Říjen 2013

Team Free Will

31. října 2013 v 17:35 Salt & burn
I jako dýně má Dean pihy ^^


Happy Halloween

31. října 2013 v 9:15 Herald z roku 2013
Však vy víte, jak moc mám tenhle svátek ráda (a že toho, kdo by případně měl nějaké kecy, s radostí vynesu v zubech) >:3

Takže děti, pokud jste s Halloweenem na stejné vlně jako já, užijte si tu úžasnou atmosféru, zapalte svíčku v Jackovi a třeba si udělejte nějakou tu dýňovou mňamku :)

Hlavně nevyvolávejte Samhaina, nelámejte pečeti a nezačínejte Apokalypsu, ano? A nebo to klidně udělejte ... aspoň bude sranda 8D


Tuhle maximální rozkošnost jsem si prostě nemohla odpustit *A*

Liebster Blog Award

30. října 2013 v 16:42 Challenges accepted
Diza mě do toho uvrtala, ale koneckonců proč ne, jsem šťastná, že si na mě někdo vzpomněl :D


Zadání je následující:

1) Napsat 10 faktů o sobě
2) Odpovědět na deset otázek zadávajícího
3) Vymyslet 10 otázek pro další odpovídající
4) Nominovat 5 blogů a dát jim o tom vědět


Tož tedy 10 faktů o lišce

1. Narodila jsem se v Československu a zároveň v minulém tisíciletí.
2. Jsem jedináček, nikdo mi nikdy neprošlapával cestičku.
3. Chovám velké africké šnekouny, všichni se jmenují Karel.
4. Ujíždím na gay stuffu (řídím se heslem Ship everything and regret nothing).
5. Koukám na anime, ale nepovažuji se za otaku.
6. Mám ráda tvrdou muziku, hlavně tu starší.
7. Zbožňuji lišky.
8. Nestydím se za to, že jsem knihomol a toho, kdo je hrdý na to, že nečte, bych s chutí nakopala do zadku.
9. Přemýšlím jinak než většina mých vrstevníků (ne že by mi to vadilo).
10. Nevidím tak dobře, abych nemusela nosit okuláry, když je nemám, necítím se ve své kůži.


Otázky od Dizy

1. Jaká nejsmutnější věc ve tvém životě se ti stala?
~ Rakovina. Zahlodala se mi do dvou členů rodiny, jeden se z toho dostal, druhý už ne.

2. Jsi se sebou spokojená? Jestli ano, proč? Jestli ne, proč?
~ Se spoustou věcí spokojená nejsem, a to jak vzhledově, tak i povahově, ale když mě lidi berou takovou, jaká jsem, tak proč to hrotit :)

3. Čeho by jsi v životě ráda dosáhla?
~ Ráda bych měla aspoň toho bakaláře a aspoň trochu se věnovala něčemu, co mě bude bavit.

4. Co tě dokáže naštvat k nepříčetnosti?
~ Lidi, co si myslí, že mají absolutní pravdu a nedokážou uznat jiný názor. Homofobové. A idioti celkově.

5. Co je tvá nejdivnější úchylka?
~ Všechny moje úchylky jsou divný, vybrat jednu je nereálné :D

6. Kam by jsi se chtěla v životě podívat?
~ Do Velké Británie, Irska, Japonska a Skandinávie.

7. V čem podle sebe vynikáš?
~ Troufám si říct, že ve zpěvu. Jsem na to hrdá, ale nemám potřebu se s tím všude vychloubat, takže to tolik lidí neví.

8. Co si myslíš, že je na tobě jedinečné?
~ Jsem kawaii hantaa!! ^3^


9. Je nějaká věc, třeba i hloupost, co ti vždycky zlepší náladu?
~ Jakákoliv zpráva od hon, posezení v čajovně nebo třeba kelímek bubble tea :3

10. Stává se ti, že z ničeho nic začneš brečet?
~ Sice ne moc často, ale ano, stává.


A teď otázky pro vás, drahé Kyoko, Kadet, Hanyuu, Luci a Jenny >:D

1. Považuješ se za tolerantního člověka?
2. Souhlasíš s tím, že čím víc jazyků člověk zná, tím lépe?
3. Kdybys měla možnost odstěhovat se do jiné země, kam by to bylo?
4. Co o tobě ví hodně málo lidí?
5. Kdybys měla tři přání, co by sis přála?
6. Máš nějaké domácí zvířátko?
7. Tvůj názor na internetové "celebrity"?
8. Setkala jsi se někdy na netu s někým, kdo se vydával za něco, co nebyl?
9. Na jaké blogy chodíš nejradši?
10. Staráš se o to, co si o tobě myslí ostatní?

Be my Valentine

29. října 2013 v 17:02 Ostatní anime
Aneb tak trochu Koyomiho harém :)


Shining Tears X Wind - recenze

29. října 2013 v 12:24 Anime recenze
Existuje legenda, která říká, že kromě našeho světa existuje ještě jeden jiný svět, který se od toho našeho dost výrazně liší - je plný nejrůznějších nadpřirozených bytostí a také všudypřítomné magie. Spolu s touto legendou se však začínají šířit i pověry o tom, že z akademie St. Luminous ve městě Tatsumi prý za záhadných okolností mizí studenti. Během tradičního školního dne pak na dva studenty, Soumu a Kurehu, zaútočí něco, co do našeho světa rozhodně nepatří. Objevuje se však Mao, záhadná dívka s kočičíma ušima, která v naší realitě hledá bytost zvanou Zero, díky které se Souma a Kureha vyváznou bez úhony. Mao setkání s nimi rozhodně neočekávala a co víc, shodou náhod se jí omylem podaří přenést oba dva do svého světa. Mao totiž pochází ze světa zvaného End Earth a jak se zdá, legenda je tedy skutečně pravdivá. A tak se Souma a Kureha z ničeho nic ocitají ve zcela jiném a neznámém světě plném nástrah a nebezpečí, kde svou roli hrají i temné síly a kde co chvíli musí bojovat o vlastní život se spoustou nepříliš přátelsky naladěných potvor a zároveň se snaží najít způsob, jak se vrátit zpět. Ovšem jak brzy zjišťují, návrat bude těžší, než si mysleli.

Pokud si dobře vzpomínám, tak k tomuhle anime jsem se dostala právě přes postavu Mao; přesněji řečeno, narazila jsem na obrázky Mao, ukázala je tehdy ještě Rozetě, která si po Mao později vzala přezdívku, zjistila, že je to taky anime (je to totiž na motivy RPGčka, se kterým jsem ale neměla tu čest) a jelikož jsem v té době byla nemocná a neměla co dělat, řekla jsem si, že se na něj mrknu. A abych byla upřímná, utkvěla mi z něj celkem hezká grafika, "vytahování" mečů z lidí (a nelidí) ... a to je asi tak všechno. Je to zkrátka takový ten typ, který neurazí, ale zase nijak extrémně nenadchne. Ale pokud máte rádi fantasy, zkuste ho, není zas tak dlouhé a kdo ví, třeba právě vás nadchcne.


Bakemonogatari - recenze

28. října 2013 v 14:11 Anime recenze
Koyomi Araragi je takový obyčejný středoškolák, který zrovna studuje ve třetím ročníku. Tedy, byl by, kdyby na něj o jarních prázdninách nezaútočil upír a nepřeměnil ho. Jenže Koyomi měl štěstí, narazil na tak trochu zvláštního chlápka a zároveň kněze jménem Meme Oshino, který se vyzná v legendách a nadpřirozenu a který Koyomiho téměř vyléčil - z upířích vlastností mu zbyla prakticky jenom neuvěřitelně rychlá regenerace. Jednoho dne ve škole Koyomi vidí padat dívku, která na schodech uklouzla po banánové slupce. Samozřejmě, že ji jde zachránit, ale když ji chytí, zjišťuje, že je lehká jako peříčko; tím teď nemám na mysli nějakou anorektičku, ale Hitagi Senjougahara, jak se dívka a zároveň Koyomiho spolužačka jmenuje, doslova váží pět kilogramů. Koyomi by se v tom snad dál ani tolik nepitval, kdyby si ho Hitagi ve škole nenašla a nevrazila mu jen tak preventivně do pusy nožík a sešívačku, aby mu dostatečně naznačila, co by se dělo, kdyby její tajemství chtěl náhodou vykecat. A přesto, že kvůli tomu, že se mu mlčet zrovna nechce, získá bolestivý nedobrovolný piercing v podobě tváře procvaknuté svorkou, se Koyomi rozhodne nabídnout Hitagi pomoc a dovést ji za Oshinem; když pomohl jemu, mohl by pomoct i jí. Ovšem Koyomi zjišťuje, že on nebo Hitagi rozhodně nejsou sami, kteří mají problém s tím, že jejich tělo není až tak úplně normální, a jelikož Koyomi trpí téměř spasitelským syndromem, setkáváme se s dalšími dívkami posednutými nejrůznějšími podivnostmi, jak je Koyomi nazývá: kromě kraba Hitagi - Hitagi Senjougahary, tu máme hlemýždě Mayoji - Mayoji Hachikuji, který neustále bloudí, opici Kanbaru - Kanbaru Surugu, která ještě bude v budoucnu Koyomimu víc než nápomocná, hada Nadeko - Nadeko Sengoku a kočku Tsubasu, předsedkyni Koyomiho třídy Tsubasu Hanekawu. V průběhu děje se pak Koyomi a Hitagi pomalu sbližují, i přes Hitaginu poněkud zvláštní a dost sadistickou povahu. Podaří se ale Koyomimu vypořádat se úplně se vším?

Kdybych měla Bakemonogatari charakterizovat opravdu hodně stručně, ale tak výstižně, jak jen to jde, řekla bych jediné - slovní hříčka. Ale to už vyplývá z názvu. Bakemonogatari je opravdu zvláštní anime. Vloni na podzimním Geetaconu jsem z něj v rámci nočního promítání viděla asi první dva díly, které jsem ale částečně prospala, ale nějak jsem se k němu dostala až teď. Dalo by se říct, že základní schéma příběhu se vlastně neustále opakuje (tedy kromě vyvíjejícího se vztahu Koyomiho a Hitagi), ale ono tady o děj ani tolik nejde, důležitější jsou charaktery a dialogy, které mezi nimi probíhají. Koyomiho chloupeQ na hlavě je ještě lepší než ten Edwarda Elrica, protože tenhle dokonce vystihuje nálady. Hitagi je zkrátka Hitagi, tsundere, která aspoň ze začátku nezdráhavě využívá školní pomůcky jako zbraně, ale která si ze své povahy dokáže udělat srandu. Ovšem bezkonkurenční je Kanbaru, ta je zkrátka ta nejperfektnější lesbička v dějinách anime (nebo aspoň v těch, co jsem viděla) :3 A samozřejmě, že si mě získalo i Tsubasino druhé ušaté já a jeho Mňauhahaha. Hudba hezky doplňuje a nikde neruší. Co si ovšem zaslouží hodně pozornosti, je animace, která je zvláští jako ostatně celé anime. Animované záběry jsou prokládané hranými, střídající se černé a červené obrazovky, texty problikávající rychlostí blesku. Osobně jsem podobnou animaci ještě u žádného anime neviděla a nemusí sednout každému, člověk si na ni musí zvyknout, ale mě osobně uchvátila. Za mě tedy pro Bakemonogatari rozhodně ano, protože je to, aspoň podle mého názoru, opravdu vyvedený počin.


Mučení dýní 2013

27. října 2013 v 17:45 Vše kolem Tweedledee
Ač v bojových podmínkách, ani letos jsem si to nenechala ujít >:3


Hmla

27. října 2013 v 7:56 Vše kolem Tweedledee
Takhle to ve čtvrtek ráno vypadalo v Ústí



Still in hell

26. října 2013 v 19:45 Herald z roku 2013
Dnešní den bych shrnula jedním jediným vševystihujícím gifem:


Po tom, co jsem se ve čtvrtek totálně psychicky složila, když jsem si nejdřív prošlápla tu postel a pak viděla ten bordel, co po vybourání okna zbyl (tak nějak jsem byla schopná jenom brečet) a dva dny byla donucena spát na zbytku starého gauče v ložnici, jsem dneska ráno sundala v pokoji igelity, málem se udusila, vysála asi tunu omítky a jiného bordelu z podlahy a kompletně utřela všechno, na čem byla solidní vrstva tmavého prachu. Dopoledne jsem začala, před chvílí jsem skončila, jsem utahaná jak to hovado, ale v pokoji to krásně voní a co víc, mám spravenou postel (dokonce lépe, než byla udělaná předtím), takže v něm zase můžu spát ヽ(;▽;)ノ

Okna už sice sedí, ale ještě se musí začistit a omítnout (za čas se taky ještě budou muset udělat vnitřní parapety, ale ty už máme vyhlédnuté), takže to ještě chvíli potrvá a ještě tu trocha bordelu bude (ať žijí kuličky polystyrenu), ale rozhodně už to nebude tak hrozné, jako to bylo doteď *bivakuje s noťasem na posteli v místech, kde má normálně televizi* Volit jsem nebyla, ale zato jsem udělala daleko víc smysluplnějších věcí.


Teď mě omluvte, jdu ze sebe smýt tu ulepenou směsku prachu a potu a mám pocit, že asi padnu za vlast.

Team šmexy

26. října 2013 v 15:41 Ostatní anime
Nejlepší je stejnak Rei s motýlem (●´∀`●)


Anime recenze

26. října 2013 v 10:26
Aneb to, co měla Saku za svou (nejen) otaku éru možnost vidět


Bububu

25. října 2013 v 15:10 Ostatní věci
Protože Halloween se blíží, bitches 8D


Nenávidím svůj život

24. října 2013 v 11:59 Herald z roku 2013
Má krásná postel, která se nemusela rozkládat, se mi dneska ráno velmi krásně rozložila sama, na jedné straně prasknul rošt, takže teď už vážně nemám kde spát (no jo, dlouho jsem si dělala prdel), neb opravit se to bude moct až někdy o víkendu.


Fuck. My. Life.

Nehledě na to, že se mi při pohledu na to, co ještě včera bylo můj pokoj a co je teď zakryté vrstvou prachu i tam, kde nemělo, chce brečet ;____;

Bože, dej mi sílu

23. října 2013 v 17:35 Herald z roku 2013
Challenge na následující dva dny:

Přežít se zbytkem rodiny v jedné místnosti, nezcvoknout se z toho a nikoho nezabít.


Pozdrav z fronty

22. října 2013 v 19:37 Herald z roku 2013
První úspěch - ze starého okna se mi po úmorně dlouhé piplačce podařilo zachránit jak Klofana, tak i obě loga z Krotitelů duchů. Yay!


Liščí nora už je prakticky neobyvatelná (prakticky jenom tak, aby se v ní dalo vyspat, televize je pryč, rádio je pryč, stůl je pryč, zkrátka ta půlka, co je u okna), takže píšu z azylu z kuchyně. Po celém bytě je nehorázný bordel, všude, kudy jenom projdete, šustí igelity a já se modlím, ano, opravdu modlím za to, aby zítra nechtěli rozložit i moji postel. Jinak mě zřejmě bude čekat noc v kuchyni, protože nikde jinde nebude místo ಥ_ಥ

Ráno jedu do školy a upřímně se děsím toho, co tady na mě bude čekat, až se kolem oběda vrátím :'D Ještě to ani nezačalo a už se nemůžu dočkat, až bude po všem >:D


Bojové podmínky

21. října 2013 v 21:47 Herald z roku 2013
Ve středu nám začínají vyměňovat okna.

Což znamená, že liška bude muset během zítřka vyklidit přibližně polovinu nory, (nejspíš) včetně postele a tak nějak už počítá s tím, že bude asi spát ve vaně.

... wish me luck ( ಠ ಠ )


Bůh žehnej mému ostrovtipu

21. října 2013 v 16:43 Paranormální (z)jevy
Mám pocit, že jsem vymyslela ten nejultimátnější ship, jaký kdy existoval.

Byly by to dvě slečny, jedna by se jmenovala Ruka, druhá by byla Hnata (vyslovováno samozřejmě jako hnáta), obě dvě by byly tvrdě kaway a měly by se tááákhle moc rády, prostě soulmates jak cyp ... ಥ‿ಥ


Pokud byste se ptali, tak ne, opravdu jsem nic nepila, čestný pinonýrský

Wild Arms: Twilight Venom - recenze

21. října 2013 v 12:56 Anime recenze
Sheyenne Rainstorm byl tak trochu nafoukaný frajírek a hezkounek, který si užívá pozornost žen díky svému vzhledu, ale zároveň byl známým pistolníkem, který jako jeden z mála lidí dokáže používat ARMS zbraně (říká se, že je to díky tomu, že je Sheyenne reinkarnací Evil Race, o čemž by vypovídalo mateřské znaménko na zádech, ale také proto, že může používat ARMS zbraně bez toho, aby se sám zranil). Když je jednoho dne záhadně postřelen, jeho mozek je transplantován do těla desetiletého chlapce, které je následně zmraženo a uloženo v Alcatrazu, věznici, ze které prý není úniku. Sheyennovo původní tělo je odvezeno pryč a nikdo neví kam. O tři roky později se do Alcatrazu vloupou dvě zlodějky - Loretta Oratorio, která ovládá nějakou tu magii a je si velmi dobře vědomá své přitažlivosti, kterou obyčejně používá k tomu, aby někoho okradla a Mirabelle Graceland, příslušnice upírům podobné rasy, která se často proměňuje na něco, co vzdáleně připomíná netopýra a jejich společnice, 5000 let stará Jerusha z rasy Popepi Pipepo (vypadá to jako něco mezi veverkou a myší, mluví to a je to celkem roztomilé). Chtějí totiž získat poklad, který má být ve věznici údajně schovaný (samozřejmě netuší, že tím pokladem je právě Sheyenne). Při vloupačce se jich nechtěně podaří osvobodit jednoho vězně, kterým je Dr. Kiel Aronnax, vědec, který byl v Alcatrazu nejen uvězněn, ale i mučen a kterému se povede otevřít mrazák se Sheyennem. Když skupinka zjišťuje, že oním pokladem je namyšlené modrovlasé děcko, logicky z toho nejsou dvakrát nadšeni. Ovšem ono namyšlené modrovlasé děcko jim nakonec pomůže z věznice utéct a tímpádem jim zachrání zadek. Celý příběh se pak točí kolem toho, že Sheyenne spolu s Kielem a dalším Popepi Pipepo jménem Isaac pátrá nejen po svém původním těle (ono je to celkem frustrující, když jste byli ženami obletovaný floutek a najednou je z vás děcko, které nikdo nebere vážně a které prakticky všichni považují za Kielovo syna), ale také po tom, kdo mu ho vlastně vzal a co s ním chce dělat, při hledání zažívají jedno dobrodružství za druhým a neustále narážejí na Lorettu, Mirabelle a Jerushu (která je jen tak mimochodem Issacova exmanželka a ti dva se neustále hádají, i když se vlastně mají pořád rádi), kterým se jejich akce téměř nikdy nevyvedou tak, jak chtějí. Sheyennovi se neustále vybavují střípky vzpomínek, které by snad radši ani neměl a netuší, že to, proti čemu stojí, možná bude i nad jeho síly. A jak je s tím vším spojený Kiel, který má také svá tajemství?

Další klasika, na kterou jsem koukala ještě v dobách, kdy Animax za něco stál, a další tak trochu jiný western, který jsem měla vážně hodně ráda :3 Jedna z věcí, co jsem na něm zbožňovala asi nejvíc, byla hudba, ve většině případů taková ta klasická westernová, která se prostě hodila úplně nejvíc. Co se samotného příběhu týče ... někdy se člověk zasmál, někdy si pobrečel, takže z tohodle hlediska je to taky taková dalo by se říct klasika. A na to, že je to anime relativně staré (z přelomu roků 1999-2000) a navíc se ještě jedná o anime založené na sérii video her, řekla bych, že je hodně fajn :)


Water, water everywhere aneb Y O L O 8D

20. října 2013 v 19:20 Historie conů, slezin a jiných akcí
Dobrovolně jsem celou noc protrpěla v natáčkách, abych měla ráno svůdné vlny (k čemuž se taky vážně dost vtipná historka, kterou tu radši rozvádět nebudu ^^"), nicméně když jsem se kolem čtvrt na devět vydala na autobus, který by mě dovezl na nádraží, bylo vlhko jak prase, takže jsem trpěla zcela zbytečně, protože mi ten krásný pudl okamžitě splihnul :'D

Každopádně, dorazila jsem na nádraží, kam před devátou s desetiminutovým zpožděním dorazil rychlík, ze kterého vyskočila Rišu a jelikož byla celkem slušná kosa, vydaly jsme se pomalu k nám. Co čert nechtěl, cesta byla samá louže a Rišu měla kvůli díře mokro v botě, tak jsem jí už u nás velmi laskavě zapůjčila ultimátní růžovou ponožku s Puccou přivezenou z Francie, dokud jí ta její mokrá neuschne :D Tradičně jsem uvařila Earl Grey a až do oběda, což bylo kura (rozumějte kuřecí steak), naše proslavené šťouchané brambory a ogurcový salát, jsme posedávaly v kuchyni a řešily všechno možné, i na volby došlo.

Rišu: "Asi půjdu volit Piráty."
*přijde táta*
Mamka: "Hele, Ája mi vnukla nápad, že chce jít volit Piráty."
Táta: "... piráty?"
Saku: *začne zpívat znělku Pirátů z Karibiku*

A taky jsem si mohla prolistovat deník Johna Winchestera a zjistila jsem, že udělat z obyč vody vodu svěcenou není zas až taková sranda. Po obědě jsme se přesunuly ke mě do díry (ne, vážně nejsem Adam), začaly remixem na This is Sparta a tím psycho kravím videem, pokračovaly jakýmsi článkem z přehlídky kulturistů a kulturistek, který byl ostatně samý zadek, hledaly na Asku všechny možné fiktivní postavy, posléze i parodie na Padesát odstínů blbosti, pobavily se nad růžovým stvořením a dalšími bitches (neb je jich víc), dostaly se ke kawaii titánům a spol., projížděly Rišunčin Tumblr a trollily s webkou :D





U toho jsme papaly perník, který jsme včera s maminkou uvařily, totiž upekly, tvarohové bochte, jahůdky a mini kiwi, které přivezla babička. Původním plánem bylo jít do Filmové kavárny, ale nějakým záhadným způsobem najednou byly už čtyři hodiny, tak jsme se shodly, že není všem dnům konec, Filmovka (snad) nespadne a zajdeme tam příště. Někdy před půl pátou se Rišu za asistence mé maminky pokusila provizorně spravit díru v botě lepenkou, protože venku pršelo, po půl jsme vyrazily, to už začalo doslovně chcát, takže Rišu měla plovoucí botu a já si párkrát málem rozbila hubu na spadaném listí. Na nádraží jsme dorazily doslova minutu před rychlíkem, při přebíhání přechodu nás ještě velmi entuziasticky povzbudila neznámá protijdoucí :D Rišu po páté odfrčela, takže by snad už měla být doma, mě hezky před nosem ujel autobus, tak jsem došla na jinou zastávku a i když jsem měla deštník, domů jsem dorazila jako žmoch ^^"

Každopádně jsem strašně moc ráda, že jsem hon zase viděla, bylo to zase jednou velmi vítané vytrhnutí z reality :3


The best of Free!

19. října 2013 v 13:41 Ostatní anime
Nejde se nesmát, prostě nejde :'DDD