Srpen 2014

To ne já, to moje Schauma

30. srpna 2014 v 13:19 Vše kolem Tweedledee
Nakonec jsem neodolala a tuhle perfektní momentku, kterou fotila Luci, jsem sem prostě i po tom týdnu musela dát. Aneb všichni ošaháváme a obíráme, úplně všichni ... a ten pařát nalevo je Hanyuu. :D


Do Ústí a zase zpátky

29. srpna 2014 v 20:01 Historie conů, slezin a jiných akcí
Když se mě někdy minulý týden Kyoko ptala, jestli bych se s ní někdy v tomhle týdnu nevydala odpoledne na nákup, neb její šatník je prý silně archaický, samozřejmě, že jsem dala kladnou odpověď. ;)

Dnes mě tedy někdy kolem čtvrt na pět vyzvedla Šmoulou (pro neznalé, je to auto) před domem a už jsme, obě hezky se zavázanými krky, frčely do Ústí. Zaparkovaly jsme nahoře ve Fóru, kde si Kyoko od jisté slečny převzala klobouček, a celé vyprahlé jsme se vydaly na (pro mě tenhle týden už druhý) bubble tea. Kyoko si dala grep, já si dala doporučený mix kiwi a ananasu a musím říct, že byl opravdu vynikající. :3


Naše další kroky vedly k Vietnamcům, neb Kyoko už delší dobu shání boty na cosplay manžela, které by byly jednak co nejvíc autentické a jednak cenově přijatelné (což byl větší problém) a ejhle, už v druhém obchodě se na nás usmálo štěstí. Takové botky, které by splňovaly parametry, jaké bych potřebovala já, se mi samozřejmě sehnat nepodařilo, ale to jsem ostatně čekala. Ale koukejte, co jsem našla v New Yorkeru!


Totálně hipster liška! Bohužel, i tohle triko jsem tam nechala, protože na mě bylo už vážně moc hipster, navíc z takového toho divnomateriálu a ještě solidně průsvitné. I tak jsem ale neodešla s prázdnou. Když už jsem Kyoko z Natsu dovezla její oblíbený mango puding a ultimátní placku s Hard Gayem, u které jsem věděla, že ji musím přivézt už na první pohled, ona sama mi pak (Po půl roce? Nebo dokonce po roce? :D) konečně předala krátké černé krajkové rukavičky (i když tyhle ptákovinky nakonec většinou moc nikam nenosím, vždycky jsem pro ně měla slabost :3) a jelikož jsem ji využila jako objednavatele, tak i tyrkysový kardigan, který je přesně takový, jaká jsem potřebovala a se kterým je má The End of Time verze Donny zase o krok hotovější. Když to tak vezmu kolem a kolem, tak už mi teď vlastně chybí jenom čočky. ^^ A možná tedy nové džíny, pokud se mi podaří překonat odpor z jejich nakupování.


Na zpáteční cestě nás chytnul déšť a dorazila jsem jen tak tak, abych stihla Forest of the Dead a teď, když skončil, si konečně udělala něco k večeři, protože mám solidní hlad, ale jsem spokojená. ^^


Nový druh Wesena

28. srpna 2014 v 18:45 Epické výroky
"Hele, v tom Grimmovi, jak se jmenuje ten blutwurst?"


Nutno podotknout, že po tomto tatínkovo dotazu jsem asi deset minut strávila v podřepu na zemi v kuchyni a nemohla jsem se přestat smát. Inu, holt všechno má svůj konec, jenom ten párek má dva. :DDD

Ve starých kolejích

28. srpna 2014 v 17:19 Herald z roku 2014
Ani ne týden po je conová nálada nenávratně pryč, a to samozřejmě díky velmi ohleduplným a tolerantním příbuzným. Ale už jsem si tak nějak zvykla, takže fuck off, jedním uchem dovnitř a druhým zase ven, na vyčítání a citové vydírání už vážně nemám ani náladu, ani nervy.


Ono upřímně k vylepšení nálady dvakrát nepomůže ani to, když máte večer natažený sval na krku, vezmete si prášek a namažete si to s tím, že to do rána přejde, v noci se nevyspíte, protože nenajdete absolutně žádnou aspoň malinko pohodlnou polohu (ani Star Trek: Into no homo, který jsem konečně viděla úplně celý, mi od toho neulevil), ráno se vám pomalu ani nepodaří vylézt z postele, protože jakýkoliv nepromyšlený nebo trochu prudší pohyb vás kurevsky bolí, neb se vám to od krku rozlezlo až k pravému rameni, takže vaše dominantní ruka je prakticky nepoužitelná a jenom se modlíte, abyste nepotřebovali zakašlat nebo kýchnout, protože to byste se bolestí už asi fakt posrali. Díky dvěma uvolňujícím sajrajtům jsem se v průběhu dne dostala na úroveň, kdy už můžu celkem bez omezení hýbat rukou, jen ještě úplně nedotočím hlavu na obě strany a krk mám v šátku. Poprvé jsem dneska u Freečka soucítila se Sousukem, kterého jinak opravdu velmi nemám ráda, vzhledem k tomu, že tentokrát jsem jeho bolest cítila opravdu doslovně. Kdybych nevěděla, že to logicky není možné, začala bych podezřívat Kyoko, že způsobila nějakou epidemii. :'D

Co ovšem k vylepšení nálady pomůže, jsou britské seriály. Když jsem zjistila, že to, na co jsem v poslední době na Tumblru narážela celkem často (aby taky ne, když je to loňsko-letošní) a co i přes to, že zombie žánru opravdu neholduji, vypadalo dost zajímavě, se jmenuje In the Flesh a že obě prozatímní řady mají dohromady devět hodinových dílů, měla jsem jasno. Pokud chcete trochu jinou evropskou verzi zombie apokalypsy, která není jedna velká akční bitka, ale spíš drama o pocitech, které řeší spoustu stále aktuálních společenských témat (mě místy dost často připomínalo Shiki) a u kterého se nejen pobavíte, ale občas si i dost fňuknete, navíc s hlavním hrdinou disponujícím totálně štěněčím pohledem i s mrtvolnýma bílýma očkama a tajemným cizincem, kteří spolu tvoří opravdu hrozně krásný nemrtvý páreček, tak už víte, co si zařadit na čekací list. :'3


Siren (fakt nejsem fetišista na sirény, ale Simon/Kieren) for the win! (ノ◕ヮ◕)ノ*:・゚✧ Když už má člověk milion OTP, tak proč jich nemít milion plus jeden.

Tak jo. Zítra odpoledne bych se pak měla vydat s Kyoko do Ústí, tak pak kdyžtak poreferuji. Teď jdu pokračovat v léčení bolavého křídla a v popíjení granátové Arizony, která je tedy na můj vkus šíleně sladká, ale přesto dobrá. Taky dávají Silence in the Library, což zaručuje další krásnou noc. 8D Tak se zatím mějte.

What subtext?

26. srpna 2014 v 20:24 Epické výroky
"Změřte si teplotu iPhonem."
"A to si ho mám jako strčit do prdele nebo jak?"


Nevím, jestli jsem tady prase jenom já, ale vás by při takhle znějící reklamě něco podobného nenapadlo? Navíc jsem se neubránila představě takové té velikosti telefonu pomalu hraničící s tabletem ... a nope. :'D

Let's take a really deep breath

26. srpna 2014 v 8:45 (Ne)zaujaté "recenze"
Už je to tady, už je to tady!!! Sice jsem viděla už včera a i když jsem potřebovala trochu času na důkladné vstřebání, Doctor Who pro mě stále zůstává jedním z nejdůležitějších seriálů a proto tu zkrátka nutně potřebuji vyventilovat pár svých dojmů.


This is my hipster con aneb NatsuCon 2014

24. srpna 2014 v 19:38 Historie conů, slezin a jiných akcí
Už jsem zpátky pár hodin a poprvé za celou svou conovou historii se necítím jako úplná zombie, ale naopak sice poněkud rozlámaně, ale relativně vyspaně, yay! Každopádně, nemůžu vás ochudit o report z druhého ročníku tak povedené akce, jakou NatsuCon bezesporu je. :3


Hola hola, Praha volá

22. srpna 2014 v 9:39 Herald z roku 2014
Aby si chudák Lowri zase nemyslela, že mě něco (nebo spíš někdo) sežralo, když se tu přes víkend neukážu, na vědomí se dává, že královna Underlandu dnešním dnem mizí na NatsuCon a vrátí se až v neděli.

Pokud by tam náhodou mířil i někdo z těch, o kterých nevím a měl by zájem prohodit s mou maličkostí pár slov, hledejte a) cosi zrzavohlavého, b) s liščíma ušima a ocasem, c) s flower crown na hlavě, tohle jsou možné variace, které bych chtěla využít. Dalším tipem je zabrousit na nějakou tu BL přednášku, tam máte velmi vysokou možnost, že se tam budu vyskytovat. A ještě jedna přátelská rada - fakt hledejte. Je možné, že si vás jednoduše nevšimnu nebo že nebudu tak odvážná, abych za vámi přišla sama, což je pravděpodobnější. :'D

Tak, jdu se pokusit narvat věci do kufru a přilehlých tašek, takže se tu mějte pěkně a v neděli, kdy budu zase plná zážitků a optimismu (nebo aspoň v to doufám) zase nashledanou. ^^


Když se geny yaoistky znovu proderou na povrch

21. srpna 2014 v 14:59 Herald z roku 2014
Vážně stárnu ... nebo už jsem fakt dlouho neviděla žádné shonen ai. Nebo kombinace obojího. Btw, všímáte si, že přes rok o anime prakticky nezavadím, ale jakmile udeří léto, nemám problém koukat třeba na čtyři zároveň? Asi se z toho začíná stávat tak trochu tradice.

Každopádně, nějak jsem si včera řekla, že když už koukám na to Freečko a třetí Kuroshitsuji, ke kterému jsem začátkem týdne přihodila ještě DRAMAtical Murder (Jsem jediná, komu Aoba připadá jako nějaký vzácný Pokémon? Je nejbarevnější a všichni ostatní ho chtějí), něco dalšího už mě nerozhodí ... a tak jsem si nastahovala Love Stage!!

Ano, je to sice klišoidní nereálná šílenost, ale koneckonců, které shonen ai takové není? Navíc, ne vždycky má člověk náladu na psychologické drama, u kterého se bez permanentního přemýšlení a skládání souvislostí ztratíte už v první epizodě. Tady zkrátka odložíte mozek do šuplíku a konec, nenáročná oddychovka. A potom, co jsem vstřebala kresbu a skutečnost, že Izumi je zkrátka ten nejukeoidnější uke, jaký kdy existoval a existovat bude, tak prostě ... Nagisův hlásek! A taky Rei, který je Rei i tady, a to i s brejličkami. Just awwwww! (*≧▽≦)


Asi vážně začínám být sentimentální, ale už si o toho óchám jako kdysi dávno u Grávka. A vůbec mi to nevadí. (* >ω<)

Najdi rozdíl

20. srpna 2014 v 17:41 Kreativně-grafický koutek
I když tam vypadám jako dement, neodolala jsem. :D


Gingers gonna ginge

19. srpna 2014 v 14:11 Vše kolem Tweedledee
Když jsem si včera vyzkoušela naprosto úžasnou ultimátně zrzavou paruku, kterou mám zapůjčenou od drahé Sayi (a u které doufám, že bude tak laskavá a zapůjčí mi ji i na Aki, neb můj původní cosplay plán mi na Natsu tak trochu padl a doufám, že Donna se tedy bude realizovat aspoň tam, když už bych měla mít i svůj tyrkysový svetro-přehoz) a málem jsem se samou láskou sežrala, řekla jsem si, že si musím udělat pár fotek ještě před conem, protože ... vím, že samochvála smrdí, ale howgh, já jsem vážně kaway. (。・//ε//・。)


The TMI Tag

18. srpna 2014 v 22:18 Challenges accepted
Když už mě Nolmë nominovala na tenhle Too Much Information Tag (nějak jsem tuto informaci pozapomněla doplnit už dříve), řekla jsem si, že ji nezklamu a zase se tu jednou budu vykecávat o své maličkosti. ^^"

Tak tedy, pokud vás zajímá porce vesměs nezáživných žvástů o jedné lišce, směle pod perex.


Adolf k večeři

18. srpna 2014 v 8:59 Vše kolem Tweedledee
Welp ... myslím, že tohle se obejde bez nějakého dalšího komentáře. ^^"


Back ... to black

17. srpna 2014 v 17:56 Herald z roku 2014

Oh yes, já vím, že ano. 8D

Každopádně, v pátek ráno jsem byla donucena odjet na povinnou návštěvu prarodičovstva, na kterou jsem se samozřejmě hrozně těšila, ani dospat jsem nemohla. Odpoledne jsem utekla do lesa na houby, sice jsem zmokla a sama našla jenom jednoho trapného masáka, ale i tak to bylo pořád lepší. Kupodivu jsem se ale k mému obrovskému překvapení nedozvěděla, že jsem tlustá a že bych měla zhubnout, tak aspoň jeden úspěch.

Včera mi byly šoupnuty dvě stovky s tím, že popřáno k svátku mi bude později. Kontrolní otázka - co myslíte, bylo? Kdo zvolil možnost ne, zvolil správně. Tak jsem ty dvě stovky, i když jsem měla obrovskou chuť je vrátit zpátky, aspoň využila na to, že jsem si v Dobrovském konečně dokoupila třetí a čtvrtý díl Lháře, které mi chyběly Sice to nezaplatilo ani polovinu konečné částky, ale lepší než drátem do oka. Večer mi pak děda svým opravdu nechutně homofobním projevem bez jakékoliv špetky tolerance (srovnávat homosexualitu s veganstvím, to jako opravdu?) a tím, že jeho názor je ten jediný správný a běda tomu, kdo by snad zastával nějaký jiný a ještě mu to dal najevo, to je okamžitě zle, tak hýbnul žlučí, že jsem radši šla pryč a dost silně jsem si pohrávala s myšlenkou, že už tam nikdy v životě nepojedu. Vážně jsem měla radši jet s Kyoko a Sayou na Prague Pride, to by asi dostal infarkt. Taky jsem dneska byla milá jenom z nutnosti, ani o špetku víc.

Začínám mít pocit, že tou jedinou věcí, která mě tam ještě pořád drží, je kočka, a já už mám opravdu po krk toho, jak jsou všichni ostatní buď nejdokonalejší a nejúžasnější nebo naopak ti největší chudáci ... a pak jste tu vy. Na všechny ostatní se musí brát ohledy, ale na vás je nebere nikdo. Pokud mají mít své jediné vnouče rádi s podmínkami, tak fajn, já se podle toho zařídím. Celý tenhle víkend mě skutečně zamrzel ... a hlavně zabolel. A budu si to pamatovat, hodně dlouho.


Don't blink

14. srpna 2014 v 13:06 Královniny panenky
Prostě můj osobní kawaii weeping angel se štěněčím pohledem. :3



Proč ráda jezdím nakupovat do Německa

14. srpna 2014 v 10:07 Herald z roku 2014
Proč?

Protože Deutschland ist wunderbar. 8D


Památník Bitvy národů, Leipzig

13. srpna 2014 v 19:39 Vše kolem Tweedledee
Začínám mít nepatrný pocit, že jsem viděla víc německých památek než těch českých, ale což. :D

Dneska jsme se vydali na výlet na jeden z dalších skvostů německé hrdosti na svůj národ (a také další z věcí, které jsme chtěli vidět díky filmu Šifra Karla Velikého)


Rušení večerního klidu

12. srpna 2014 v 21:13 Epické výroky
*utírá v kuchyni nádobí a najednou slyší bouchání*

"Kterej kretén zase takhle večer něco dělá?!"

*ještě chvíli poslouchá*

" ... aha, to jsou ty indiáni v televizi."


Výjimečně v tom drazí sousedé opravdu byli nevinně a mohl za to Vinnetou s Old Shatterhandem. :'D

Úklidová četa

12. srpna 2014 v 16:59 Herald z roku 2014
Vzhledem k tomu, že se momentálně prakticky nic neděje (tedy, kromě toho, že jsem si uvědomila, že vlastně vychází mnou obávaná třetí řada Kuroshitsuji, která mě ale velmi mile překvapila, protože Book of Circus se zatím velmi věrně drží standardu první série a já si tak mohla nostalgicky zavzpomínat na dobu před čtyřmi lety, kdy jsem Kuro tak neuvěřitelně žrala :'3) celý dnešní den se nesl přibližně v duchu tohoto gifu:


S maminkou jsme totiž jely k babičce umýt okna a sundat a vyprat záclony, vzhledem k tomu, že když je tam teď sama, byla by to pro ní práce na bůhví jak dlouho. A navíc, v pátém patře paneláku, když jedno okno navíc ani není rozdělené příčkou a když ho otevřete, je tak doslova díra jak do pr ..., by to v jednom člověku bylo solidně o hubu. Tak jsme šůrovaly co se dalo a vlastně jsme tak trochu pracovaly za naturálie, přesněji řečeno za oběd (aneb Saku je neuvěřitelně vděčná za každé další nepřesolené jídlo).

Kdykoliv jsem u babi od doby, co děda umřel, i když nechci, pořád vzpomínám, jak jsem tam jako malá vždycky byla v létě, jak jsme chodili nakupovat, sázet Sportku a na zahradu ... všechno mi ho tam připomíná a akorát se pak cítím dost mizerně. A jako by toho nebylo málo, ještě jsem se v tu chvíli dozvěděla o Robinovi Williamsovi, z čehož mi bylo nanic ještě víc. A je mi pořád. Vlastně mi momentálně dělá radost asi jenom to, že moje drápky nejen že přežily tábor bez jediného zlomení (a to jsem ještě dokonce byla dotazována, jestli jsou to opravdu moje nehty, což mě při jejich většinové "kvalitě" skutečně potěšilo), ale jak jsem se přesvědčila, tak s tmavě rudým lakem teď vypadají opravdu perfektně. Jinak je mi celkem dost smutno. :<

Daily Lives of High School Boys - recenze

10. srpna 2014 v 20:43 Anime recenze
O životech japonských středoškolaček už bylo natočeno tolik anime, že by člověku nestačily ani obě ruce, aby je spočítal ... ale jak vlastně žijí japonští středoškoláci? Tadakuni je obyčejný kluk, žijící v obyčejném městě, navštěvující obyčejnou střední školu, který se svými dvěma potrhlejšími kamarády Hidenorim a Yoshitakem prožívá obyčejný život středoškolského studenta se všemi slastmi i strastmi, které se týkají dalších přátel a spolužáků, mladších i starších sourozenců, získání potenciální přítelkyně a dívek obecně, školy a školních akcí, brigád a mnoha dalších věcí.

Jakkoliv zrovna dvakrát nemusím Lucky Star, řekla bych, že Daily Lives of High School Boys je taková jeho pánská verze (a to jsem se k němu vlastně dostala úplnou náhodou přes sérii gifů z Tumblru). Už z toho obecného popisu vyplývá, že se tu neřeší nějaké zásadní filosofické otázky, spíš naopak a něco jako čtvrtá zeď tohle anime prakticky nezná (aneb když se vám hlavní hrdinové odvolávají na to, že tohle má být naprosto obyčejné anime, nebo si stěžují, že přeci nejsou v nejaké manze), vzhledem k tomu, že se v něm kromě toho, že si bere na paškál anime klišé jako například to, že pokud běžíte do školy pozdě, zásadně musíte po cestě snídat toust nebo že roztomilost anime hrdinek se rovná jejich naprosté tuposti, dočkáte také referencí na Harryho Pottera, Baracka Obamu, nebo se dozvíte, že Twitter je vlastně druh děsně složitých italských těstovin, které ovládá hrozně málo lidí a proto o nich většina jenom píše. :D Je to zkrátka velmi příjemná nenáročná oddychovka, u které jsem se, narozdíl od již zmiňovaného Lucky Star, které mi svým specifickým humorem zkrátka nesedlo, opravdu pobavila. Takže, pokud hledáte něco klidného, u čeho nebudete muset moc přemýšlet a u čeho se zasmějete, zkuste to. Výhodou je i to, že se nejedná o nijak dlouhé anime a každý díl je navíc rozdělený do několika kratších párminutových miniepizod. :)