Srpen 2012

Pretty girls are not to be trusted

31. srpna 2012 v 20:34 FanArts
Tenhle obrázek mě zkrátka zaujal, absolutně všim


Podzim klepe na dveře

31. srpna 2012 v 18:12 Herald z roku 2012
Od rána leje jako z konve. Na zemi se začínají válet listy kaštanů a ve vzduchu pomalu začíná viset ta charakteristická podzimní vůně tlejícího listí. A na mě z toho tradičně padá depka. Vlastně ani nevím proč, ale už pár let se mi ke konci léta z představy návratu do poslucháren dělá vysloveně špatně. Teď to ještě není tak hrozné, ale to je tím, že pro mě prázdniny ještě nekončí, ten hlavní nápor se ještě dostaví.
~
Za dopoledne jsem přečetla dvě raně romantické básnické sbírky od Williama Blakea a nezbláznila jsem se z toho, považuji to za dobré znamení.
~
Mám metalickou figurku Pinkie Pie, na kterou jsem se trefila naslepo. A dva laky na nehty, jeden tmavě modrý s třpytkami a druhý s perfektními metalickými odlesky. Na tu blbou náladu fakt super lék.
~
Třetí řadu Torchwoodu jsem odložila na dobu neurčitou, asi by mě to teď vážně zabilo :'D
~
A vůbec, co byste mi doporučili na zahnání chmur?


Lokitty

31. srpna 2012 v 10:12 Ostatní věci
Burdened with glorious purrrpose :D


Bez mlíčka ani ránu

30. srpna 2012 v 21:20 Různé texty
Troufnu si říct, že taková alergie na laktózu by mě asi zcela určitě zabila. Mléko a mléčné výrobky obecně zbožňuji odjakživa a nedokážu si představit, že bych si nemohla dát k snídani jogurt nebo tvaroh a podobně (jasně, vím, že je tu sojové mléko, ale to zkrátka není ono)

Jak říkám, mlékem se živím odmala a možná i z toho důvodu jsem v životě neměla zlomenou jedinou kost, cpu do sebe vápník horem dolem. Taková houska se taveňákem, nejlépe Veselou krávou, byla jedním z mála jídel, která jsem byla na dovolených jako dítě ochotná pozřít, tedy, kromě zeleniny a špaget s kečupem, samozřejmě (parchant nom, ale kdo nebyl) Sýry jako takové jsou pak kapitola sama o sobě a dalo by se říct, že k nim chovám nehynoucí lásku. Dovedete si představit, jak jsem trpěla na táboře, když za celých čtrnáct dní byl rohlík se sýrem možná dvakrát, zbytek samozřejmě salámy a podobně. Jsem zvyklá snídat jogurt, ať už je o všední dny nějaký ten kupovaný, protože to přeci jenom toho času tolik není, nebo o víkendech klasický bílý s domácí marmeládou a čerstvě upraženým domácím müsli. Káva, jak ji mám ráda já, je spíš kafe v mléce než naopak, bez cukru, ale zkrátka hodně světlé, nemám ráda, když je hořké. V jídelně na gymplu, vždycky, když bylo jedno z jídel na výběr sladké, bylo kromě nějaké té běžné šťávy k mání také mléko, většinou jahodové. Vždycky jsem si ho vzala, vždycky. Co na tom, že jsem měla k jídlu třeba uhlířské špagety, vždycky jsem je zapíjela tou růžovou lahůdkou. A na ochucená mléka mám v poslední době ještě větší úchylku, od té doby, co jsem se v reakci na článek u Yuu rozhodla ochutnat pistáciovo-kokosové mléko od Müllera. Zachutnalo mi natolik, že napříště jsem si přitáhla domů rovnou dvě plus jedno samotné kokosové, které je taky fantastické a momentální bilancí mých mléčných zásob jsou dvě již zmíněné příchutě plus jedno vanilkové a krabička jahodového lidlovského.

Mlíčko je prostě mlíčko :3


Across the Universe - Strawberry Fields Forever

30. srpna 2012 v 16:36 Gramofon Underlandu
Tuhle verzi mam fakt hodně ráda


Why, BBC, WHY?!

30. srpna 2012 v 15:24 Herald z roku 2012
Proč sakra musí závěrečný díly člověka naprosto emociálně vycucnout?!

Člověk by si myslel, že si na to po Doktorovi a Sherlockovi zvykne ... velký kulový.
Pak se můžu divit, proč mám poslední dva dny náladu nanic ...


Mám pocit, že třetí řada mě vyždíme ještě víc ... TToTT

Party hard v Ostrově aneb yey 8D

28. srpna 2012 v 18:27 Historie conů, slezin a jiných akcí
Někdy před devátou jsem se jako tradičně vydala na autobus, který tentokrát přijel později a já ho celou cestu psychicky popoháněla, aby mi neujel vlak. Na nádraží jsem se dostala přesně v okamžiku, kdy můj rychlík přijíždí ... díkybohu měl deset minut zpoždění, takže všechno proběhlo v klidu. Cesta byla pohodová, většinu času jsem byla v kupé sama. Kolem třičtvrtě na jedenáct jsem se vylodila na ostrovském nádraží, kde už na mě čekala Aluška a šlo se k nim domů, kde jsme se naobědvaly (mňamózní masové špagetky), já Alušce předala dárek k narozeninám (bíločokoládová Mikada a pidi figurku Iron Mana) a pak tak nějak kecaly, koukaly na PewDieho gameplaye, hrály Slender ("Tam něco bzuklo!" "To byl Slendy, stojí za tebou a bzučí."), jelikož Amnesia jaksi odmítala ukazovat obraz, šly si do večerky pro Frisco a hlavně trollily, o čemž myslím dokonale vypoví následující vizuální spam :D

Gify jsou Alušky, fotky jsou moje :D

Meheee~ ^^


PonyNote

26. srpna 2012 v 17:08 Anime Music Videos
AMVčka už zas až tolik nevyhledávam, ale na tuhle perfektnost jsem narazila u Mao ^^
Aspoň víme, kdo za to všechno může :D


Bees, John, BEES!

26. srpna 2012 v 16:22 Vše kolem Tweedledee
Někdo by mě měl dostat dál od Tumblru ^^"
Myslím, že Sherlock by byl vrcholně nadšen z mého dětského prostírání :D


Zpátky na místě činu

25. srpna 2012 v 13:12 Herald z roku 2012
Ačkoliv by název článku mohl napovídat něčemu holmesoidnímu, není tomu tak. Jen se zase po nějaké době nacházím u babči a tímpádem asi tak padesát metrů od toho domu, kde se před ne tak dlouhou dobou odehrál ten ne zrovna pěkný (jedna přímá rána do srdce, usekané prsty, podřezaní jak králíci) dvojnásobný mord ... a to vážně nechci zlehčovat nebo si z toho dělat srandu. Ale je to fakt zvláštní pocit.

V lese je sucho, ani houba, ani borůvka a ani Slendy (já vím, koleduji si, ale kdyby na mě odněkud vážně vybafnul, tak se v lepším případě podělám strachy nebo se zakousnu do stromu a budu dělat větev ^^") Kočka se celý včerejší večer lísala, nechala se krmit a dokonce i drbat na břiše ... aby se na ní dneska člověk jenom podíval a ona s vyvalenýma očima zdrhla. Někdy mi vážně připadá jak posedlá.

Dědovi jsme přivezli skotskou whisky, která zraje čtyři měsíce v pivních sudech a musím říct, že chutnala i mě. Ve spíži je pak ještě velká flaška Kapitána Morgana, na kterou se taky těším :3 No, a pokud počasí aspoň trochu vydrží, mohlo by se večer něco ogrilovat ... třeba kočka (připadám si jako Alf :D)

No, a pokud mě mezi tím netrefí ze šnekoidní rychlosti připojení mého drahého mobilu, jelikož jediná volná wi-fi, na kterou se mi tu úspěšně dařilo připojovat, už tu samozřejmě není.

Tak se zatím mějte krásně, pište básně a tak podobně.


Humanismus

25. srpna 2012 v 9:29 Shiki
A tehdy mě začali obyvatelé Sotoby srát ... samozřejmě, že ji museli zabít zrovna pátýho listopadu, že D:<



Hlavně optimisticky

24. srpna 2012 v 8:33 Paranormální (z)jevy

Už jsem si na tuhle chybu v Matrixu zvykla, ale stejnak to vždycky působí vyloženě optimisticky, obzvlášť po ránu :D


Telecí léta

23. srpna 2012 v 20:06 Různé texty
V lehkém vínovém opojení jsem se vydala hledat starou šperkovničku, ve které se měl se vší pravděpodobností nacházet vltavín upravený jako přívešek na řetízek, kterou jsem samozřejmě nakonec našla úplně jinde, než jsem hledala. Když jsem ovšem prohledávala tři velké kartonové krabice plné random stuffu ještě z doby před renovací mé nory, který se jinam nevešel, ale zase nebyl na vyhození, našla jsem spoustu jiných zajímavých věcí.

Celá jedna krabice je plná pekelně těžkých fotoalb, z éry, kdy byly ještě digitální foťáky v plenkách a my si hezky nechávali množit fotky z půjčovaných negativů. Co bylo ale asi nejzajímavější, byl obyčejný malý růžový sešítek, na jehož první stránce svítila nálepka z Bravíčka nebo nějakého toho podobného plátku se zněním TOP SECRET, která kupodivu nesloužila jako deníček, ale spíš jako shromaždiště toho, co se mi zrovna líbilo a kdo se mi zrovna líbil (nevím, proč jsem ho vlastně třeba nespálila :D) Jde z něj krásně vidět, jak se rok od roku totálně měnil můj vkus, hlavně tedy ten hudební (aneb přesuňme se od Christiny Aguilery k Within Temptation a podobně) Co mě ale rozesmálo úplně nejvíc, byl opravdu hodně nezaujatý rozbor soutěžících první Superstar, kterou jsem v té době těžce žrala a vůbec jsem nenadržovala Sámerovi, nééé :D Zasmála jsem se, ale hlavně jsem si uvědomila, jak moc jsem se za tu dobu změnila ... až jsem chvílemi měla pocit, jako by to psal někdo úplně jiný, nekdo, koho vůbec neznám a s kým nemám absolutně nic společného. Ale, ono je to tak možná lepší. A když si to tak vezmu, tak jsem se dost změnila i od rané éry Underlandu. Jen doufám, že ne k horšímu, v mých očích ne a snad ani v těch vašich.

(emociální výlev nepochybně způsobený rozkolísanou hladinou hormonů)


Dobré ránko

23. srpna 2012 v 11:42 Sherlocked
Myslím, že to nějaký sáhodlouhý komentář nepotřebuje, ta absolutní rozkošnost hovoří za vše ♥


A byla celá sakurová

22. srpna 2012 v 17:15 Herald z roku 2012
Když nad tím tak přemýšlím, tak asi není zrovna normální vstávat o prázdninách dobrovolně v sedm ráno, aby člověk stihl dokoukat řadu seriálu (yep, Torchwood je vinen), ale pro mě to holt normální je ... v tyhle ranní hodiny se totiž v těhlech dnech aspoň dá žít, obzvlášť, když ještě sprchne.


Abych se ale dostala k tomu hlavnímu, konečně svírám v packách tuhle božovou sadu a naplno tak dostávám své přezdívce, odteď voním po třešňových květech ^^ A že voní fakt krásně, žádná slaďárna, hezky květinově :3

(to je tak, když člověk vyhází polovinu šuplíku plného kosmetiky, která má svá nejlepší léta už dávno za sebou, ale neodhodlal se k tomu, aby to udělal už dřív ... a tak zaplňuje místo)


Na poslední zbytky srpna mám ještě tolik plánů, že mě to až docela děsí, nějak to na mě nesedí - víkend v Plzni, pondělí a úterý v Ostrově a pátek v čajovně ... a pak už bude září, fuuu. Ten srpen vůbec utekl nějak moc rychle, až se mi to nechce líbit. Ale stejnak s tím nic neudělám, takže to nechám koňovi, ten má větší hlavu.

Neberte mě moc vážně, jen se do mě dala nějaká divná nálada ^^"

Jako husa do flašky

21. srpna 2012 v 17:22 Vše kolem Tweedledee
Kachny i husy mi vždycky přišly hrozně roztomilý ... teda, až na ty vroubky v zobáku, to mi pak silně připomínaj dinosaura ^^"


Když počasí blázní

21. srpna 2012 v 15:11 Herald z roku 2012
Včera jsem vytáhla paty jenom na chvíli dopoledne, jelikož jsem si potřebovala vyřídit pár věcí ve městě (což mimochodem zahrnovalo i koupi nového spacáku, krásně teploučkého a vevnitř růžového :3) a i tak jsem venku málem chcípla, proto jsem se rozhodla pro celý zbytek dne a dnešek zabarikádovat před těmi dotěrnými žhavými paprsky, což se mi povedlo, při vykouknutí na balkon v rámci zjišťování podmínek jsem dostala krásnou facku od horkého vzduchu. Tohle teda vážně negustuju, ale vůbec.


Teď se momentálně zatahuje, zvedá se vítr jak prase a sem tam práskne hrom, že až nadskočíte ze židle a jdete zjišťovat, kdo to kde střílel (Thor s Lokim mají dneska evidentně na práci něco hodně ... delikátního) Nicméně, v takovémhle počasí se člověk spíše soustředí na vnitřní aktivity, aby vůbec přežil. A proto jsem, řídící se heslem, že nenormální člověk nemůže bez seriálu z produkce BBC přežít příliš dlouho, dala jen tak z fleku polovinu první řady Torchwoodu. Vážně nevím, kde jsem vzala tu utkvělou myšlenku, že když tam není Doktor, tak mě to nebude bavit, protože je to perfektní (Ianto je takovej ťuňťa ^^). Takže mám zase na nějakou dobu o zábavu postaráno :D

A jak ten blázinec přežíváte vy?


Not gay, not buying it

20. srpna 2012 v 20:43 Ostatní anime
Chlap, no :D
Sice většinu času převlečenej za ženskou, ale pořád chlap :D


Kuragehime - recenze

20. srpna 2012 v 16:44 Anime recenze
Kdesi v Tokiu se nachází sídlo zvané Amamizukan, kde pospolu žije šest poněkud zvláštních dam, jejichž charakteristika by se dala shrnout do jednoho jediného slova - otaku, případně nerd. Co je spojuje, je to, že každá má nějakou tu svou úchylku. Tsukimi už odmalička, kdy ji vzala maminka do akvária, nade vše zbožňuje medúzy, Mayaya je posedlá historickou ságou Tři království, Banba miluje všechny vlaky, hlavně pak ty staré, Chieko s mateřskou láskou šije krásná kimona pro svou sbírku tradičních panenek a Jiji je tak trochu ujetá na starší muže. Za nejvyšší instanci pak platí Mejiro, yaoi mangaka, která ze svého pokoje téměř nevychází a s okolím komunikuje prakticky jenom prostřednictvím vzkazů prostrčenými pode dveřmi. Zkrátka, jsou to správné asociální podivínky, které si vystačí samy se sebou, a staré panny, co mezi sebou nesnesou muže (a to bez výjimky, ani homosexuály) a děsí se všech stylových lidí ... ne nadarmo si samy říkají Sesterstvo. Jednoho dne se Tsukimi snaží zachránit ze zverimexu malou medúzku, kterou pojmenovala Clara, protože sdílí akvárium s jiným druhem, se kterým se nesnese a prakticky umírá. Ovšem prodavač je tak trochu vyšokován jejím vzhledem a chováním (a my se mu ani nemůžeme divit) a snaží se jí zbavit. Na scéně se ovšem objevuje krásně nalíčená a oblečená dívka, v Tsukiminých očích doslova princezna, a díky jejímu bezchybnému vzhledu a šarmu se jí podaří Claru získat a tímpádem zachránit. Společně s Tsukimi ji pak donesou do Amamizukanu, z čehož je Tsukimi dost nesvá, protože ví, jak by to dopadlo, kdyby krásnou neznámou spatřily ostatní obyvatelky. Krásná neznámá se ovšem k tomu, aby šla domů, moc nemá a co víc, vytuhne únavou u Tsukimi v pokoji. Druhý den ráno pak Tsukimi zažije asi největší šok svého života, když zjistí, že krásná princezna je ve skutečnosti krásný princ jménem Kuranosuke, který se zkrátka jen rád obléká do krásných šatů, s make-upem si rozumí víc než všech šest obyvatelek dohromady a co víc, je to syn vlivného a bohatého politika. Tsukimi se ho snaží všemožně odehnat, ale Kuranosuke se do Amamizukanu neustálne vrací, samozřejmě, že jako Kurako v ženských šatech, protože muži mají vstup zakázán a to je myšleno smrtelně vážně. Ostatní dámy ho zpočátku přijímají dost chladně, ale později se mezi nimi začíná vytvářet jakési pouto, které sílí v okamžiku, kdy vyplouvá najevo, že Amamizukan má být v blízké době prodán a přestavěn na luxusní hotel, a tak se šestice společně s Kuranosukem snaží sehnat dost peněz, aby Amamizukan zachránili. A každý se přitom tak trochu mění. Sesterstvo zjišťuje, že člověk musí občas vylézt ze své ulity, když se chce postavit za něco, na čem mu záleží, Kuranosuke zjišťuje, že je mu s těmi podívínkami mnohem lépe než se zazobanými spolužáky a samotná Tsukimi zjišťuje, že i nerd se může zamilovat ... což je ovšem trochu těžší, když ani ona, ani Kuranosukeho starší bratr Shu, doteď nemají žádné zkušenosti a navíc se do toho připlete ještě ctižádostivá realitní makléřka, která vždycky dostane, co chce ... a co vůbec vlastně k Tsukimi cítí Kuranosuke?

Co říct ... zkrátka o nerdech pro nerdy :D Vážně vtipné anime, u kterého se člověk pobaví, obzvlášť, pokud má sám nějakou tu slabůstku a umí se tomu zasmát. Zpočátku mě trochu děsila kresba, ale pak jsem si uvědomila, že nerd bude mít asi těžko zářivé oči přes půl hlavy a zvykla jsem si ^^ Postavy jsou perfektně praštěné (mě osobně přišla nejvíc cáklá Mayaya ^^") a když se nad tím zamyslíte, vlastně nikdo z nich není úplně normální ... a tak to zkrátka je. Taky se mi moc líbí myšlenka, že v každém ošklivém káčátku dřímá labuť a záleží jenom na vás, jestli ji necháte vylétnout. Zkrátka, pokud hledáte oddychovku na pobavení, dejte Princezně medúze šanci :) Jen by to chtělo další řadu, konec mi přišel docela dost otevřený :'D