Srpen 2013

Už vám to končí, co?

31. srpna 2013 v 14:21 Herald z roku 2013
Vážně bych nechtěla patřit k těm, co budou muset už pozítří zase brzo ráno vstávat a plni nadšení a elánu vstoupit zase na dalších deset měsíců do ústavů zvaných škola ... muhahaha 8DDD


Ale ne, tohle bylo dost hnusné i ode mě, a to už je co říct. Navíc, nechci riskovat, že začnete v podobném duchu, až to na konci září zase bude čekat i mě ^^;


Nějak to všechno zase hrozně rychle letí. Připadá mi, jako bych se z tábora vrátila před chvílí, a přitom už je to tři týdny; i od NatsuConu, který mi přijde, jako by to bylo včera, už je to týden :'D A to jsem zrovna dneska narazila na fotku, kde mám děsně sekši svalnatou nohu :D (to víte, tohle bylo poprvé, kdy byla Saku atraktivním objektem i pro jiný fotoaparát než její vlastní, tak je z toho ještě pořád tak trochu mimo) A letí to čím dál víc, to je na tom to nejhorší.

Od zítřka tu zase budu týden hlídat byt (pár ďáblových pastí a pytlík soli vyřeší všechny mé problémy) pouze se slintavým osazenstvem, neb rodičovstvo jede na dovolenku, takže jsem momentálně plná nápadů, co všechno budu dělat (vůbec mi tu už asi sto let nehnije druhý Star Trek nebo třeba papercraft Gabea, kterého jsem v záchvatu fangirlení chtěla skládat), ale jak se tak znám, nakonec to stejně dopadne tak, že budu čumět do stropu a nebudu mít do čeho píchnout. Ovšem nevím, čím jsem si to zasloužila, ale televize mi udělala ohromnou radost, protože jede Elementary a v nejbližší době začne i Doctor Who a Sherlock, takže si můžu hezky dát rewatch, dokud na to mám čas *happy fox* :3


A kdybych se vážně moc extrémně nudila, tak to vyřešila drahá maminka:

"Co já tu budu celej ten tejden dělat?"
"Učit se."

Tak jo, užívejte si poslední zbytky prázdnin a neberte mě moc vážně, vždyť mě znáte přece =^^=


See you in Hell

30. srpna 2013 v 20:29 Salt & burn
That'd be spectacu-lacular >:3


Makai Ouji: Devils and Realist - recenze

30. srpna 2013 v 16:13 Anime recenze
William Twining je potomkem nejstarší aristokratické rodiny v Anglii a to jediné, na čem si opravdu velmi zakládá, je perfektní školní prospěch, který díky svému výjimečnému intelektu má a díky kterému to, jak pevně věří, jednou v životě dotáhne hodně vysoko. Tenhle krásný sen se mu však sesype jako domeček z karet v okamžiku, kdy zjistí, že jeho strýc a zároveň poručník zbankrotoval a následně zmizel a on už nemá ani na zaplacení školného. Proto se, aby zabránil pošpinění jména svého rodu, o volnu vydává zpět domů, kde už najde jen komorníka Kevina a společně se pokoušejí najít cokoliv, co by se dalo při troše dobré vůle zpeněžit. Při hledání narazí na podzemní místnost s podezřelým obrazcem na podlaze, o které neměl tušení a drahému Williamovi se čirou náhodou povede vyvolat démona. Démon se představí jako Dantalion a začne do Williama, který si nepřipouští nic, co by se nedalo logicky vysvětlit, hustit cosi o tom, že je vyvolen k tomu, aby zvolil dočasného vládce Pekla, který bude zastupovat Lucifera v době jeho spánku (aneb čím větší šéf, tím delší šlofík). William postupně zjišťuje, že je opravdu oním Volitelem, a to díky tomu, že je potomkem (dokonce reinkarnací, ačkoliv si z minulosti nic nepamatuje) krále Šalamouna, který proslul svou moudrostí, seslanou od samotného Boha a kterému se podařilo spoutat 72 démonů, takzvaných 72 pilířů ... a smlouvy trvají pořád. Jenže kandidátů na post dočasného vládce je hned několik a navíc má každý z nich za zadkem dost početnou a vlivnou pekelnou šlechtu (pardon, ale ten milion sáhodlouhých titulů už mi hlava fakt nebere). A tak je William ze dne na den vržen do světa, kde se ho každý démon snaží urvat na svou stranu a který si William ze všech sil snaží nepřipouštět, už jen proto, že se mu všichni kandidáti nakýblovali do školy a hezky si ho hlídají. Ovšem o Šalamounovu duši nestojí jen ti dole, ale také ti nahoře ... a ti jsou ve většině případů snad ještě horší.

Kdybych měla Makai Ouji jednoduše shrnout, nazvala bych ho nemanželským děťátkem Kuroshitsuji a Supernatural. Vážně ... ale tím to nemyslím nijak zle :D Snažila jsem se tomu všemožně vyhnout, ale rozhodujícím elementem se nakonec ukázalo býti to, když jsem na Tumblru narazila na screen čehosi s dlouhými stříbrnými vlasy a lehce psycho šklebem a popisek hlásal archanděl Michael. Po pětiminutovém záchvatu smíchu jsem si řekla, že to risknu, protože už jenom tohle za to stojí :D Smlaskla jsem prvních 8 epizod, které jsou ze 12 zatím k dispozici, jako nic, zasmála se (mimochodem, je to jenom mnou, nebo jméno Mycroft Swallow vážně zní tak strašně blbě? :D), lehce si zanadávala u těch velmi no homo momentů mezi Willem a Dantíkem (I ship it, ne že ne >:3) a fakt se docela těším na další díly, rozhodně to dokoukám :) Čili, pokud se vám líbilo Kuroshitsuji, máte v oblibě přiteplené bišíkoidní démony a anděly a celkově chcete něco, u čeho se můžete bavit bez nějakého obsáhlejšího skládání souvislostí, jděte do toho :) A ještě na závěr jedno moudro, které jsem si vyvodila - pokud po vás jede zároveň démon a archanděl, tak máte ale kurva velkej problém 8D

Tak tohle mi hlava nebere

30. srpna 2013 v 12:34 Různé texty
Původně jsem se v tom nechtěla rýpat, ale nakonec mi to přece jenom nedalo.

Proč mají někteří jedinci (nehledě na pohlaví) preferující yuri potřebu plivat po jedincích preferujících yaoi? Takže dokud jsou to holky, tak je to v pohodě, ale jakmile jsou to chlapi, už je to "Bléééééééé"?


Možná že se pletu, v tom případě buďte tak laskaví a opravte mě, ale nejsme v tomhle tak trochu na stejné lodi? (pro mudly jsme přece stejnak divní všichni) Přece nebudu jenom proto, že yaoi je u mě zkrátka o pár stupňů výš (což neznamená, že bych proti yuri jako takovému něco měla), opačně smýšlející jedince posílat na pranýř.

Měla jsem za to, že tohle je přístup akorát tak hardcore yaoistek, které by si ve většině případů asi fakt zasloužily svěrací kazajku na jedné straně, nebo pak zarytých heteráků a odpůrců na straně druhé.

Evidentně ne.

Vážně by to chtělo větší porci tolerance.


Steins;Gate - recenze

29. srpna 2013 v 13:48 Anime recenze
El Psy Congroo

Uprostřed léta 2010 v Akihabaře se amatérské laboratoři, jejíž osazenstvo v té době tvoří univerzitní student Okabe Rintarou neboli šílený vědec Hououin Kyouma, jak o sobě mluví on sám (nebo taky Okarin, jak mu k jeho nelibosti říká Mayuri), konzumující výhradně Dr. Peppera, zkušený hacker a tak trochu perverzák Itaru "Daru" Hashida žijící více ve 2D světě než v realitě a Mayuri Shiina (nebo také Mayushii, jak o sobě mluví ona sama), Okabeho dlouholetá kamarádka z dětství a tak trochu snílek s hlavou v oblacích, podaří z mikrovlnky a mobilního telefonu sestrojit zařízení, s jehož pomocí lze posílat zprávy do minulosti, takzvané D-maily. Postupem času se za různých okolností do laboratoře dostávají další členové a v rámci dalších pokusů prakticky každý odešle nějaký ten D-mail, v důsledku čehož vždy dojde ke změně časové linie a Okabe je pak jediný, kdo si tyto změny nejen uvědomuje, ale také pamatuje. Postupem času se jim s pomocí na svůj věk geniální Kurisu Makise podaří sestrojit přístroj, který v jistém slova smyslu umožňuje cestování časem i pro člověka. Vše se však zvrtlo už v okamžiku, kdy se v průběhu vývoje a pokusů laboratoři podařilo nabourat do databáze SERNu (aneb fiktivní verze toho, co my známe jako CERN), organizace, která se cestováním v čase tajně zabývá, a problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Pokud změníte minulost, změníte zároveň i budoucnost a vrátit se zpět do původní časové linie už rozhodně nebude tak jednoduché, pokud to vůbec půjde. A už rozhodně to nebude bez obětí. Nezáleží na tom, kolikrát se vrátíte zpět, kolik rozhodnutí nebo detailů změníte, ať uděláte cokoliv, některé věci zkrátka vždycky skončí stejně, ať už se snažíte sebevíc.

Nedokážete si představit, jak blbě se na anime tohodle typu recenze píšou :'D Nebo možná umíte, ale to je teď jedno. Po shlédnutí prvních pár epizod jsem byla trochu rozpačitá. Nakonec jsem si ale řekla, že když už jsem to chtěla vidět takovou dobu (vlastně od AkiConu dva roky zpátky, kde jsem viděla tohle úžasné AMV) a už si to i nastahovala, prostě půjdu dál a uvidím. A jsem ráda, že jsem to nevzdala, protože po čase to konečně začalo být docela drámo (aneb Mayushiin Mystery Spot, jak bych to nazvala a což podle mě dost vystihuje podstatu). Všudypřítomné je téma příčiny a důsledku, což je vzhledem k tématice cestování časem celkem logické, všechno, co uděláte nebo neuděláte, se zkrátka zákonitě někde projeví, více či méně. Co se týče charakterů, Okabe je zkrátka Okabe, jeho s tím rádoby maniakálním smíchem zkrátka nejde nemilovat ... ale ani ostatní na tom nejsou špatně. Co je ovšem vážně om nom nom, je grafika. Doteď mám před očima hodně detailní záběr na gelbanán (koukněte se a už vám to nebude připadat tak divné), kdy jsem vážně přemýšlela, jestli je to ještě kresba nebo ne (screen jsem si samozřejmě neudělala, jak jinak, ale tohle je oproti tomu ještě nic). Celkově si myslím, že Steins;Gate je povedená sci-fi, s kapkou romantiky, která ovšem nepřebíjí všechno ostatní, u které se občas i zasmějete. Nakonec jsem moc ráda, že jsem ho nedsoudila hned na začátku :)


BB, tentokrát po švédsku

29. srpna 2013 v 12:26 Vychytávky
Jelikož si s maminkou sem tam rády něco objednáme jak z Avonu, tak i z Oriflame (hlavně takové ty klasiky, jako jsou různě voňavé zázračné kelímky, na které osobně nedám dopustit), když se právě v katalogu Oriflame objevila vlastní verze BB creamu, a to navíc za dost výhodnou zaváděcí cenu (z původních 219 na 129, no neberte to), maminka se rozhodla, že si ho na zkoušku pořídí. A to bych samozřejmě nebyla já, abych se na něj hned nevrhla, tedy, hned po návratu z tábora.

K vůni není co dodat, jelikož je neparfémovaný (pokud jsem tedy nepřišla o čich, ale vážně z něj nic necítím), takže v tomhle ohledu snad neurazí nikoho. Konzistence mi taky přijde fajnová, sice jsem se setkala s názory, že je moc hutný, že se špatně roztírá a podobně, za sebe ale nemůžu říct, že bych zrovna s tímhle měla nějaký problém, a to i bez houbičky nebo čehokoliv jiného. Stejně tak jsem se setkala s názory, že se po něm člověk hrozně leskne ... nevím (navíc, když ještě nemá ani obsahovat olej), sama mám smíšenou až mastnou pleť a po použití je jak viditelně, tak i na dotek matnější a jemnější. Ano, sice jsem ho v závěru ještě přepudrovala, ale to už je spíš otázka zvyku (a pojistky), pudr je kamarád, bez kterého se neobejdu. Holt je to v tomhle asi hodně individuální. K dispozici jsou tři odstíny, my máme doma Light, což je prostřední, a jsem s ním hodně spokojená, ani moc světlý, ani moc tmavý, prostě tak akorát. Co se týče krytí, přijde mi vyšší než u mých, většinou lidí zatracovaných Garnierů, ale opět, není to make-up, takže si nepřipadám, jako kdybych měla na obličeji tunu kytu (a přesto na obličeji vydrží hodně dlouho), což je pro moje potřeby plně dostačující. Pleť krásně sjednocuje, projasňuje a co mě velmi mile překvapilo, po nanesení se tónu pleti vážně přizpůsobuje. A SPF 30 taky rozhodně není k zahození, obzvlášť v létě.

Sečteno podtrženo, nenašla jsem na něm nic, co by mi vadilo, i balení v tubičce s objemem 30 ml mi přijde takové hezky přenosné, nezabere vám polovinu kosmetické tašky (však jsem taky měla nutkání znárodnit ho mamince za účelem NatsuConu, nakonec jsem se neodvážila). Výsledek je takový, že ačkoliv jsem ještě nestihla vypotřebovat své dva Garniery, už ho mám objednaný, abych nemusela užírat z toho maminčiného a protože za tu (ještě pořád zvýhodněnou) cenu se mi rozhodně vyplatí :)


Apocalyptica - I Don't Care

28. srpna 2013 v 16:28 Gramofon Underlandu
Poslouchám si takhle svoje oblíbené Rock rádio, najednou zpozorním, poslouchám pozorněji a v duchu si říkám, že to zní jako Apocalyptica šmrncnutá s Three Days Grace ... a ono hej o__O

Krásná písnička ... taková flegmatická


Tohle asi Attila nebude

28. srpna 2013 v 12:30 Epické výroky
*tatínek u večeře zkoumá můj prstýnek*

" ... bitch boží!"


Tak prej mám asi novou kůl přezdívku :DD

Návraty do reality jsou vždycky kruté

27. srpna 2013 v 15:55 Herald z roku 2013
Nazvala bych to postconovou prázdnotou ... už druhý den nemám do čeho rýpnout (tedy, ono by se pár povinností samozřejmě našlo, ale do těch se mi zase ještě nechce), apaticky čumím z okna na to, jak je venku hnusně a vzpomínám, jak to bylo fajn ;__;

Tak snad ještě v rámci nostalgie a smutnění jedna malá kulturní vložka, kterou jsem taky spáchala a která mi vzhledem k naší situaci přijde maximálně výstižná :D


'Cause our ship is Wincest. Deal with it.

Jelikož se pomalu, ale zdárně prokousávám ke konci Steins;Gate, nastahovala jsem si těch pár dílů Free!, co zatím jsou. Už první epizoda mě usvědčila v tom, že je to prostě teplé od openingu až po ending, ovšem člověk u toho směle může odložit mozek na stůl a pobavit se, takže účel splněn.

No, vzhledem k tomu, že jsem vážně ještě pořád tak nějak duchem v Praze, radši si půjdu dát kafíčko, koláč (yissss >:D) a pak se vrhnu na patlání slaného cuketového nákypu, na který jsem tu myslím taky někdy dávala recept ... yummy.

Tož peace out, bitches.


Your guardian angel

26. srpna 2013 v 21:46 Kreativně-grafický koutek
Ano, opět jsem měla silnou potřebu se umělecky realizovat ... nicméně výsledek se mi vážně líbí :3


Trolling in the deep aneb NatsuCon 2013

25. srpna 2013 v 15:33 Historie conů, slezin a jiných akcí
Vrátila jsem se tradičně v poněkud více mrtvém než živém stavu, sice jsem na rozpadnutí (na druhou stranu, kdy jsem po conu nebyla), ale hrozně spokojená, takže se s klidem můžu vrhnout na velmi objektivní a nezaujatý report, jako je tomu ostatně vždycky :D


Adios, bitches

23. srpna 2013 v 10:32 Herald z roku 2013
Už je to tady, už je to tady!


Nějakým záhadným způsobem se mi podařilo všechno na první pokus narvat do batohu a tašky, což celkově činí čtyři zavazadla (jednoho se ovšem zbavím), odpoledne vyzvednout Kyoko a hurá na nádraží do rychlíku za Rišu a do Prahy na NatsuCon*A* Těším se ohromně, tak doufám, že se nic zásadního neposere a všechno vyjde tak, jak si to představuji :3

Vy se tu zatím mějte pěkně a uvidíme se zase v neděli :)


Spolužitelské rapsodie

22. srpna 2013 v 18:05 Různé texty
Ačkoliv nejsem takříkajíc paneláková krysa, také se mi nikdy nepoštěstilo bydlet někde, kde bysme byli úplně sami. Nestěžuji si, mám náš Bradavicoidní činžáček ráda, však jsem v něm přežila už skoro 23 let, ovšem dáte mi asi za pravdu, že vyjít a hlavně vydržet se spolubydliteli a zachovat si aspoň relativní psychické zdraví, je občas terno.

Například sousedka naproti má už nějakou dobu pejska. To by mi samo o sobě nijak nevadilo, netajím se sice tím, že mám odjakživa radši kočky, ale proti psům jako takovým nic zásadního nemám. Co mi vadí je to, že ho v jeho štěněcích letech zkrátka nevychovala a tak pejsek štěká jako debil. A to pořád. Bez jakéhokoliv důvodu. Samozřejmě, že sousedka pak má v oblibě mít prakticky pořád otevřené okno, ne-li rovnou i balkonové dveře, ideálně obojí, takže si naprostou většinu letních dní, kdy je větrání nutností, připadám nějak takhle ...


A že je to pěkně na palici (domyslete si příval nadávek, které většinou následují). Někdy si říkám, že jed na krysy by vyřešil spoustu problémů ...

Ovšem nejvtipnější je stejně to, že jsem si prakticky celé dětství myslela, že nám v domě straší, protože když jsem se vzbudila v noci, kdy už bylo všude ticho, slyšela jsem hlasy. Až o spoustu let později jsem zjistila, co bylo příčinou. Sousedé nad námi jsou zkrátka nahluchlí a to, čeho jsem se jako malá šíleně děsila, byla řvoucí televize. And supernatural became natural.

Sousedi jsou zkrátka jedna velká radost. I když musím uznat, že když jsem tady třeba delší dobu sama, jsem ráda, že vím, že je v tom domě aspoň i někdo jiný, mám z toho pak trochu lepší pocit.

Samara v životní velikosti

21. srpna 2013 v 17:14 Vše kolem Tweedledee
Nebo bych spíš měla říct Danielka?
Tak nebo tak, solidně jsem se toho dneska lekla


Větráček

21. srpna 2013 v 12:12 Salt & burn
A jak by se letos v těch vedrech hodil :'D


Podzim se blíží

20. srpna 2013 v 17:34 FanArts
Trošičku paradox, podzim jakožto období zrovna v lásce nemám, ale mám hrozně ráda podzimní barvy i oblečení ... nemluvě o tom, že jsem v něm narozená


Vydeptaný výkřik

20. srpna 2013 v 14:13 Herald z roku 2013
Jak mám sakra začít psát seminárku, a ještě v angličtině, když momentálně nejsem schopná dát dohromady ani blbou recenzi na anime, které mi v Rozepsaných hnijí hned dvě a už se na to chystám bůhví jak dlouho? *sooo fucked*

Múzo, ty svině, kde se zas flákáš?

HELP! :'D


...
......
.........

... seru na to, fakt že jo, evidentně nejsem v produktivní náladě ... a to na všechno


What the Chuck

19. srpna 2013 v 18:04 Herald z roku 2013
Saku šťastná, protože Saku konečně mít svůj kód na NatsuCon, kam se Saku těšit jak babka na důchod *A*


Ehm, může mi někdo říct, proč to vlastně píšu v infinitivu? ^^;

Venku prší. Příjemná změna ... tedy, pokud to sledujete za oknem, venku to zas až tak příjemné není, jelikož je tam jak ve skleníku.

Smutným okamžikem dnešku budiž, že mě zradil Misha :'D. Celá nadšená z toho, že je zrovna v Bille v akci, jsem si po tom, co jsem teď dvakrát za sebou měla Mishu v malinách (bože, to fakt vůbec nezní blbě :D), jsem si z chlaďáku do košíku přihodila obyč, ale jahodového. Venku jsem si do něj stihla asi dvakrát kousnout, než se ten mrzák začal kompletně rozpadat a roztékat, jak kdyby bylo chuckví kolik stupňů. Což se v případě, kdy máte plné obě ruce a ještě deštník na vrch, řeší opravdu skvěle. Finálové skóre bylo tedy asi takové, že Misha (růžový, samozřejmě, to ty jahody) byl na tričku, na kalhotách, na ponožce, na botě, Misha byl taky na chodníku, Misha, Misha everywhere. Vůbec jsem si nepřipadala jak největší prase, to rozhodně ne.


AWOLNATION - Sail

19. srpna 2013 v 9:15 Gramofon Underlandu
Poslední dny ji nemůžu dostat z hlavy ...


Another lazy day

18. srpna 2013 v 16:30 Herald z roku 2013

Už je zase vedro ... a to se rovná nulové mozkové aktivitě. Vím, že mi tu ne tak dávno někdo psal něco v tom stylu, že mu chybí moje zajímavé články. Já to plně chápu, mě moje zajímavé články taky chybí, ovšem většinu času jenom tupě zírám do monitoru, nápady berou roha i s čertem a nakonec skončím někde úplně jinde. Taky chápu, že většině z vás už asi musí taky solidně lézt na nervy, že jsem schopná narvat SPN prakticky všude. Na to můžu říct jediné. Mějte se mnou trpělivost. Ono mě to možná někdy přejde. Trochu.


Nemůžu se dočkat NatsuConu. Jednak kvůli cosplayi, jednak kvůli lidem a jednak kvůli tomu, že zas aspoň na chvíli vypadnu, protože to tu opět začíná být solidní ponorka a já jenom čekám, kdo koho sežere dřív, jestli já, nebo drahý tatínek *bitchmode activated*. Momentálně to je přesně ta chvíle, kdy mám pocit, že mi na tom táboře fakt chyběl jenom ten net. Meh -___-

Rozkoukala jsem Steins;Gate a zatím to vypadá docela zajímavě.
Bodla by taková poetická bouřtička.
Možná bych se taky už konečně mohla podívat na ten Star Trek.
Mám děsnou chuť na bubble tea.
A taky mi došla baterka v hodinkách tak, že se mi zastavily přesně minutu před půlnocí. Tak nevím, jestli v tom má hledat nějaký skrytý symbolismus.

Zatím se mějte, protože net se dneska sere takovým způsobem, že bych do toho nejradši kopla >:D