Duben 2014

Well ...

30. dubna 2014 v 17:27 Paranormální (z)jevy
Už skoro měsíc se mi někdo vytrvale snaží spamovat (ať žije blokování IP) Vzkazník reklamami, které asi před týdnem plynule přešly k odkazům na viagru a podobné sračky.


Tak nevím, jestli vážně vypadám na to, že bych potřebovala léčit erektilní dysfunkci. Som z toho vol'aký zmätěný. :'D

Keby stě hovorili po americky, zatvoril bysom vás, až byste boli čierný

29. dubna 2014 v 16:43 Herald z roku 2014
Vietě, že amerikáni sú imperialisti?

Tak jsem si posloužila jednou z mnoha hojně užívaných hlášek z Černých baronů a jsem spokojená. 8D

Poté, co jsem včera večer doslova padla jako podťatá (a ještě se nasmála nad tím, že Mark Twain prožil dětství ve městě Hannibal), jsem ráno při ohledávání škod zjistila, že mi na pravé noze lehce natekl nárt, ale do boty jsem se nakonec nacpala, nahodila jsem černo-červený zkouškově přijatelný svršek a nějak se do té školy přeci jenom došourala (jak jsem byla šťastná, že mě minulo poslední zvonění, v tomhle stavu bych ani nebyla schopná utéct).

Moje uber-cool ťamanské botky s malými lebčičkami, které mám už strašně dlouho a pořád slouží. Bohužel mi pro změnu sedřely paty, takže zítra půjdu lovit chybějící zápisy do indexu asi v žabkách. :'D


Vlaková selfí z cesty zpátky aneb liška lehce ovařená, ale vítězná


Prófa tradičně přišel později, dvě spolužačky šly přede mnou, takže mi bylo řečeno, ať s tím počítám tak za hodinku. Nevadilo mi to, měla jsem kde sedět, ještě jsem si to stihla všechno projít a dokonce jsem zase narazila na sestřenici, tentokrát druhou (už je pomalu začínám rozeznávat). Na zkoušce samotné, kde jsem byla hezky sama, ňach ňach, jsem si vytáhla Emersona a židovskou a celkově menšinovou literaturu, takže to byl takový hodinový ingliš pokec o transcendentalismu celkově (Emerson, Thoreau, Whitman, Beat Generation ... aneb jak do jedné otázky zahrnout ještě tři další), Židech a Indiánech.

"His characters are typical Jews."
"Já chápu, co tím chcete říct, ale takhle to zní hrozně antisemitisticky. :'D"

Odešla jsem s dvojkou, ze které mám vážně radost, i proto, že jsem tuhle zkoušku dělala v angličtině, i když spousta lidí ji radši dělá v češtině (ale tak, na státnicích taky nebudu mluvit česky, tak co), a i když zkrátka nemám s kým mluvit anglicky (a že bych fakt potřebovala, cítím, že jenom poslouchání a psaní je naprd a se seriálem si člověk taky moc nepokecá). Byla to poslední bakalářská zkouška, která mi chyběla, takže po dlouhé době mám ze sebe zase radost. :3


Závěrem mi ještě bylo řečeno, ať určitě dál koukám na filmy (adaptace nebo takové, které se literatury nějak týkají), což vzhledem k tomu, že mi žena poskytla Kill Your Darlings (aneb Daniel Radcliffe jako Allen Ginsberg, Beat generation a velmi šmexy scéna), svému slibu dostávám, stahuji a těším se. Není nad to, když si aspoň občas nějakou tu svou guilty pleasure můžete zdůvodnit. 8D

Kolektivní hospodaření

28. dubna 2014 v 18:17 Historie conů, slezin a jiných akcí
Když jsem zjistila, že se dnes chystá do Ústí Simča, kterou už jsem taky hrozně dlouho neviděla, a i když mi na plánovanou konzultaci dosud nebylo zodpovězeno (jak jinak), rozhodla jsem se, že si aspoň chvíli potřebuji dát pauzu.

Po dopoledním hrabáním se v zaoceánské literatuře (nemůžu si pomoct, ale puritáni byli vážně zmrdi) a obědě jsem se vydala osobákem do Ústí, kde jsem chvilku na Simču čekala, neb rychlík měl samozřejmě zpoždění. Poté, co Simča dorazila a pochválila mi oblečení, což mi udělalo fakt radost, jsme se vydaly na studijní, což byl náš hlavní cíl, tam jsme se dozvěděly, co jsme potřebovaly a už pomaleji, protože Saku si vzala boty, které jí totálně zruinovaly nohy už na osudném prvním (poněkud nešťastném) setkání se ženou a dnešek nebyl výjimkou, jsme dopajdaly do Levných Knih, následně do Bubble Manie, kde jsme si daly já granátové jablko a Simča zelené jablko, a jako tradičně jsme si šly sednout do Fóra, kde si Simča šla ještě pro jídlo. Osud tomu tak chtěl, že zrovna dneska k jídlu dostala ještě jeden broskvový "bubble tea" (uvozovky proto, že to byla spíš taková šíleně sladká šťáva s čímsi málo na dně, ale vypít se to dalo).

Náš semafor :D


Ale víčko měl pěkné, i s duhou :3


Simčina porce nudlí se pro ni nakonec ukázala být nestravitelnou překážkou, takže jsem se nakonec najedla a napila i já. Rozhodně si nestěžuji a ještě jednou děkuji. :D


Aspoň hodinu jsme seděly, jedly, pily a řešily všechno možné, někdy po čtvrté hodině jsme se ještě vydaly do Billy, kde si Simča nakoupila jídlo a kde jsem zahlédla dvě fakt hrozně kjůt slečny ruku v ruce. :3 Pak jsme pomalu došly na nádraží, v rámci krmení jsem dostala ještě kousek Oreo Milky, kterou jsem doporučila, rychlík přijel o deset minut později, ale úspěšně jsme urvaly místo k sezení, v Teplicích jsme se pak rozloučily a Simča pokračovala dál do Klášterce. I na zmasakrovaných nohách se mi, nejspíš silou vůle, povedlo doběhnout autobus a úspěšně se dostat domů.

Teď bych šla nejradši spát ... ale nemůžu. :'D Dobrou zprávou budiž to, že vždycky když u nějakého zápočtu vyšiluji, že nic neumím, umím to. Tak si to ještě jednou projdu, abych měla klid a zítra se uvidí.

Jedinou věcí horší než dabing je nový dabing

28. dubna 2014 v 9:47 Různé texty
Než se na mě sesypete, to, že nejraději sleduji filmy nebo seriály v originále s anglickými titulky, neznamená, že mám něco proti kvalitním dabingům (zdůrazňuji slovíčko kvalitním, protože to, co udělali třeba Supernatural nebo Hannibalovi, zkrátka nepřekousnu :'D), stejně tak vím, že překladatelé titulků jsou také schopni vytvořit solidní hrůzy (které se v anglických eliminují).

Nebudu prohlašovat, že nezapnu televizi jak je rok dlouhý, protože to není pravda. Není to věc, kolem které by se točil můj život, ale když už dávají něco, co jsem třeba dlouho neviděla, ráda se podívám, protože jsou zkrátka klasiky, na které jsem zvyklá v češtině. Už je to ale pár let zpátky, kdy se začal objevovat nehezký trend už jednou nadabované filmy znovu předabovávat. Začalo to všemi Růžovými pantery, pokračovalo to Krotiteli duchů, Čarodějkami z Eastwicku, Star Wars a končilo Pomádou. Nehledě na to, že ten Střihoruký Edward, na kterého jsem včera koukala, mi taky zněl jinak než jak si ho pamatuji.

Asi jsem v tomhle ohledu tradicionalista, který tuhle změnu zkrátka nedokáže přijmout, ale sakra, člověk to měl za ta léta naposlouchané a měl tam hlášky, na které se celou dobu těšil ... a ono kulové. Z těšení se stalo akorát nespokojené brblání, nadávání, případně rovnou vypnutí televize. Nemůžu si pomoct, ale co bylo na tom starém dabingu, fungujícímu X let, tak špatného, že se musel nahradit novým, který mu v naprosté většině případů nesahá ani po kotníky? Holt si zase někdo potřeboval namastit kapsu, jiný důvod v tom nevidím.

Každopádně, nelíbí se mi to, ani trochu. Sehnat ty původní verze, pokud je třeba nemáte nahrané ještě na VHS nebo podobně, je čím dál tím těžší a už jenom čekám na to, který další film mi tímhle způsobem zprasí.


Clarice

26. dubna 2014 v 16:01 Vše kolem Tweedledee
Když vám v těžce grumpy dni udělá radost i taková ptákovina, jakou je 3D dětská krabice kapesníků v podobě mněhněte. ^^
A jak je hezky potichu.


Touchy touchy

26. dubna 2014 v 11:12 Bon Appetit
Myslím, že tentokrát při tom týdenním čekání asi vážně umřu. ლ(´◉❥◉`ლ)

Vyvíjí se to přesně tak, jak jsem vždycky chtěla a i když po všem zkušenostech čekám zradu, jsem maximálně nadšená, protože tohle je prostě s každou novou epizodou lepší a lepší.


Jak se teď mám jít učit literaturu, když mám pocit, že každou vteřinu vybouchnu pod náporem dojmů? :'D

Rozhodně si nezpívám Touch-a touch-a touch-a touch me, I wanna be dirty z TRHPS, ani v nejmenším.

Time for wedding

25. dubna 2014 v 13:09 Grimm
Nevím, jak vy, ale já osobně jsem na to fakt hodně zvědavá. :3


Takový ideální den ... na pohřeb

24. dubna 2014 v 17:52 Herald z roku 2014
Vzhledem k tomu, že ráno už bylo definitivně jasné, že poslední z mých dvou původních Karlů už k večeru odešel do šnečího nebe, svorně celá rodina jsme se s ním jeli rozloučit, protože pardon, ale někoho, kdo byl sedm let členem rodiny, jen tak nevyhodím do popelnice. Tak máme na zahradě další hrobeček, už třetí v řadě. Hezky s kamínkem a pár větvičkami rozkvetlého šeříku. Z původních pěti potvor mi tak zbyly už jenom dvě ... a Sviňuška, která je co do velikosti taková šnečí desetina.

Náladu mi aspoň trochu zlepšilo sledování Pushing Daisies (když vidím Neda, který je pomalu ještě víc jako štěně než Will Graham, už nemůžu považovat Thranduila za transku, prostě nemůžu. :'3) a taky skutečnost, že jsem se konečně opravdu vyspala. I tak mám ale pořád pocit, že Velikonoce byly v nějaké úplně jiné dimenzi než v jaké se nacházím teď. A docela mě těší fakt, že Thor s Lokim do toho dneska musí bušit fakt jak na běžícím páse, protože se tu celé odpoledne střídá jedna bouřka za druhou. Me likey.

Po těch posledních pár dnech, kdy jsem nevěděla, kde mi hlava stojí, jsem zkrátka potřebovala aspoň maličkou pauzu. Ale i tak jsem smutná, ze všeho, co na mě během těch hnusných dní spadlo a navíc jsem uprostřed začarovaného kruhu, protože i kdybych se chtěla nějak rozptýlit, jednoduše na to nemám čas. A ani poslední epizoda SPN, u které jsem vážně nepochopila její smysl nebo účel (otázkou je, byl tam vůbec nějaký?), tomu taky zrovna dvakrát nepomohla.


P.S. Seznam četby, ve kterém má člověk ještě čtrnáct jiných věcí oproti těm, které se četly a rozebíraly v seminářích, "není bohatý, ale je v pořádku." Někdy mám vážně pocit, že někteří lidé mají za to, že nemáme na práci nic jiného než čtení. D:<

V prdeli jak Baťa s dřevákama

23. dubna 2014 v 13:42 Herald z roku 2014
Ten okamžik, kdy od rána do noci opravujete věci, které předtím nebyly shledány špatnými, v noci spíte-nespíte, protože čekáte na každé smskové avízo, neb vám vedoucí má poslat ještě druhou část. A když vám pak ta druhá část ráno konečně přijde, dozvíte se, že ať už vám předtím bylo tvrzeno cokoliv, v této podobě to nemůžete odevzdat a musíte to znovu předělat a budete to moct odevzdat až někdy v červnu, když máte podanou přihlášku na magistra.

Noční můra? Kdepak, realita.


Rodičovstvo to překvapivě nevzalo tak špatně, jak jsem očekávala. Ale i tak si připadám jako ten největší tupec pod sluncem. Nehledě na to, že kromě pondělních konzultací, na které bych chtěla jít (a tímpádem nutné dokončené opravy) mám v ještě v úterý zkoušku z Americké, což znamená dvojnásobné pápá, Jikane.

Goodbye, cruel world
I'm leaving you again
Goodbye, goodbye, goodbye


Jak to tak vidím, za chvíli si asi budu uhryzávat celé prsty. Chce se mi řvát. A brečet. A taky spát. Ale to nemůžu.

P.S. Kelly? Slova prakticky nedokážou popsat, jak moc jsem byla včera nadšená, když mi na stole přistál takhle úžasný pohled (který jsem soukromě nazvala 'Doktor exhibicionista obnažující se před Daleky'). I když mám pocit, že poslední dva dny mě štěstí obchází asi tak kilometrovým obloukem, udělalas mi vážně ohromnou radost. :'3


Stejnou radost mi pak udělala také ta milá anonymní slečna z Asku, kterou jsem utáhla na Hannibala a u které budu jedině ráda, když z té anonymity klidně i občas vystoupí. ^^

Povznášející maličkosti

21. dubna 2014 v 15:52 Herald z roku 2014
Je to vážně hezké, když se rodičovstvo vydá ven na procházku, zatímco vy doma naládovaní prášky koukáte na Pushing Daisies ... a zcela nečekaně vám přinese větev vaší nejoblíbenější rozkvetlé sakury, vážně dobrý mangovo-borůvkový bubble tea s královskou porcí různých koulí (prý nechali slečně úplně volné ruce a musím říct, že to byla fakt dobrota) a televizní program s "těmi tvými osly" na obálce (maminka po tom, co si všimla, že posledních pár sobot na Sherlocka koukám, když už běží, už pány dokonce i pozná)

I'm so happy right now. (◍•ᴗ•◍)❤


Nikdo nemládne

21. dubna 2014 v 12:59 Různé texty
A že si v poslední době vážně připadám jako hrozná vykopávka.

Pořád beru věci od roku 2000 výše jako ty, co se staly před chvílí ... a zaboha si nedokážu připustit, že už jsou třeba čtrnáct let staré (nedokážu se smířit s tím, že většina filmů, které v té době vycházely, už jsou taky vlastně hrozně staré).

Přijde mi vážně děsivé, že už jsou to čtyři roky, co jsem i přes spoustu nervů velmi úspěšně odmaturovala na gymplu, a ještě děsivějších devět let od okamžiku, co jsem jsem vyšla ze základky a vůbec si nedokázala představit, co bude dál. Když se tak podívám zpátky, mám pocit, že ta skoro vždycky nejvyšší holka s brýlemi na nose byl někdo úplně jiný.

Nevím ... možná je to tím, že v rámci Velikonoc zase koukám na pohádky, po dlouhé době jsem zase viděla Pocahontas (kterou tady ještě někde možná mám zahrabanou na VHS, ve vážně děsivé kvalitě, přehrávanou od kamarádky, která si ji tehdy natáčela z nějakého kanálu, který jsme v té době neměli) nebo že jsem vlastně úplně poprvé viděla disneyovskou Malou mořskou vílu, kterou mám někde v krabicích pod postelí v podobě těch krásně ilustrovaných disneyovských knížek, stejně jako třeba Lady a Trampa nebo Alenku v Říši divů. Možná je to i tím, že právě dnes moje rodičovstvo slaví čtyřiadvacet let od svatby.

Každopádně všechno hrozně rychle utíká ...


Venku je ošklivo. Hanni mi vytrvale plete z vnitřností vánočku, ale s pomocí růžové lentilky se to aspoň trochu dá vydržet. Připadám si ignorovaná, odstrčená ... a smutná. Všechno dohromady tedy tvoří naprosto ideální kombinaci pro přemýšlení v těhle vysoce optimistických sférách.

We must be killers

21. dubna 2014 v 11:07 Bon Appetit
Children of the wild ones
Killers
Where we got left to run?


\(*T▽T*)/

Láska prochází žaludkem

20. dubna 2014 v 11:16 Omítky Underlandu
Z té žlutorudé kombinace už mě pomalu, ale jistě začínaly bolet oči, tak jsem se, vzhledem k tomu, že jsem poslala své veledílo na poslední kontrolu a teď tedy můžu zase čekat, rozhodla s tím něco udělat. Tenhle fanart jsem měla nějakou dobu i na ploše a základ designu s ním, který čekal na pravou chvíli, jsem měla vytvořený už minimálně měsíc. Šlo tedy převážně o vychytání detailů, aby mi všude všechno hezky ladilo (neb Saku je občas ještě nechutnější perfekcionistka než Briony z jejího veledíla) a voila, ňufatost v barvách šeříků, které každou chvíli začnou kvést, ňufatost s mou drahou unstable family (ano, i Winston se samozřejmě počítá), která je zase vysloveně balzámem pro oči, je na světě.

Jsem spokojená, opravdu. :3 I přesto, že se díky jistým záležitostem cítím, jak kdyby mi někdo z vnitřností pletl vánočku. >:D


Veliké Veselonoce!

20. dubna 2014 v 9:09 Herald z roku 2014
Šťastné svátky pana Greye, totiž jara!


I když jsem se přesvědčila o tom, že většina z vás evidentně nenávidí Velikonoce ještě víc než Vánoce, mě osobně je nikdy nikdo nezkazil (asi to bude tím, že za mnou se nikdy nikdo neobtěžoval přijít, u babi žebráci - rozumějte koledníci - vždycky přišli jenom ke dveřím, zatímco já byla úspěšně zamčená v horním patře a pomlázkou mi decentně, prý abych neměla blechy, vždycky namlátil jenom tatík ... ne že bych si stěžovala, ale jsou zkrátka chvíle, kdy si pak připadám jako absolutní životní lůzr). Pro mě byly Velikonoce vždycky ve znamení pletení pomlázky (pokud tedy byly vhodné proutky), malování vajíček voskem a následné barvení v cibulových slupkách, které dělají vážně nádhernou hnědočervenou barvu, a když jsem byla malá, tak i hledání vajíček a různých těch velikonočních čokoládových blbinek poschovávaných různě po zahradě, hezky s košíkem v ruce ... a letos, vzhledem k tomu, že vyšly na tu opravdu nejblbější chvíli, se mi s největší pravděpodobností nedostane ani jednoho *konec emo chvilky*.

Takže, ať už Velikonoce slavíte nebo neslavíte, máte nebo nemáte rádi, i tak bych vám chtěla popřát, spolu s Daleggem, který mě osobně naprosto uchvátil. ^^


Nedělejte koniny aneb can you feel the love tonight

19. dubna 2014 v 15:36 (Ne)zaujaté "recenze"
Víte, že většinou tyhle věci ventiluji jinak (koukám, že naposledy to bylo ještě u Sherlocka), ale dneska mi to prostě nedá. Ještě jsem se pořád nestačila vzpamatovat u toho, že to, co jsem viděla, fakt nebyla fanfiction, ale realita. (ノ◕ヮ◕)ノ*:・゚✧
#Su-Zakana


(pokud čekáte něco solidního, tak věřte, že se načekáte ... a stejně nedočkáte)

Inspirace Klimtem

19. dubna 2014 v 9:16 Bon Appetit
Automaticky se mi v hlavě rozeznělo Lilium z Elfen Lied ... pěkné, moc pěkné.

Slova pomalu nedokážou popsat, jak moc zrovna tenhle fanart zbožňuji. Prostě awww. *A*


Mňehněčí masakr

18. dubna 2014 v 16:46 Herald z roku 2014
Přišel zajíček, totiž babička, a přinesla nejen mazanec, ale po dlouhé době i krásného mramorovaného beránka. Tatínek mu okamžitě chtěl řezat nejdřív rohy, potom celou hlavu. A já jsem prý ta divná a sadistická, pche. >:D


Den a půl jsem strávila nad předěláváním citací a zdrojů (můžu říct, že dohledávání toho, odkud jste některé části vzali, abyste tam mohli dopsat i tu stránku, je opravdu forma nejen psychického, ale i fyzického mučení), teď se konečně peru s úvodem a závěrem a nemůžu se zbavit pocitu, že pořád přežvýkávám to, co už bylo v té práci minimálně jednou řečeno, ne-li víckrát. Nebaví mě to, vážně mě to nebaví ... ale budiž.

Rodičovstvo teď jede na nějakou oslavu a zítra pak k prarodičovstvu na Velikonoce. Takže tu budu jen já, šnečstvo, ta hnusná bakalářka a láhev růžového (díkybohu aspoň za toho Hannibala, jeden světlý okamžik). Když už nic, tak mě aspoň jeden den jeden den nikdo nebude vytáčet doběla s denodenně se opakujícími dotazy, o kolik jsem pokročila a kdy myslím, že to budu mít hotové. D:<

A aspoň na mě letos ani ten beránek nehodí bobek, když mi přišla voňavka z Oriflame, která už na testeru voněla slibně a v reálu je ještě božovější. *A*


Ochotně přijímám jakoukoliv formu podpory.

Proč věci dělat jednoduše, když to jde složitě

17. dubna 2014 v 9:37 Šnečstvo
Aneb nejmladší Karel, zavěšený na prostředním, včera zkrátka musel žrát okurku vzhůru nohama ... :'D


Občas by mě vážně zajímalo, co mají ty potvory v hlavě (kromě té uzliny).

Lidová tvořivost

16. dubna 2014 v 16:23 Paranormální (z)jevy
Asi jste si všimli, že jsou v poslední době všude ty pitomé mekáčové reklamy na téma Můj BigMac.

Když jsme včera jela busem po Ústí, všimla jsem si, že jedna z nich je jako billboard v té prosvícené skleněné části autobusové zastávky u kampusu, přesně to byla ta ve znění "Nejradši si ho dávám večer, abych se na něj mohl celý den těšit."

To, co ji odlišilo od ostatních, bylo však to, že v nápisu Můj BigMac byl právě ten "BigMac" přesprejován na "kokot."

Teď mě jenom mrzí, že jsem si to nevyfotila. :'3


Surprise, bitch

16. dubna 2014 v 11:29 Salt & burn
Kdo nechce spoiler, ten ať tenhle článek ignoruje. Ale nemohla jsem si pomoct, protože prostě ... asdfghjkl!!

Když jsem říkala, že ho chci zpátky, zrovna takhle jsem to na mysli fakt neměla (Metatron je douchebag, i když se to smaže) ... ale i tak jsem jsem po dlouhé době (a po těch X sériích) zase jednou pocítila nefalšované štěstí, protože byl ještě roztomilejší než předtím ... a prostě mi strašně, ale fakt strasně moc chyběl, i s těmi jeho hlody.
☆*:.。. o(≧▽≦)o .。.:*☆

A stejnak to nepotvrdili, ale ani nevyvrátili, muhahaha! Naděje umírá poslední (tedy až po Winchesterech).