajímavé, rozhodla jsem se, vlastně i v rámci opakování a přípravy, trochu se rozepsat o pár věcích, které se tohoto tématu přímo dotýkají a které se směle můžou zařadit do pomyslné kategorie takzvaných mindfucků.



O jednom z prvních velkých mindfucků na toto téma, Matrixu, už jsem se před pár lety rozepsala v článku Follow the white rabbit, a myslím, že jsem to už tehdy vystihla tak, jak bych to udělala i dnes. Možná bych snad ještě přidala Jeana Baudrillarda a jeho teorii simulakra. Simulakrum je vlastně kopie neexistující skutečnosti, nebo také kopie, která se stala reálnější než sama skutečnost. Simulakrum už tedy není jenom kopií, ale stává se ideálem, ke kterému se upínáme. Obraz tedy předchází realitu a v krajním případě by se dalo říci, že skutečnost jako taková už neexistuje. Tento fenomén souvisí hlavně se současnou postmoderní dobou nebo také hyperrealitou, kdy spousta z nás dá přednost fikci před realitou, souvisí to také s technologickým rozvojem ... už ani tolik ne sny, ale co taková virtuální realita?


S Paprikou jsem měla možnost setkat se v obou verzích, jak v původní knižní od Yasutaky Tsutsuie (akorát mám tu o dost divnější a děsivější obálku), tak ve filmové verzi Satoshiho Kona (nemyslete si, že když je to kreslené, budou to Pokémoni, zrovna v tomhle případě by se vám taková facka mohla dost nehezky vrátit). Každá verze je trochu odlišná, obě jsou naprosto úžasné. Ona už jenom myšlenka možnosti léčby psychóz a duševních chorob prostřednictvím vstupování do snů a analyzováním podvědomí je dost freudovská, ale také dost kontroverzní, což ostatně také ukazuje možnost jejího zneužití, doslova snového terorismu a také pro mě osobně dost děsivé představy možnosti úmyslného přenosu duševní choroby, například schizofrenie, na zdravého jedince a kompletní zničení jeho osobnosti. Téměř na zlatém podnose je tu však servírován surrealismus, volné asociace a v neposlední řadě také technika proudu vědomí, stream of consciousness, chcete-li. Dokážete si představit, že výjevy z vašich snů začnou pronikat do skutečného světa? Kde pak tedy končí hranice snu?


Inception, které jen tak mimochodem zrovna včera běželo v televizi (a co myslíte, že mě k tomuto článku konečně nakoplo), osobně považuji za jeden z nejzajímavějších počinů v této sféře. Samozřejmě, že už to na člověka nemá takový dopad jako ve chvíli, kdy ho vidí poprvé, ale i tak patří k věcem, u kterých nemůžete odložit mozek do šuplíku a musíte u nich přemýšlet a skládat si dohromady jednotlivé dílky (Fragmentace? Několik narativních rovin? I see some postmodern features here). Pokaždé, když ho vidím, se mi vybaví hlavně René Descartes a jeho dva argumenty - argument souvislého snu a argument zlého démona. Když člověk spí a zdá se mu sen, je v tom snu přesvědčen, že to, co právě zažívá, je skutečné, pravdivé. Když se ale vzbudí, co když je to vlastně jen další sen? Co když je celý život jen jedním velkým snem? Jak můžeme bezpečně poznat, že to, co považujeme za realitu, je opravdu skutečné? Co když nad námi celou dobu není dobrý Bůh, ale zlý démon, který nám dává falešnou jistotu a zatím nás celou dobu klame? Ani na své smysly se nemůžeme spolehnout, vždyť už jen optické klamy dokazují, že se dají zmást. A co jiného jsou než impulsy vyslané do našeho mozku?


Doufám, že vás tenhle článek moc nenudil a že vám třeba i něco dal, přinejmenším alespoň třeba tip na něco k přečtení nebo ke shlédnutí. Škola mě zkrátka vycvičila hledat symboly, reference a inspirace už úplně ve všem, takže proč to jednou za čas nevyužít i tady. Kdo ví, možná, že jednou dostanu chuť i na to, abych se ve stručnější podobě věnovala i tomu, co bych teď už nejradi vyhodila oknem. Uvidíme.
 


Komentáře

1 Kadet Kadet | E-mail | Web | 2. prosince 2014 v 13:43 | Reagovat

Inception mi vždycky udělá v hlavě guláš. Obzvlášť, když si soustavně uvědomuju nový věci, prostě nehezké, nehezké :D A stejně ten film miluju :D

2 lila lila | Web | 2. prosince 2014 v 18:54 | Reagovat

Tohle mi připomíná jednu hodinu fildy a psychologie co sme měli. Inception je skvělá záležitost.

3 Death the Horo/Cheko-chan Death the Horo/Cheko-chan | E-mail | Web | 2. prosince 2014 v 20:56 | Reagovat

A teď o tomhle tématu budu přemýšlet celou noc a zase se nevyspím. Děkuju pěkně >:D
Ale něco na tom bude, myslím sny a realita. Nedávno jsme brali v dědkologii Platóna, taky zajímavý a možná bych si ty hodiny o něm i užila, kdyby ve třídě nebyl nějaký nepříjemný šum (aneb oblíbená slova našeho profesora)=_="

4 Kirachan Kirachan | E-mail | Web | 2. prosince 2014 v 22:31 | Reagovat

Skvělý článek. Už bych se konečně měla dokopat k tomu, abych zkoukla Papriku a Inception. Podle tvýho popisu usuzuju, že se mi oboje bude líbit. :)

5 Michi Michi | Web | 3. prosince 2014 v 0:54 | Reagovat

Ah, Inception, o tom mi nedávno povídal můj dobrý přítel a doporučoval mi ho ke shlédnutí. Očividně se k tomu opravdu budu muset dopracovat :D
Nicméně podle mého je hranice mezi realitou a sny velice tenká a myslím si (i když nevím proč :D), že stačí jen velmi jednoduché "cosi", které by to dokázalo propojit, vyměnit nebo nějakým jiným způsobem sloučit. A ta představa se mi vůbec nelíbí.

6 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 17:13 | Reagovat

[4]: Dokopej se, obojí stojí za to.

[5]: Však, ono je to všechno z jistého úhlu pohledu celkem děsivé. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama