Září 2013

Vworp & wroom

9. září 2013 v 9:11 Salt & burn
Tardis a Impala ... prostě Sexy a Baby (。♥‿♥。)


Náhoda?

8. září 2013 v 17:22 Paranormální (z)jevy
... neřekla bych :D


Každopádně, sešlo se to fakt hezky ... certified bitch :D


Free! - recenze

8. září 2013 v 9:18 Anime recenze
I only swim free.

Haruka Nanase odjakživa miluje plavání a vodu samu o sobě, bez rozdílu, jestli se jedná o bazén, oceán nebo třeba po okraj napuštěnou vanu. Není tedy divu, že je členem plaveckého klubu. Ještě před dokončením nižšího stupně základní školy se spolu s dalšími členy a zároveň kamarády, kterými jsou Makoto Tachibana, Nagisa Hazuki a Rin Matsuoka (společného mají mimo jiné i to, že všichni mají holčičí jména) zúčastní závodů, a to v disciplíně polohová štafeta. Samozřejmě, že kluci vyhrají, ale Rin odjíždí na plaveckou školu do Austrálie, takže se jejich cesty rozdělují. Haruka, Makoto a Nagisa se znovu sejdou až na střední škole Iwatobi. Na scéně se objevuje i Rin, který se vrátil z Austrálie, dost se změnil a je v ještě lepší kondici a jeho jediným cílem je porazit Haruku v opravdovém závodu, aby se mohl posunout dál (když ho Rin vyzval naposledy, Haruka ho porazil). Aby se mohli zúčastnit závodů, založí Makoto, Nagisa a nakonec i Haruka ve škole plavecký klub, do kterého Nagisa přitáhne potřebného čtvrtého člena, kterým je Rei Ryugazaki a jehož manažerkou je Gou, Rinova mladší sestra, která chce, aby se její bratr zase začal chovat jako dřív, jako tehdy, když byli všichni kamarádi.

Celé léto jsem se tomu ze všech sil snažila vyhnout ... a nakonec mě tak nějak donutil NatsuCon :'D Vemte hlavního hrdinu, jehož životní láskou je voda, jeho nejlepšího kamaráda, jeho zhrzeného soka, hyperaktivního shotu, šprta a sestru zhrzeného soka, která se je všechny snaží dát zase dohromady, navlečte je do plavek, aby se dámské oko pokochalo, přidejte nějaké to "Senpai!", navrch dejte vrchovatou sklenici těžce no homo momentů, zamíchejte a máte Free! (tohle shrnutí je zatím to nejvýstižnější, na které se mi povedlo narazit :D) Nakonec jsem ráda, že jsem se k němu dostala, protože je to taková oddychovka, u které se člověk pobaví :) Navíc i ta grafika je dost om nom nom :3 Vzhledem k tomu, že zbývají už jenom tři díly, tak jsem zvědavá, co se tam ještě vyvrbí :)


Jak dělá liška

7. září 2013 v 12:59 Bílé plátno Underlandu
Tohle je ultimátní roztomilost *A*


Dva veteráni aneb závěr party hard maratonu

7. září 2013 v 10:39 Historie conů, slezin a jiných akcí
Někdy kolem páté zazvonila u naší branky drahá Kyoko ve své nové om nom nom spodničce (samozřejmě, že ne jenom v ní), takže jsme dolezly nahoru, kde jsme do sebe jen tak mezi řečí ládovaly gumové medvídky, někdy kolem půl šesté jsem šoupla do trouby sýrové grilovací tyčinky a hranolky, které jsme zožraly a které měly úspěch, za což jsem ráda. Dososaly jsme zbytky vín, které nám trošičku víc vlezly do hlavy (Rišu, pardon ^^;), prokládaly to višňovou Kofolou, zobaly megamísu brambůrků, drbaly všechno a všechny a pořád se něčemu šíleně smály (pokud se nepletu, tak jsem dokonce vyhrabala sešit z Rodinné výchovy někdy z páté třídy, to byl teprv nářez :D) Původně jsme chtěly ještě dát na balkoně vodničku, se kterou se chudák Kyoko tahala, ale nakonec jsme asi v půl dvanácté odpadly, neb Kyoko je pracující lid, celý týden vstává v šest a to se musí zákonitě někde podepsat. Do postele (přesněji řečeno na gauč) jsme padly někdy kolem čtvrt na jednu a jedinými věcmi, co si pamatuji, je to, že se mi pořád zdálo, že jsem v nějaké počítačové hře a že jsem měla pocit, že se mě Kyoko snaží z gauče vyšoupnout na zem ^^;


Pokus o společnou fotku ... trošičku nevyšel :D

Asi ve třičtvrtě na devět jsem se vykolébala a započala akci, kterou asi nejlépe vystihuje gif níže:


Aneb zametání stop, ničení důkazů, umytí aspoň části hromady nádobí, co se tu nashromáždila a podobně :D Kyoko vylezla chvíli po mě, tak jsme se nasnídaly, ještě chvíli krafaly a v deset jsem Kyoko vyprovodila, neb má ještě dost věcí na zařízení a loli sraz navrch. A teď už jenom hezky čekám, až se navrátí rodičovstvo a taky jsem samozřejmě zvědavá, co mi přiveze >:3 A tak nějak doufám, že večer neodpadnu ještě před Sherlym :'D

Virtual hug

5. září 2013 v 19:49 Ostatní věci
Řekla bych, že tohle je aspoň občas problém většiny z nás :'3


Skywalkere, volím si tebe aneb jednovečerní party hard

5. září 2013 v 11:57 Historie conů, slezin a jiných akcí
Aneb co si člověk neužil za puberty, to si musí užít teď ... slumber party! ヽ(*≧ω≦)ノ


Včera kolem půl páté jsem dojela busem na nádraží, abych si tam pár minut před pátou vyzvedla Rišu :3 Po cestě k nám jsme se stavěly v Levných Knihách, kde jsme se solidně nasmály nad knížkou Hovory s anděly (vážně jsem netušila, že existuje archanděl Ariel, měla jsem za to, že je to buď mořská panna nebo prací prášek :D) a za pár šupů si koupily blindbagy s figurkami ze Star Wars, ze kterých sice po rozbalení vypadlo něco úplně jiného, než jsme očekávaly, nicméně i tak jsme se s pidi modrým gumovým Lukem Skywalkerem a Boba Fettem v plastových koulích, které se daly použít jako káči, během večera vyblbly dostatečně. A to ještě nemluvím o tom, že jsme potkaly týpka, co vypadal jako klon Justina Biebera a pak ještě cosi, co jsme velmi výstižně pojmenovaly jako cikánskou verzi Sheldona :D Ještě jsme se stavěly v Bille kvůli nedostatku pečiva, daly si Mishu v malinách a hurá k nám. K večeři jsem udělala tousty a pak jsme probíraly všechno možné, nasmály se u rádoby pohádkové fanfiction, které ještě dodával na rozměru hudební doprovod v podobě živáče Rammsteinů z Rock Rádia, sosaly vanilkovou colu s rumem a potom ještě i Grantsku (whisky, kdyby někdo náhodou nevěděl), lovily v míse popcornu nedopuklá zrníčka, trápily šneky a celkově se nasmály, až mi z toho trnula čelist :D To nám vydrželo někdy do tří do rána, ovšem s koupáním a podobně to dělalo, že spát jsme šly až někdy před čtvrtou, a to se Sammym alias plyšovým losem, kterého se mi konečně podařilo najít a který trůnil mezi námi. Vstaly jsme někdy před devátou, nasnídaly se, zlidštily, Rišu mi pustila jedno těžce no homo video a po desáté jsme vypadly, procházkovým krokem přes Zámeckou, kde bylo plno veverek, do jednoho obchodu podobného Levným Knihám, kde měli ultimátní růžovou placku s Ježíšem, a pak na nádraží, odkud Rišu pár minut po jedenácté odfrčela, protože musí hlídat ségru.

Já teď mám pocit, že během dne postupně odpadnu, nechce se mi ani dělat oběd (a to už je co říct), ale jsem hrozně ráda, že za mnou Rišu přijela, i když takhle na krátko, bylo to bezva :3 Teď jsem tu sice zase sama samička, ovšem zítra party hard maraton pokračuje, protože se sem na večer nastěhuje Kyoko a v sobotu už mi prázdniny končí, takže ten týden celkem rychle a hlavně v pohodě utekl :)


How To Twerk Like Miley Cyrus

4. září 2013 v 8:38 Bílé plátno Underlandu
Myslim, že původní verze si už na netu (hlavně na Tumblru, co si budeme povídat) našla asi každýho. Tohle mě ovšem rozsekalo tak, že jsem si večer regulérně poprskala monitor :'DD

P.S. Toho náhledu se neděste


Blbost, jsem uklízečka

3. září 2013 v 12:26 Herald z roku 2013
To si tak člověk říká, až tu nebude nikdo kromě něj, jak to bude jedna velká party hard ... a nakonec se stejnak většinu času válí v posteli, vejrá na monitor, prakticky pořád do sebe něco šrotuje nebo leje (celodenní kombinace čaje a vína se celkem osvědčila), hlasitě se hádá s televizí, pase šneky (kteří na ni většinu času zvysoka kašlou), při vaření "tancuje" po kuchyni a na plné koule vyje s rádiem a ven jde akorát tak na balkon zalít kytky nebo vynést koš ... nebo uklízí. A to tak vehementně, až jí z toho rupne v zádech a zbylého půl dne se pomalu plazí po zemi ... not bad :'D


Ale nestěžuju si, nikdo mi tu do ničeho nekecá a hlavně mě nikdo metodicky neřídí a neříká mi, co bych měla dělat ... fantazie >:3

That's not my ship

2. září 2013 v 21:57 Herald z roku 2013
Tak nějak jsem při hluboukém přemýšlení o nesmrtelnosti chrousta nad vínem (a rewatchem DW, co si budeme povídat) došla k závěru, že Doktor s Rose jsou na mě na úplně stejné úrovni jako Dean s Casem.

Všude je toho jak nasr-ehm-nastláno, všichni se můžou uáchat a uóchat ... a pak jsem tu .
Prostě no me langusta.


Yep, mnohem radši než bloncku bych o výročí viděla Donnu a nope, nepřeskočila jsem první tři řady SPN jenom proto, že tam Cas nebyl.

Evidentně jsem vyvrhel.

Socially awkward

2. září 2013 v 13:56 Různé texty
Vlastně ani nevím, kdy jsem se takhle zvrhla a co bylo tím hlavním spouštěčem, protože jako dítě jsem byla poměrně dost družná a komunikativní, doteď si ještě vzpomínám, jak jsem se v prvních letech školní docházky prala s klukama a jednomu blbečkovi ve školní družině po tom, co mě nějak provokoval, dala pěstí, až se frajer rozbrečel (jinak jsem ale byla hodná holčička, vážně! :D)

Každopádně, s přibývajícími lety a počínajícím zájmem o věci spíše minoritní (osočení, že koukám na kreslené gay porno v době, kdy jsem na kreslené gay porno opravdu ještě nekoukala, mě docela naštvalo) jsem se začala čím dál víc uzavírat do sebe (A to se mi na psychologii snažili tvrdit, že temperament je vrozený a prakticky neměnný ... zajódlujte mi o tom). Evidentně jsem nějakým způsobem došla k závěru, že lidé jsou zkrátka děsiví ... a nějak mě to nepustilo doteď. Při každém zadrnčení zvonku mě pomalu chytá infarkt, to samé při zazvonění telefonu (tak strašně ráda dělám, že nejsem doma), obzvlášť v případě cizího čísla na mobilu, ty nezvedám už z principu ... a navíc, pokud to bude něco důležitého, tak dotyčný zavolá znovu. Strašně nerada komunikuji s cizími lidmi (samozřejmě, že když je to důležité, tak to zkrátka musím překousnout a nějak to přežiji), ale i u těch, které znám, mám kolikrát pocit, že melu hovadiny, chovám se jako blb a radši bych tu tlamu měla zavřít ^^; (obzvlášť, pokud se s dotyčným nebo dotyčnou vidím poprvé na živo, to bývají hodně awkward momenty) Dokážete si představit, jaký horor pro mě ze začátku byl první tábor, kde jsem se projevovat zkrátka musela? Ale zvykla jsem si ... i se naučila pořádně řvát.

Na druhou stranu, mám často pocit, že se naopak ostatní bojí mě. Možná za to může můj permanentní bitchface (nedokážu se prostě jen tak pro nic za chůze po městě nebo kdekoliv usmívat, fakt ne) nebo temná aura, která ze mě zřejmě permanentně vyzařuje, ale to, že za vámi třeba nejdu, je proto, že jsem na to zkrátka nesebrala dost odvahy a čekám, že třeba přijdete vy za mnou.

Já vážně nekoušu, i když se tak možná netvářím :'D A věřte, že v maximální většině případů se víc než vy mě bojím já vás ^^;


Too salty

2. září 2013 v 10:21 Salt & burn
Aneb mé oblíbené meme :D


Hello, September

1. září 2013 v 18:17 Herald z roku 2013
Sammy má dneska svátek, yay! ^^ Ok, a teď už zase k vážnějším věcem.

Tak, a máme po lednici ... je tu září a z lesa se páří. Stejnak si říkám, že jsem toho za ty dva měsíce stihla poměrně dost. Týden v Bavorsku, necelý trollicí týden v Islandu, přežití setkání s nenáviděným příbuzenstvem, dva týdny na táboře, NatsuCon ... jsem spokojená :3

A jelikož jsem tu se slinty sama samička, byla jsem, jako tradičně na obědě u bližšího prarodičstva. Mám pocit, že jsem se najedla na týden dopředu a s sebou jsem toho vyfasovala tolik, jako kdybych měla odjet na polární výpravu. Tak myslím, že hlady tu rozhodně neumřu. A mám pocit, že neumřu ani na nedostatek sociálního kontaktu, tahle informace měla včera za následek, že jsem div nezačala tancovat kozáka, jakou radost jsem měla.


"Měla bys tam s sebou mít nějakýho kluka."
"No, budu mít holku."
" ... "

Aneb jak vytrollit vzdálenější prarodičstvo po telefonu :D


No nic, dost tlachání a já si jdu ulovit něco k večeři ... a podívat se na zoubek těm dvěma PETkám sudového vína, co mám hezky v ledničce a co čekají jen a jen na mě >:3

Tož báj báj


Když jsem ještě ráno nevypadala jako koště ...