Únor 2013

Snailock

28. února 2013 v 19:06 Sherlocked
Ani si nedokážete představit, jak MOC perfektní tohle pro mě je ... z mnoha důvodů :D


Kamichu! - recenze

28. února 2013 v 12:42 Anime recenze
Yurie Hitotsubashi byla obyčejná školou povinná čtrnáctiletá dívka, která je po uši zamilovaná do trochu natvrdlého spolužáka Kenjiho, který se zajímá jen o kaligrafii ... tedy, až do chvíle, kdy zjistí, že se přes noc stala bohyní. Jenže je tu problém, sama Yurie vůbec neví, jakou bohyní vlastně je a jak svou sílu ovládat (k tomuto účelu používá právě formulku Ka-mi-chu!, při použití moci jí neuvěřitelně narostou vlasy, ale také se hrozně rychle unaví), s čímž se jí snaží pomoct její nejlepší kamarádka Mitsue a potom také rázná spolužačka Matsuri, která v Yurii vidí příležitost, jak znovu oživit zašlou slávu svatyně, kterou vlastní její rodina a která bude jednou patřit jí samotné. A tak Yurie na každém kroku vidí spoustu nejrůznějších bůžků, s tím, jak se rozkřikne její božství, se stává populárnější a chodí za ní stále víc a víc lidí, očekává se od ní, že bude plnit přání a rušit kletby a spousta dalších povinností, jednou dokonce musí nastoupit i do školy pro bohy, aby se naučila, jak být lepší ve své moci. Jak se s touto novou rolí poněkud více stydlivá dívka vyrovná, pokud se jí to vůbec podaří?

Osobně považuji Kamichu! za jedno z nejroztomilejších anime (a to v tom nejlepším slova smyslu), na které bych se s klidem podívala znovu a znovu. Je zvláštní, už i tím, že se nad tím, že se Yurie zničehonic stala bohyní, nikdo nepozastavuje, ale opravdu hrozně hezké. Moc pěkně ilustruje podobu japonského šintoismu (aneb pomalu i zubní kartáček má svého vlastního boha), kresba je také taková roztomilá a co je opravdu úžasné, je hudba, nádherné instrumentální skladbičky (které mám samozřejmě stažené, protože mě neuvěřitelně zaujaly). Čili, pokud si chcete odpočinout, třeba vás i zajímají japonské tradice a nemáte náladu na žádné mechy nebo krváky, zkuste ho, vážně si to zaslouží :3


Ch-ch-ch-changes

27. února 2013 v 16:59 Allons-y!
Bez Jedenáctky, ale stejně fajn :)


Z liščího života

26. února 2013 v 18:13 Herald z roku 2013
Jsem jediná, koho to počasí slušně deptá? O víkendu napadne dvacet čísel sněhu, aby do toho začalo pršet a člověk spíš plaval než chodil. Fakt už chci jaro :'D


Jak jste si mohli všimnout, nějak se ve mě zase probudila ta japanofilnější část osobnosti a začala jsem zase psát recenze. A taky jsem po třech letech konečně vytáhla Durararu (ano, stydím se).
~
V ještě šedivější temnotě se pomalu na každé stránce šuká jak v králičí noře a už to ani není sranda, evidentně to ještě bude fakt drámo. A můžu říct, že mě solidně vyděsil odkaz na Emily Dickinson (to si chudinka fakt nezaslouží). Už se fakt těším na tu další epickou recenzi, co budu psát, až to dočtu.
~
Dneska jsem psala pokus číslo dvě ze stylistické části souborné zkoušky. Statistiku výskytu kolokací (slovních spojení) jsem vypočítala, rozvíjela jsem teorie o tom, že z toho, že Swift přestal bít svého psa, vyplývá buď to, že je teď pes už v bezpečí nebo je už mrtvý a nadšeně jsem básnila o locutionary, illocutionary a perlocutionary speech acts, které jsem se naučila. Tak jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne.
~
Doufám, že zítra půjdeme se Simčou na bubble tea, minulé středeční volno jsme totiž strávily na koleji konzultováním již zmiňované stylistiky, protože Simča patří k těm několika málo šťastlivcům, co jí udělali napoprvé.

A docela mě děsí představa, že v pátek už bude březen. Zase to všechno hrozně rychle utíká :'D Každopádně jsem ale ráda, že zase pomalu ani nemrknu a už tu bude pátek.

A teď mě omluvte, neb mám hlad >:3


Taková normální fangirl

26. února 2013 v 9:15 Ostatní anime
Stejnak mě tam vždycky nejvíc bral ten Sousuke s Gauronem na obálce :D


Kiddy Grade - recenze

25. února 2013 v 13:10 Anime recenze
Nacházíme se v budoucnosti, kdy jsou stejnou samozřejmostí nejmodernější technologie stejně jako cestování červími dírami; v budoucnosti, kdy lidstvu už jedna planeta nestačí, a proto začíná expandovat do dalších koutů vesmíru. Z toho důvodu byla vytvořena Globální Unie, která sdružuje největší zastupitele a která dohlíží na osídlené planety, které se v ní nacházejí. Kromě této Globální Unie existuje ještě také organizace GOTT, v jejímž čele stojí velitelka Eclipse - Galaktická organizace trhů a tarifů, která, jak už vyplývá ze samotného názvu, dohlíží na oblast obchodu. Jenže jak víme, ne vždycky je všechno takové, jaké se na první pohled zdá, a pod úřednickou slupkou velitelství GOTT se nachází velmi dobře střežené jádro, jehož úkolem je ochrana občanů Unie a fair play podmínek, a to i za cenu zabíjení. Lidé, kteří zde pracují, jsou souhrnně nazýváni ES členové, pracují ve dvojicích a každý z nich disponuje nějakou speciální schopností. Jednou z těchto dvojic jsou pak hlavní hrdinky, Éclair, která má nadlidskou sílu a Lumière, která umí nanipulovat s částicemi hmoty a dokáže se nabourat do jakéhokoliv počítačového systému. A jako správné hrdinky mají také nějaká ta šikovná udělátka - u Éclair je to robot Donnerschlag a u Lumière loď La Muse. Celý děj se pak točí kolem těchto nejlepších kamarádek, kolem jejich minulosti, jejich kolegů, ale také kolem zkorumpovaných a špinavých organizačních machinací, protože všechno zkrátka není tak ideální, jak se nám všichni snaží namluvit.

Kiddy Grade bylo jedno z prvních anime, která jsem viděla a doteď na něj nedám dopustit, obzvlášť na pasáž týkající se Deucalionu, lodi třídy Atlas. Ano, je tu akce, je tu zápletka, která se časem dobře zvrtne, ale není to jenom typický akčňák, kdy po sobě střílí holčičky v obřích mechách, občas nutí člověka, aby se zamyslel. Kresba se mi vždycky líbila, stejně tak i hudba, pokud se nepletu, tak ending mám pořád v mp3jce. Za sebe tedy doporučuji dát mu aslespoň šanci, podle mě si to zaslouží :)


Spiral - recenze

24. února 2013 v 16:48 Anime recenze
Kyotaka Narumi, starší bratr Ayumiho Narumiho a také výborný klavírista a detektiv, jednoho krásného dne náhle zmizí a jediné vodítko, které Ayumimu zůstává, jsou takzvaní Blade Children, kolem nichž se točilo jeho poslední vyšetřování. Od té doby žije Ayumi se svou švagrovou Madokou, která je detektivem, stejně jako byl jeho bratr a zároveň její manžel. Ve škole, kterou Ayumi navštěvuje, se však začínají dít divné věci, Ayumiho se někdo dokonce pokouší namočit do vraždy jedné studentky, které někdo podstrčil špatné brýle a proto spadla ze střechy, naštěstí případ vyšetřuje právě Madoka. Ayumimu ale případ nedá spát a spolu se spolužačkou Hiyono, která píše do školních novin, se snaží přijít celé věci na kloub ... a ať dělá co dělá, všechny nitky vedou právě k Blade Children. A s nimi se už brzo setká. Postupně se dozvídá, že se tito lidé rodí prokletí, bez jakéhokoliv práva na život (proto po nich jdou Lovci, kteří se je snaží zlikvidovat), řídící se heslem Zabij, nebo budeš zabit a s osudem, který se nedá změnit a na jehož konci čeká smrt. Také zjišťuje, jaký byl jejich vztah k Kyotakovi, protože Kyotaka předpověděl, že Ayumi je jediný, kdo dokáže změnit jejich osud, tím, že bude věřit sám v sebe. A tak ho Blade Children (mezi které patří například Kousuke, se kterým se setkáváme jako prvním, Rio, na první pohled roztomilá holčička navštěvující stejnou školu jako Ayumi, světoznámý pianista Eyes nebo nadaná sportovkyně Ryoko) začnou zkoušet, a to v naprostě většině případů pomocí her, při kterých jde o život.

Spiral je taková zvláštní detektivka s dost zamotanou zápletkou a spoustou logického uvažování (nezastírám, že mi občas Ayumi přišel tak přechytralý, že bych mu s chutí jednu pleskla). Grafika je fajn (strašně, ale fakt strašně se mi líbily oči Blade Children, ta šikmá zornička *A* A taky kosatce, kosatce everywhere), co mě zaujalo opravdu hodně, byla hudba, obzvlášť skladba s názvem The Branded Curse (ano, mám stažený soudtrack, už dost dlouho a vlastně kvůli ní), kterou mám doteď spojenou s tím, jak Rio likviduje učitele Lovce pomocí suchého ledu, z té scény mě doteď mrazí. Další věcí, co mám na Spiral ráda, je postava Eyese Rutherforda (zkrátka takový ten chladný typ, který by se ale pro přátele rozkrájel ... neznám nikoho, koho by nezaujal. A navíc se perfektně shipuje s Ayumim >:3). Věřím, že to nemusí být ten pravý šálek čaje pro každého, ale já osobně bych se na Spiral klidně podívala znova.


Kaleido Star - recenze

24. února 2013 v 9:39 Anime recenze
Dobrodruzi, průkopníci, objevitelé ... všichni je nazývali blázny.
Opovážili se dosahovat na sny, které se ostatní neopovažovali snít.
Na konci jejich cesty je čekalo buď opovržení a posměch ... nebo potlesk a uznání.
Blázne, věř tomu, že na konci tvé cesty tě čeká úžasný potlesk!

V (pro anime ne až tak typické) Americe se na jednom umělém ostrově nachází obrovský slavný cirkus, kterému se říká Kaleido Stage a na jehož představení se sjíždějí lidé z celého světa. Je tedy logické, že v Kaleido Stage pracují jen ti nejtalentovanější a nejzkušenější artisté ze všech koutů světa. Jednou za spoustu let se zde pak objeví osoba s neuvěřitelným talentem, kterou si vyvolí jeviště, aby předvedla legendární číslo. Tuto osobu pak čeká dlouhá a obtížná cesta, na které ji provází Kejklíř, duch jeviště, který vidí do budoucnosti a do myslí ostatních lidí. Háček spočívá v tom, že pokud daná osoba zjistí podobu svého legendárního čísla předtím, než je na něj připravená, tak zemře; zničí ji vlastní snaha. Mladá Japonka Sora Naegino touží už odmalička po tom, že stane na pódiu Kaleido Stage a zazáří. Když se jí konečně podaří se do New Yorku dostat, nejen, že ji okukuje nějaký úchyl, ale k tomu jí ještě zloděj ukradne kufr, a tak na zkoušku přijde pozdě. Ke svému šoku zjišťuje, že onen úchyl je šéfem Kaleido Stage a díky tomu, že viděl, jak Sora dokázala zastavit zloděje, svou šanci dostává. Po tomto protekčním přijetí se k ní ovšem ostatní zaměstnanci nechovají zrovna dvakrát přívětivě a co víc, začíná vidět legračně oblečeného pidižvíka. Má před sebou ještě hodně dlouhou a strastiplnou cestu, pokud bude opravdu chtít dosáhnout svého snu a zazářit na jevišti.

Tohle byla taky jedna z takových těch Animaxových klasik, na které jsem se ale vždycky ráda podívala a taky jsem je za tu dobu viděla několikrát :) Vždycky se mi strašně líbila všechna ta představení (z Labutího jezera mám doteď husí kůži), kostýmy a celkově ta cirkusová atmosféra (a z toho vyplývající grafická stránka, která je opravdu povedená). Sice je to tak trochu popelkovský námět, aneb jak skromná dívka přes těžkou dřinu, intriky a všechny klacky pod nohama, nakonec ke štěstí přišla, ale je to taková milá oddechovka, u které si možná chvílemi i pobrečíte a která vám ukáže, že pokud něco chcete a jdete si zatím, dosáhnete toho.


Když nechcete mít z nosu jahodu

23. února 2013 v 13:41 Vychytávky
Na tyhle čistící pásky proti černým tečkám a rozšířeným pórům, které se navíc dají sehnat v Intersparu, jsem četla spoustu pozitivních recenzí a říkala jsem si, že bych je taky mohla zkusit, jenže mám děravou hlavu a vždycky jsem na ně zapomněla. Až tentokrát jsem je konečně udržela a zaúkolovala maminku na velkém víkendovém nákupu.

Nevím, jak vy, ale já osobně nos jako jahodu opravdu mám (samozřejmě, že ne tak červený, ale co se struktury týče) a sem tam se na něm pro větší efekt ještě urodí cosi podobné kráteru a čeho se samozřejmě pomalu nedá zbavit, a tak nezbývá než maskovat, maskovat a maskovat. Použití je stejné jako asi u všech podobných produktů - namočit nos, připlácnout, nechat působit a sloupnout (navíc, podle návodu to snad pochopí i debil). Co se týče vůně, té jsem se trochu děsila, protože po jedné recenzi jsem očekávala podobný smrad, jako když někdo v ulici zatopí uhlím (ony totiž obsahují výtažky z dřevěného uhlí a sopečný popel), ale nevím, mě osobně tedy nějak extrémně nesmrděly, ale kdo ví, možná už jsem zocelená výpary ústecké chemičky :D

Upřímně, nečekala jsem zázraky a proto mě překvapilo, že mi páska z čenichu přeci jenom ten bordel v dost velkém množství vytáhla, póry jsou výrazně menší a čenich je teď navíc hlaďoučký jak dětská prdýlka. A to všechno za necelou padesátku na tři použití, což mi přijde jako víc než příjemná cena.

Čili, mě osobně fungovaly, prozatím jsem víc než spokojená a myslím, že je začnu používat pravidelně.


With the power of deduction!

23. února 2013 v 10:12 Sherlocked
No ... upřímně řečeno, jenom jsem čekala, kdy na něco takovýho narazim :D

A pořád přemejšlim, jestli tomu anime dát šanci. Odrazuje mě už jenom ten děsně ultra kawaiii název a to, že z detektivů udělali holčičky ^^"


Přistiženi při činu

21. února 2013 v 18:09 Manga obrázky
Nemůžu si pomoct, ale nutí mě to šíleně se smát :D
A taky nechápu, proč má první "článek" cenzurovanej zadek :D


Deadman Wonderland - recenze

21. února 2013 v 9:47 Anime recenze
Píše se rok 2023 a na místě, kde před obrovským zemětřesením před deseti lety stávalo Tokyo, stojí dnes Deadman Wonderland, jediná soukromá věznice a zároveň zábavní park, kde vězni baví návštěvníky a kam se také chystá na výlet se svou třídou čtrnáctiletý Ganta Igarashi, který zemětřesení přežil, ale přišel o všechny vzpomínky do té doby ... co ale ještě netuší, je to, že se tam opravdu brzy podívá, jenže z poněkud jiného úhlu. Jednoho dne se totiž při vyučování za oknem třídy objeví maskovaná postava v rudém a v jednom okamžiku zmasakruje celou třídu kromě Ganty, tomu však nechá dáreček v podobě rudého krystalu, který mu zaroste do hrudi. Když se pak Ganta probere v nemocnici, zjistí, že je obviněn z vraždy všech 29 spolužáků a v podezřele rychlém procesu je na základě křivých důkazů odsouzen k smrti ... a převezen do Deadman Wonderlandu. Tady zjišťuje, že soukromá věznice má svá vlastní drsná pravidla, kterým se musí podřídit, pokud chce přežít, a především také atrakce pod vedením slizkého Pořadatele, kterých se vězni ve vlastním zájmu musí účastnit a v nichž jde o holý život; diváci se samozřejmě baví, protože to berou jen jako povedené efekty. A koneckonců, vždyť jsou to jen vězni. Vůli mu dodává i to, že přísahal, že se Red Manovi, jak říká onomu vrahovi, co zabil jeho přátele, pomstí. Také potkává zvláštní albínku Shiro, s chováním dítěte a dost velkou silou, která ho evidentně zná a která mu také několikrát zachrání život. Později také zjišťuje, že díky tomu rudému krystalu se stal Nositelem hříchu - má schopnost manipulovat s vlastní krví. A proto je donucen účastnit se nejzvrhlejší atrakce, kterou Deadman Wonderland nabízí a na které také vydělává nejvíce peněz - Karnevalu mrtvol, kde musí bojovat na život a na smrt s dalšími lidmi, co mají stejnou schopnost jako on. Vyvstává hned několik otázek - Proč si Red Man vybral zrovna Gantu? Co je vlastně Shiro zač? Jaký je opravdový účel Deadman Wonderlandu? A kdo vůbec nahoře tahá za všechny nitky?

Pro tohle anime mám jediné slovo - zvrhlé. A to neuvěřitelně zvrhlé, co se celé tématiky a kontrastů týče (nemůžu se zbavit pocitu, že při vší té oblibě v ujetých soutěžích a ještě ujetějších kostýmech by tohle by pro spoustu Japonců byla ideální představa vězení ... a z toho mi docela slušně běhá mráz po zádech). Ale o to v něm jde, tenhle pocit by ve vás vyvolat mělo, pokud tedy nejste psychopat. Jestli máte slabší žaludek, tak ho rovnou přeskočte, asi by to pro vás nebyl zrovna příjemný zážitek, protože krve je tam opravdu požehnaně. Každopádně, grafika je moc pěkná, ne každá postava je taková, jaká se zdá (u některých jsem to čekala, u některých ne) a dost jsem si oblíbila opening, konečně zase nějaká pořádná hudba 8) Osobně se mi víc líbila první půlka, druhá mi přišla v některých ohledech až moc vyhrocená, ale předpokládám, že se chystá pokračování, protože bez něj by byl takhle otevřený konec dost na dvě věci. Každopádně, o tom, že mě celkem bavilo, svědčí i fakt, že jsem ho dala za dva dny prakticky hned potom, co mi ho Rien přivezla.


Poe it

20. února 2013 v 13:20 Ostatní věci
*odešla si pokojně umřít do koutku*

Ne, vážně, jestli tuhle referenci nechápete, tak jsme na úplně jiné myšlenkové vlně


Reakce na poslední díl třetí poní řady

19. února 2013 v 10:53 Herald z roku 2013
Nechci nějak moc spoilerovat, ale ...

... WHAT?!


Jenom doufám, že teda aspoň někdy bude i nová figurka


The raiders of the shiny butt aneb extra Stark 8)

17. února 2013 v 18:10 Historie conů, slezin a jiných akcí
Včera před pátou jsem dojela na nádraží, kde jsem si za doprovodu asi čtyř uřvaných dětí půl hodinky počkala na osobáček, kterým dorazila Aluška :3 ( ... proč sakra pořád píšu ve zdrobnělinách?) Původním plánem bylo jít do čajovny, kde ale bylo narváno tak, jak jsem to ještě nikdy neviděla, tak jsme se aspoň chvíli ohřály na rezervéčku a pak se vydaly k nám, cestou jsme se ještě stavěly v Bille, kde nám padl do oka kýbl zmrzliny, který samozřejmě odešel s námi :D U nás jsme se pak i s mou vtipem hýřící rodinkou navečeřely, pak jsme trápily (berte s rezervou) šneky, spořádaly celý již zmiňovaný kýbl zmrzliny, sosaly výroční vanilkovou Colu s rumem a čaj a povídaly, povídaly, povídaly ... asi někdy do dvou do rána, kdy jsme se pomalu odvšivily a kolem třetí jsme šly spát do obýváku, neb liščí nora nepojme víc než jednoho člověka.


Ať žijí nechutně vypadající fotky jídla :D Ale byla fakt výborná, s Mascarpone, polevou z lesních plodů a pistáciemi :3 Jen mi v noci žaludek trochu protestoval, ale vyděržal


Málokdy se vám poštěstí jíst polotekutou zmrzlinu ze Star Wars misky 8D

Tak nějak svorně jsme se vzbudily v deset, k snídani se nadlábly štrůdlem, opět jsme trápily šneky, zdlábly jsme nedělní oběd a pak jsme tak nějak trollily s webkamerou, YouTubkem a Tumblrem, kde jsme notnou chvíli hledaly gif blýskavého pozadí Roberta Downeyho Jr., o které se Aluška potřebovala podělit a které za to opravdu stojí :D

Le trollin' according to Saku & Rien ^^


Kolem čtvrt na pět jsme pak vyrazily na nádraží, ještě se stavovaly v Bille a pár minut po páté Aluška odfrčela v rychlíku vstříc Islandu a jarním prázdninám, které bych zoufale potřebovala :'D

Mám pocit, že ten víkend strašně rychle utekl, ale jsem hrozně ráda, že jsme se zase viděly a popovídaly si na takové té úrovni, kterou běžný smrtelník nemá šanci pochopit :3

Taxi

16. února 2013 v 11:35 Šnečstvo
Menší (ale ne vždycky) se holt hrozně rádi vozí na větších a starších


Nejlepší dieta

15. února 2013 v 14:55 Ostatní věci
Řekla bych, že na tomhle jsem celej život :D


Hoňka, hoňka a ještě jednou hoňka

14. února 2013 v 13:28 Herald z roku 2013
První týden nového semestru pomalu končí a já si připadám jak po mučení :'D Sice mám relativně málo předmětů (což jsem taky chtěla, obzvlášť po posledním semestru), ale pořád lítám jak blbec sem tam.

Ve středu večer jsem dorazila domů víc jako sněhulák než člověk a několikrát si na vrstvě sněhu málem rozbila hubu. Včera jsem se domů dostala v půl osmé ve stavu, kdy jsem byla schopná akorát zdlábnout večeři, abych doplnila obědový deficit, podívat se na dokument o Londýnu a padnout do postele. A dneska jsem se pro změnu dozvěděla, že jako studenti na všechno kašleme a vůbec nečteme, ale nemáme si to brát osobně. Nice, really nice.

Aspoň jsme si včera se Simčou ve volnu skočily na (za současných teplot opravdu silně povzbudivý) teplý bubble tea. Můžu říct, že mléčná borůvka je ještě lepší než ta fresh a navíc má fakt nádhernou barvu :3 Myslím, že Simča si na čokoládovém taky pochutnala ;)


Opravdu mě těší, že mě od víkendu dělí už jenom přetrpení dnešní podvečerní etiky a zítřejší hospodářské politiky. Opravdu se potřebuji pořádně vyspat -__-


Happy Forever Alone Day

14. února 2013 v 8:15 Herald z roku 2013

Takže tentokrát opět se školou, případně s krabičkou Raffaella, kterou jsem dostala ... ne že by mě to nějak výrazně trápilo :D

Ale pravdou je, že letos jsem poprvé v blízkosti toho dne (a vlastně i po hodně dlouhé době) dostala Valentýnku, která mi udělala obrovskou radost :3

Na palici

12. února 2013 v 10:20 Herald z roku 2013
Administrace na mé drahé škole a evidentně totální absence jakéhokoliv kontaktu mezi vyučujícími a rozvrháři (kteří navíc evidentně žijí v naprosto odlišné realitě) mě fakt nepřestane fascinovat ...


S tím, že budu mít dvakrát ráno od sedmi, jsem se už smířila, dokonce byla paní profesorka tak hodná a ještě v neděli večer posílala mail s tím, že je nemocná a že její výuka odpadá, takže jsem byla ráda, že tam nebudu muset být od rána do odpoledne. Hezky jsem si tedy na devátou dojela na bývalý rektorát, kde jsme z avízované dvouhodinovky Psychologie osobnosti strávili asi tak minutu, protože vyučující měl za to, že to má být úplně jiná hodina, musí si zjistit co a jak a víc se dozvíme za týden. Takže jsem akorát zbytečně platila dvě jízdy ústeckým autobusem (když nepočítám vlakovou týdenku a měsíční jízdenku, na kterou jezdím po Teplicích). Ale když už nic, přečetla jsem prvních pár stránek ještě šedivější hrůzy (och bože, pět dní bez pana Greye, jaká hrůza!) a koupila si rtěnku. To jsem si ještě říkala, že to vlastně není tak hrozné, ovšem na onom 'Nechval dne před večerem' přeci jenom něco je.

Večer jsem jen náhodou, že jsem se dívala do STAGu, zjistila, že logika, která měla být hodinu přednáška a hodinu cvičení, je najednou čtyřhodinová, a to navíc od sedmi ráno do devíti a druhý den od pěti do sedmi večer (proč se nehrabat v rozvrhu až první den semestru, že). Takže jsem jak ta kráva dneska jela do školy na sedmou, nevyspalá a nenajedená, abych tam samozřejmě seděla do osmi, protože vyučující o nějaké změně rozvrhu samozřejmě nevěděl a teď bude teprve zjišťovat, jak že to tedy bude, aspoň tenhle týden to ale nechá podle původního plánu.

Fakt jsem aspoň JEDNOU chtěla mít trochu normální rozvrh, ale tahle možnost evidentně neexistuje a ať už do dopadne jakkoliv, buď budu mít dvakrát od sedmi ráno a dvakrát do sedmi večer nebo třikrát od sedmi ráno a jednou do sedmi večer (on je to docela podstatný rozdíl, když je člověk na koleji a když dojíždí ...). A mezitím dvakrát sedmihodinová volna. Idylka, ne? To, že jsou do tříd narvané počty lidí dvojnásobně převyšující její kapacitu, už radši ani nekomentuji.

Dneska mám ještě jednu dvouhodinovku od čtyř do šesti, pevně doufám, že nezapadnu předpovídaným sněhem a zítra se můžu prospat až do čtvrt na osm (taky vám to zní tak neuvěřitelně děsivě?). Opravdu jsem zvědavá, co tenhle týden ještě přinese, protože začátek už mi teda stačil dostatečně.

Už aby byl pátek ...