Březen 2014

Pro dnešek už je asi čas skončit

31. března 2014 v 22:05 Herald z roku 2014
Asi se nehodí, abych napsala, že tím úplně prvním impulzem pro to, abych se na Pokání podívala (a následně přečetla) byl pan Okurka, ze kterého se vyklubal creepy Pedobear s ještě víc creepy knírem ... nebo ano? :'D


Jakkoliv je ta knížka dobrá a jakkoliv jsem ji měla ráda, mám pocit, že za chvíli poletí oknem. >:D

The great escapist

31. března 2014 v 16:13 Herald z roku 2014
Utíkám.
Prakticky pořád, prakticky před vším.
A v poslední době, obzvlášť teď na konci měsíce, v ještě intenzivnější míře.
A fakt na to nejsem hrdá.


Další poměrně hnusná noc, korunovaná ranním skoroinfarktem z příliš hlasitého budíku.
A další zbytečná jízda do Ústí, vzhledem k tomu, že se mi jenom z vidiny ústavní budovy zvednul žaludek.
Jediné, čeho jsem byla schopna, bylo zajít se podívat do Levných Knih, odkud jsem si odnesla Westerfeldovy Ošklivé (paperback za 29 korun jsem tam opravdu nemohla nechat), se kterými jsem si hezky zalezla do postele a na jeden zátah je přečetla. Líbí se mi to, asi tak, jako se mi líbili Přebyteční (na Deklaraci vám kašlu, mám první vydání, četla jsem to jako Přebytečné a tak to pro mě taky zůstane). Samozřejmě, že jsem měla dělat něco jiného a důležitějšího, ale už jsem vážně nemohla.

Prakticky nemám o čem psát, vzhledem k tomu, že postrádám reálný život. Buď jsem zahrabaná v McEwanových hrátkách s realitou a fikcí (jak příhodné) nebo v těch hrátkách s realitou a fikcí ve své vlastní hlavě. Očividně už mi ale šibe z obojího.

Stýská se mi.
A mám strach.
Čím dál větší.


Březen, k počítači vlezem

29. března 2014 v 15:07 Herald z roku 2014
To máme dneska ale venku krásně, že? Proto Saku dřepí doma, sosá grepový radler, který včera dostala a potí se nad bakalářkou. Není z toho nadšená, ale kdyby to nedělala, tak by ji rodička roztrhla jako hada. A to se mi riskovat opravdu nechce. Neb liška starší není v jádru zlá, ale dovede ukázat zuby. :'D

Jak už jsem se zmiňovala, včera tu byla taková menší party hard. Známí přišli na večeři (a zase všichni odešli, obešlo se to bez ztrát, ačkoliv jsem plánovala, že jestli se mě někdo zeptá, jak jsem daleko s bakalářkou, tak mu asi narvu vidličku do oka), vypilo se asi pět lahví vína (navíc jsem si vyhrabala dostatečně vysokou nóbl skleničku a konečně byla spokojená) a vím, že jsem strejdovi, který byl donucen začít se učit anglicky, hrozně zaujatě vysvětlovala, jaké všechny má angličtina přízvuky a v čem se liší. Pak si taky vzpomínám, že padlo cosi o blahořečení, svatozářích a že kdyby došlo na ukřižovaní, tak kdo bude komu držet hřebíky. ^^" Zkrátka bylo o zábavu postaráno. A nikoho kupodivu nepohoršovalo moje Wincest triko. Akorát jsem bránila Impalu, kterou teta nazvala starou hranatou krabicí. Rude as hell, i když byla připitá. D:<


Stejně tak jsem si svou týdenní dávku vybrala tradičně už dopoledne a jsem spokojená, protože ten svetr, bazén, ale taky samozřejmě spousta dalších věcí, biologicky naučných skládaček ... a mluvila jsem už o bazénu? Free! - creepier level Vy moc dobře víte, co děláte. MOC dobře. >:D Zjistila jsem, že z toho, co mi vadilo dřív, už jsem si víceméně zvykla na všechno, ale žíly prostě ne-e, aučinky (ne že by si to nezasloužil, ale prostě ne, ne takhle ... zas jsem si vzpomněla na ten nepěkný díl SPN, kdy ghoulové tímhle opravdu ošklivým způsobem vyšťavovali Sammyho). D': Tahle řada je vážně jeden velký poměrně ošklivý rozchod. :'3 To už si teď chlapci budou dělat takovéhle naschvály? Mean Girls - explicit mature version A to byly staré časy takové idylické, fňu.


Začíná mi docházet vanilkové kafí. A taky mám hlad (což ostatně není nic nového). Babča přivezla tvarohové bochte, tak si asi půjdu jednu nebo rovnou radši dvě ulovit.

Bonusový ftípek:

Tetka, máte bochte?
Nemám, ale péču.
Ale péču nechco, já chco bochte!

A budu doufat, že když už trčím doma, tak mi rodičovstvo ze zahrady aspoň přiveze nějakou kytičku. A zatím můžu směle pokračovat v pracovním procesu.


P.S. Kytičku mi přivezli. Celá nora je doslova plná výrazné vůně mých oblíbených hyacintů a já si můžu spokojeně fetovat. :3

Trochu netradiční slaný štrúdl

28. března 2014 v 21:38 Vychytávky
Tenhle recept maminka pro změnu narazila v čemsi jako našich městských novinách, jednou jsme ho dělaly na zkoušku a šíleně nám chutnal, takže když k nám dneska jdou známí na večeři (jdou, ne že k večeři budou, samozřejmě, tak daleko jsem ještě nedospěla a v tom ta netradičnost opravdu nespočívá), dělaly jsme ho znova a já ho tímpádem můžu zdokumentovat. ;)


Budete potřebovat balíček listového těsta, balení kysaného červeného zelí (asi by mohlo být i bílé, ale s červeným je to lepší, je takové chuťově výraznější, aspoň pro mě), dvě jarní cibulky, jednu žlutou papriku (zase mám pocit, že žlutá je tu hlavně pro barvu, takže by určitě šla použít i jiná), 20 dkg anglické slaniny, 15 dkg plátkového uzeného sýra, kečup, sůl, pepř, mletý kmín, oregano, lněné nebo sezamové semínko.

Listové těsto si rozválíme (pokud tedy nemáme to chlazené, které stačí jenom rozrolovat), potřeme ho kečupem a po celé ploše vyskládáme plátky slaniny. Na ni rovnoměrně rozprostřeme hodně, ale opravdu HODNĚ vymačkané zelí (nechceme z toho přece mít blemtu), osolíme, opepříme a okmínujeme. Na zelí naházíme na menší kousky nakrájenou jarní cibulku a papriku a posypeme oreganem. Na závěr to všechno poskládáme plátky uzeného sýra a smotáme dohromady (to je většinou ta nejhorší část, protože vám to začne lézt úplně všude, ale musíte se s tím poprat). Před pečením pak ještě můžeme (ale nemusíme) potřít vrchní část štrúdlu rozšlehaným vajíčkem a posypat sezamovým nebo lněným semínkem. Pečeme na pečícím papíru na 200 stupňů dozlatova.


Tentokrát jsme tak nějak vynechaly to vrchní vajíčko a vlastně i ta semínka, nějak je nevedeme

S oficiální platností můžu potvrdit, že výborný je i studený. :3

Umělecká díla

27. března 2014 v 15:25 Ostatní anime
Nemyslí mi to, opravdu už mi to nemyslí. :'D
Tak dlouho jsem přemýšlela, odkud mi všechny ty bizarní kreace (obzvlášť teda stromeček, který jsem si trochu vyspoilerovala, ale vůbec mi to nevadí) přijdou tak povědomé ... a až teď jsem si vzpomněla na staré dobré Psycho-Pass.
Shame on me, really.


Pinkiefied

26. března 2014 v 15:37 Vše kolem Tweedledee
"Hey, Will, wanna make some cupcakes?"
"... :'D"


Další fotka, co vypadá jak ukradená z We♥it ... much swaggy

Vždycky jsem měla ráda růžovou, to víte. Navíc Will všem rýpajícím rodinným příslušníkům velmi aktuálně sděluje, aby mi dali pokoj. >:D
Nerada to říkám, ale asi vážně potřebuji flower crown.

Oni snědli mňehňe!

26. března 2014 v 8:27 Bon Appetit
Co dodat ... včerejší liško-vraní debata byla zkrátka velmi chutná a inspirující.


I'm not sorry. :D

Nailed it.

25. března 2014 v 14:49 Epické výroky
"Jaké plyne z Pokání morální poučení?
Hlídejte si před dětmi své porno. Mohlo by vám to zničit život."

Saku celý den smolí ... a jde to na ní poznat. ^^"


Sedmá pečeť

25. března 2014 v 9:23 Bon Appetit
I see what they did there.
A zatraceně moc se mi tahle paralela líbí.


My name is Death and the end is here ...

Už jsme jednou nohou v ... Evropě

24. března 2014 v 17:41 Herald z roku 2014
Tak jsem se včera, abych aspoň na chvíli vypadla do civilizace, byla podívat do té naší nové, týden otevřené, uber-cool Galerie, kterou mám navíc ne moc daleko od nory. Abych vás neochudila o kontext, skoro v centru, hned vedle sebe nám vyrostla dvě monstrózní nákupní centra; jedno už je otevřené někdy od prosince a druhé, jak už jsem se zmínila, bylo otevřeno minulý pátek, ale jelikož nejsem magor jako někteří, co tam strávili prakticky celý minulý víkend (nevím, ale frotérů ráj a vidina ušlapání mě opravdu nelákají.

Moje první dojmy byly asi takové - Fontána? Takové umrněné ústecké Fórum (jedinou výhodou je BubbleMania). A Galerie? Taková menší verze drážďanského Elbe Parku. Vzdušnější, prostornější, a i když je tam dost lidí, na ten prostor se to hezky rozprostře. Taky je fajn, že se tu teď nacházejí obchody typu H&M, Lindex, Tally Weijl nebo Gate ... ačkoliv by se o obsahu většiny z nich dalo silně polemizovat. Vážně, až do včerejška jsem měla za to, že rádoby hipsterů a swaggity swagerů ráj je Gate (za vrchol hnusu považuji ty průhledné šprckoidní gumové boty, které by se podle mého názoru hodily tak maximálně k Hanniho kuchacímu oblečku, ale budiž ... holt nejsem módní znalec), ovšem v Tally Weijl jsem se přesvědčila o opaku.

"Pokud nechceš cokoliv s potiskem konopí, tak tam radši ani nechoď."

Je to hnus, velebnosti. Tak jsem si aspoň udělala radost tím, že jsem si jako seriózní dospělá osoba v Bambuli pořídila poníška. K mání byla ještě Rainbow Dash a už alicorní Twilight Sparkle, ale měly divně udělaná křídla, takže v mých packách skončila Pinkie Pie, která je prostě k uňufání (a že ji také ňufám každou chvíli ... it's so fluffy I'm gonna die!) :3


Samozřejmě, že jsem si skočila ještě na Matchu, což byla taky zkouška nervů, vzhledem k tomu, že jsem čekala ve frontě plné silně otravných hlasitých parchantů, mezi nimiž byl zahrnut i jeden mnou vysoce neoblíbený táborový svěřenec, nehledě na to, že ta slípka přede mnou si ani během deseti minut nedokázala vybrat, co že to chce (a Saku se jenom modlila, aby jí ten nahoře dopřál trpělivost, protože už jí fakt silně povolovaly nervy). Nakonec jsem se ale své Matchy dočkala a s kelímkem a poněm spokojeně odkráčela domů.

Takže jsme teď hrozně světoví. Sice se ta hezká část centra začíná pomalu vyprazdňovat a mám neblahý pocit, že za chvíli bude jak město duchů, protože podle mého názoru by bohatě stačilo centrum jedno, ale holt jsme světoví. Tak hlavně, aby nám to vydrželo.
_________________________________

P.S. Důležitá poznámka - Pokud vás nějakým způsobem otravují, znechucují nebo jinak prudí mé fandomové výlevy (nejen tady, kdekoliv), tak mi to hlavně prosím řekněte a já je jednoduše začnu směrovat jinam. Jsem v euforii a plná dojmů, o které se chci podělit, vzhledem k tomu, že je to jeden z minima mých současných sociálních kontaktů, vzhledem ke školním stresům, ale do hlavy vám jednoduše nevidím. Nenaštvu se, ani na vás nebudu řvát. Jenom se podle toho zařídím. Dokážu pochopit, že pro někoho to může být otravné. Jenom je fajn to vědět. ;)


Rude foxes

24. března 2014 v 9:58 Lišky
Jsou vážně perfektní, když potřebujete někoho nenápadně odkázat do jistých končin


Chyťme si svou noční můru

23. března 2014 v 16:10 Téma týdne
I já jedno takové malé zařízení na třídění snů vlastním.

Pokud si dobře vzpomínám, ještě za doby temné puberty se nacházel jako příloha v nějakém tom holčičím časopisu, jen už si nevzpomenu, jestli to byla Děvka, Top Děvka, Bravíčko nebo Bravíčko Grill ... ale na tom stejnak nesejde. Zkrátka a dobře, byla to tehdy jedna z minima příloh, která nevypadala vysloveně vypatlaně a kterou jsem tehdy jednoduše fakt nutně potřebovala.

I když byl původním účelem mého nového lapače evidentně nosit ho na krku jako přívesek, došla jsem k závěru, že vzhledem k tomu, že nepatřím k lidem, kteří by spali za chůze, pověsila jsem si ho na noční lampičku k dalším "trofejím," které tvoří například růženec od jakési pochybné sekty a kovový křížek dost pochybné kvality (nejsem nějak extrémně pověrčivá a už vůbec ne nábožná, ale když už to člověku jen tak přišlo, tak proč by si to nenechal).

To už je dobrých osm let nazpátek ... a od té doby mi u postele visí pořád. A kupodivu noční můry opravdu nepropouští. To, co ale propouští bez jakýchkoliv překážek, jsou občas takové fantasmagorie, že se kolikrát budím buď s nehorázným smíchem nebo naopak s naprostým nepochopením, co ten mozek zase jednou dal dohromady.

Ale koneckonců ... normální sny musí být celkem nuda (i když ... aspoň jeden takový by jednou za čas neuškodil, o tom žádná). No řekněte - kdy jindy můžete sedět v letadle směřujícím na Borneo a potutelně se ušklíbat nad tím, že opravdu nezávidíte těm chudákům, ze kterých bude po celou dobu letu Sherlock něco vyvozovat.


Florence + The Machine - Seven Devils

23. března 2014 v 9:29 Gramofon Underlandu
Další záležitost, kterou poslední dobou nemůžu dostat z hlavy (díky, dámy :'D)
V tom zvuku je něco strašně creepy, něco, z čeho mi skoro běhá mráz po zádech ... a to se mi líbí


Křupavá mňamka aneb ovesné koláčky

22. března 2014 v 15:59 Vychytávky
Zase jsem se rozhodla rozšířit obsah mé vychytávkové a částečně kulinářské (pokud se to tak tedy dá nazvat ... aneb jak dobře vaříte na škále mezi Láďou Hruškou a Hannibalem Lecterem) rubriky, a to tentokrát na celkem zdravou, ale především fakt dobrou sladkou mňamku, kterou máme s maminkou vyčtenou z nějakého ještě těžce komunistického ženského časopisu z roku 1988. (ale neděste se, chutná to fakt dobře :D)


Budete potřebovat 8 dkg másla (nebo máslového tuku), 8 dkg cukru (v našich poměrech se dává jenom trocha DiaChromu), 8 dkg ovesných vloček, 10 dkg hladké mouky, 1 vejce, lžička prášku do pečiva, špetka soli, rozinky a oříšky (lískové, vlašské, prostě jaké chcete) podle chuti.

Utřeme máslo s cukrem, pak přidáme sůl, celé vejce, vločky, prosátou mouku s práškem do pečiva, nahrubo nasekané rozinky a ořechy a všechno dobře promícháme, až nám vznikne těsto. Z toho pak děláme malé placičky, které dáme na plech (lepší je s pečicím papírem), doprostřed uděláme důlek a do něj dáme trochu meruňkové marmelády (je jasné, že domácí je prostě domácí). Pečeme při mírné teplotě (takže přibližně mezi 150 až 175 stupni), dokud zkrátka nejsou koláčky pečené, to poznáte.


My osobně je pečeme z dvojité dávky, z té původní by jich asi bylo dost málo.

Pokud si dobře vzpomínám, jednou jsme na ně zkusily dát jinou marmeládu, mám pocit, že višňovou. A nebylo to ono. Ta meruňková je prostě výraznější a ke koláčkům, které jsou měkkoučké, ale zároveň díky oříškům i křupavé, se zkrátka hodí víc. >:3

Sonet (NBC Hannibal)

21. března 2014 v 13:47 Psací koutek
This killer wrote you a poem. Are you going to let his love go to waste?

Aneb co člověka napadne, když se snaží usnout a den na to si k tomu při psaní pustí Requiem ... dvakrát dokola. A upřímně, doufám, že tímhle jsem zase na nějakou dobu vyčerpala své občasné literární ambice, protože už mi to trošičku začíná lézt na mozek *mává příčetnosti kapesníčkem na rozloučenou* a nerada bych se s vámi potkala v léčebně. :'D


A když přišel listopad, tvrdil, že je psychopat

21. března 2014 v 12:06 Epické výroky
Takový normální rozhovor u oběda

Táta:
"Tak ten druhej bratranec dostal čtrnáct a půl let."

Saku:
*ukousne si pizzy* "Jo? Tak to je dobře."

Táta:
"Holt to máme v rodě. Poslyš, nepozoruješ u sebe náhodou nějaký kriminální sklony?"

Saku:
"Ehm ... Třeba jsme rodina psychopatů a ani o tom nevíme."

Tak jo ... tohle už začíná bejt sakra dost creepy a to to ani nedělám schválně! (◎_◎;)


Normální houbový čaj (NBC Hannibal)

20. března 2014 v 10:58 Psací koutek
Předem říkám - byla jsem donucena! :'D Takže připomínky adresujte Lile a Aziz, ano? :D Ale ne ... lid sice promluvil, ale stejnak jsem nad touhle myšlenkou uvažovala i bez něj (aneb když máte psát něco jiného, vždycky se snažíte najít si nějakou jinou činnost). Došla jsem k závěru, že buď tvořím neuvěřitelné slaďárny, totální ptákoviny nebo naopak šílené dojáky hraničící s morbiďárnami. V tomhle případě si zařazením nejsem jistá, protože mi to připadá jako něco, co jsem už dlouho nenapsala, pokud vůbec ... ale stejnak se mi to docela líbí. Tak třeba bude i někomu z vás. :)

P.S. Líluš, snad nevadí, že jsem použila onu hustodémonsky krutopřísnou hlášku s jelenem. :'3


O červené Nickulce (Grimm)

19. března 2014 v 13:24 Psací koutek
Po čase vám z jakékoliv práce začne tak trochu hrabat. A co teprve, když jste Grimm ...

Tenhle námět mi přes rok ležel v hlavě. A i když jsem tvrdila něco takového, že to realizovat nebudu, protože z toho vyjde buď naprostá slátanina nebo úchylárna, tak jsem si nakonec řekla, že vzhledem k tomu, že české grimmovské fanfikce jsou silně nedostatkovým zbožím, tak to stejnak nějak splácám a případně z toho vzejde obojí zmíněné. :D

Předem varuji, je to ptákovina. Hrozná. Opravdu. Ale třeba se to přeci jenom bude někomu líbit. :'D


Kdopak to volá

19. března 2014 v 10:02 Salt & burn
I'm done.
I'm so done. :'DD


Poradíme, jak poznat dobrý párek ... v obchodě

18. března 2014 v 17:36 Herald z roku 2014
Vážně jsem dneska chtěla dělat něco produktivního. Nevím, jestli za to mohla konstelace hvězd nebo fakt, že jsem se už druhou noc pořádně nevyspala (Celou, ale opravdu celou noc se mi ve snech proháněl kapitán Renard, ale to prosím v ryze počestné formě, i když nezastírám, že v průběhu sérií jsem si k němu vytvořila velmi kladný vztah a párkrát už se mi o něm zdálo ... začínám mít pocit, že dva díly Grimma v jeden den, i když už jsem oba viděla, jsou na mé podvědomí asi trochu moc. Dobrým znamením budiž aspoň to, že už mě něco jako uříznuté ucho, které je v poslední době velmi oblíbenou záležitostí prakticky ve všech seriálech, na které koukám, nedokáže vyvést z konceptu. 8D), ale nakonec jsem se na celé dopoledne (no nevyužijte toho, že má něco jenom osm dílů, které vám zaberou čtyři hodinky) zasekla u Looking aneb gay séroše, který mi poňoukla žena (která, k mému pobavení, nejdřív nějak nepobrala moje nadšené narážky na Alonsa ... prostě Russell Tovey a jeho uši, jinak se to definovat nedá :D), udělala jsem si svých momentálně devadesát sed-lehů (myslím, že na stovce to utnu, protože už bych asi pošla :'D) ... a vyžahla konvici zeleného Twinings Gunpowderu. Ale aby se neřeklo, aspoň jsem přečetla kus Tekuté modernity, kterou máme nakázáno přečíst na seminář a u které osobně pořád nechápu, jak s ním souvisí a jak by mi měla pomoct s psaním, vzhledem k tomu, že se prakticky jedná jenom o kritiku moderní konzumní společnosti. Ale co, přečtu to a budu mít klid.

Venku se setmělo a pršá (nebo, jak by řekl jeden starý kamarád, chčí). A mě nezbývá než doufat, že zítra budu produktivnější a kreativnější ... a i kdyby ne, tak se k tomu zkrátka musím chtě nechtě dokopat.


Jen tak mezi řečí ... nemáte pocit, že poslední dobou všude vyrůstají Whoviani (a 'Whoviani') jako houby po dešti? Já ten pocit mám, hlavně tedy, co se Asku týče. A abych byla upřímná, trošičku se toho začínám bát. D:

P.S. Koukám, že u mě dneska někdo hledal 'slash povídky grimm.' To jsem fakt jediná, co na to kdy něco v češtině napsala? :D