Vnouče na roztrhnutí

1. března 2014 v 16:55 |  Různé texty
Už dlouho jsem si nepřipadala jako špatné vnouče ... a ejhle, už je to tady! Paradoxem je, že si tak nepřipadám ani tak kvůli prarodičům, jako spíš kvůli rodičům, tedy, rodičovi.

Jak asi většina z vás už ví, až do loňského října jsem se mohla pyšnit tím, že mám ještě pořád všechny čtyři prarodiče. Nicméně, dědečka po prakticky ročním boji ta svině stejně nakonec dostala, takže babička z maminčiny strany, která bydlí ve stejném městě, jako my, zůstala sama. Od října se tedy stalo takovou tradicí, že k nám každou sobotu dojede autobusem na oběd a po svačině zase jede domů. Samozřejmě, že si s ní u toho oběda a svačiny popovídám, ale jinak jsem u sebe, protože si zkrátka potřebuji dělat své věci, psát nebo se učit. Druhá část prarodičovstva se nachází v takové prdelce poblíž Plzně, z čehož logicky vyplývá, i kdyby se člověk rozkrájel, tak to s takhle frekventovanými návštěvami prostě nejde (když nepočítám prověřený fakt, že bohatě stačí jedna noc, protože pokud je jich víc, stoupá riziko toho, že se tatínek s dědou do krve rozhádají kvůli nějaké ptákovině). S klidným svědomím můžu říct, že tam jezdím tak často, jak to jen jde, pokud zrovna nemám práci, ke které potřebuji připojení k netu, kterého se mi tam kvůli pošahaným volným Wi-Fi, na které se nejde připojit, nedostává, a to i přes to, že se během mého středoškolského působení stalo takovou ne zrovna šťastnou tradicí, že kdykoliv jsem se odtamtud vrátila, byla jsem nemocná, protože v horním patře zkrátka byla zima. Kromě toho s nimi každý týden minimálně jednou mluvím nějakou tu dobu po telefonu. Ovšem i tak mají zřejmě pocit (tedy alespoň podle náčelníka, neboť od nich jsem to nikdy neslyšela), že s druhou babičkou evidentně trávím každou sobotní minutu (což, jak už jsem zmiňovala výše, opravdu není pravda) a na ně kašlu (to, že bych počet návštěv u nás, když ještě dědu nezlobila noha a mohl jezdit na delší vzdálenosti, docela dobře spočítala na prstech jedné ruky, víc ani rozpitvávat nebudu, stejnak by to nemělo cenu). Ano, já vím, že jsem jejich jediné vnouče a brala bych to, kdyby o mě slyšeli jednou dvakrát za rok, ale takhle? Dělám, co můžu, ale asi to pořád není dost.

Tak doufám, že až se zrealizuje ta pro něčí nemoc neustále odkládaná návštěva, nálepka dobrého vnoučete mi zase aspoň na nějakou dobu vydrží ...

 


Komentáře

1 Porcelánová baletka Porcelánová baletka | Web | 1. března 2014 v 19:32 | Reagovat

Já mám jenom babičku s dědou a chodím k nim vždy v pátek po škole. A dokázala bych si s nimi vyprávět hodiny a hodiny, táta se s dědou taky moc nemusí, ale to je mi celkem fuk. Chodím k nim sama a jsem za ně moc ráda :-). A je dobře, že k nim taky jezdíš - najít volnou wi-fi je někdy dar z nebes :-D.

2 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | Web | 1. března 2014 v 23:33 | Reagovat

Aspoň se snažíš s němi trávit čas.Já, díky vysoké rozvodovosti v rodině, mám prarodičů, jako hub po dešti. Babičky mám rovnou čtyři, aby se neřeklo, ale vídám je vážně jen sporadicky a dědu, co bydlí nejblíž, vídám paradoxně nejméně, prakticky nikdy, protože se nebaví s mým otcem, i když bydlí jen o ulici nad námi..

3 Kůzle Kůzle | 2. března 2014 v 12:01 | Reagovat

Myslím, že je vídáš dostatečně..a to i přes dálkový handicap. Tedy rozhodně je vídáš častěji, než já ti svoje a to bydlí jen pár metrů od nás, nicméně u nás je  to trochu zvláštními vztahy.
Myslím si,že je to takový normální stav, že jedna strana má pocit,že ta druhá se navštěvuje více, ale chápu, že to fakt zamrzí.

4 Lowri Lowri | Web | 2. března 2014 v 14:07 | Reagovat

U nás je to spíš naopak - prarodiče příliš zájmu neprojevují a když už nás občas poctí návštěvou, mluví hlavně o sobě a o nás se nijak nezajímají. To jsou ti z mátiny strany. Ti z otcovi se s námi už léta pro změnu nebaví vůbec. Někdy mě trochu mrzí, že nemám normální babičku, ale na druhou stranu jsou asi  i horší věci.
Myslím, že ty vůbec špatné vnouče nejsi, vzhledem k okolnostem bych řekla, že vlastně docela příkladné.

5 Shiki Lucy Shiki Lucy | Web | 3. března 2014 v 1:26 | Reagovat

Když nad tím uvažuju,tohle jsou problémy,cojá jsem nikdy neřešila. Měla jsem jednu babičku,nic víc.  Je tam vidět žárlivost a negativní myšlení a ta se realizuje na tobě. Myslím že by sis měl vydechnout,uklidnit a nechat to za sebou. Se škoulou a tvými zájmy přece nejde je navštěvovat každý víkend. Snad se to zlepší :)

6 Kadet Kadet | E-mail | 3. března 2014 v 23:20 | Reagovat

Aspoň jich nemáš tolik, co já. Já to musím navštěvovat furt, a jak se tři dny neozvu, už jsem pro ně mrtvá. Je to holt těžký, ty rodinný vztahy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama