Listopad 2014

A blízko, blizoučko Štědrý den!

30. listopadu 2014 v 14:04 Vše kolem Tweedledee
Krásnou první adventní neděli a tímpádem počátek předvánočního času vám přeje Danbo. :3



Beyoncé - Crazy In Love (50 Shades of Grey Version)

30. listopadu 2014 v 12:32 Gramofon Underlandu
Ne, nezačala jsem fandit tankovému dělu pana Greye (i když se na to s Kyoko samozřejmě chystáme do kina), ale zrovna tahle verze téhle písničky se mi líbí nepopsatelně víc než na můj vkus až moc uječený originál ... je taková elegantnější. >:3


Zvěstování trochu jinak

28. listopadu 2014 v 17:56 Salt & burn
Docela by mě zajímalo, jestli Gabe vůbec pod tou košilkou něco má ... 8D

Práce šlechtí

28. listopadu 2014 v 16:47 Herald z roku 2014
Byla jsem krutě předběhnuta. Posledních pár let si zakládám na tom, že jsem v naší ulici vždy jako první měla v oknech vánoční výzdobu ... až do letoška. Už v týdnu se totiž v jednom z bytů v domech na protější straně ulice objevilo něco, čemu důvěrně přezdívám epileptický záchvat ... správně, blikátka. A kdyby jedna, hned několik různobarevných. Když ale počáteční afekt vyprchal a já přestala vyvěšovatelům nadávat do hanebných sviní, řekla jsem si, že, slovy cimrmanovců, o tak uspěchané prvenství není co stát.


Dneska se tedy myla polovina oken, zítra se umyje ta druhá. Saku tedy už nemá permanentní pocit, že venku prší, ale zase jednou výkladní skříň a krásně vonící nezaprášené záclony. Navrch jsem si do okna nainstalovala svá krásná neblikavá světýlka (takže s těmi celoročními ani nemusím pomalu rozsvěcet nic jiného, protože je tu světla až až), nalepila takový krásný zasněžený les, který mi na první pohled připomněl les z toho narniovsky laděného Doktorského vánočního speciálu a zkrátka jsem ho musela mít, na parapet šoupla svůj ministromeček a zapálila svíčku s vážně intenzivní vůní pečeného jablka. Advent tedy může klidně přijít, som pripraven. ^^ A jak jste si možná mohli všimnout, rozsvítila jsem světýlka i tady v Underlandu a navíc mi letos sněží do vína, takže z něj asi za chvíli budu mít pěknou břečku. :D I když se ještě pořád musím šrotit, abych nenechala nic náhodě, přeci jenom přichází ten vánoční čas a mě se to prostě líbí. :3


No nic, ráda bych tu napsala ještě něco inteligentního, ale jsem za dnešek vážně utahaná a těším se už jenom na večeři, sprchu a relax u nové epizody Elementary. Tak krásný víkend vám všem, kdo tohle čtete. :)

P.S. Máme lidlovskou kuchařku, je fakt krásná a byla mi věnována. Jen mám pocit, že se mi tím rodičovstvo snaží něco nenápadně naznačit. ^^"

Honem honem

27. listopadu 2014 v 14:26 Různé texty
Jedním z aspektů téhle doby je bezesporu rychlost, aby taky ne, když není problém během chvilky komunikovat s člověkem, který je od vás stovky kilometrů daleko a svět je vlastně taková jedna velká vesnice (ale dost bylo rádoby odborných keců o globalizaci). Všichni chtějí všechno hned, ale ono to přeci jenom u všeho nejde.

Dneska mi na Asku přistála anonymní otázka od slečny, která začala psát blog, tak abych ji "prosím podpořila, aby se o něm dozvědělo více lidí." Ona podpora se pak sestávala z toho, abych dala Lajku facebookové stránce, kterou pro svůj blog zřídila. Ačkoliv Facebook nevedu a ani nepovedu, nějak mi to nedalo a schválně jsem se na to, co bych měla z dobroty srdce podpořit, podívala. Vykoukl na mě blog (u kterého mě upřímně odradilo už jenom to, že záhlaví a zápatí totálně neladí s okraji a přeci jenom mám ráda, když mě tyhle věci nevyrušují od čtení) s všehovšudy devatenácti články (s tématy, na které můžete narazit na dalším milionu holčičích blogů či jak se tomu vlastně říká, případně s rozebíráním věcí, které byly rozebrané už tolikrát, že už z nich pomalu nic nezbylo), z nichž byl první publikován před celými osmi dny. Ano, osmi. Tak jsem si tak říkala, jestli slečna věří na zázraky nebo co vlastně očekává.

Jako člověk, který vodami blog.cz proplouvá už nějakých sedm let, vím, že blog zkrátka nesmíte zakládat s očekáváním, že po pár zveřejněných článcích o vás budou všichni vědět a budete mít návštěvnost tisíc lidí za den. Pokud chcete, aby o vašem blogu vědělo víc lidí, musíte pro to taky něco udělat, ne jenom očekávat, že ani nehnete prstem a lidé se vám tam hned nahrnou. A tím něco udělat teď opravdu nemám na mysli otravování s hromadným rozesíláním odkazů na Facebook. Možností je spousta, zavítat na jiné blogy s podobným zaměřením a sem tam zanechat (zdůrazňuji) smysluplný komentář, udělat blog takový, aby z něj čtenáři hned po první návštěvě nechtěli utéct, protože jim nad barevnými kombinacemi krvácejí oči, nemluvě o tom, o čem vlastně píšete a pro koho že to vlastně píšete. Pokud chcete mít nějakou čtenářskou základnu, ne jenom lidi, kteří jednou kliknou a už se k vám v životě nevrátí, trvá to sice roky, ale na druhou stranu budete mít lidi se stejným okruhem zájmů, kteří se k vám rádi budou vracet. A pokud chcete mít něco, co se bude dát nazvat "slavným" blogem, chce to nejen roky, ale taky spoustu času, energie a chuti, které tomu budete muset obětovat (opět vlastní zkušenost).

Pokud chcete mít všechno honem honem a je to pro vás jediným cílem, tak se na nějaké psaní blogu radši rovnou vykašlete, stejně vám to dlouho nevydrží. Bez práce nejsou koláče a když něco chcete, měli byste také nabídnout něco vy. Jinak to nefunguje.


Takové, jaké nás společnost chce

26. listopadu 2014 v 15:52 Ostatní věci
Jeden z nejzajímavějších a nejvýstižnějších obrázků, na které jsem v poslední době narazila. Docela nutí k zamyšlení, nemyslíte?


Jošito Jošito, už to máš ušito

25. listopadu 2014 v 16:05 Herald z roku 2014
Mé psychické utrpení zjevně dorazilo po duchovních vlnách na katedru anglistiky a já mám konečně jak posudek, tak i termín. A i když teď křížím všechny prsty, zatím to vypadá celkem dobře (co jsem tak koukala, myslím, že u oponentky, kterou jen tak mimochodem vůbec neznám, jsem si šplhla už jenom tím, že jsem to psala v druhém jazyce). A když už jsem svoje veledílo po tom neuvěřitelném očistci konečně dostala k obhajobě, už to prostě jít musí, svatba stála peníze.

Ale jelikož jsem, obzvlášť v tomhle případě, neuvěřitelně pověrčivá, nehodlám tu sdělovat konkrétní datum. Kdo ví, ví. Kdo neví, dozví se nebo se může zeptat. Nechci nic zakřiknout a už tak jsem nervózní jak sáňky v létě. :'D


I když jsem teď aspoň o něco méně nervózní, než když jsem vůbec nevěděla, na čem jsem a navrch jsem se stresovala s tím, jestli jsem náhodou na něco nezapomněla, nehodlám nechat nic náhodě. Přeci jenom, na důkladnou přípravu mi teď zbývá času tak akorát.

Prostitutky do Bobra aneb ústecká vysokoškolská slezina

24. listopadu 2014 v 18:42 Historie conů, slezin a jiných akcí
Když už to nevyšlo v polovině měsíce kvůli mé nemoci, tak to vyšlo aspoň na konci. A i přesto, že mám v poslední době vážně nervy v pejru, upřímně jsem opravdu ráda, že jsem holky zase jednou viděla. :3


Pastaaa!!!

22. listopadu 2014 v 19:55 Axis Powers Hetalia
Aneb vzpomínka na něco, co mě jednu dobu taky pěkně bralo. ^^
Jen z toho začínám dostávat hlad.


Donovan - Season of the Witch

22. listopadu 2014 v 15:52 Gramofon Underlandu
Tenhle kousek se už taky vyskytl snad ve všem, na co jsem kdy koukala, minimálně je vinnen Grimm a Supernatural, co si pamatuji ... ale to nic nemění na kvalitě. >:3


Btw, nemáte pocit, že od Covenu jsou najednou čarodějnice strašně iň a kůl?

Nákupní šílenství

20. listopadu 2014 v 20:03 Herald z roku 2014
I když stále ještě čekám a rozhodně bych nechtěla něco zakřiknout, přeci jenom se ta jistá věc blíží a bylo nutné vydat se sehnat něco slušného na sebe, co by nebyly letní šaty, ve kterých bych teď asi umrzla. Jenže najít nějaké slušné společensky přijatelné oblečení se zdá být opravdu nadlidským úkolem. Ještě když člověk k smrti nesnáší nakupování oblečení.

Vážně začínám mít pocit, že většinu kusů šijí snad opravdu jen na ty figuríny, protože když ty kalhoty nepřetáhnete pomalu ani přes lýtko a to nejste fotbalistka nebo pečené kuře, totiž kulturistka, tak je tady asi něco špatně ... a ještě za něco takového chtějí dva litry. o_O U některých kousků pak dá práci už jenom zjistit, jak se do toho přes všechny ty asymetrické vrstvy vůbec leze, a ještě větší práci pak dá z toho vylézt ven, aniž byste něco urvali. Nakonec přeci jenom zvítězil Lindex, kde jsem se přes předchozí tunu failů dostala k použitelným a pěkně vypadajícím kalhotám a šedomodré halence s jakože leopardím vzorem, které spolu a i s dalšími doplňky vypadají vážně dobře a ještě jsou pohodlné. Navíc byla akce při nákupu za tisíc dvě stě pade sleva, takže jsme ve výsledku pořídily obojí dohromady ani ne za ten litr.

Udělalo mi radost i Essence, tím, že zase mají krémy na ruce, a navíc ještě vážně moc hezky vonící (nebo aspoň mě ano). Tak jsem si nabrala hned dva, když jeden z nich budu mít pod stromečkem. Taky mám konečně kompletní dárek pro tatíka (ne, neptejte se na inspiraci, silně pochybuji, že by ostatní tatínci ocenili knížku o Ludvíku Bavorském a satiru o Hitlerovi ^^") Taky jsem stihla zhltnout včera zakoupenou Ghostgirl, i když je to spíš čtení pro pubertou zmítaná děvčata, překvapilo mě, jak milé a lehce morbidní čtení se z toho nakonec vyklubalo (doporučení pro milovníky Tima Burtona a Edgara Allana Poea to fakt hezky vystihlo). Nehledě na to, že ta knížka je prostě nádherná už na první pohled, moc zajímavě vyřešená obálka a celkový design, každá kapitola uvedená nějakým citátem a menším zamyšlením a všechny ty iluminace, prostě opravdová krása a doslova za hubičku. :3 Teď mě akorát štve, že nemám ty dva předchozí díly. :'D

Nacházím se teď v takovém divném rozpoložení, kdy mám strach z toho, co se blíží, co bude a co mě vážně děsí, ale snažím se na aspoň tolik nemyslet. A tak jsem ráda, když se naskytne nějaká maličkost, která mi v tom pomůže a udělá mi radost.


Neočekávaná cesta

19. listopadu 2014 v 17:35 Herald z roku 2014
Vzhledem k tomu, že jsem potřebovala potvrzení o studiu, naládovaná prášky jsem se vydala dlouhé době zase jednou do Ústí. Jedinou výhodou bylo, že před polednem přestalo pršet, jinak bylo počasí vážně odporné a uspávající. Příroda už je zkrátka zase taková špinavá a hezký podzim je neodvratně za námi.

Když jsem vyřídila to, co jsem potřebovala, vydala jsem se podívat po obchodech, hlavně tedy kvůli vánočním dárkům, kterých jsem tedy díkybohu ulovila hned plnou tašku. Ale to bych nebyla já, abych si taky nepřinesla něco pro sebe, a tak jsem v Levných Knihách ukořistila třetí díl Ghostgirl, co na tom, že předchozí díly nemám, když to má tak úžasně řešenou obálku a celkový design. :3


Taky jsem si po dlouhé době zase dala bubble tea, konečně jsem vyzkoušela ten grep, který je vážně vynikajicí a ne moc sladký, a taky byla svítivě růžová tapioca, toho nešlo nevyužít!


Nějak došlo na to, že jsem se následkem toho všeho běhání dostala ke komzumaci oběda, který jsem měla s sebou a který tvořil zbytek již zmiňovaných soba nudlí, až někdy ve čtvrt na tři, kdy jsem si dřepla do vlaku. Lidem ve vedlejším vlaku se tak naskytl krásný pohled na skeč s pracovním názvem nenažraná liška, protože to do mě, vzhledem k tomu, že už jsem měla vážně děsivý hlad, padalo jak Němci do krytu. ^^" Taky jsem si už zcela jistá, že nádraží v Bohosudově musí stát na nějakém starém pohřebišti nebo jiné prokleté půdě, protože jsme tam zase stáli deset minut (takže Saku musela dobíhat autobus). A to tam prý včera dokonce něco vykolejilo. :'D

Ale jsem ráda, že jsem toho za dnešek zvládla tolik. I když jsem značně vyběhaná a těším se jenom na to, až se večer mrknu na novou epizodu SPN. :3

Castiel is going to town aneb Slet andělů

17. listopadu 2014 v 20:16 Historie conů, slezin a jiných akcí
Všemožně jsem se snažila vánoční náladě, která na mě útočila prakticky ze všech koutů, utéct, protože je podle mě ještě dost brzo, ale čert to vem! Aneb všude v republice se slaví státní svátek, jenom u nás se slétají andělé. 8D Ale ono je to tak možná lepší, vzhledem k tomu, že se nikde nemluví o ničem jiném.

Velikostní rozdíly

17. listopadu 2014 v 11:32 Epické výroky
"Jsem volala hobitovi."

~ maminka ohledně telefonátu babiččině sestřenici ~


No, myslím, že tohle snad ani nepotřebuje další komentář. ^^

Asi jsem vážně labužnice

16. listopadu 2014 v 13:43 Herald z roku 2014
Už jsem se to dozvěděla i od prarodičovstva, když jsem jednou rozebírala, jaká vína mám ráda ... a asi to vážně bude pravda. Koneckonců, já to jídlo (co mi chutná) vážně mám ráda. :3 A vzhledem k tomu, že se mě poslední dny silně drží nálada mé japanofilnější části, odrazilo se to i na jídle.


Všechno nejlepší, Ryuki!

16. listopadu 2014 v 8:15 Královské dary
Dlouho jsem přemýšlela, co si na tebe letos vymyslím, jenže nápad mi vzal roha i s čertem ... ovšem když jsem narazila na tohle, měla jsem okamžitě jasno. Tož všechno nejlepší, vítej mezi námi cetiletými vykopávkami a užij si dortíčeQ! 8D

A i nadále se směle posouvej dál a dál, děláš to velice dobře. :3


Ošetřovatelkou snadno a rychle

14. listopadu 2014 v 17:24 Herald z roku 2014
Po dlouhé době se dneska zase na svět podívalo sluníčko, a to hned od rána. A můžu říct, že to bylo opravdu na dochu povznášející.

Čtvrtý den zastávám funkci hospodyně, chůvy, služky a kuchty. Jsem opravdu tak špatná, když už bych oba jedince, o které jsem byla donucena se starat, nejradši slovně poslala někam nebo je tam rovnou i kopla?

"Ty už jsi snídala?"
No, už jsem jenom ustlala, vyvětrala, přecedila šťávu a byla vyhodit jablka, ale jo, už jsem snídala.


Opět jsem se utvrdila v tom, že bych tohle nemohla dělat jako zaměstnání, natož mít děti, protože už bych je vážně zmlátila na jednu hromadu (možná se smějete, ale včera jsem už zcela vážně uvažovala nad defenestrací tatíka, protože za to, že je kvůli vlastní blbosti nemocný zas, si může jenom on sám a ať si tedy laskavě řve na někoho jiného). Večer jsem chtěla koukat na Spalovače mrtvol. Realita byla taková, že jsem v deset padla jako podťatá. Upřímně jsem měla co dělat, aby mi nepadala hlava ani odpoledne, kdy jsem volné chvilky využívala k dokoukávání Miyazakiho filmů, které jsem chtěla vidět (a za tenhle týden jsem zvládla všechny, které jsem chtěla, tedy Totora, Království koček, Doručovací službu čarodějky Kiki, Šepot srdce, Ponyo, Laputu a Naušiku z Větrného údolí).

Nechápejte mě nějak zle, ale jsem zvyklá na nějaký svůj osobní prostor a je tady zkrátka moc lidu už moc dlouho. Mám babču ráda, ale trvale bydlet bych s ní fakt nemohla. A vzhledem k tomu, že snědla všechno, co jsem jí uvařila, doufám, že po víkendu už bude schopná se o sebe postarat sama (což už je teď, ale hotel je lepší, o tom žádná). Jestli jsem sobec, tak fajn, asi jsem. Jsem ale dost šeredně unavená, jak fyzicky, tak hlavně psychicky.


Ale teď už zase z jiného soudku. Poměrně mě zarazilo a vyděsilo, že už je polovina Psycho-Pass 2 v háji, letí to pomalu ještě víc než s Doktorem. Stejnak mi oproti první řadě přijde dvanáct dílů strašně málo, vzhledem k tomu, že je minimálně stejně dobrá jako první, a doufám, že se v té druhé polovině všechno stačí vysvětlit a že se Mika aspoň na chvíli přestane chovat jako totální kráva (opravdu, v každém jednotlivém díle bych jí nejradši narvala vidličku do oka, jak mi pije krev). Taky se těším aspoň na nový díl Grimma a Constantina. Doufám, že aspoň ten víkend bude stát za něco víc než těch několik posledních dnů.


Supernatural - Carry On Wayward Son cover

13. listopadu 2014 v 19:31 Gramofon Underlandu
Jedna z nejdojemnějších věcí poslední doby, opravdu že jo. *opětovně zatlačuje slzu* A i z toho důvodu, že si konečně po těch letech někdo vzpomněl i na Adama. ;w;


Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat

12. listopadu 2014 v 16:12 Herald z roku 2014
V tomhle měl doktor Vlach zatracenou pravdu. Aneb když byl rok klid, nemohl by přeci ještě vydržet.

Babče před pár týdny začaly problémy se žlučníkem (o tom, jaká je ona doktorka kráva, se snad radši ani zmiňovat nebudu, jenom bych se zase zbytečně rozčilovala) a kromě toho, že zkrátka bude muset pod kudlu, aby jí ten šutr vyndali, musí držet dietu. A pokud jste se někdy se žlučníkovou dietou setkali, tak víte, že fakt nesmíte nic dráždivého, mastného nebo plného cholesterolu, těch věcí, co smíte, je fakt hodně málo. Jenže babča, která je zvyklá na pečený bůček, čerstvé pečivo, pořádné tučné sýry a podobně (když jí to chutnalo a neměla s tím žádné problémy, tak proč by si nedala), je kromě toho, že je mlsná, taky tvrdohlavá jak mezek. A samozřejmě, než aby snědla něco, co jí nechutná, tak radši nebude jíst nic (jenže vysvětlete člověku, že když nebude jíst, tak prostě umře, že). A z toho, že včera za celý den snědla půlku housky, pár piškotů a měla tak nízký tlak, že byla totálně mimo, málem jsme ji nedostali ani do schodů a skoro ji vezli rovnou na pohotovost, byl opravdu hodně otřesný zážitek. A opět nechápu ty anorektické krávy, které tohle všechno podstupují dobrovolně a které by potřebovaly pořádně profackovat, aby se jim to srovnalo v hlavě. D:<


Babča je tedy u nás, aby byla hezky pod dohledem. A já, ač sama pořád nachcípaná, mám vzhledem k tomu, že mamka je do odpoledne v práci, tedy na krku hned dva nemocné, protože tatík, vzhledem k tomu, že je idiot a nedobral léky, už zase umírá s rýmičkou. A tak musím hrát zlou a přísnou ošetřovatelku. Za obrovský úspěch ale považuji to, že babča pod mým dohledem za dnešek snědla víc věcí než snad za poslední týden (poprvé jsem sama dělala kuřecí vývar s nudlemi a z toho, jak jí šmakoval, jsem měla opravdu nevýslovnou radost), už i vypadá o sto procent lépe, než včera, tak doufám, že se nám ji podaří dát dohromady tak, aby byla schopna fungovat sama a že to zase bude o něco lepší. Jen toho, vzhledem k tomu, že od rána kmitám, začínám mít lidově řečeno plné kecky, a vážně se těším, až si večer hezky natáhnu nohy u Gejši, kterou si ani po stopadesáté nenechám ujít.


Radost mi ale udělala také jubilejní svoustá muzikálová epizoda Supernatural, ovšem u coveru Carry On My Wayward Son už jsem nevydržela a po opravdu dlouhé době jsem se u SPN regulérně rozbrečela. Momentálně žmoulám v ruce symbol Winchesterovic bratrské lásky, který mi visí na krku, a cítím se hrdě, že jsem součástí tohodle fandomu. :'3 (kdo ji ještě neviděl, těšte se, protože vážně awwww ;w;)


Baron

12. listopadu 2014 v 15:38 Ostatní anime
Nějak jsem se tenhle týden s Miyazakiho filmy rozšoupla (aneb to je tak, když některé máte doma sto let a ještě jste se na ně nepodívali, nebo jste je viděli na conu a kus jste prochrápali, ehm)


KANTORII ROODU!