Říjen 2014

This is Halloween!

31. října 2014 v 9:05 Herald z roku 2014
Vzhledem k tomu, že dnes mizím na AkiCon, který je po všech těch letech, co jsem začala jezdit, výjimečně brzo, nezbývá mi než popřát vám už teď.
Ti z vás, kterým Halloween vadí tak, že to musí neochvějně všude vyjadřovat, prosím, vyhněte se tomu aspoň u mě. Ano, vím, že máme Dušičky, ale mám zkrátka halloweenskou atmosféru vážně ráda a komu se to nelíbí, ať mi klobouk políbí a laskavě to ignoruje.

A vy, kteří jste s Halloweenem na stejné vlně, jako já, zapalte svíčky nebo Jacky, pusťte si nějaký ten tématický film nebo seriál, nacpěte se sladkostí nebo nějaké zužitkované dýňové dužiny (ano, ani letos si to neodpustím 8D), zkrátka se dostaňte do nálady tak, jak vám to vyhovuje, a užijte si tu atmosféru, která je koneckonců jen jeden měsíc v roce. ;)


AHS - Stevie Nicks - The Seven Wonders

29. října 2014 v 15:43 Gramofon Underlandu
Osobně mi třetí řada přišla zatím nejslabší (navíc mám pocit, že většina holčiček po tom, co ji viděly, najednou hrozně chce být čarodějkami), na mém osobním žebříčku pořád vede řada druhá, ale Seven Wonders je opravdu krásná písnička a do posledního dílu se neskutečně hodila ... pořád jsem naštvaná kvůli Misty.


Den sváteční

28. října 2014 v 16:37 Herald z roku 2014
Prodloužený víkend se nám pomalu blíží ke konci, ale musím říct, že byl fajn. A to jsem ho opravdu nestrávila tím, že bych nedělala lautr nic, spíš naopak. Kromě zpracovávání dýní a výstavy, ke které se stejnak moc lidí nevyjádřilo, jsem včera zase jednou jela brigádničit na zahradu, dotrhávat zbytek jablek na šťávu, tahat červenou řepu a tak. I když jsem byla nabalená, zase se mi přiživila rýma, které se už měsíc nemůžu zbavit a nakonec jsem s Paralenem zalehla už před desátou. Spala jsem devět hodin a stejně si připadám jak přejetá parním válcem.


Ono na tom má dost velký podíl i to pitomé počasí. Dneska po nevímkolika dnech zase jednou vykouklo sluníčko a i když byla zima jak v ruském filmu, bylo to docela fajn, hlavně na psychiku. Zase se plácám v převážně blbé náladě, pocitu zjevného odsunutí na druhou kolej, ignorace tak nějak ze všech stran a pocitu, že i kdybych se rozkrájela nebo stavěla na hlavu, stejně si toho nikdo nevšimne ... jednoduše už mě unavuje žebrat o vůbec nějakou pozornost. Momentálně jsem ve fázi, kdy se mi moc nechce ani na ten AkiCon, ale snad ta nálada zase brzy přijde, když budu moct po celý den být svým vzorem a jednou z nejmilovanějších postav. Protože to bude zase na (nejspíš) dlouhou dobu a hlavně po zatraceně dlouhé době chvíle, kdy si nebudu připadat smutná a sama, nebo v to aspoň doufám.

Dávají mi Černé barony a to je fajn, protože je to jeden z nejcitovanějších filmů v téhle domácnosti. A taky mám dobarvenou hlavu, takže mi zase bude o něco víc ladit k tomu perfektnímu teploučkému vínovému svetru, u kterého jsem tak ráda, že jsem si ho koupila. Nejradši bych šla spát, protože si permanentně připadám unavená a uzívaná. Tak si asi dám šťávu, která se mi včera obzvlášť povedla, a namotám se na topení, tam je teď nejlíp.


Christina Aguilera - Fighter

28. října 2014 v 13:10 Gramofon Underlandu
Jako malá jsem schraňovala každou její fotku, která se objevila v nějakém časopise (když na to teď tak s odstupem koukám, to už ani nebyl crush, to byla normální posedlost), hodně dlouhou dobu byla mojí nejoblíbenější zpěvačkou ... a tohle je jedna z jejích nejlepších písniček, i co se klipu týče.


Freak Show ve vosku aneb Katastrofy lidského těla

26. října 2014 v 16:54 Historie conů, slezin a jiných akcí
Jak jste si mohli všimnout (a někteří jste si určitě všimli), už minulý týden jsem neodolala, že se na mě American Horror Story hrnulo prakticky ze všech stran. Během čtyř dní jsem zvládla první dvě řady, za kousek téhle středy a čtvrtku pak řadu třetí a v pátek jsem se podívala na první tři díly řady čtvrté. Nemám z toho takový ten OMG OMG pocit jako třeba ze Supernatural nebo Doktora, ale ani mi to nepřijde špatné a baví mě se na to koukat. Ale abych se už konečně dostala k tématu, když tedy před nějakou dobou teta nahodila, že by tu měla být výstava lidských anomálií a deformací, začala jsem si zjišťovat, jestli je to tak opravdu je a když jsem zjistila, že ano a že navíc výstava bude jenom jeden jediný týden, bylo jasno, že na Katastrofy lidského těla zkrátka musím. :)


Jediná fotka, vevnitř se samozřejmě fotit nesmělo, ale to jsem ostatně čekala

Dýňování 2014 a vše, co k němu patří

25. října 2014 v 18:01 Vše kolem Tweedledee
Jelikož se aktivního vyřezávání dýní účastním už pátý rok, ani letošek nemohla být výjimka. I hlavně z toho důvodu, že na Halloween nebudu doma, rozhodla jsem se halloweensky zameřený víkend udělat už teď. A koneckonců, vždycky jsme dlabali s párdenním předstihem, tak co. ;)

Tiny Tardis

24. října 2014 v 18:14 Allons-y!
*znělka Addamsovy rodiny hraje na pozadí*


Všichni chceme kapesní Tardis. :'3

Podzim v Krušnohoří

22. října 2014 v 15:42 Herald z roku 2014
Zase jednou jsem byla okolnostmi donucena se nedobrovolně socializovat, ale kupodivu to nedopadlo tak hrozně, jak jsem čekala.

Už někdy v půl dvanácté mě vzbudil chcavec, který ani nemůžu nazvat deštěm a který mi vytrvale bušil do okna. Když jsem ráno vstala a podívala se ven, kromě sakramentsky nízké teploty jsem si řekla, že by to nakonec nemuselo být tak hrozné, že se to třeba v noci vypršelo. Omyl. Tradičně asi hodinu před tím, než jsem měla vyrazit, se zatáhlo a začalo chcát. Ale aspoň narozdíl od jiných koutů republiky ještě nesněžilo. Zajela jsem si tedy na katedru, abych si od sekretářky nechala vytisknout zadání bakule, nechala si je podepsat vedoucí katedry, své veledílo jsem si nechala svázat, ve zbytku volného času jsem babičce pořídila malé kuličky na stolní vánoční stromeček a při cestě jsem si vyzvedla správné kontaktní čočky (když jsem si napoprvé jako ten debil objednala se správnými parametry, ale ne na astigmatismus), takže hurá, nebudu na Aki poloslepá Donna. :D


Taky vám to tak připomíná parte? Teď už ho jenom příští týden odevzdat a pak obhájit ... a mezitím zase čekat. :'D

Sice jsem i přes deštník vyfoukaná a zmáčená jak žmoch (ale ne zmrzlá, nový svetr odvedl dobrou práci) a ani jsem si v tom všem zmatku nestačila skočit na bubble tea, ale celkově mám pocit, jak kdybych se dneska nacházela v jiné dimenzi.

Sekretářka, která je jindy příjemná asi jako osina v zadku, byla naprosto v pohodě.

Vedoucí katedry, ze které mají strach snad všichni, na mě nejen že neječela, ale dokonce mi popřála "Good luck." ◑.◑

A navrch se nade mnou ve vlaku nějaký dědula pokřižoval, a to jsem byla oblečená naprosto normálně. Má temná aura se evidentně stává čím dál hmatatelnější, aniž bych o to vůbec nějak usilovala.


A co teprve Supernatural. Ani nevím odkdy to byl první díl, kdy se mi nakonec chtělo brečet, ale radostí. Velmi příjemná změna oproti normálu. :'3 Ale co je tamto, zabili jsme jednu zrzku, tak přivedeme novou? (still not over Abaddon) Ale nechám se překvapit, zatím je to nad moje očekávání.

Pumpkin girl

21. října 2014 v 15:43 Ostatní věci
Taky bych chtěla při tahání dýně vypadat takhle hezky ... jenže tahle bude očividně lehčí než ten můj mrzák, co na balkoně čeká na zakuchnutí. >:3


Coincidence? I think not!

20. října 2014 v 18:49 Herald z roku 2014
Už druhý týden za sebou se jeden z mých článků dostal do týdenního výběru.
Nejdřív to byla jablečná šťáva (která se nám jen tak mimochodem včera vyvedla opravdu mňamózně) a teď i mé drobné zamyšlení nad volnými designy.

Úplně si připadám, jak kdybych měla nějakého patrona (to nic, jen jsem dneska přečetla asi tři sta stránek ze Strachu moudrého muže).

Just ... wow!


October mood

19. října 2014 v 17:39 Ostatní věci
Takový malý halloweenský táboráček. :3


Békání, lidská stonožka a jedna kobliha aneb Anime Jikan Day Party 2014

18. října 2014 v 20:22 Historie conů, slezin a jiných akcí
Co říct. I když tam, ač mě to mrzí, nebyla má drahá waifu, i tak to bylo neuvěřitelně epické. A když myslím epické, tak opravdu epické. :D


My Chemical Romance - Mama

17. října 2014 v 15:07 Gramofon Underlandu

Ani nevím, jak jsem si na ni vzpomněla. Asi proto, že je mi blbě nejen fyzicky, ale i psychicky.


Mama, we all go to hell ...

Technická dokonalost nad originalitou aneb volné designy

15. října 2014 v 16:00 Různé texty
Určitě jste se s tím už někdy setkali - vlezli jste, ať už náhodou nebo třeba díky inteligentně znějícímu komentáři na pro vás nový blog a tu jste si při pohledu na záhlaví řekli "Safra, tohle je mi povědomé, tady už jsem někdy byl/a!" Pak si okem prolétnete pár článků na úvodní stránce a zjišťujete, že to tak přeci jenom není. Už víte, o čem tu chci mluvit?


Je spousta lidí, kteří si s grafickými programy tykají daleko víc než my, běžní smrtelníci, a kteří také, možná z čiré dobroty srdce, ale přeci jenom i pro nějakou tu trochu reklamy, vytvářejí takzvané volné designy, které dávají volně k dispozici komukoliv, kdo by si je chtěl stáhnout a nastavit zrovna pro svůj blog. Samozřejmě, že tyhle designy bývají (nebo jsem aspoň ještě nenarazila na nějaký, který by nebyl) na velmi vysoké technické úrovni, krásné na pohled, ba téměř dokonalé. Jenže mají onu jednu drobnou chybku - může se vám stát (a nejspíš se vám to i stane), že na úplně stejný design narazíte na jedné, dvou, deseti dalších blozích.

Nechci tady vyznít jako nějaká obrovská negativistka nebo odpůrkyně, protože je mi jasné, že ne každý je v tomhle směru nadaný a přesto nechce mít design zmatlaný v Malování. Však já taky nejsem nějaký grafik, mým největším výkonem budiž PhotoFiltre, a to navíc ještě jakási stoletá, před lety stažená verze. Přesto si ale designy vytvářím sama. Přeci jenom, je to můj blog, můj Underland, můj internetový koutek a proto chci, aby i z designu dýchalo to, že je vytvořený mnou. Chci, aby si člověk, když sem přijde, v prvním okamžiku řekl "Tak, teď jsem u Sakury." Navíc, pokud mi ho tedy někdo nezčoří, což se mi ale za ty roky zatím nikdy nestalo, mi nehrozí, že na něj narazím i někde jinde. A kdyý bych jó chtěla nějaký ten "kvalitnější" (uvozovky proto, že si přece nebudu hanět vlastní dílo) design, prostě bych si ho u nějakého šikovného grafika objednala, aby mi ho udělal přesně podle mých představ. Sice by pořád nebyl můj, ale aspoň bych na něj nenarážela pomalu na každém kroku.

A co vy, šli byste radši do technické dokonalosti, nebo dáte přednost originalitě? V tomhle případě se totiž podle mě kvalita rovná i té kvantitě.


Novotvary po stopadesáté

14. října 2014 v 16:46 Epické výroky
"Proboha, ať je ten šťokl už zticha."

~ míněn štěkající čokl ~


Právě jsem se pomamila. Už taky začínám vymýšlet nová slova. :'D

Eight days a week

12. října 2014 v 19:07 Herald z roku 2014
Celý tenhle týden byl takový sledovací, vlastně by se dalo říct, že jsem ho strávila převážně sledováním filmů, ke kterým jsem se ještě nedostala, jako třeba Skyfall, Beowulf, Čarodějův učeň, Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic, The Resident nebo Horns ... a i když mě spousta z nich rozesmutnila nebo vyděsila na lehce paranoidní úroveň, o žádném z nich nemůžu říct, že by byl nějak vysloveně špatný. Taky nám zase začalo Supernatural, na které jsem se díky retrospektivnímu speciálu zase začala vážně těšit, dále Psycho-Pass 2, u kterého jsem měla co dělat, abych nadšeně nepištěla, protože je to zase přesně ono, a i nový Doktor se mi moc líbil, kam se hrabe Imhotep. Možná i proto, že jsem tady takhle převážně o samotě nedělala prakticky nic, mě jistá věc, která se stala (nebo spíš nestala?) celkem dost hodně zamrzela. Ale nemá smysl plakat nad rozlitou vodkou, že. Koneckonců, o víkendu uvidím holky a Kelly, tak co.


V pátek jsem splnila občanskou povinnost, odvolila (a velmi mě potěšilo, že mí favorité skončili na druhém místě) a byla i s babčou na perfektní rodinné večeři skládající se z kuřecích nuget na bazalce a medu s kroketami a dvěma nepasterizovanými pivíčky. Včera jsem si ještě víc vyhalloweenila noru pavoučím svícínkem a svítícími nálepkami na okno. Vlastně by se dalo říct, že jsem si solidně vyhalloweenila i profil na Asku a můžu říct, že se mi to neuvěřitelně líbí. >:3 Dneska jsme se pak po dlouhé době vydali do obchoďáku na druhém konci města, sice jsem si odnesla kalhoty a svetr, ale hlavu mám jak balon. Ale taky jsem zase jednou ochutnala bubble tea od konkurence. Ale koneckonců, v Bubblemanii příchuť ibišku nemají, slečna byla hrozně milá, cena normální a mám zase jinou kartičku. ^^


Dala jsem si do něj brusinkové a mangové kuličky a i když musím říct, že byl na můj vkus dost sladký, tak byl vážně dobrý a vážně chutnal jako ibišek. :3 (pokud by měl někdo pocit, že doma okusuji kytky, když vím, jak chutná ibišek, nedělám to, jen mám ráda kandované ibiškové květy)

Teď se jenom těším, že si dososám své červené a natáhnu se k Dědictví aneb Kurvahošigutntag, protože mě z podpatků kurevsky bolí nožičky. :'D Vlastně ani nevím, jestli tenhle článek má nějaký vyšší smysl kromě toho, že jsem to zkrátka potřebovala ze sebe dostat. Asi ne. Ale to je jedno, i to stačí.

Domácí jablečná šťáva

11. října 2014 v 13:48 Vychytávky
Přišla s tím babička, které to zase jednou poradila jedna ze sousedek na zahradě. Je to ideální prostředek na to, když máte přebytek jablek, která nejsou vzhledově nějak moc krásná, strupatá a musí se vykrajovat, a na běžnou konzumaci se hodí leda tak do štrůdlu, kterého by ale člověk taky musel upéct metrák. Není to nijak náročné a upřímně, je to nesrovnatelně lepší než kupovaný jablečný džus, ze kterého alespoň mě vždycky šíleně trnula čelist. :'D

Primárně potřebujeme nějaký větší hrnec, do kterého to všechno budeme dávat. Pak si vybereme nějakých deset jablek, větších nebo menších, aby nám vyšly maximálně do poloviny hrnce. Omytá jablíčka neloupeme, jenom z nich vykrájíme nepěkné části, šťopky a bubák taky patří pryč, ovšem jádřinec necháme, akorát ho zbavíme jadýrek. Takhle připravená jablíčka si nakrájíme na tenčí plátky a dáme do hrnce. Mezi tím si dáme v rychlovarce ohřát 1,5 litru vody a až bude vařicí, zalejeme s ní jablíčka, hrnec přiklopíme a necháme přes noc do druhého dne louhovat. Potom už šťávu jenom přecedíme, stočíme třeba do PETky od minerálky a voila, máme láhev domácí jablečné šťávy, jejíž barva se v závislosti na použitých jablkách pohybuje od medově zlaté až po narůžovělou a která se ani nemusí přislazovat, protože jablka jsou sama o sobě sladká až dost. Šťávu je dobré přechovávat v lednici a do dvou dnů po udělání zkonzumovat, aby nezačala kvasit (proto je dobré vždycky dělat jenom takové množství, aby se spotřebovala).

Zrovna dneska se chystáme samoser, jak se jí u náš říká (z toho asi odvodíte, že šťáva má skutečně pročišťující účinky), dělat a asi do něj zkusíme přihodit kousíček skořice a trochu hřebíčku, aby byla v chuti zase jednou trochu změna. :3


Proč je Země tak výjimečná

10. října 2014 v 20:45 Ostatní věci
Copak jmelí, ale wi-fi!


Autumn lights

9. října 2014 v 19:14 Vše kolem Tweedledee
Ať žije každovečerní pálení milionu čajových svíček!


Řekni mi, co jsi za znamení a já ti řeknu, jaký jsi člověk

9. října 2014 v 14:59 Různé texty
Asi každý z nás si aspoň někdy ze zvědavosti přečetl nějaký ten horoskop, ať už na internetu, v novinách nebo nějakých pochybných pubertálních plátcích, kde se dozvěděl, jestli v onen den konečně potká svou životní lásku nebo vyhraje v loterii a podobně, záleží na tom, co u vás na hodnotovém žebříčku stojí výš.


Už je to hodně dlouho, ještě někdy na základce, kdy jsme měli psát nějakou slohovku o sobě a já si jen tak z legrace na nějaké stránce našla typické vlastnosti vystihující Štíry (z čehož můžete usoudit, že sama Štír jsem). Upřímně jsem byla překvapená, protože obzvlášť ta negativní část, kterou nebudu rozvádět, protože kdo mě zná, ten ví, jaká jsem, v kladech i záporech, seděla doslova jako prdel na hrnec, až mě to opravdu na chvíli zarazilo. A i když o sobě občas říkám, že jsem v tom horším smyslu typický Štír, nemyslím to jako nějakou výmluvu. Ale věřte mi, znala jsem lidi, kteří své znamení brali nejen jako omluvu pro své chování, ale prakticky jako životní styl, a věřte mi, bylo to přinejmenším fakt dost otravné.

Tady je třeba jedno tuším tumblrové stručné shrnutí jednotlivých znamení a musím říct, že to opravdu hodně sedí, a to i na příklad zmíněný výše. :D


A co vy? Řešíte nějak významně, v jakém znamení jste se narodili, nebo je vám to upřímně jedno? Nebo se prostě občas z nudy, srandy nebo zvědavosti na něco podobného podíváte? Sedí na vás vaše znamení?