Říjen 2012

Rozhovor od Black-chan

31. října 2012 v 16:31 Mediálnosti
Když mi Blackie napsala, že by se mnou chtěla udělat rozhovor, udělalo mi to strašnou radost, protože to bylo poprvé, co mi tuhle možnost někdo nabídl sám od sebe a já si toho opravdu vážím :3


1) Tak na začátek, jak se máš?
~ Mám se celkem fajnově, škola mě ještě nestihla obrat o dojmy z Geetaconu a navíc se pomalu, ale jistě blíží narozeniny a AkiCon ^^

2) Pokračujme s tím, že by jsi nám o sobě něco řekla?
~ Posloužila bych svým blogovým profilem, který mě celkem přesně vystihuje - "Ještě pořád Otaku, zažraný Wholockian, vášnivá shipperka, příležitostná umělkyně, aktivní knihomolka, milovnice pořádné hudby, tak trochu morbidní snílek a šnečí máma ... zkrátka taková liška podšitá, na Guy Fawkes Day zrozená, s divnými zájmy a názory, která nemá ráda blbce a namyšlence"

3) Jak jsi se k blogu dostala?
~ Už je to dost let zpátky, kdy mi tehdy ještě na "Líbku" napsala slečna s přezdívkou Kagome, se kterou jsme si hodně padly do noty a která mě potom přizvala ke spolupráci na relativně novém blogu, jehož adresa zněla anime---manga.blog.cz ... a tak jsem se dostala do sítí blogu.cz :)

4) Zajímalo by mě jaké blogy pravidelně navštěvuješ a jací jsou blogeři, kteří tě třeba inspirují?
~ Pravidelně se vyskytuji například u Kadet, Rien, Ryuki, Hanyuu nebo Adél, ale dalo by se říct, že mě tak nějak inspirují prakticky všechny blogy, které mám uvedené v Oblíbených stránkách :)

5) Ty a grafika, jak to je? (Všimla jsem si, že si layouty děláš sama)
~ Nikdy bych si nedovolila označit se za grafika, protože vím, že něco takového rozhodně nejsem. Ale i přes to bych řekla, že s PhotoFiltrem si celkem rozumím :D Jsem si vědoma toho, že moje designy asi nejsou na takové grafické úrovni jako u jiných blogerů, ale jsou moje a dávám do nich kus sebe. A proto jsem s nimi spokojená :)

6) Jak jsi se dostala ke své zajímavé přezdívce? (pokud jsem to pobrala podle své dedukce dobře kombinace 3 anime že?)
~ Ono to tak vypadá, ale není to tak úplně pravda :D Když jsem na úplném začátku mého okouzlení anime subkulturou hledala postavu, která by mě nějak vystihla, narazila jsem na Sakuru z Naruta, která mě hrozně zaujala, především pak růžovými vlasy, na které jsem tak trochu zatížená ... a tak byla na světě zatím jenom Sakura. A jak šel čas dál, narazila jsem na Yu Yu Hakusho a Kuramu, kterého jsem nejdřív měla za holku a do kterého jsem se později šíleně zabouchla. A jelikož je jeho lidské jméno Shuichi Minamino, přivlastnila jsem si příjmení svého oblíbence a ze Sakury byla rázem Sakura Minamino. A Tweedledee? Ta měla být původně pouze blogovou přezdívkou na Underlandu, ještě v době, kdy jsme na něm byly dvě, s Psiren, která byla Tweedledum (s Kiddy Grade to žádnou souvislost nemělo, tyhle přezdívky byly podle dvojčat z Carrollovy Alenky v Říši divů). Časy se změnily, v Underlandu jsem jediná, ale přezdívku už se mi nechtělo měnit. Pro někoho jsem Sakura, pro někoho Tweedledee, ale pořád jsem to já :)

7) Považuješ se za otaku? Pokud ovšem dále sleduješ anime.
~ Pořád se považuji za fanouška anime a mangy, jen už se trochu zdráhám používání právě tohoto označení, protože s většinou "otaku" mladších generací toho nemám moc společného (holt už jsem vyrostla z toho, abych považovala Japonsko za nebe). Už to není tak žhavé, jako to bylo ze začátku, ale na anime se pořád ráda podívám, jen si je už vybírám a jen tak něco mě nezaujme, a na své domovské cony taky pořád jezdím :)

8) Všimla jsem si tvých fotografií. Fotíš ráda?
~ Fotím hrozně ráda. Sice ne na bůhvíjak profesionální úrovni, ale baví mě to a o to by mělo jít především, aspoň podle mě :)

9) Tvůj blog je tvé království, kdy a jak jsi dostala ten nápad udělat z něho The Underland?
~ Původní nápad Underlandu pocházel ode mě, ale do praxe ho jako blog převedla právě má tehdejší kamarádka Psiren. V původním nápadu se vlastně jednalo o jakousi parodii na tehdejší Wonderland Harajuku komunity (ono to z těch prvních článků jde dost solidně vycítit) a měl to být vlastně blog o nás. Nicméně, pár věcí se podělalo a já v jednu chvíli chtěla Underland úplně zrušit. Nakonec jsem to neudělala a jsem za to ohromně ráda, protože se z Underlandu stalo moje království, můj koutek, kam můžu jít, když chci vypnout od reality.

10) Jak vidíš svou blogovou budoucnost?
~ Je to celkem sranda, když si vzpomenu, jak jsem si ještě na střední říkala, že jestli se dostanu na vysokou, tak už blog určitě nebudu stíhat ... a ejhle! Ono je to nejspíš i tím, že už delší dobu neberu blog jako povinnost, kam musím každý den něco napsat. Když se mi chce, přidám třeba I víc článků, když se mi nechce, nepřidám žádný. A svět se točí dál. Co se blízné budoucnosti týče, rozhodně nemám v úmyslu blogové vody opouštět :)

11) Čeho by jsi chtěla v životě dosáhnout? A čím jsi vždy chtěla být?
~ Ona se ta má vysněná povolání měnila tak nějak v průběhu toho, jak jsem vyrůstala. Chtěla jsem být například archeoložkou, hráčkou na varhany nebo zpěvačkou ... pak jsem se tak nějak ustálila na tom, že bych chtěla dělat do jazyků. Pokud by to vyšlo, tak bych jednou chtěla být překladatelkou, překladatelský seminář byl pro mě jedním z nejzábavnějších a nejúspěšnějších předmětů na vysoké, co jsem zatím měla :)

Halloween 2012

31. října 2012 v 14:50 Herald z roku 2012
Paradoxně jsem se ještě před týdnem rozčilovala, že je naprd, že nebudu na Halloween doma ... a ejhle :'D

Každopádně, všem, kdo mají Halloween rádi a slaví ho, přeji, aby si dnešní den aspoň trochu užili a zapálili aspoň jednu svíčku ... pamatujte si, že dnes jsou hranice mezi světy nejtenčí a určitě nechcete mít doma cizí duše ;)

Zkrátka, užijte si po svém jediný svátek, kdy máte právo být lehce morbidní ^^


Jak liška o hlasivky přišla

29. října 2012 v 17:01 Herald z roku 2012
Cool story, bros.

To takhle liška šla ve čtvrtek odpoledne v Ústí na vlak a k ne zrovna dvakrát velkému potěšení zjistila, že jí začíná trošičku škrábat v krku. Přes noc ze čtvrtka na pátek pak vycucala asi dvě pastilky, aby mohla normálně polykat a tímpádem i trochu spát. Nicméně, přes den se to nějak uklidnilo, noc z pátku na sobotu proběhla poklidně a sobota se přihlásila akorát s o něco větší rýmou. K večeru ovšem začala liška pokašlávat, což pokračovalo i přes noc a na řadu přišly další pastilky. Neděle proběhla ve znamení nejrůznějších prospěšných čajů a dnes ráno jsem se vzbudila s asi tak o oktávu nižším hlasem. A tak jsem zůstala doma. Odpoledne jsem se akorát dokobrcala sockou ke kadeřnici a ačkoliv jsem byla nabalená jak pumpa v zimě, dojmy z této cesty se dají shrnout v jednom jediném gifu:


Teď tu sedím s krkem zabaleným tak, že tou hlavou pomalu nemůžu otáčet a v zájmu toho, že příští týden zkrátka pojedu do Prahy ať se děje co se děje, jsem ochotna konzumovat i takový hnus, jakým je Vincentka s teplým mlékem. Pokud mi to pomůže a já potupně nevrhnu, jsem ochotna to podstoupit. Ale když už nic jiného, tak aspoň dobře vypadám. Zítra taky zůstávám doma a pak se uvidí. Tak mi prosím posílejte Sílu.


You'll never forget your first Doctor

28. října 2012 v 10:46 Vše kolem Tweedledee
Což je svatá pravda :3
Víte, já si zkrátka nemůžu pomoct a potřebuju mít tyhle dvě (z mého pohledu) perfektní fotky v samostatnym článku ... a stejnak jsou trošku upravený, takže nejsou stejný



Geetacon 2012

Halloweenská atmosféra 2012

27. října 2012 v 18:09 Vše kolem Tweedledee
Štve mě, že už pár let vychází Halloween na všední den >:D
Nicméně, proč si neužít tu perfektní atmosféru? :3

... Vánoce?

27. října 2012 v 8:44 Herald z roku 2012
Aneb když se člověk vzbudí, podívá se z okna a zjistí, že nejen že je venku solidní kosa, ale že dokonce posněhává ...


Ale jako fakt, já tohle ještě nechci :'D

DW - Forgiven

26. října 2012 v 13:55 Gramofon Underlandu
Jedna z těch skladeb, u kterejch mi běhá mráz po zádech


"And you are forgiven, always and completely forgiven."

Mami-san

25. října 2012 v 20:14 Ostatní anime
Ta surrealističnost, ta na tom byla perfektní :3


Den desátý

25. října 2012 v 15:05
Aneb 1 věc, která mě udržuje naživu


Lidé, kteří pro mě něco znamenají
Rodina, přátelé, ale třeba i jen vy čtenáři, kteří se sem občas vrátíte a přečtete si, co tady ze sebe ventiluji. Zkrátka všichni, co mě podporují, berou mě takovou, jaká jsem, nejen s klady, ale i s těmi zápory. Oni jsou důvod, proč se každé ráno donutím vstát z postele a jdu se vypořádat s dalším dnem. Možná ani nevíte, jak moc pro mě znamenáte.

Jelikož je tohle desátý a tímpádem i poslední den, chtěla bych poděkovat všem, koho to bavilo číst, třeba jste se o mě dozvěděli i něco nového, o čem jste doteď neměli tušení. A možná jsem vás dokonce inspirovala k tomu, abyste si tuhle challenge udělali taky. Pokud ano, jsem jenom ráda :)

Tak nevím ...

24. října 2012 v 21:18 Paranormální (z)jevy
... jsem jediná, kdo považuje vocaloidí písničky, především pak ty s (mnou nepochopenou) chemickou tématikou, za čiré zlo, případně dokonalý prostředek pro brainwashing? ^^"


Barevná cesta

24. října 2012 v 17:05 Vše kolem Tweedledee
Dvakrát do týdne po ní chodím a vždycky mi připadala tak nějak kouzelná, obzvlášť teď.
Vím, že první fotka je mázlá, ale jsou na ní nádherné barvy.



Den devátý

24. října 2012 v 13:15
Aneb 2 věci, které mi změnily život


Anime a manga
Díky tomuhle zájmu jsem konečně zjistila, že člověk vážně nemusí být ovce a nemusí jít za všech okolností s davem. Začala jsem se víc lišit od ostatních, začala jsem blogovat, poznala jsem spoustu nových lidí, které v některých případech považuji za opravdu dobré a blízké přátele, objevila akce, o kterých bych jinak nevěděla a hlavně, zjistila jsem, že v tom nejsem sama. A za to jsem vážně vděčná :) I když jsem se v té době pro pár lidí stala "tou, co kouká kreslený porno, případně Pokémony", víc jsem toho získala než ztratila.

Druhý stupeň základky
Protože někdy v té době se to stalo, nevím proč ani co za to mohlo, ale stalo se. Jako menší jsem prý byla průbojnější, spontánnější a otevřenější, první dva roky školní docházky jsem se dokonce i prala. Pak jsem se začala uzavírat víc a víc do sebe, až se ze mě stala "šedá myš", jak mi bylo tolikrát řečeno, nemastná neslaná. Zkrátka jsem se úplně změnila. Kdybych byla pořád taková, jaká jsem byla jako dítě, asi bych to měla ve spoustě věcí lehčí ... ale na druhou stranu, já fakt nerada lezu druhým do zadku.

Šmír šmír

23. října 2012 v 17:33 Lišky
Taková krásně huňatá ... strašně se mi líbí, jak má šedivý bříško :3


Den osmý

23. října 2012 v 16:13
Aneb 3 věci, které nedokážu vyslovit


Ne
V naprosté většině případů nedokážu něco narovinu odmítnout, i když jsem si tím naprosto jistá a vím, že se na tom nic nezmění. Měla bych s tím něco udělat.

Mám tě ráda
Napsat to je pohoda, ale vyslovit, to už je horší. Vážně nejsem dobrá v projevování kladných citů ... a dost mě to štve.

Poněkud víc ujíždím na gay stuffu
Nahlas to vážně zní hodně divně ^^"

Den sedmý

22. října 2012 v 15:02
Aneb 4 věci, které doporučuji na potkání


Čtení
Čtěte, vážně. Zlepšíte si cit pro jazyk a rozšíříte slovní zásobu. Jen mám teď na mysli knížky, kde je víc skutečného textu než obrázků doplněných o nějaké to citoslovce.

Bubble tea
Ohromně mi chutná, tak proč bych nenakazila dalších pár lidí? A ne, NEJSEM závislák >:D

Seriály z produkce BBC
Jakmile člověka jednou chytnou, tak už ho nepustí. Skvělý britský humor, víceméně sadištičtí producenti, neokoukaní herci a taky gay, gay a gay. Nedám na ně dopustit.

Zumba
I lidé neholdující pohybu, jako jsem třeba já, si ji zkrátka nemůžou nezamilovat. Není to o nějakém funění na mučidlech (rozumějte všech těch posilovátkách), ale o pořádném protáhnutí a uvolnění se ... a také o pořádné dávce vyplavených endorfinů :)

Bloudíme v mlze

21. října 2012 v 16:57 Herald z roku 2012

Když se podívám z okna, vím přesně, proč tvrdím, že podzim nemám ráda. Nemám totiž ráda tuhle jeho podobu. Dva dny se prakticky nezvedla mlha, obloha je jednolitě šedivá a v celodenním šeru se pomalu nedá rozlišit, jestli je ráno nebo večer. Meh -__- Akorát včera jsem byla ráno odvolit a jsem ráda, že tohle kolo dopadlo podle mého očekávání, když už jsem se za výsledky z minulého týdne doopravdy styděla.

Nemůžu říct, že bych si přes víkend jen tak válela šunky, podařil se mi (snad úspěšně) dát dohromady podklad pro tu seminárku, které se týká můj dotazník (do kterého ještě pořád můžete přispět, pokud chcete), a taky jsem do školy znovu přečetla pár věcí od Poea. Stejnak mě fascinuje, že se mi tak líbí díla někoho, kdo k psaní přistupoval pomalu vědecky. Vůbec mi to tak nepřijde. O večerním Souboji titánů radši ani nemluvě. Původní starou verzi mám hodně ráda a od tohodle jsem čekala leccos (*objeví se Hádes* Voldemort! A má nos a vlasy!), když tam ale naběhl Perseus v podání týpka z Avataru s vojenským sestřihem na hlavě, nemohla jsem se ubránit pocitu, že mezi všechny ty ostatní vlasaté a zarostlé chlapy poněkud nepasuje ... ale efekty tam byly pěkné, to musím uznat, Medúza byla fešanda a černého Pegasa bych hned znárodnila.


Což mi připomíná, že nechápu, proč jsem byla už ze začátku tak děsně zaujatá proti Elementary. Viděla jsem všechny tři díly, co zatím jsou, a můžu říct, že mě to baví. Ne, nesálá z toho teplo, ale tady bych to brala jako výhodu. Lucy Liu je jako Joan skvělá. A na Jonnyho už jsem si taky zvykla (to je tak, když máte někoho zakódovaného jako svini ^^")

Z plochy ne mě zírá Doctor Whooves a já jdu zapálit svíčky, začíná tu být ještě větší tma než obvykle >:D A taky využít posledních volných okamžiků, než to zase začne.

Den šestý

21. října 2012 v 13:34
Aneb 5 věcí, kterým se vyhýbám


Vztah
Asi jsem v tomhle vážně divná, ale nějak nemám potřebu někoho mít. Můj současný život mi celkem vyhovuje.

Neznámí lidé
Hrozně nerada mluvím s cizími lidmi, ať už tváří v tvář nebo po telefonu.

Lidé, se kterými jsem dřív kamarádila
Nehrabu se v minulosti, ale prostě s nimi nedokážu mluvit a chovat se tak, jako by se nikdy nic nestalo. Odpuštěno, ale nezapomenuto.

Fastfoody
V Mekáči jsem nebyla už dobré tři roky a vážně mi to nechybí. Došla jsem k závěru, že dávám přednost pořádnému jídlu.

Diskotéky
V životě mě tam nikdo nedostal a ani nedostane. Proplétat se mezi spocenýma polonahýma slečnama vážně není moje parketa.

Den pátý

20. října 2012 v 12:39
Aneb 6 věcí, v které věřím


Že nejsme ve vesmíru sami
Přijde mi dost sobecké tvrdit, že jsme jediná vyspělá rasa v celém vesmíru ... abysme se pak jednoho dne nedivili, až bude polovina lidstva vyděšeně řvát, zatímco se ta druhá připravenější polovina bude snažit nacpat do Tardis 8D

Nadpřirozeno
Nemyslím si, že se všechno dá vysvětlit logicky. Nejsem sice nábožensky zaměřená, ale věřím, že mezi nebem a zemí přeci jenom něco je. Věřím, protože jsem byla dva týdny svědkem toho, jak si Kyoko povídala s kyvadlem a to, jak do mě proudilo teplo, jsem cítila víc než zřetelně. Akorát mám ze těhlech věcí docela respekt a nechci si s nimi nějak zahrávat.

Síla vůle
Věřím, že když si člověk za něčím opravdu jde, tak toho nakonec dosáhne. Talent nestačí, důležité je na sobě tvrdě pracovat.

Přátelé
Ti, co to se mnou vydrželi a nevykašlali se na mě. To je pro mě dostatečný důvod, aby měli mou bezmeznou důvěru.

I believe in Sherlock Holmes
Myslím, že komentáře netřeba.

Létající špagetové monstrum, vesmírná flotila Aštara Šérana a tak podobně
Hádám, že jste poznali, že už mi tak trochu došly nápady :D

Gangnam stájl aneb vážně nemám ráda děti

19. října 2012 v 20:27 Herald z roku 2012
Tak jsme se po té dlouhé době konečně do té čajky s Kyoko dostaly. Tradičně jsem si dala ptačí jazýček, pitu se sýrem a olivami a buráky v chilli těstíčku ... a můžu říct, že mě celkem překvapilo, že se naše konverzace převážně točila kolem yaoi :D Me gusta ;)

Nicméně, naše další kroky pak vedly rovnou na zumbu, pro mě letos poprvé. Můžu říct jediné, ačkoliv bych to nikdy nečekala - zlaté Škeble. To, co se tam sešlo, byla partička dost otravných děcek asi tak ze základky, které evidentně neuměly zavřít hubu a někteří z nich se nejspíš přišli jenom předvádět. Kdo by to byl řekl, že se na zumbě bude cvičit, že?


V některých chvílích jsem už vážně měla obrovskou chuť hodit po nich flašku s pitím nebo aspoň botu. Jediný, kdo opravdu cvičil, jsme kromě cvičitelky byly my dvě plus ještě dvě paní. Vždycky jsem měla za to, že jsem pohybově totální dřevo, ale čím dál víc mě okolí přesvědčuje o opaku. Jenom doufám, že jsme je s Kyoko odradily natolik, že už se tam ti parchanti příště neukážou >:D

Ale i když mě štvali celkem dost, stejnak jsem si zase po dlouhé době užila přívalu endorfinů ... a proto jsem samozřejmě zase trollila a tancovala Gangnam Style ... skoro pořád :D Spíš než jako mrtvá si teď připadách jako vybuchující hvězda 8D


A teď mě omluvte, jdu se hodit do špíny nebo aspoň vyždímat :D

Den čtvrtý

19. října 2012 v 13:40
Aneb 7 míst, kam bych se před koncem chtěla podívat


Velká Británie
Procestovat ji celou, jak Anglii, tak i Wales a Skotsko. Vážně bych hrozně moc chtěla aspoň jednou navštívit Londýn a všechny ty věci, co znám z fotek a z vyprávění konečně vidět naživo ... mám pocit, že bych si najednou připadala jak Alenka v Říši divů.

Irsko
Měla jsem období, kdy jsem byla do Irska a celkově keltské kultury dost slušně zažraná. Fascinuje mě ta nádherná příroda, ještě nádhernější hudba a samozřejmě pivo, to nepopírám ;)

Japonsko
Už dávno ho nepovažuji za zemi zaslíbenou, ale to neznamená, že bych se tam nechtěla aspoň jednou podívat. Kde jinde se dá najít spojení tisíciletých tradicí s nejmodernější dobou?

Vatikán
Nejsem křesťanka, nicméně hrozně ráda čtu Dana Browna ... a proto bych si hrozně chtěla objet všechna místa z Andělů a démonů :3

Walhalla
Ne ta mytologická, ale ta německá, co je nad Dunajem. Fascinuje mě, že se v Německu může nacházet něco, co víc než cokoliv jiného připomíná athénskou Akropoli. A mám pocit, že tohle by se mi mohlo v blízké době splnit :)

Severské země
Je to zase něco úplně jiného než všechny ty středomořské země. Strašně se mi líbilo už na severu Německa u Baltu a to je teprve začátek. Moře je tu zkrátka jiné, studenější, místo pinií je obklopené jinými jehličnany, vítr je silnější a chladnější. A co víc, není tam narváno, jako na jihu.

Vesmír
Asi se mi to nikdy nesplní, jednak na to nemám prachy a jednak jsem na to moc velký srab, ale určitě by to byla nepopsatelná nádhera.